Na Černe Hoře; cesty podniknuté za úcelem sbíraní národních písní, roku 1890 a 1891.
Kuba, Ludvík, 1863-1956.

Page  [unnumbered] BUHR B a39OlS OOO2945O 7b 4$ 'I A. e0R Ioe

Page  [unnumbered] 6.. 4 4 - j,-2" a 'V.-'-. 4 C :' 4) ,. 7 c34' *' 4 0 'N --'' 'N C ) ' ) 4 4 - - 'N 4 (K -... ) 4

Page  [unnumbered] :~ I, I;: ;~.. I:: ;.:.:::..:`iCF~::..::;:~ 1: o s ~~: ~;:: 61:1i:.. V s 9: ~~~ ~~ O.t:I.:r O::~~:; -:~:: f::,::: 5::;I: P! r r, 1: ao 31P3 Iii ~:~ :::~: g '' B:::::'. : ::::;::..1 liis L u~~~~~ ~:::: `~vuiu'::? J r ''' :.~! i ~~:~:::::::I:IrPQ- rC Oo:: ';~ f:; rff~;::: b b:~;:~: ~..:~ 1 O ~~~ r~ O i iZLi': 3 i: iS,,;; v -~ i: IY;'::1: 1': ~~~~ b ~rl:,:.::I: I: i:?:: `;~ I:::::: Icli /i ~~;::::: W ca z:;: -r~.;~~ ~.~1 : I)::,i::: I~:-~.:1:r ~::::: ~:.' ~CFfLhb- '%irr~ C:. ~:o rC h:t ::! ~T~ i * ~; s I3 b : O C ~;~Lj9 Ti...:.: ~~.I::I ';" 5 — ~~ \ r:!It 3-3L5P/- ~'::I I:::: B: B1AC.I:SC~''(2,jCX: 1:.I L;:nnili —s~u,-\ bl ' b \ ~:::~ e:I::: i~Y I:::: r:i:::. i~ P 1: -:: —w:: -SpJ ~.;::~: 5:~ E::....~ 1-:~ ii 9. e:::~: 12::: '::~:::1: P ~~ b O -- ~;:.:~ ''' i,. 1 I::...I.:::: ~~;: ~::: -::: ' r,;~~;1\ ~.~; r I L1.:: :i::: \ ; di ii.i ~.~:: I::.~.:::i;~: ~:~::::I/:fi~::*1BYI I II;:::. Cb iill b B;-su' ~:? ~;: ~.~:::1.: \;~:::::;-.1::: -::: r:1 '' ~.; ~:: i — ~ o o yl:.~;~~::-:?.~ r,0' ;I:iie 2'` crrj(A U \ Tfi:l:PTCh SL r ~:: L~I -:~ 1:41 i8::: Ts: b ~:. b::: fcih i sa YI::~::::: ~::.. W~:. ~: I*.:~~ I ~:.? i::: d: r r:;~ r? J!:: a:f';:i:: ~r I::::: ~~ r a:Ts c-; ~.:z:- d::~:~:; O :3 iji:::t s ~~~~,8` s r rY

Page  [unnumbered]

Page  [unnumbered] NA CERNE HORE. CESTY POI)NIKNUTE ZA U(CELEM SBiRANI NARODNICH PISNI ROKU 1890 A 1891. POPSAL A NAKRESLII, LUDVIK KUBA. SE 123 OBRAZY, 49 HUDEBNIMI PRIKLADY A MAPKOU. V PRAZE. TISKEM I NAKLADEM EDVARDA BEAUFORTA. 1892.

Page  [unnumbered] R09 re K 5

Page  1 'L; >C ) F2 ri?P z

Page  2 Ir

Page  3 JEHO PREVOSCHODlTJRLSTVU GENERA'LIT VZICNE~MU A NADSENEMU PftITELI SLOVANSTVA VESKEREHO POSNVgCUJE AUTOR.

Page  4 I

Page  5 K APITOLA I Z KOTORU NA CETYN. (1. Kudy nahoru? --- 2. Krstac a Neguse, 3. Moje vedlejgf poslAinf. --. I)v historickychl zastavenfeek.)

Page  6

Page  7 1. Kudy nahoru? ylo prave poledne 1)pclirisn6ho mAjoveho dne, kdyz parnik nds,,L'archiduchessa -4 _ Charlotta" po dvoudenni plavbe z Terstu -f ' y na jili zahnul konecne kolem skalnatho vylhonu, Ostri rt (Punto d' ostro) zvandho, a fizkymi vraty, vytene olpatrenymi znamenitymi bastiony, vklouznul se sird vrtosiv6 lpoutte morskl (do \ m — 6fitulnd a krisou svojf prosluld B oky KC o t o r s k 6. Z Dubrovnfka az sem - traf asi 3 hodin - nebylo mi dvakrAt lpfje'mne. Kdezto totiA skoro vsecku drfvejlf cestu az po Dubrovnik konala lod nasc mezi ostrovy dalmatskymi, tedy po vode tichd, ponevac se mnoha stran uzavrend, musila nyni, jelikoz tu nenf vice ostrovfi, morem sirfm. Bez ncjmensiho ohledu na pasazery sve vesla archa nase s rozskaldlenymi vlnami ve svdvolnou hru, samu o sobe dosti nevinnou, ale pro mnoh6ho z nds velice trapnou. Houpala se - aA radost! Modravy obrys hor pobreznfch stridave mizel pod okrajem paluby, stridave zpod neho vystupoval jako z propadliste, die toho, jak se prif lode bud vzndsela nebo sndsela. Jakmile jsem pocftil podlahu pod sebou znenahla povolovati - dojem asi jako kdyz ve snu padame - provanulo cosi celou moji paterf, z pocAtku lehce a neur"ite, ale cim ddle, tim vice staval se pocit zretelnejsfm. Vedel jsem uz, kam to vsecko miri. Prechazim rychlym krokem po 7

Page  8 palube na sir i na ddl, ale nejisty krok pri rAznejsim dvihu nebo klesu podlahy plisobi jeste hlfie. HledAm tedy ftoEiste vc sti'edl palliby, doufaje tu kdesi nal6zti mrtv' bod, nebot' lo(c sc houpa ve smeru sve pod6ln6 osy. Ale hledAm marne, nebotf or korbb kolb se vlnovite, to jest, urcitA vxyska projde postupne vsemi body paluby od predu do zadu. Nczbl)vf mi proto, nez malomocne a s odevzdanostf prfmo orientilskou ocekavati ony strasti, kter6 pry jsou dani, jiz suchozemst'an bezpodminecne sloziti musi za p)echod do ri'c Perast, s Loveenem v' pozadl. Neptunovy. ZArmutck, e vznesen'y 1ozitck plaxbly po inoii budle m bezpochyby zpfpsobem drze prosaickvm preruscn, 6asemr pozbvva' sv6ho ostri, nebof ztracim pro vse smysl a tr)elive ocekldvm,,svoji chvili", chovaje jedro jedinke prinif, abych nebyl sam a prvni... Nuze predstavte si ten radostny zachvev duse, kdyz, v fitroblich svych telesnych a ducevnich tesne scmknuti a v presvde(dceni, zc hrozn6mu osudu vice neujdcte, nihlc viditc, ze se lo(f uhnula s protivn6 t6 zlomyslne houpaciky, a vjela do klidnd tich6 vody, jakoby jezerni a nikoliv morsk6! Jsme v z'tisi, spaseni, nAhle uzdraveni na dusi i na tele! To je prvy dojem, vplujeme-li v Boku. Ale na ten lhned za 8

Page  9 pominafmine pro droihv, l ocnCljsi a vyssfi. Je to nevylicitelnm rozkos a slasf, kterou zde cestovatele stedr( p1)rfroda tak rici zasyplvAi. Snad v odmenu za zert, ponekud do krajnosti zabihajici, jez si s nim o minutu drive ztropila. Patrime na perln, nad nif Rakousko nemAi lkvostnejsi, na luzne krAisnou zAstoku Kotorskou! Vse vybfhA na 1alubu a zasne, obyvatel I. tridy, jenz. si ve svych Bedekrech, aby se nezm}lil, drive pirecte, co obdivovati slusi a co ne, i bezplatne se vezouci vojlk, jemuf se podobnd rukoveti nedostAvA, cizinec turista, jenz dojmy cisluje a znamend jako myslivec postrilend zajice, i vracejici se odkudsi domorodec, zjezdeny kapitAn i prosty sluha. Ba i ten sedivy, na oko otrly kuchar s ndusnicf v lev6m naslouchAtku (pr)irozenem sice, ale neprirozene velknm), ustAvA ve sv6 hAdce, do niz se utkal pro kus ryby s lacnym jednim Mlenem podrizenejsiho personaslu, a podepren )o ilnatou svoji pest, nazfrd s ostatnimi neme na div, jejz zde pfiroda, pojic v rozmerech ohromujicfch plastiku s bozskou malbou, vybasnila. Mnozi prirovnavaji Boku s Bosporem a dAvaji prednos': prv6. Bosporu jsem nevidel, a kdybych videl, nepriel bych se. Kdo je schopen krAsy takovW prirovnavat, neni schopen je citit. ZAtoka Kotorskai zar3vAf se do zeme na nekolik mil, tvoric vlastne ctyri jezera, tizkr3mi prfllivy spojena. Po brezfch roztrousena jsou rozkosnA mestecka a osady, je.jichz domy a domky v malebnych skupinach roztomile k sobe se tuli. Dediny ponejvice spojeny jsou mezi sebou tu hustsimi, tu ridsimi retezy domfi, misty dvou- i tripatrovVch. LahodnA architektonika italskA svymi rimsami, konsolemi a pavlAny vykouzlila zde sam6 skoro palace, k 6emuA namnoze nynejsi chudoba zdlejsiho kraje, pAdem ben:ltsk6ho panstvi zapocavsf, neprodldvala priloziti ncunavnd svoji ruky a obohatila je elegickym puvabem zricenin, nekde na polo, jinde zeela prizdnych. Domy tak tesne brehu se dotykaji, ze s lodi se zdd, jakoby se zfimyslne k vode blizily v jesitne touze, al)y v modrozelenem zrcadle jasny svtij obraz postrehly. Ve skutecnosti vsak je dale od brehu nepoustf prikry teren, prudkvm svahem do morc padajici. Co chvili nekdo z muzistva nebo z cestujicich vchAzi s nekterou z roztomilvch klicek pobreznich v nemv sice, ale za to tim dojemnejsi hovor - bilych satku. Bu(d se vraci kdosi ze zdejsich lidi,

Page  10 Zatoka Kotorska. Uprosti'ed Kotor, nad nmm skala sv. Jana s pevnosti, na levo stara cesta, na pravo silnice, nahoi-e Lovden.

Page  11 jiz pro chudobu mistni opousteji na 6as sv6 rodiny a 6asto ai do Afriky a Ameriky odjfzdejf dobyvati si chleba,.nebo nekdo z lodniho personalu jede kolem svdho domova a pozdravuje rodinu. A tak casto domek, drfve dle zdanf liduprdzdny, (nebot zelend okenice za dne byvajf k vuli slunci privreny), ndhle ozivuje; okenice se otevrou, z kazd6 t6 jizvy jakoby vyrazil z nenadanf bfil racek, a zevsad vlajicf sniezn plena hlasa do ddli vrel6: Vitej nam! Ze dveff vybfhd detska drobot', a stanuvsi na nejkrajnejsfm brehu, snafi se pozdravfim svym rukama i hrdlem dodati durazu jeste vetsiho. Bezdecne ohl4dneme se po lodi, abychom seznali, komu vreldho uvitanf - zdvideti. Nebot' nepotla6fme v okamziku takov6m vzpominku na vzddleny domov a neodolateln4 prani, jet ve chvfli te se nas zmocnf: Kdt ti tam na brehu nasi drazi jsou! Avsak chvejfcf se ruka spolupoutnfkova, v niz trepota se odvetny bfly znak, a trpytiva jiskra zavlhleho oka rychle menf nevinnou zdvist v uprfmn6 pfdtelskd spoluciteni, a my spokojujeme se jen s povzdechem: Jak je protivny nds umouneny, ponury svet, zeleznicemi zdratovany, vfici tomuto jasn6mu, osliiujicfmu obrazu morsk6mu! A pochopfme, Ae neni ceny, za kterou by syn more zamenil Zivot svfij za suchozemsk6 iiti vezenisk6. Sedfm na hrotit prifdi lesklou hladinu lodnf biitce rozrdaejfcf, a oddavAm se tichemu blahu. Strine, mezi nimiz lod se Aene jako rozkosnym fidolim, rostou a mohutni a fidolf stAvA se vlastne hlubokou rokli. Strane na pocAtku bujne zelend meni se v hole vrascitO velikAny, titany, nebof pfisobi celou svojf skutecnou v5skou. Nadhernemu tomu prfrodnfmu zjevu velkolepd pozadf tvorf obrovitd, fialove sedS stena, hranicnf to horstvo, jez se nad Bokou zdviha a Rakousko od vlastnfho Orientu delf. Zubovity okraj onoho horstva asi uprostred vybfhk v nakloneny hrot - star9 L o v e n, ne toliko prislusnik, ne jenom hranicnf strazce Cerne Hory, ale v dobAch nejkrutsich jeji vydatny ochrance. Snfh se na nem dosud blstfi, jakoby zhavdmu slunci na posmech. Vysvetloval jsem si to tfm, ze tam uz' je fizemf vychodnfho kalenddtfe (jenz je o 12 dnf pozdejsf), - ale presvedcil jsem se pozdeji, ze stary tvrdohlavec pres cele 1lto dovede vzdorovati paprskfim nejzhavejsfm a v. filabfch svych snfh udrzeti. 11

Page  12 V kolm6 care pod Tovcenem lezi - )ro bohatou scenerii kulisovitych skupin horskych dosud ovxsem neviden -K o to r, cil mfij a velk6 cdsti mcho spolupoutnictva. Dostihujeme ho vsak pozdeji, nez by se nam na prvy pohled zdati chtelo. Obedvame drive pled romantickvm E r c e g e m N o v v m (Castel Nuovo). Zakotvime na kritko pred R i s n em, striedem ti'agick6 Krivosije, s ustrnutim patriee na pust6, stromfii lildfiprAzdn6 stity tamni, nebetycn6 a srAzn6, jez i dnes jeste, kdyz po fplln6m t6dmf vyhubeni sokoliho plemene krivosijsk6ho staly se jen obrovitym nemym hrobem, zdaji se Rakousku byti nejisty, tak ze je ono v bhWzni, aby snad neozivly, daliva streziti cetnymi horskymi pevnfstkami, v nichz nasi,,caslavsti" smutnv zivot travi. Pak zavadlime o malebny P er a s t, za nimz Loveen nad skalami cernohorskymi viizne svoje nachylene t6mc sklanf. V P r a nj i *^i- -11 ^^^ v- '^ ^^ ^^ d, ''3 ',e.^ v -Stard cesta KotorskA ve spodni zachovale' 6Asti. 12

Page  13 odevzdime ajAsajicin ditkati, otee z Ameriky s(S vracejicho, jehoi nejen vsecka rodina az po sedEo dda. o h1i1 opieneho, ale i veskera osada horoucne vfit.. A k dyztliv tkliv en vvx jev, odehrany predl ovenenym a prapory vyzdol)enfm domeln i nidvorim zitopoiu polibkfi a vreleho cclovani konciti se )pocfna, pohne sebou lo(f, aby po mfrnl zattace v pravo donesla lans do stanice poslcdni, do Kotorl. Pred nami se ted rozestiri bezprostredne ona ohiomnA, zdAnlive kolmai stcna, pfldruha tisice metril vysokai. Kotor pod ni jako mravenec u nohou slonovycli tise ve stin si hovi. Vzhfiru llehaji sc ostre a hbite cesty na (crnou Horl, jedna z lev6, druhAl z prav6 strany Kotora. Dychtive pozorLji obe. V onom drobndm snerovainf na levo poznxdvtim die popisit starou cestu pro kon6, r. 1844 pry teprv dokon6enou. Splh:i se -- vezmeme-li smer prfimen - prfmo vzhfirn k mistu na okraji skalnim, jez Krstac sluje a ktcr6 mozno povazovati za prah Cern6 Hory. Cfita asi 70 serpentin, pripomfnajfcfch zmiji, vzhiiru po skalach se b)ritce smVkajici. Na pravo ohromnymi oklikami zdviha se nova cesta pro povozy, silnice, hned po vAlce v letech osmdesatych vytveenti od dalnatsk6ho inzenraa S lade. Velkolep6 zAkruty (asi 50) se odtud zdola podobaji ve vz(duchn svisticimni bici, nebo l6pe jeste klikat6mu blesku, vydravsfimu se z cern6ho velik6ho mraku, jcjz, temna ta ncobzirmn plocha skalni opravdu pripominna. Minil jsem najmouti v Kotora kone a pustiti se nahorn starmr,,kofiskym putem". Predn6e mne tato stara proslult traf vAbila tim vsim, co jsem o ni byl cetl, a podruhe j. nepomerne kratsi proti silnici, jez vyzaduje, jsouc vlastn6 odbockou silnice budevsk6, zna6nou zakliku na jih k Budve. (Bylot c6asteine budevsk6 silnice uzito k vfdi fspore.) Ale Dr. K., nas krajan kotorsk~, mne z toho zradil, ika:,,Musite najati povoz a jeti po silnici. Starn cesta, po kter6 vy chcete, je tak zanedba'na, ze byste mohl jen s nebezpecim zivota se po ni vydati. To byla drive vlastne jen cesta pro cizince - nebof Cernohorci, nemaji-li praive velkeho nakladu nebo kone, pousteji se rovne dolu jako and1ee nebesti filabim skalnim, s nehoz stekajfci voda dole Fiumera se zove. Cizinci pak jezdi vyhradne vozmo po silnici. Je tudiz stara cesta opustena a promenena v pousf, na jakou lnaincc bezpecne odvaziti se nemfize". 13

Page  14 Shleddme sice doleji, ze informace ta, jiz jsem hned s pochybnostmi prijal, nebyla naskrze sprAvna, ale tedf jen reknu, ze jsem se rozhodl pro vfiz. Zmocnilo se mne vfibec piAni, velkolepou silnici z blfzka seznati, a starou cestou vydati jsem se minil az pri nAvratu, kdy na podobn6 pochfizky budu otuzilejsi. Najali jsme tedy ko&ar s parem konii, za nejz jsem protekci krajanovou 15 zl. platil (a jenz mi byl roku nAsledujiciho pri druh6 m6 ceste na (Cernou Horn od tehoz povoznika nabizen za 12 zl.bez krajanovy protekce). A pak jsem vysel na nAbrief, abych se dfkladne podfval, kudy se to zftra s ekypazi svojf vlastne pozenu. Tecd, kdyz jsem si ui na krk uvdzal povoz, par konfi a kocfho, ted teprv zda se mi ta hroznd strmina dvakrAt jeste vyssi a stopa silnice, vskutku jako nit' tenkA, pouhou pavucinou. Hledim vzhfiru jako ze studny, div mi mandle nespadnou, a premyslim, kde se vlastne na t6 sed4 sten6 najde mfsta pro moji obsirnou cxpedici? Zdd se byti mi nevyhnutelno, ze s nekter4 z cetnych tech ohybek vsichni a se vsfm sfitime se do propasti! A pece sc na dne t4 prohlubne - kter6 se zatoka Kotorskld ne snad jen podoba, ale kterou skutecne jest - prochazim se zimnicnf netrpelivostf. Popatriv na kyklopskou tu hradbu, jejfz svrchni polovice je jiz fizemfm cernohorskym, horfm touhou vzntsti se do zdvratnych vysin skalnfch, a mysldnka, tam ie jiA poifnd se hnfzdo proslavenych orlfi cernohorskych, hrucT moji, ve skolnfch skamnlch na oplatek zlisovanou, pokousf se siriti a neobycejnym zirem naplnovati. Ve chvili t4 pripadala mi sedA ta skalnf stena -- 6bo6f a fpatf to cernohorsk4ho patriarchy Loveena - tajemnou hgsnou oponou, jeA zakryva obraz, po nemz uz ncdockave prahnu - obraz zivota cernohorsk6ho. Je to vskutku opona, kter 4 vsak se nevytahuje, nybrd na kterou se musfme vytihnouti sami. M'i vsak velkou svoji prednost: je opravdu - ohnivzdorn.... Bylo sice tube6 mB zdanlive zadost ucineno tEze jeste noci - milosrdnym andelem spAnku, jenz mne ochotne prenesl do stredu nedalek6ho ntroda cernohorskeho, ale ve skutecnosti jsem prece teprv druh6ho dne o 6. hodine rannf vsedal pred branou kotorskou na nAbiezi do pripraven6ho obstojn6ho ko6Aru a po slavnem zaprdfsknutf 14

Page  15 spel s mysli povznsecnou za cilem svym vzhfiru! Bylo mi asi jako Elidsovi, jcmuz poslAna ekyp)z s ncbc, aby rovnez jako jA letel do zavratnych vysin - on morem oblakfi, jA morem skal. Ba o plAst, jcjz pri tom ztratil, mi bylo jeste lpe. Konfei sice nevclici, ale jako jcd, skoro leti. Jenom v zAlkru- ". tech se ponekud mfrni. Toho, - ze silnice slusn6 stoupd, ani 'si nevsrfmaji. UTmfm to ocenit, nebo jako velocipedista vim, co je to,,slapat kopecky"! Boka pocindi se noriti do hloubky a drobn6 pobrezvni osady a domky stAvaji sc pouhou krupici. Jitro je pclekrsn6. Ranni slunko mAjovd je dosud jeste6 pi)ilis nizko, ncs aby mohlo osvftiti cclou ztoku kotorskou ai - na dno. Dosud jeho paprsky padaji jen na krdsne o'ehnutou. ) KrivoAiji, a strdli pod Loveenem, po n11 sc my snirujeme vzhdru, je dosud ve stinn. Ale to prm:Eiv cinf dojem pohAdkovy, q nebi)o hranice stinu na vrlAskatf;ch stenchll skalnich je neol)ycejne ostrm a kotel, z nehoz se vydrdisati snazime, nabfvttim fichvatn6 plastiknosti. Stard cesta Kotorsk4 ve svrchni, znicened ahsti. Za hodinu staneme pied Tro-,Dejte mi snhllu," di mfij sluha odpodivajicinm 0erno-.jicko pevnosti. Kon si od- horkinm, nesoucim do Kotoru na prodej snili s Lovdena. dechnou, odpoeinou. Ale jen na krAtko. Ani nescstupujcme, pouze si lizneme rakije - a hned zas ddle. Stin provlzi n:is dosud, a bude dle vseho az nahoru. S bludevsk silnice, po nfi jsme daleko na jih zajeti musili, konecne zah b'me na eicrnohorskou. Vracfme se tim zpuisobem zcela opadnSym 15

Page  16 smerem primo na sever. Zajfzdka md vyhodu, ze Boku, abych tak fekl, zobracime na ruby a shl1dneme se vsech stran v nescetnhch jejf podobach. Modrd jemnd linie, v niz se mlhovite na zdpade obloha s morem snoubf, poeina vystupovati a Boka svfij obrovit~ klin se vsf jeho nAdherou a velkoleposti pod nami rozevfrati. Zejmena kdyz pojednou po6ne siluice, pribyvsi skoro nad samln Kotor, vinouti se dvaceti dosti pirikrymi zakruty vzhfiru, chteli bychom Boku pod nami se prostfrajicf prirovnati ku plastick6 mape, na nfz veskery zdtoky a podrobnosti dokonale vyznaceny jsou - kdyby takovd praprosaick6 prirovnanl nebylo smrtelnym hrichem vfici bozskdmu panoramatu, pred jehoi velkoleposti a krasou onemujeme, zasneme! U cestarskdho domku druhy odpocinek. Minulat opet hodina. Zase nesestupujeme, zase si,,lizneme", a konici zase jako slepi letf vzhfiru. Dva kameny nam tise oznamuji, ze prekrocena hranice civilisace - abychom mluvili mluvou zapadnich hrdopfskfi - a ze vstoupili jsme na puidu barbarsk6 Cernd Hory. Vsakte najdeme cestou k tomu,,barbarstvf" pekn6 dokumenty! Poslednf zakrut st'astne vyjet, a tedT uhanfme bezstarostne ve vysok4 vysi po rovn6 dlouh6 linii na fibocf Loveena. Oddechneme si. Neni pomoci - pri prv4 jizde po nescetnych serpentinach nelze se nikomu oddati pocitu pln6ho pohodli, ponevac neobyeejn4, hrozivy ter6n maluje cestovateli pred ocima ty nejdesivejsf moznosti. Fantasie pracuje v primdm pomeru s rychlosti, kterou kone padi, a vedomi, ze spadneme-li, nebudeme prvymi, je spatnou fitechou. Casem ovsem uvykne se na vse. Roku nssledujiciho na podzim uhaneli jsme tudy za tmy a ke vsemu dolu, - a tu jsem se jiz bezstarostne na kocfAre vdlel a gigantickd stfny horske s plnym pozitkem m6ril. Ale pri prve jizde nahore si spokojene oddechneme, a teprv pak pocneme s plnym blahem a rozkosi lokati do sebe nesmern4 krasy, jez tu priroda v slep4 primo stedrosti kolkolem nastlala. Jsme prave nad Kotorcm. Parnik, jenz nas vcera privezl, je hra6kou, i pro dite prilis titernou. Horizont, prekrnsne naznacen) linif skoro jen vdechnutou mezi oblohu a more, neoby6cjne vysoko stoupl. Hory, svfrajfci se stran Boku, zdaily sc nam na lodi plovou 16

Page  17 cim nebetyc6nmi - te( jsou smesne nfzk4. Tvrzky, usazend na jejich vrcholcich, jsou hluboko pod nmi a serpcntiny, vedoucf k nim, vyzfrajf odtud jak zoubky oby6ejn6 pilky. Velebnd ticho vlddne kolem nds a zmocniuje se i fitrob nasich. Prsa se AfiM a dusi zdA se, Pc mohutnymi kridly tise virf a speje vzdy vyse. Oc jsou ti veskeri velikini s vysin techto mensf, oc lode a budovy titernejsf, o to cf Krstac, prvd misto na Cemr Hore cestou z Kotoru. time se zde vetsfmi a silnejsfmi. Nehrozf nam zdvral pri pohlcdu do prikrd hloubi, ale naopak, uchvAtf nds vznesena touha: jen vyAc, jen vs'e!.... Vzdech pranf zcela opacn6dho, totif:,,Chvala Bohu, zc je uR tomu veendmu stoupani konc!" vydral se mi na tomic sam6m mfstc roku ndsledujfcfho pri m6 druhd ccste na Cernou Horn. Spojujcf se v tomto bode silnice se zmfneniym starym,,kon sk m putem", po nemz jsme se tehdy ubfrali vzhiru p6esy a jena veru stojf za ndsledujfcich nekolik slov. 17 2

Page  18 Tato stara cesta hned u zdi Kotorske'h pne se rovne vzhilrui do skal v bezpocetnylch zAkrutech. Je v\tecne mferenmi a znamenite stavendA. Serpentiny jdou tak piikfe nad sebou, ze pri pohledu s hfiry tvoli obraz rozevirajicihlo se vEjire, veziciho ve skalnate, prevelik6 dlani. Z po'Aitku vine se v koutc(, jcjz tvori skalni stena Sv. Jana, 100 m. vysokl,, nad Kotorem se vzniiejfici, za jimave opevneni. V td sisi je cesta zachovanl a proto k chfizi dobri. Ale lhned potom ' yse pouh)' pohled na ni uvAdi poutnika v zoufalstvi. Kde nejsou serpentiny prorvany, jsou zasypalny,.kde ncjsou zasypalny, jsou prorv1iny. Proto sluha mfitj bral se rovn(e nahorfi, skAla neskAla, cesta necesta, vse jedno. Vzdyvt si tu clovek beztoho nic nevybere! R{eknu-li, ze jsem se nejednou podobal kamziku, cllci tim pouze rici, Ze jscn )byl casto nucen - 1lzti po ctyrech. V treti pak cAsti sc cesta ve skalnatvclh svaziclh iplne rozplyvi a stAvA skoro neviditelnou. Cernohorsk, vlAda nabizela rakousk6, aby tltto cestu spoleene opravily, ale Rakousko odcprelo. Jeho strategickym ficelllm staci velk, silnice - a jin.ch cilfl zde obetavi civilisatorka nepohled(vlt\i. Tak6 kazdf'y nestranniv pozorovatcl uzna, ze malickostmi, jako je oliled na chudick6 horaly, jiz jedine' sem dolfl svaizeti mohou skrovn6 sve v robky a plodiny na prodej, nemrfize velikai riske Eas mariti. Vzhfirn ostatn6 jdc to jest do dotdobre - ale dolfi! Mnollh okamzik, jejzu jsem na ni pfi nivratu z prv6 sv6 cernohorsk6 ponti tady prozil, tkvi mi dosud s neobyvejnou zivosti v pameti. Stanuves nahofe na Krstci pred propasti Kotorskou, rozlou6ili jsme se sesterVm zal)urAcenim z revolverfi s Cernou Horou, a kdy, nAm jeji stEnv hromovou nekolikeronasobnou ozvenou slavnostn0C odpovedclvy, linuli jsme se v prced. Bajny pohled na zapadajici slunce, do ruda rozezhavend, jez kladlo sc tu v oslnujici nadhere do modr;ch a zlate vrouben'ch podusek Adrie, jakoz i na velkou scenerii Bokelsk6 prirody, ziiaici vesker'm prepychiem barevn6ho osvctleni ve'erniho, sice na okamzik kroky nase zadrzelo. Ale jenom na okamzik. Nebof bylo nAm to zAroveli znamenim blizk6 tmy -- a na nAs 6ekalo dvouliodinne sestupovani po cest6, mne (dosud jen dlie prisern povesti zniIm6 V pohlnuti ncoby6ejnim zahnuli jsme so silnice na stezku, nmezi kamenim jen lelice naznacenou. A v tom okalmiku jiz musil jsem 18

Page  19 se starati o - zleAitosti' daleko naldhavejsf, neA je na prfklad krdsa zapadajfcfho slunka; totil o bezpecf svych fidfl. Svah stAval se neobycejne prikrym, stezka promenila se v pouhou stopu. Na drtivdm terlnu, plnem drobn6ho kamenf, boty se mnou sjfidely. {ekal jsem kazdou chvfli, Ae sjedu dolti. A to bych nebyl rtd vidCl - nac takovV spech? Vsak nmin Kotor neutece! Na ohybech stezky mel jsem vetsf strach o kone nei o sebe. Ale inejspfs jen proto, ze na neho jsem videl a na sebe nikoliv. V jednom takrka bodu se tu v fihlu sesla koni vsecka Ctyfi kopyta, je - rovnie jako se mnou boty - s nfm popojfidela. A poneva' ndklad na nem ulozeniy sesedAival se mu na hrdlo, jA ~ekal, brzo-li ho br1emeno prievdzi a on se vsfm skutAlf se dolfi. Neskutilel se nikdo z nls, a my za notneho jil sera stastne (losli ku pra-v( ceste, vymeren6 na 3 metry zsfrf dfkladne rozvrAen6 a (lobre b)lldovan4 ale viz vyse! Dlzde'nf vymleto vodou a cesta vetrajfcf skalou zasuta. Pouze na okraji zachovAny hladk4 jako sklo dlazicky. Kfifi chee tudy, piedne jako horsk6 konc vfibec, a podruh6, ze v prostredku by musil opatrne nohlt za nohou mezi kameny vsouvati jako do holinek, a pak zase je radou obezretne vytahovati. Sluha mel tfm zp)fisobem kone ve dvojfm nebezpeei. S okraje mfie spadnouti, scbe i moje poklady rozbiti, a uprostred cekd nain zase nejkrdsnejSf prflezitosf, zlomiti si nohu. Sluhovi se zdflo posledni zlo mensf, a proto kone odhAnel s okraje - za kterfmz fi'elem sim musil po nem jfti. Ale kfiii byl junick6 povahy a milejsf mu bylo hledet vc tvgd smrti nezli ohorobe, a proto pri nejbliisf prilcitosti unikal z kamenit6 spousty zp6t na kluzky okraj. Mne sluha s okraje odhdneti nemusil. Ale pece, kterou koni vcnovati musil, aby nohu nezlAmal, byl bych tak6 potfeboval. Mezi kameny jsem sice nohy nevsouval, jako ni.1 dobry pfftel Ctvernoiec (leda nekdy proti vfili, strasne nerad), ale skgkdnf s kamene na kdmen nebylo pro tidy o nic bczpecnejsf. KutAlely se pri doglhpnutf se mnou jako koule pod akrobatem a doprdvaly mi tak pfflefitose odhaliti nejednu svoji prednost, o nit jsem difve tusenf nemel. Chvflemi jsem myslil, ze prijdu dolfi ne cely, ale v kouskdch, a jen hrozn6mu ptAlenf chodidel a bolesti ve spickgch mgm co dekovati, Ae 19.2*

Page  20 o - <D' U) O<l CD To PA -I 0 i0 I CZ go -. r1 tn 5o

Page  21 jsem na takovd a podobnd my1sdnky obeas zapomnel. Na cel6 Cernd Hore nenasel jsem strasnejsf cesty nad tuto! Aby trat, tocicf se neustale: v pravo, v levo, v pravo, v levo, nestala se jednotvarnou (- ba v seru opravdu se zddlo, Ae jsme stAle na tomze mfste -) byla nahle hlubokou prorvou preriisena. Balvany, jei pri stavbe silnice dynamitem odervany byly, dolft padajice, takto ji zohavily. Nezbylo, nez pustiti se strif, naplnenou sesutymi kameny. Sluha uchvdtil kone obema rukama pevne za ohon, a poloiiv se na zada, spoustel se i s konem pomalu nfze. A nezapomn(el v kritick6 t6 chvili ani na mne, volaje po chvilkdch:,,(Juvaj se (chraii se), gospodinc, cuvaj se!" Dostoupili jsme nejbliisf serpentiny, a oddechnuvse si, mlcky kra'eli jsme ddle. Oc se cesta zddla byti lepsf, o to byla tma cernejsf. A ndsledek toho byl, ze kfii, jejz nebylo mozno vidy od krajc vzdalovati, klouznul a - v okamziku nam zmizel. Na stestf nebylo to dalcko od ohybu a serpentina ncjblizsi nebyla hluboko. Tak obescl se kfini sastne bez firazu, ba jeste ke vsemu si kousek - nadescl. Tcmn6 obrysy hor vypfnaly se vys a vyse, zaryvajfce svoji ostnatou obrubu vzdy hloubeji do temne zlat6 oblohy. Byly nan mnei'tkem,,,jak hluboko jsme klesli". Vzduch byl teplcjsi. Cesta sc bohudiky lepsila. A kdyz jsme se posl6ze v temn6m fibocf sv. jansk6 skdly spousteli pomerne jiz dosti pohodlne a bezpecne do prohlubne, zapomneli jsme v posvatn6m tichu nAdhern6 letni noci na prctrpen6 ftrapy, liad a zizen, nebof v temn4m ihlu obrovsk6ho svatojansk6ho stitu pocalo pojednou rejditi tisice a tisice svetylek, jako pochodne v rukou neviditelnych tancicfch gnomf. To ndm snad pripravila svatojanski skala tichou illuminaci soujmennymi muskami, jichi tu neobycejne bohato. Dnes, kdy mam zkusenosti z obou cest, vinoucich se z Kotoru vzhfiru na Cernou Horu, jsem v rozpacfch, kter6 z nich ddti prednosf. Obe z nich odmieujf cestovatele bdjnymi prfmo obrazy, jez Boka s rfiznych vysek skyta. Obe trvaji stejne asi dlouho (vzhfru neco pres 3 hodiny). A jestli na voze mi nds esteticky ialudek vetsf pohodlf ku nalezitdmu zazfvanf skvostnych dojmf, jez se tu sypou jako lupeni s kere rfizoveho, davd nam stard cesta v nahradu jeste poiitck turistickeho vykonu, ktcrym splhanin po rozrusenych serpentinuch 21

Page  22 a balansovAni na svalenych balvanech pro prav6ho cestovatele opravdl jest. Silnice ma ovsem vyhodu, ze po ni jedete znacny kus na jih k Budve (prvych 20 serpentin) a ze se vm Boka tudiz ukazuje ncjen s rfzniych vysek, ale i z rLiznvch stran. Za to je vsak traf ona lidu prdzdni (az na cestafe), kdezto na ceste stare ze stvku s cernohorskym lidem nevychdzime, zejmena v den trzni, kdy na plecich i konfch snmsi a svAfi Cernohorci chud6 dary prostinkeho sveho kraje na prodej. Na bedrAch zen a dfvek (jez casto pri nebezpecne chlfii cestoii jeste pletou) kPrii se polena (lrivi, trpclivi mrezei svizf t,,v Nova krcma v Negusich. pytle obsalhu rozlicndho, bednArr prinfiff primitivne; zrol)enou nadobu nebo nAiradf. Sluha mlj co chvili se zastavuje. Je rozeny Negusan (Cernohorec) a potkAvA pribuznd. S mnuzi se poceluje, zenaim a divkIm (davif libati jen ruku. OtAzka vzdy jako otazka, odpoved jako odpovef:,,Pomgaj bog!' -,,Dobra ti sreca" (dobr6ho ti Wtsti). -,,Kako si?" (Jak se ms?) -,,Chvala, dobro; kako ti?" -,Chvala, zdravo." I otazku:,,A kdo je ten clovek?" s posnfikem na mne smerthjicim, mame jako housku na krAm6. Jenze Andrc jc mlceliv a nic o mne nerika - ponevac nevi. Pri odpocinku i ja se rad vlozim v hovor, ale pak se musim zodpovfdat: proc.jdu pesky? proc ne,,karocou"

Page  23 (ko6cArem) po silnici? nc)o proc aspoil nevzmul kone 6i mul la? Jak to, ze mne neboli nohy? A za odmenu, ze na vse jsem odpov&til, dostavAi se nam od zAbavnych zensklvch - na prosbu sluhovu - po hrsti sne'hu. Nesmejte se tomu dtlrku. V tom horku a pfi t6 Aizni, jakou my meli, brali byste t6A. A pak uvazte: nesou jej ai s temene Loveena, a dostanou za to pouze po 70 krejcarich - a jeste sc s nAmi deli! Dik dobrym srdcfm! Ntavsteva Cerne Hory stoji uI za tu cestu z Kotoru vzhlfru, jez mohutnosti, krisou a velcbnosti svych dojmfi jest, abych tak iekl, predehrou ke vsemu tomu, co podAvA Cernd Hora uvnitf. A musil-li bych kolnu raditi, nedal bych p)ednost',ddnd z obou ccst a doporucil poznati obe; a sice nejl6pe nahoru vozmo po silnici, a dolfi peky. 2. Krstac a Neguse. Jsne vice nez 800 m. nad iladiono morskou, jez se pod nimi noejluznejfmi barvami z(l)obi, na ok1raji on6 sed6 st6ny skalnf, jez nad( Kotorem z(ldla se na1m dollf kolmo speti. A ve skutecnosti je stanoviste' nase v petikilometrov6 vzdlusnd vz(hllenosti od more. Stojime v zajimavem fiWlabi, siroklm co silnice a tak postavenem, ze treba jen krok u6initi, a razem naim zmizi velkolel) pohled na bokelskv chobot, mzikem ztrati se ona sirosirA mo(drd stuha more jaderskeho, a my sondobne octneme se v )ust6m, svrchu otevrendm hrobe, semknutem )belosed'mi smutnymi obrovity'ni stenami, destem op)liskanymi a sluncem vycehllVmi. To proto, Ye fzilal)f prordAi skAily smereln od more nikoliv primym, nvr brz bocnym, nacez ihned v pravdm (illu zahVbA se diametrdlnc do zeme. To misto zove se Krstac. Stojime tedy na prahu Cern6 Hory. Mame p)red sebou svet novy. Obemknuti kolem do kola do vyAe nekolila set metrl kamenim, z neho, sem tam bolestne zazvucf zvonek nebo se zachveje tailly' trylek, ohlizime se, odkud teskn6 zvuky prichazejf. A veru bycholn se domnfvali, ze to hold skaly nad svoji bi(dol a chudobou samy narikajf, kdyl)y 'erny pohyblivy 23

Page  24 bod - pobfhajfci to pes - nebyl nds upozornil na pasAka se stadem, po strani roztrousenym. Rozeznavame je tezce; jet vse truchlosed6, i skaly, i stAdo, i pastevec, a trati se jedno v druh6m. Nuze dobrd, totof je pasak a totof je stado - ale co tam pro boha pohledavaji? K vfili cemu se derou na ty hol6 steny? Ci jen k vuli telocviku? VYdyt' po trave nikde ani stopy! Avsak nelze se nade vsim pozastavovati a nutno jeti ddle. Krstac byla do neddvna prazdnota. Nyni na miste, kde pocfnajf se skaly siriti, stoji 2-3 domky. Posledniho roku pribyl op6t jeden. Obyvatcle6 jich maji vice styky s Kotorem nez s Cernou Horou, trhujfce tam s obilfm. Zde nahore bydli a k tomu drzi kramek nebo krcmu. Pesim je zde odpocinek velice vitan. Chaty brzo mineme a v 5 minutach po nepatrn6m sklonu jsme v kotline Pole ne g u sk ho, kde mgme lepsf pri'lezitosf venovati pozornost kraji zdejsfmu. Pole negussk6 je planina skoro kulatd, v sir jako v ddl 1 km., misty 2. Vyska nad morem 645 m. Dno je rovn6 jako val, a obrovskd steny okolni ji obklicuji jako kosatina. Hned z kraje v pravo ji tiskne skupina L o v 6 e n a, jchoz krajnf hrot, S t i r o v n if k, pusobi zde effektn6 pomernou vysf 1078 m. (prostou 1723). Pred nami na protivndm konci, kudy pres vysokou ohradu budeme se ubfrati ddle, zdvihd se G o 1o B rd o (609 pomern6 a 1254 m. prost6 vyse) s velikou tahlou serpentinou, jez se mu od fipati vzhfiru vine. Za 16ta je Pole negusskd such6, za mokr6ho poeasi tece tu voda z pod Loveena a ztracf se v ponoru na vychodnim konci, z cehoz plyne, ze pfida zdAnlive vodorovnd, v to m je smeru naklonena. Po krajich doliny, skoro jiz na skalistych strainich nalkdzime vetsi mensi skupiny chat, pri silnici pak, jcz prostredkem se vine, nekolik hanu (kr6em). Je to se lo (ves) N e gu s i. CitA celkem asi 200 domfi. Hned se poucujcme, ze tu nejsou vesnice dle pojmfi nasich staveny: uprostred naves s pravidelnym umfstenfm fary a skoly, a kolem hospoddrstvi opet dle jistd uvyklosti nebo pravidla. Zde tisnf se chata na chatu bez urciteho zdkona, a jedna pouze ze vseho zeje snaha, aby staveni nezabralo kousek vzdelateln4 pfidy, o niz zde tak velikd nouzc. Proto vidime chaty pouze na skalnatych fipatfch. 24

Page  25 Dvorec Petrovi6a v N6gu~ich.

Page  26 Pole negusskl z dlalky pe1kne vyhlizi. Jc rozdlleno lpeclive na p'sy jako nase role a cini tak roztomilv dojem. Jc to koutek, jenz s polem CetynskTym a Grahovsk3ym ve zdejsim okrsku je skutecnou oasou, ba perlot - (lie zAsady, ze mezi slepymi je jednookt; krrlem. Ale pohledneme na pole blize a shledAme, ze by rolnik z naseho nejnuznejsiho kraje s poli temito nemeiil. Ptida, ac s trpelivosti mravenci nikoliv vzdelavand, ale primo pipland, stAle je pina kamenfi, jichz vfce skoro plodi nez zrnf. A pfece je pilnd rlka ustavicne vybird a ve hradbu kolemn pole stavi. Pomery zdejsif objasnuje jiz ta okolnost,,e brambor tnl jest lahfidkou toho asi stlupn)', jako u nis kvetAk nebo chr'est. Ale jak uz i'eceno, Pole ne;gusskd je oasa v kamenit6 Sahare, a nemfize nam prav6ho nazoru o rolnictvf v t6to 6csti Cernd Hory podati. Teprv kdyz si vsimneme sem tam v horAch, jak se ruka promenila v zelezo, rozdrtila a vylAmala skAlu, jen aby dosdhla kouska pfidy takovd jakosti, o jake rolnik nds ani pojmu nema, shledame, ze zdejsi zemedelstvf je hotov;m mu6ednictvim. Nase vyobrazeni Negusskdho Pole podAlvd obrAzek podobnyclh, ze skAly vydupanych polfek, pri niclhz na ctverecnf decimetr hliny padne t:likie kamena. Ale v prisernejsi podobe zjevy takov6 uhli(lcme dale v horachl. V jamAcli, jez zdc, jako' v Krasu vitbec, ve velikostech nejrozmanitejsich se vyskytuji, jsou rovne, na dne kameny vylupovany a pfida takrka 1po hrstich shromazcTovana. Neni to frAze, reknu-li, ze obrizky takove se stafdzi uznojenlho kopajiciho Cernohorce jsou k plcdi. Nouze tu opravdu, ne sice eelezo, ale za to nemne6 tvrdly kAmen lime. Prvy dojem, jejzi zdejsf pole cini, je ten, ze jsmc navstivili zi'ceniny hradu a stojfme na stopach blvalych dvowrki a zahrAdek. To proto, ze odstranlovanim kameni buduji se hned kolem pole zdi - ne ovsem z pricin, tykajicfch se bezpecnosti, ale proste proto, n e k a m ze dAvati se kamcn musi. NeodnAsi se tedy dale nce je tfeba, klade se totiz na,,mez". ZkrAtka ze vseho poznaivame, ze jsme v tomze kraji, jenz ndis provazf na ceste nasi od Bfle Inublane cclou Istrii a DalmAcif a k nemuz nAlezi i Hercegovina. Je to Kras, holy vApenec, porovaty, drtivy, tvorici ilzavrene jimy v rozmerech nejrozmanitejsich, 26

Page  27 1)ofnaje od mal6 jamky na ohni't' posta'ujfcf ai po kotliny, jakou je na pfiK Ne'gus'skt nebo Cetyn'skd. Z toho ddfle plyne, 'e je to kraj bez vody, nema fef stily~ch r-ek, ale za to dosti ponorfd, v nichi periodick kratink6 r'fc'kv mizf. Hory zdejs'f jsou jen pokra'ovdnim Alp Dinarsk 'ch, jez' tu dosahujf vy'se nejve'tsf a -vzezr'enf nejodpudlivej'SfhoAle vs'ecko md sv6 pro6'. Pohledite do historie C'ernohorsk~,6 a piisvdfte, Z"e pr~vv to, C~fm nds kraj zdejs'f d~sf, ndrodu cro liorskdmu zachovalo jazyk, svobodu i vfru! A nejen za to vde'6f Cernohorec skahim tak posupne' se na nds S'kl.ebfcfm: i za rekovny~, Alechetiiy- charakter, i za ocelovou otugilost' sv*.ho tevla - nebotf jen velk'm utrpenf'm vychovdvajf se velcif lid6. A z lidf skhldd se ndfrod. 3. Moje vedlejS"I' poslani. Roku 1875 byl mfij roddik a nyn(6jSf soused Dr. B. sekund~frnfm lb'kaiem ye vfdefisk6 ncmocrnci. V ten 6~as vzplaiiulo ve vychodnf hranici Cern6 Hory povstfnf, z n~hoz' vznikla i vdlka s Turky. C~ernohorskii vhfda prosila okolnf stkfty o 16kaffe, a Rakcouskco rozhodlo se prosbe" t vyhove'ti a poslati tam tr'i med. doktory. Dost moindf, Z"e tak tucinilo z dobr~ho srdce, na kaz'd:9 zpfisob v.;ak i proto, Zve zkus~enosti krivos~ijsk6 nauc~ily Rakousko C. Horu nepodeenvovati. Miadif 16karii vfdeiis~tf byli vyzvdni, aby se ')ihhlsili, kdo z nich mAi dosti odvahy, z.-isluvnou filoliu na se pi'ijati. To bylo v zdf I. Ihned pracoval drdft mezi Pode'brady a Vfdnf, mezi rodic'i a Drem B., a v "sledek toho byl, Z~e Dr. B. byl jeden z prvy~ch, kterif se pfi.. hllsili. Krome' ne'ho nas'li v sob' (losti odvahy jeWt jeden Nemcc a Dalmatinec. Na Cetyni diouho nepobyli. Cernohorskdf vhdda vytknula jim stanovike', opatfila kaz~d~mu kone", sluhu a perjanfka 1(tehdy Z~andara, nynf tdlesn~ho strdi'ce knfz'ete) — a hajdy na bojifte'. Dve~ma soudruhifim Dra B. bylo hej. Dostali se na Grahiovo, 27

Page  28 jez lezi na same hranici rakouske, jsouc pokracovanim Krivosije. Ale Dru B. dostalo se filohy tfei..Teprv ctvrteho dne dosel z Cetync na sv6 mfsto v kraji Drobnjack m, do mestecka S a v n ku na fisti soujmennmho potoka S avnfka do rifky Tu siny. Byl to 18. den jeho putovanf. To vsc uddlo se s Drem B. tak rychle, ze mu n zbylo casu, aby predem konal podrobnejsf studie jazykov6 a mistopisn6. Ale poslcdni nedostatek mel proii blahoplodn4 ndslcdky. Necllci vrhati stin na jeho statecnost a junackou bodrost', jakoz i nadseni, s jakym spechal - -,, Studinka na stare ceste z N~gusi na Cetyn. slovanskym pobratimfim ku pomoci, ale zajist6 mu byla neje(lna chmfira na jasn6m 'ele usetrena okolnosti, zc - dik fantastickym a nefiplnym tchdejsim mapam cernoholhorskym - nevcdel, jak velicc nebezpecne je misto jeho situovano. My si jeste povime, ze C. Hora rozkrojena jest korytem misty na 1000 m. hlubokym. To reka Z e t a d(ell C. Horu na polovici vychodnf a zdpadni. Delidlo toto bylo politicky nebezpecno. Ode daivna na ne Turci zidostive pohlizeli, ponevac vedcli: jakmile sem vniknou, rozpadne se C. Hora jako orech v puli, a vychodnf polovice orechu padne jim na zub. Proto jako houba vnikali viec a vice do prirozen6 td skuliny s obou stran: se,everu od Niksice a s jihu od Podgorice 28

Page  29 az ke Spuzi, takle pred valkou podobala se C. Hora vadku, ktery jsme provizkem v polou zatahli. Nuez Savnik lezf az v druh6 polovici C..Hory, hezky na sever, a die tehdejsfch hranic hned na pomezf. Prfmd linie odtud na Cetyi jde )pres Pole Nikstick4, tehdy tureck6. Bylo tenkrate tfeba, aby se v t6 stani6 jenom na cas obrAtilo Ststf vtleen6 na stranu Turktir, a n:fs krajan byl. v nebezpecf, nebot snadno mohl byti od ostatli C. Hory oddelen. A krome tolho mohl mfti Turky ihned na z:deechl, takzc na pr. ufiznuti nosu ncbylo Dru B. vidinou pfflis vz(hileollou. Avsak dik zminenym jiA okolnostem, rodAk nAs nebyl si neI)czpcci ve vsi jhllo mfr' vedoom, a ponevac prlcc ihned bylo plno (zarizovs:Ii ncemocnicc), zapomnil. na ves a s chutf a nadcenfm chopil so dlila. Dr. B. priscl sem jako Slovan a jako ldkar. Pri takov;ch okolnostecli s je(1nd, a pri charaktcru cernolhorsk6ln s druh6 strany nenf divu, zc za 6 mlcsicf (riijen-duben), ktcr6 zde ztravil a po kter6 byl o(lkiz:ln vShradnc jen na Savnfk a nejblizsf jeho okolf, tesne prilnul srdcem i dluii nejcn ku vclebn6mu kraji zdecjSimu, ale tak6 - ba prcdevsim - k lidu. Jaky tedy div, zc pricd odjezdem mym na 6. Horu, df mi doktor:,,Budu VAs prositi o malou sluzbu, sousedc! RAd bych, abyste se poptal na C. Horc po mych znAmych a pratelfch, a, nakolik jsou na zivu, ode mne je pozdravoval. Ptejte se na N o ku C e r o vie, proslavendllo viteze nad Smail-Agou Cengicem, na vojvodu Laza Socicu, na kapetAina Savu Cerovice, komandanta Grubara Ccrovidc, serdara Savu Jovidevice, senatora Paja Boskovice, kapetAna Bogdana Drobnjaka, oficera Sekolu Karadzice, na popy Jovana Dzugide ze Slatiny a Miloslava z Prevysc, na mdho posla Savu Misuru a sluhu Lazara Mar c nid c. V Savniku samlnm pak vyhledejte rodinu ndcelnfka P e k i c e. Stravoval jscm se u neho. Pozdravujtc ho, i jeho ienu Boienu. Syna S t c v a n a, obchodnika, mfiete t6d pozdraviti, trebas nemAm nail vsecky upominky prav6 ty nejlepsf. Za to vsak najisto vyrifdte pozdrav dolbr jclIo zenei Itadu i, a doptejte se na jejich dceru Jul k u. Je-li ona na zivu, nelenujte si ji vyhledati a odevzdati jf ode 29

Page  30 mne na upomfnku tuto moji podobiznu a zlaty krfizek na krk a tazte se jf, zdali na mne jeste vzpomind..." Popatril jsem pri poslednfeh, tak romanticky zne4fcieh slovech mluvicfmu do oka, ale slza, v takovych pripadech obligAtnf, se tam neblystela. Take se mu hlas nechvel, jak romnAnova tradice v podobnceh okolnostech zada, ale jA niemdne oba podan6 predmety ochotne prijal. Lekal jsem se sice dvou veci: predne, ve pAtrainf po Juice mfize zabrati hodne casu, a podruhe, ze musim dale do zeme nez jsem zamyslel, a to do konciny, jez na mape co nejnevAhbnji vyhlfzela a cesty nejhorsf slibovala, ale zAsadne rAd chAtpu se kazd6c prflezitosti, jez mi na myeh cestAch zajist'uie hlubsf a tesnejsf styk s lidem. A to mli vAf vice nezli zosnovan~' program.,,Zde mAte na papiru vsecky zndm6, na nez sc gamatuju, po-^ zllamenllyn," koncil Dr. B. svoji rco, podAvaje mi tenk?9 bfl ' prouzek.,,Ale pozdravujte i ty, kteri zde nejsou a na mne pamatuji. Mnozi jednoho pamatovati mohou, ale nikoliv naopak. PaitrAni sve pociti minzete hlned na hranicieh u prvniho Cernohorce, s nimz se setkatte. ZnAf se CernA Hora na vzAjem vsecka, do jednoho.' Treba slova poslednif dnes jiz neplatif v t6 sirok6 mire jako tchdy, prece jsem se die slov tech ridil. Kdyz jsme totiz na Negusskem Poli zastavili a pred kremoull tezkeho kamenneho stolu kus ellel)a a s ra s vinem snfdali, krAcel opoddl siln5, skoro zavalit' muz, o neinz mi rekli, ze to zdejsi kapetn. Jdu mi tedy vstric a pravin:.,Pomagaj bog, kapetane!",,Dobra ti sreea", dekuje on, doteknuv se pravou rulkou capky asi jako pri nasem vojensk6m pozdravu.,,Popijme vfna pospolu!" pobizim ho ke stolu.,,Dfky, neobedval jsem," dekuje stridm~y Cernohoree. Take dobre, myslfm si v duchu. Zkusfm to bez vifna. A jiz, jako litanie, spustim radu svyclh otAzek:,,Ima-li jos (je-li jeste) senatora Novicu Ccrovice? Neuminel-li jeste?",,ChvAla bohu, zdrav jako ryba.",,A kde on,stoji' nyni?",,V Tusine." Pripisuju ku jmlnu jeho na prouzek: Tusina. A ptam se dMle: 30

Page  31 Ima-li vojvodu Lazara SoC'icul?",,Kak.:o ne (jak. pak iiw)! Inia.,Stoji' V pN.1 ].:,i-n P. U kapefifna StI'vy Cerovic'e a vojvodly Paja Bos'k-ov\i&'( msin Muti t. Oncn padl jiz' r. 187 7. v l)oji v Pive', tenlt( skoncil ~uacy SViij Ju e ivot nezaslouz'ene' na likii vnithinf ncmo)cf. Komnandant Grutbar Cerovie' pri je dosllil v Tiis'ine' blize Saviifkii, Sava Jovic'evie'A V v Blar, u iBogdan Drobiijakc okrizOnyiim kapettancin v iNiks'ici.,,.A za. 'to sve oVO pis? 1Proc' se na to lptta'? prea t~ipe'livC odlpovidajifecf.,.Jak to) 1)rijde,, ZYe znas' skor() Mdoll C"ernou. Horti?" FTof sc vf, Z' ra,'Id jscm. mu Vs3C vvsv~tli1, a.(fI se VI, ze p)ovfdiii kapctfna velico lbavilo a t&sMlo. j3oga min (1olar Cioek je onaj (olokor 1", clivailf nas'cho rodaflua a 1)ak. pokrahujeme. o vx'ech~ nedovedl mil pove&. (k'ti, jsou-li nia 'ivi a kde jim e1 konec. Ale to by nici nede'lalo, jen zvifin-li ne'co o Peki'ov'lch. Ivysypu se naposledy s te'mito..1 y Marica Ozurova, kr~mnichka v Bukovici.:31

Page  32 Dychtivc naslouchm a peclive znamcnn4m: Stary ndelnfk Zivko i se zenou Bozenou se jiz dAvno,,preminuli" - skonali. Syn Stevan, trgovec (obchodnik), je dosud ziv, zena jeho tdz.,,A co dcera Julka?" t'zu se netrpelive.,,Nevfm, neznmn ji, majit' mnoho deti. Vim jenom, ze jim loni jedna dcera umrela." Bodlo ve mne. Aby to tak byla Julka! Ndhoda si potrpf na vzdory, na justamenty. Kdo mi pak bude doma veriti, ze vskutku zemrela? Jak se pojistim vfici podczreni, ez jsem se vymyslem takovym - ke vsemnu tak nejapne vyhlliejicim - filoze sv6 vyhnul? A radost mi nad cetnymi zprtvami, jichz jsem pri prv6m kroku nabyl, valnc se zmcnsila. Ovsem nezbylo mi nic jindho, nez pohoditi hlavou a v duchu pomysliti si: vsak uvidfme! A ponevac kapetAn za zivy svet nechtel se vina pred obdcem napiti, podekoval jsem mu a slibem, ze pri ntvratu sc v Negufich dele zdrzim, prvni svoje pttraln ukoniil. Volani me,,Do vidzcnja" (na shledanou) a kapetAnovo,,Srecan put" (st'astnou cestu) misilo se jiz v hrkot kocairu, s nimz kone speclhali nedockave dailc. 4. Dve historiokych zastavenicek. Po rovn6 silnici jsme mzikem na konci Pole Negussk6ho, a sice v miste, kde sbiraji se chaty ve skupinu na Negusich pomerine ncjve tsi. A hned z kraje na levo kraluje skupine td vetsi jednopatrova budova, podobna mal6 pevnfistce. Tof dvorec rodiny Petrovicd, z nfz kniez Nikola pochzif. Budova tato mi plati jaksi za pomnik, jenz Ncgusfm die historic ntlei. NeubrAnime se pired nm dejinnd vzpomfncc, ktcr6 mizemc s dobrym svedomfm nekolik rIAdek venovati. Bylo zajist6 pro Cernohorce, jiz pred tureckou piesilou ustupovati musili z trodnych nfzin do vysokych hor, ranou nejvetsi, ez dynastic C c rn oj e vi c id (1423-1516), vyjimaje prv6 dva panovniky, hynula a klesala. Vedlejsi jejif lenov6 sc poturcovali a rod svfij 32

Page  33 zrazovali, panovnifei pak na duchu malAtneli a nepriteli vzdorovati neumeli. Ba zhoubnV proces ten vrcholil ve zjevu vfici vAdnd dobe primo smesndm: vzdalt se posledni Cernojevic Jiri vlAdy v zemi k u p I' n if s v Z e n y,. deery benAtskeho dozete Moceniga. Bylo totiz rozhlckan6 da(lme nudno v cernohorskych pustinach. Srdnaty )anovnfk slozil tedy zezlo do rukou metropolitovych a odebral se sc zenou na svd statky do BenAtska. Odtud byly vlAda svetskA i duchovni spojeny v osobe jedn6, totiX v osobe vladyky 6ili metropolity cetyfisk6ho. Za prvych devfti vladykui, svobodne volenVlch z rfiznych plemen a rodfi, muzie se sice C(. Hora vykazati nekterym vftezstvfm svYcl zbrani, ale fihrnem chAtrala a slAbla. Odpor jejf nevyrovnal se sfle, s jakou Osmanstvo se na ni ritilo. Avsak r. 1697 obrAtil se v historii cernohorskeho naroda list. Roku tobo zvolen byl nArodem za vladyku 1) a n iel P e t r o v i, rodem z N e g u s f, a od neho nejen ze zfistalo zeczlo vlidy az po dnesnif dobu v rode Negusskych Petrovicdi, ale stal se take rozhodnv obrat ve tsteti valeen6m i v politickych ispesiclh, a to na prospech C. Horv. ZAsluhou stejne srdnatych jako genialnich Pctrovicu rostc maly, utisteny narfdek v giganta, jenz (lcsatcronaisobn6ho nep)rtele hrave niCf a proti nemuz nutno nfzk6 Isti uziti, mSi-li byti asponl na krAtky cas semknut. Zatim co veskerti Evropa se jako titina chveje pied p)ivalem tureckym, co evropskA mesta jako budkv z karet ssujf pri prvdm udereni vojfi mohamedSAnskych - mabl zeme cernohorskAi klrdf od vftezstvf k vftezstvf. A hvezda, jez ji slavnou tou cestou vedla, vysla prAve odtud, z NMgusf, v podobe dynastic Petrovicut. Petrovici to byli, jii C. Hore p)ripravili stedry veccr r. 1702., noc to bartolomejskou pro veskery poturclence, kterf zemi ku vyzvAni dobrovolne neopustili - nebof zra(lou jejicl zcmc velice strfdala; Petrovicufm nalezi zAsluha genialnifch diplomatickveh tahlf, jimiz C6. Horc pro vzdy naklonili Rusko; Petrovici to byli, kterif vedli C. Horu ku C are v u L a z u, na nemz 29. cervence 1712 byla armada 60.000 Turkfi napadrf potrena a jf 86 praporl'i ukoristeno, ke K ru s m, kde 22. zArf 1796 sAm vojevfidce Mahmcd Busatlija se 26 vfidei padl, ke G r a h o v u, V 1Ic f m u D o l u a jak s- veskerd ta slavnmA bojiste zovou, jimiz se stali Cernohorci p)edmetem obdivu vsi Evropy. ZkrAtka tedy: Petrovici to byli, 33

Page  34 iktde'i p'evzali (.* -l(orn v (lobe jejif (lejv;et.il()1o f1padkul, a po skvel ch! stulnicll shivy dovCdlli jik k kyzeneui cnli: cii zabtl)ezpecln svobodv a: vraceni (ovsem jen tcstc6nemul) p1lm6siclem uzmllttho (Uizemi. A (yiastic ta je I)p1av v nejlepsim rozkv6tu: bude-li d1fle takli pokracovati, co vtvori ' v bludoiicnosti z t r male6 (Crn6 Hory? Ale k otazkaim a fivahadm druhll tohoto buderme mniti za oklialnik prilceitost' daleko lel)pi. Opougtiine rovinu ni6guskou a velkolel)pmi zilkru tv splecme vzhfirl kic ( ol cmu B1rdu. NahoPe i ovoz zastaviuju'l: jet( odtiud podi(van(l i k nel)popsani. Na zl)t p)es pole Ncgullske fi' si e vvsolko na obzoru olrovitai, hladlina mlore jadlerskehlo, a pled( n;imi v (dilce, ikJe ski;ly v nizkiou rovinll se rozpllyvaji, 1)1ysti sc leskhih peria jezera skaderskehlio, nacd nimz v levo v6vodi velikai obruba zasnezen6elo uzli horskleho, pies 20()0 m. vysokeho, zvancho Prokle ti. Mvsl rozolin6eni a uvoln6ena hrav6 pl'es obrubn tu zaleti do Stl.arho Srbska, do Bulharslha, ke Zlatemu Rohu na Bosporu - okem meii a dnchem ozivlje to v6kovite bojist6 balklinskc, prosaikl( krvi,,barbarsk'cli sklaivii", jiz tu jmeneIn k1ize a cvropske vzdlelanosti po staleti s pfilmi'siccm za)pasili. V nitru to buracii a duse je v rozpacIlch, mA:-li se venovati knrse vclkolcl)lio obrazu, v jChoz l)reobsalil m rnimci saini te( sc ocittimc, ci vzpolminkai a ii vahlirm historickhm a politicklmrn, jez sc naim hiavon hemzi jak v mravcniisti! Ncmozno liciti tu velkolepe obrysy i fichvatn6e kraisv panoramatu, jez mleiky ssajeme, a proto rad(ji si si doprcjme maly vylcet do minulosti, nebot co pled sebou a kolem sebe vidirne, tot skut6ccn:i historickia mapa, na niz mozno takfria nazorne dejin im C. Horv sc u6iti! ()statn6 nelekejz se laskavy' 6tenar nijakh'ch,,pragmatickych" letopisu, ani j:i na ne netrpim. I)oprejem si jen mralv celkov' rozhled po dejinach iernohorslkych, pon6vacl niclde lepsi prilezitosti k tomu nenalezneme. Puda, na nif stojime, zdMA se bYti rozkAcenvmi morem, je. v okamiiku, kdyz se vlny jeho nejvyse vypjaly, jako by se nebe dotknouti chtelv, nihle za trest sv6 zpupnosti zkamenelo. A na hIebenu jedn6 takovc vlny stojime. Na jihovychlid vlny se nizi, a. utvorivse na Cetyvfskem Pol mezi kopci rovinu jako jezirko, klesaji dhile ku IRj ee ( r ii oj c v i 6 o 6, a 1 poslze sifi' se v krasnou nizinu, jez 34

Page  35 -M 0 0 ^0 0o?,, g-^ p;r H rl. SE s<: 2;S II cr

Page  36 zelenym svym v6n cen vr1oubi opalis jlici j c z c r o S k a d e 1 s k e. Koncc lazurov6 t6 plosiny ztrmici se v mlze na 6pati hor Albanskych, kdc sice tusime, ale nevidime mesto Skader (Scutari), jez srbsky car V uk a i n M r n a i jak se zdA rodem z fizcmi nynejsi C. Hory -- znovu postavil a opevnil, ciim Turkfim bezdecneo poskytl pcvnn hod, o nejz pozdeji opirali pAkun ku dobyti slovanskd Sparty, C. Hory. Ovsem s ispechem jenom ciaste6nym. Podlomili zemi a narod jako bylinu a vyvoj jeho tak na nekolik vekii zastavili, ale neznicili ho. Naopak: poskytli mu jen prilezitost, aby v mire desateronaisobne, v jak6 fzemi a moc jeho se zmensovaly, povestf a slAvu svoji uveli'il. Kdo dnes by vedel o Cernohorcich, kdo by sc o ne zajimal, kdyby nebylo t6ch primo zazracnych vitezstvi, v nichz potirali 'ikladn6ho Turiina? Kdo mule iici, jak by byl charaktcr Cernohorskv, dnes jako lkisi'il jasny, kdyby nebylo p1el;elncho,.iru, jimz rltka OsmanskA jim neustaile zatapela, aby se v nem - povaha ccrnohiorskai jen tim vice zocelila? Jedna okolnost je tadv vsak ntipadnou. Jsou totiz Cernohorci, jak zlnamo, pouhou ciAsti nairoda srbskeho, jenz za casu zatopy osmanske pfilostrov balkinsky obyval, a jenz zil vesmeis zdanliv\ vc stejnych pomerech. Jak vysvetliti tedy tu nesrovnalostf, e pri-ve tato eist' Srbstva svobodu si uhiAjila, ba jeste v bojich se proslavila, kdezto ostatni Srbstvo nepomerne casne nejen porazeno, ale na dobro porbeno bylo? A piece Cernohorclm bylo bojovati nejen se saml mi Turky, ale Casto i s verolomnymi Benaiteany? Kterd to b)la okolnosf, jce Cernou Horn do tak velebne vsc nad ostatni spollsestry vynesla? Jak vysvetliti ten nepomer, kdyv okolnosti na obou stranaich skoro stejny byly? Mlohu iici, ze tyto ot:izky mi casto na mysli tanully a e mi nestaceovalo vysvetlovati zahadn tu jednak fizemim, pro obrannou vilku neoby cejn priznivym, jednak rozdilem (snad) v povaze. Mim za to, ze takovou okolnost, jez (die domneni meho zaihadu tn zdirnle lusti, jsem nalezl pri eteni (ejin. Je to id e a h i s t o r i k o - )olitic k Ik a, dfistojn a hrd c v e domi samostatnosti, vyvinlnvl i se z t6 okolnosti, e pC)edkov6 Cernohorc ti byli od pocaitkui jadlro, stfed a t'e z ist Srbst va bal k ai n s k o. Onia zelIezcinlm l)oLntemi sepjala narod v jedinon ne 36

Page  37 rozdrtitelnou hirudu, a, bylo vzdy jen potreba cloveka, jen pratpor idey te zdvihl a v elo niiroda se postavil - a vse bylo jedinou mnohlutnou lavinou, kterat na rozkaz znicila vse, co zasAhla. Srbov6, jak zmnmo, vysli z Belocharvatska (nyn6jsia s vyt(hodI1f I aliee) ke koncli VII. stoleti, na vyzvam lbyzantsklho carel Heraklia, al)y zl)avili isi vyclollodoIlnskoull A var i, od1 nichz jeho kraje velieC straldaly. Jen nlimochodCln l)poznamenatvali, Ze z p)ozvfl1 toll(o historik C( Hory, p. JtoAvinskv, 'spravnlC tzavira' dvojf ' ) attllrn mcli poveSt jako vyl)orni l)ojovIlini, jez takovhll(o fikol. jsoi selhopni, a po (ruli6, jako li(d dobr, jello, za sosclda si Inono ph)titi. Nuzie Srl)ovd l)Li pli, fiolhy sv6 se cestne zliostili a zabrali o(klroihle t a mista, kd(e je n nfalezaiilie, bez ohledu totiz na lljim, jakon casen Srlove na jilhu od Iekfi, Tturkl~i, i Albancli utrp'li. Teimn6 jinak d(liny jejich az (do 12. stoletif nim Srbstvo balkansk6 pr(edstaviiji jako 'rad(lLi p, z nichz sice skutcen6 nadvlIdy nad ostatinfmi nenia zA(lnal, ad inimi vsak vli vu vi(idiho pozivit zupa, zvana Z e t a. Zeta blylho fizein, jez se ti praive pod i pred mnmi smercin jiznfll rozestiran. Srdcein jeh( b)ylo jCZcro skadersk6, a ilavnfmni rnesty S k a d c r v dolni a 1) i k 1 a (pfivodem c imsk'i Dioklea) v hornif Zete na stoki reeky Zcty a Morace, vs;ea nad Podgorief. Zdc v D)uklc narodil se S t p ai n N e m a nj e, jenz (okolo rokit 1160.) rizniou rukou dovedl vsecky zupy srbsk6 je(lnotiti v peviy celek. Potomek Stepianuiv 1) u S a n S in y (1.335 —1356) ziskal fisi sv6 titul carstvif. Zctou pri vsech tech prevrateeb, jako stre(lem vdiy, nel)ylo )ohnuto. Ona byla,,dedinoui' Nemanicfi, jiak v listinalch l ze ifsti, pa jozivala i v raimci carstvi srbsk6ho fiplnou samostatnost, majic st ale sv6ho ziupana. Vtrhli (do Evropy Turci, nadesel osu(dnl Vidov dan na Kosova (1.389), padla Bosna (146(3), o dvacet let poz(ldji,,knfzectvi sv. Sirvy' cili Hercegovina, a posl(ze (14r59) i knifectvi Srbsk6. Ale ani tyto zmrny nedotkly se v nieem samostatnosti a volnosti Zcety. Bohatstvif zeme sice padlo v lhip Turkinm, ale nikoliv svoboda jeji. V te dobe dostal se na stolec knizectvi Zetsk6ho rod Crnojevic6i, z niehz prvy, S t pin, osvedcil neobycejnou udatnosf v bojfch proti Tnrktim. Ale ji2 druhiy z nich, Ivan, jenz pro svuj vehlas v pameti vd(leca6ho nAroda v pfsni posud zijc, nuccn byl sidlo svc Z abljak 37

Page  38 pri jezere skaderskim spAliti, aby nemohlo neprdteluim slouziti, a ustoupiti vysoko do nejhornatejsi easti sv6 drzavy, jez bezpochyby jiz tehdy slula Cerni Hora (gora les). Couvali tedy Crnojevici se sv'mi Zetany pred rotou osmanskou vzhuru do hor, az stanuli a ukryli se zde pod nami, na nedalek6m Poli cetynsk6m a v okolnich skalAch, jako v rdsnich sedeho roucha, v jehoz podobe se tu skAly s ramen stareho LovEena doll vinou. Podobali se zivocistvu, jez pri povodni na ncjvyssi body stromfi a I — t: --- —~: c' '.I. v... _,. - t. W I_ _tl~fd~ ~ ~(~_~ __ _ _`i~ Monastyr (kilster) Cetyfsky. Nad nill tahla". strech spechA, aby se pred vlnami uchranilo. Skalnaty tento okrslek kolcm nais sluje nahije (okres) Katuns k, a jm(no dokazuje, ze trecbas v casech tech tu jiz Ivan Crnojevic nasel osady, prece slolzily hory zdejsi po nejvice jenom za k atuny, t. j. salase. Jen o stupeni jeste vyse mohli Zefane ustupovati, t. j. pres Golo Brdo na pole negusskl - dAle by jiz byli byvali nuceni ftiti se se sten IovEena primo do mnore. Ale toho jiz nebylo treba. Byli zachrAlneni. Udeiili sice trikrlte hordy musulmansk6 az na Cetyn, ba r. 1714 vczir Duman Cuiprilovid 37 nacclnifkl, za hosty pozvan'chl, 38

Page  39 zradn6 utratil a na osir'el6 a priekvapcn6 Cernoohorce uderiv, aI na Neiguse piitrhl a do Dalmacie je zahnal - ale na porovatdln Krasu se vlny pirboje tureck4ho udrzeti nedovedly, ac by rAdy, a vidy hned samy zmizely, jako se objevily. Zde v td pousti bez poli a luk, bez kefti a stromfi, bez zeme i vody, v tdto velik6, prevelikd krypte mohll obstAti jell Zefanin, jenz dle vlastnfch slov dovede,,jfsti trelbas i zemi a piti z pod kobyly"! Zocelen na tele i duchu, preckal slavne pricinenfm dynastie Petrovicskd tezkou, staletou tu zkousku, a oci veskerdho vzdelandho sv6ta s fizasem na mal6m tom velikalnu spocinuly. I dano mu jest za odmenu jmdno nov6, die ftooisite, do nelhoz se ukryl a v nemz vyrostl tak vysoko, ce se vsech stran sveta byl videln: -- Cernohorec. Na Cernon Horu prisel jako porazeny a prondsledovany Zetanin, a nyni vraci sc do Zety vitezne co Cernohorec. Vraic se, ale jen ponenaihlul. Mnoho jeste z pfivo(nf vlasti jeho p)Olr'l)no v In:lch, z nichl sepjat6 rucc vicniYch trpiteli prosebni) trci, o pomnoc a vysvobozcni volajice. Na ten cas marne. Ne tak pro n(dostatek ville svVclel stastnejsicll spolubratrfi, nybrz vinou tak zvanvcli.p)Olitickclil pomnerii". Ttfzal b)ych se: Kdc mAs oci, ty jelllnocitnf, nervosnf Evropo,,, tite pravylio kr'eseanst vi"? Ale projevil bych tim velikou - naivnost', dokud je v 6crstv6 pa1meti, kterak na miru Berlinsklm ne snad ochromcnd Turecko, ale kdosi jinv branil dilo vysvobozeni v koncinAlch techto dokonciti. BrAnil tomu, ponevac sc Cern6 hory b1l. A nemyslitc, zc je to liczkCl vec, kdyz se nds nekdo boji? A tak tedy - abychom mohli netrpelivym koifim popustiti koneene5 uzdu a speti ddle - shrneme historickou vzpominku tuto vc stru ni slova: Cernohorci jsou vlastnc Zctain, t. j. Srbove Zetsti, Cernl-a Hora pak stisn6nou, do kouta vtlacenou nekdejsi Aupou Zetskon, jc casem knizetstvim ba i kralovstvim se zvala, a jez byla kol6bkou carstvf srbskdho. Ale toto, v brzku siroce sc rozprostranivsi, v brzku vzalo tak6 za sv6, jAdro vsak zustalo, nejenom netknut6, ale krvf iojne prolitou scsilen6 a zmohntnel6. Jen jmeno sc zmenilo. Avsak Zetskd tradice sc nyni na C. Hore horlive pestuji. Byl vy(Avan asowi)is,,Nova Zeta', vystavena na Cetyni bescdni budova,,Zetski do-nm". B1zi-li C. Hofe o restituci zetskcll lpriv - a kdo by se 39

Page  40 divil, kdyby ano? -~ nebc~fi jiste' o n, vrat jm&~na. Jako Zeta h.ynula, kiesala, a ustupovala, jako C~erni Hora, vi-t~zila, mohutii(4a., stala se slaviiou! Vozka, prl'S kn ul (10 konlf a mezi tUrn, co jsme 1)0 zrli~jovit-~c~l z~klik~ach sju'zdeli (oloin k Poli cety-Iiskernmu, jat zfraje oc'Iima na, ve-. lebiA6 (livadlo liorske", k-ol do kola 11111 o1)kli'liujfl-',I, (d1111im vidd'1 jse Cllr~'(,l sebou)1 j i,,iie plfuioii1i, vi'te'zny- kvI-z' pr1avoslavflV, opreny o1 vernou SV)jL opoti j atwagan a, g'sle.

Page  41 KAPITOLA II, CErTYN. (1. Prochatzka Cetyni a nnla(1i uvitin. - -- 2. Jak l>u(li (Cerniolio(re v Inld(lcii svd t0oi ili i)( ( chrAnlll lli n. -..,Miran kao jaglje — in'nv. jalko jclinC!". --... )jiurdlj(v (ian, Krtsno ime. --.Kn. - (;. Na C(tlvni (!)tt jasnlO(.)

Page  42 I

Page  43 1. Prochizka Cetyni a nenadale uvitani. etyii je sice piedmct, jejz nAm byl zevrubne popsal pred nekolika teprv lety p. J. Holeoek, mohu se vsak smele o nem znovu rozepsati, nebot roste nynf tfm rychleji, cfm * | r) (d61e byla pouhym zrnkem. Od 15. stoleti az _ do minul6ho nebyla Cctyni nic neA monastyr (k]lhter), v nemz vladyka a vyldce Cern6 IT Hory sfdlel a jenA nejednou byl rozmetAn. f r1~)T Za Petra I..,Svat(ho" (1782 —1830) pribyl,,sovet' (rada, radnice), o jehoz biblick4 pro-, stot6 nds pounuji pouze popisy cizokrajnych cestovatell, ale prazAdn6 stavitelskd pozfistatky. Za Petra II. (1830-1851) nahraien byl sovet,,bilardou", velikou a pevnou to budovou kamennou, stojfci podnes blite monastyru, nazvanou tak od kulevniku, jejI si sem Petr II. dal privldci. V bilarde bylo spolu i obydli vladykovo. To byl vlastne prvnf I kel, jimz zrnko zivot svfij prozradilo. Kdyz pak nastoupil Danilo I. (1851 az 1860),tu oddelenim moci ndboienskU o d s v ets k dan vlastnf podnet ku vzniku Cetyne jakozto prestolnice a stAtniho stredu, a odtud znamengme chvatn vzrfist. Danilo I. zalozil nynejsi knitecf palac. Ustanovenf placenYch stttnich hodnostfi a firednfkfi (senftorfi a ministrl) melo 43

Page  44 za nAsledek, ze se tu poeal usazovati nirod. Domuf pribyvalo, a Cetyni vzrostla ve slusne dlouhou ulici, vjejiz prav6 pobocce tkvijcji koreny: monastyr, bilarda a palaic. Po v5ilc poslcdnl usidlili se zde zastupci velmnoci, jez, (rive v Dubrovnikul sdilili, fimn ziskala Cetvil cclon radlu plkn"chll jedno(latrov)ych l)>tdov.. NzvStCva zvc(davylcl cizincil sjizd(lnsti cest vclicc zv)y'cnIl, mela v zip)eti rozmnozeni IlOstincli (nynf tu dostanecml na tr'ech mifstechl velii dol)r6 tocene pivo, I/4 litru 12 kr.). I-romady lidu, jenz senl ze v'ecll kon6in C(. Hory prichllzi 1b11( v ziflczitostech fiednicli, lnbo al)y pPrcdstoupil pred kniZctc, daly vznik cetnym l)iitygam (kramilulm), kde si dnes Inlzeme kroicm n(jrozmanitejsich potreb i ledaktclrs zlytelny pirepyclh konpiti (tak na p). slicnychI detsk)rcl liracek tu ol)stojnl vryl)er). Pri6teine k tomii vsemu skoly, zv'Reny pocet firednictva a zlepseny bllallobyt Cern6 Hory vibec - a s lehkou mysli nazveme Cetyi ziazracnym deckeln, jez o to rychlleji mohuttnf a dos})ivf, oc d(ele prIed tim spalo. Dnes tu. jiz slvysimc hrceti ve (lverich llcktricke zvonky, klavfiri zde naleznemc nekolik, a o velocipedistslkln sp)ortu jiz p)ed( nfikolika lety poucili Cerioliorce -- Anglieane. V let( tu dAIva- fotograf mostarskh Cernohorcfin prilezitosf (iiti se spodobniti dobrovoln -- knize Karadjord(lvic na jejich dol)rou vfili ne(!ek: a 1 ftografije si jakozto amat6r kdy chce a koho chce. Rad(a l ko)earf je tu nyni pohotove a s ochotonl doveze taklrka v kraj (cern6 Hory, v,,(italnici" naleznemc,Fliegen(le", (jakoby i ti Cernohorci meli nc(lostatck vlastnlho vti)pu a po pfiklade Evropy si cizim musili vypomalhati), a cekncme nekde jednim jen slovem n6meckmIn a budeme moci do (dnniku sv6ho zapsati, co psal o sv6m pobytu cetyiisk6m r. 1880 dr. B. Schwarz ve sv6m spisc,,Montenegro": Bei deutschem Gerstensafte wurde in dentscher Sprachc geplaudert! Na prostranstvf pred budovou, v nfz Thalie sc uliostila, duje vitr do plachct, v nicl'z zifri ztrnul6 oko junnck6 skrze sklfeka do blbych,,panorfm", ncbo mifi nemou )puskou' do pohyblivVch terefi. Je-li tu knize, mufieme se kochati kazdeho dne koncertem kInizei kapcly a prohlifeti pri tom zdejsi elitu. Jak videti, bujif tedy, kypi a kync mlade to na vsech stranach a vsim moznym zpusobein, prospivA moudrostf i - hlouposti pFed Bohem i pred lidmi. 1)oklady z roku posledniho, jenz uplynul mezi prvou a druhou moji cestou: velenutny a svrchovane potrebny vodovod, zplfsobeny nAkladcm 44

Page  45 80.0(0 zl., a ncpotilcbiV, svrchovanie zbytcin',,park", prosti to sit stezek, jimz kus humen za obef padlo a jez mA jakozto libosad ovsem tim vctsi )budoucnosf -- cim vice podobA se prostO pastvine. Nemohu tedy duies psAti vice o Cetyni tak zajfmave, jako to 6inil zmineny mfij predchfidce pred 10() —15 lety, kdyz na pr. v,lokande" (hostinci) tehdy drza.vnm (stitnim) musil nad flhzkem sv.m rozpinati destniik, aby mu d6sf ve spani neprekizel. Je sice pravda, ze v tomze hotelu cetyiisk6m jsou okenicemi opatreny jen ty pokoje, jez jsou obrAceny na sever a vlastne tolo tedy nepotrebujf (ale jsou do ulice!), kdezto pokojc jizni odevzddny jsou slunci v sanc, tak.e, kdyz vecer ulehAme, zdA se nfm, ze jsmc v rozzhaven6 peci; tak6 nelze ani pomysliti na zavrienf dveif a mnoh6 jin6 pohodli nebo potr'ebu - ale v celku, jak jsem ukdzal, Cetyhi rAzne seskrabuje se scbc mech star6 romantiky a spesne opatruje se prijemnou jinak nudou novodob6 fipravnosti. Dnes se nAm predstavuje Cetyi jako mest:sek se 2 as tisfci obyvatel -- mestysek, v nemz na stesti pro zajfimav6 a pestr6 postavy domdcicll lidi zapominAme na poSctku vsimati si protivne strfzlivycli domku, vseho urciteho rAzu prostych. Za to oddAvaime se rAdi libdmu pocitu vrel6 fitulnosti, jaky Cetyii bez odporu vzbuzuje, sedic tu roztomile jako div6ina na pazite. Je sice obklicena kolem dokola morousy, plesatymi od hlavy az k pate, vr~dskatymi a kostnatymi, skaredymi a zamracenymi - ale to nezlobi se na nms; nevrou pouze na sebe zArlivostf, se kterou sleduji sverenou sobe bilou panenku a jeji pokroky. MoZin ovsem take, ze ledakterd ta vrgska m, i jiny puvod, ze jim na pr. nevoni docela lacmansky ten parfym, kterym holcice napoustf si svoji toaletu pomichan6ho jii ponekud strihu. Na kazdy vsak zpfisob je nAm tu jako cloveku, jenz byl ode vseho sveta pronsledovAn a zde konecne nalezl jamku, bezpecnou, dob'e hrazenou, na jejimz dne bezstarostne mfize hlavu na zem poloziti. Je nAm zde tak lehko, jako bychom nAhle byli vsech lihichfi svych zbaveni, vsecky starosti vezdejsi jako by zfistaly tam za horami, za onou nebetycnou hradbou -- a dusc vesele jim strouhd mrkvicku, poneva6 vi, ze pres onen kostrbatv a p)rikry plot se s voj jf t ff se jiste ncdostanou....! ZkrAtka: Blaze a sladee je tu na Cetyni! Konec hlavnl ulice je izavi'en lokandou jcdnopatrovou, drive 45

Page  46 E( i;. ~.: ~4j x;r~.,~ 1 ~.:.`i r -~:~" ''' I~I h$'! t ~r vi 8..~ )~ ~.. J 1 ~$~.:t~\.x.~. ~ J~m.,~. ;Sf':r~1? 4, A'f _wo, O...,. Knite Mikul, I. Petrovic N6gu~.

Page  47 stAtni, v nif majitel Vluko Vuletic, vice )prosllly sv mi finanenfmi operacemi nez julnctvfir, i'ecf hladi a cenami dre ony poutnfky, ktePi bud( o jin6 hospode neveidf nebo kterym na tom zallez, byti v hotelu prvni tiidy. Vyjdeme-li z lokandy, maime hned v pravo velikou budovt jednopatrovou, df v f gy mn a s i u m, zalozen6 a vydriovan6 ruskou carevnou nakladem 10.000 zl. ro6ne. Hned potom, minuvse postu a telegrafni tirad, zahneme v pravo a stojfme pried mohutnou stavbou, eZetsk'ym domeim", v nemz umisteny 6itarna a divadlo. Hned naproti je tis kArna, v nif krome ucebnic, baisnickych llodfi knizete Mikuldie a jinych kiiZek tisknou se 3 periodick spisy Cernohorske, a sice politicky tyldennik,,('l as r n go r ca", (od r. 1891, red. dr. L. Tomanovi6,) poucne beletristicky mesf6nik,,N o v a Zeta" (red. tyz), v nemz bohuzel krome povodne hyperloyalnfcll projevu,,,vyl6vanych" versem i prosou, nic jineho cernohorsk6ho nenalezdme, a posl6ze,,Vestnfk ministcrstva osvety a duc h o v n i c hi z 1 e z i t o s t if (vyd. ministr vyucovAnf Pavlovic). Na opacnou stranu hlavnfho prospektu prijdeme kolem domfi rozlicnvch konsulfi a ministrfi do druh6 vetve, v nfz v6vodfcf bu(lovou je k n i z c ci k o n a k, zevnejskem prost6, ale uvnitr vytecnc zafizene obydli gospodarovo. Vysoky stoz<ir, prosty praporu, ndmn v6sti, ez tu nenf knizete. StatnA a pruzntn postava perjanfkova s puskou v ruce pred vehodem volne se prochdzi. Pres ulici naproti je dfim 0oza Pctrovida, ministersk6ho predsedy, dale ndslednfka Danila, prince Jifiho Karadjordjevice, zete knizete Nikoly. Ulice zakoncena jest rozsahlou cervenou budovou, podobajfci se pevnistce, znamou pod zmnnenym i jiz jmnem bilarda. Jsou zde vsecka ministerstva, skoly a perjanick6 kasArny. Za bilardou je m o n a s ty r, sfdlo to cernohorsk6ho arcipastyre, vladyky (metropolity) Mitrofana Banovice, jedind to zajimava stavba na Cetyni vfibec, rztzu zrejme italskdho. Nad monastyrem pne se okroluhli basta, proste t a b 1 a" (tabia) zvana, na niz napichovainy byly kdysi urezand hlavy tureck6. Projdeme-li celou hlavni ulici az na konec Cetyne - vlastne na poeatek, nebot tudy jsme p)ijeli - navstivime dloulh6 fizk6 staveni, okruzene prostrannym dvorem a zvanym prost6 arsenal. Sprdvcem jeho je nadsetin duse Ilija Hajdukovic, jenz se nAm predstavuje 47

Page  48 jako.,,1ravnuk slavn6hlo juniaka Nikice Hajdlka Strahinjica-Po(lgoranina." Ukazie nAm nejen vojenske vyzbrojn6 z-soby 6ernohorske, dilnu na opravu zbrani a razeni med ailii, ale predne a hlavne otevre nIAm 6 e r n o h o r s k 6 m u s e u m, sbirku to trofeji vAilecnych, v jejiz tajemndm, pohi.dkovite pritmele6m a zbarven6m ovzdusi diouho by(hom pri Ilijove ohniv6m vypravovaini dleli. Jsou i tu urecke ulovene racdy, (velkAi hvezda Kadri pasete, padl6ho na Grahovci 1858), tureek6 prapory s kulemi na konci tycif, c6rkesk6 led e nice (pistole s rukojefmi stribrem a zlatem vyklaidanvmi), d ze fe r d a r y (pusky nidhern6 perletf, slonovinou, stribrem a zlatem zdoben6), skvostn6 ja t a g an y a h a n d z a r v. Ale jsou tu pamatky jin6ho jest6 druhu. Tfreotaji se tu cAry prostriflen6 zastavy cernohorsk6 z Ulcina, tkvf tu prapor Danila I., visi mec zmfnen6ho jiz pradeda Ilijova z r. 1612., klivf se tu savle serdara Stojana Jankovice a harambase Stojana Kovacevide, z nichz posledni padla do rukou tureckbch, kdyz byli Turci harambasu zajali, ale na VIcimn dole zpet zase dobyta bvla, vidime zde Si b u, ohromnou to pusku, jez musila slouziti kdysi Cernohorefim zAroveii za delo. B1sytf se tu takd - ac nerado skvostnW delo Krupovo, zvan6 Sulejman. Cela, baterie jich byla vzata pasi Sulejmanu v Niksici, eleh baterie, 1)rave z tovarny dosii, ciste novAi, neopotrebovand! Toto bylo dopraveno az na C(etyii -- ostatnim jsem odevzdal pozdrav od sireho jich soudruha cetyilskliho az v Niksici. A tak dale a tak daile. Kdo by si to vse i s vypravoviAnfm pamatovati mohl! SrovniAvati moderni de'la se starv'mi mAme prflezitosfi pred arsentilem na dvo'e, kde se vaili nekolik kusfi nejrozmanitej',ich rozmerfi a tvar'i, z v6tsi casti smesnych. Jedno je dlouh6 jako virzfnko, druh6 bachrate jako denni host od Flekli, treti aspoli hodne neforemne. Ze je Cernl' Hora koupila od Turkli, rozumi se samo sebou, a zac, uhodne tak6 kady': za olovo. Nebof prPi chudobe sv6 Cernohorci nemohli Turky jinak vy pllf cet i, nez olovem. Deela ta jsou vlastne roztomild kytice pomnenek, natrhanych pri rilznych prifleitostech v rozlicnych koncinichl Cern6 Hory. Nektere jsou ze Zabljaku z r. 1835, komickia a komicky take nazvanif,,Baba-jela" vzata r. 1853 ui Crmnice, jine 1858 na Grahovu atd. Dozor nade vsemi pak zdft se miti nejvetsi neohraba ze vsech, p)ijmim,,Brat Filipovca". 48

Page  49 Po obou stranach hlavnfho prospektu jsou dve velika namestf, z nichz lev6 jest pazarem (trzistem), prav6 pak 'ini nesm'el pokusy b:ti jedenkrate rozsahlym parkem. Proto zde prochazka nikoho dosud netesi, a jestli zde prece vidfme cely bozi den - ovsem na oddelenem mfste - prochAzeti se zastup Cernohorcfi, mflteme',hned predem tvrditi, ze to ma svfij hAcek. Lov6en. Poliled s pole Cetyfiskeho. A dobre haidAme. Prostor, na nemz si osoby ony ukracuji dlouhou chvfli, ma za sebou budovu zahadn6ho vzezrcnf, jejifi ilohy se vsak v brzku sami dovtfpfme, jakmile postihneme v hemricfm se tom chumli osoby, jimz vzdy ruka s nohou zcela opravdove spojena je trpytnym a pri tom solidnfm retezcem, dosti dlouhym, aby,,poutavA" zdoba neomezovala jesitn6 sv6 majitele ni ve volndm svobodn6m kroku, ni v zivdm posunikovAni, jfmA hovor svfij illustrujf. Nenf pochyby, Ae budova jest t a m n ice (vezenf) a prochAzejfcf se tlupa - tam n i a r i (vezni), treba by kavalfrsky, nijak neskroceny jejich krok a sme16, sebevedom6 jcdnAnf mys1lnce td odporovalo. 49 4

Page  50 Prfivodcc muj chtel mne dov6sti dovnitr budovy, ale nebyli jsme tam vpusteni. Nic vsak nedela. LPpe, nez by bylo Ize se baviti s nemfmi stenami, pobavil jsem se s cipernymi kriminalniky, jiz mne dychtive obklopili, dotazujfce se prfivodce m6ho, kdo jsem.,,Cech je," odpovedel vfidce muij.,,Cech?" zvolal, jiskre oEima, vysoky muz s dlouhym krkem a -,,s retfzkem bez hodinek".,,Bratr Cech?" opakoval si s radostnou tvAff, smekaje capku.,,Cesi - statni sokoli! Jako my s Turky, tak oni zapasi s Nemci. My meeem na poli valcnnm, oni percm a na poli politickem. A slavne zApasf, juncdky a zajist6 zvitezi. Vzdyf jsou nejprednejsi ze Slovanu! Zivili Cesi!" Zkoprnely nasloucham nadsenym slovuim veziiovym a prekvapenfm vytrfisdm ze sebe s nouzi nekolik slov, jimiz jsem se tajemn6mu slovansk&mu enthusiastovi podekoval za nenaddld uvitfnf, jakaho se mi dostalo v prvy okamzik m6ho vstoupeni na pfidu,,slobodn C(ernd Hory i Brd". Pozd6ji jsem ovsem zvedel, ze clovek, jenz mne tak nadsene vital, byl politicky vezenCi miz, jenz se sam literne vzdelal a nejen znal cfsti a psati, ale i literdrne cinnym byl a do casopisf dejepisnd state psdval - ale to vsecko nic neodporuje zrejmemu faktu, zc pricinou zjevu toho i veskerdho zdejsfho iivota vezeiskkho je vychovdlni nArodni a muzny charakter zdejsf. N6sti nisledky sveho cinu uvedomele a tudiz hrdinne, tot stanovisko jen uslechtilejsich dusf; podrobovati se pak dustojne a bez reptAni ztkonu i ve pripade, kde jsem se jen bezde'ne prohresil, nebo kde die mineni sveho dokonce jsem nevinen - to znacf uz vysoky stupeli mravni vyspelosti, opravdovy charakter. Divme se, ze zde provinilci beze vseho studu pred ndmi se prochdzeji: konaji, co jim ztkon porouci, a plni jej poctive a svedomite - odtud to jejich svedomi. A Ae prohresili? Proc jsou lid6 a ne andel! A ostatne zhdand vykupn6 - svobodu - slozili; kdo jim tedy mfize jeste neco vycisti? Ba postavy ty jako by hlsaly: Ctetc zAkon - jet on zAklad statu! Dej mu kazdy, ochotne a oddane, co zddA, jako my, jet spravedliv! Jak6 to trtiny buji naopak na parenisti nasi proslaven6 50

Page  51 kultury! Nds clovek ntisknc zkon v nfzkU sobeckde dostivosti, ve chtiv6 lacnosti po zisku a - v krdtkozrak4 dfivere ve zdar sveho zlodfla. Sklame-li ho vsak nadeje, chveje se osykou, rdf se studem a zmfr, baznf pred naprazenym ramenem spravedlnosti! HotovW babstvi! (ernohorec zrakem pcvninm upre na ne zrak, byt se tam blAtila i britkA ocel. NepovidAln bajky, nybrZ dokAzand fakta, Ae teIci plrestupnfci, vrahov6, na mnoho let odsouzenf, byli na pi. v cas lboj pusteni na svobodu, konali v iadach bojovnfkf svoji vojenskou povinnost, nczradili svoje voje, ani neutekli, ac se jim k tomu naskytalo dosti prilezitosti, statne( bojovali a po valce se zase ve zdravf st'astne navratili do vezeni, aby trest svfij s pomocf boif dovrsili. Proto zde nejsou zavedena nijaka velka opatrenf, jez by fiteku branila. Ba Dr. Schwarz pfse, ze, kdyz zde r. 1880 cestoval, nikdo vezne ani v noci nestrehnul! Za to take ovsem po odbytdm trestu je takovy clovek zasc mravne bezfihonin, a nejen ze se nikdo k vycitce nijak6 nco(dvii, ale ani toho nikomu nenapadne! 2. Jak budi Cernohorec v miadezi sve touhu po chramu Pane. Na Cetyni jsou kostely dva. Jeden je v monastyru, a jakoZto sou6istka starobyle te stavby je taktez starodivnY. Sluje metropolitnf a vsecky slavnostni bohosluzby vykomnvajf se tudfz vyhradne v nem. Druh~, mezi knizecim konakem a monastyrem stojfcf, je novodoby, v poslednfm desetilctf vystavcny, a mohl by se nazvati,,farni". Ten je jaksi pro vsedni potrebu. Veliky vsak z nich neni ani jeden ani druhy. Na druhy den m6ho pobytu na Cetyni byla ncdele. O nedelfch a svAtcfch chodim, putlju-li svetem, disledn6 do kostela, ponevac se tam pro cizince vidy mnoho zajimaveho a pou'n6ho naleznc. Ten den jsem se pak tisil na bohosluzby tim vfce, Ae to byl den narozenin kne',ny Mileny. Vede"l jsem tudif, ze msc budc slavnostni 51 4*

Page  52 a jako takova ze konati se bude v cirkvi monastyrsk4 u pritomnosti vseho zdejsiho firednictva stAtniho a cizich politickych representantl. Ovsem, vedel jsem take, ze nebyti vseobecn6ho smutku za lknenu Zorku a vfibec neprftomnosti celd rodiny knizeci, jez v Barn ton dobou dlela, ze byl by byval den ten jedinou chvili vseolecnlho veseli a nadsen6 oslavy; reptati vsak v takovych pripadech, kdy osud na cestach neprizeii svou mi objevi, davno jsem si odvyknul a mfsto toho naucil se prijfmati vdecne z rukou ndhody vse, co mi blahovolne poda. Dst', ktery mne cestou do kostela sprovazel, dvgi mi prilezitost' vzdAti pochvalu vytecne upravenym cestfm cetyrisk 'm, jc rovny jako still a z dohrdho materialu zbudovAny, nctvori ani pri nejvetsicll destfch valn6ho blAta. Minnv hroby knezny Zorky (Karadordevicovd) a jeji zrozen7lltka, nachlazejici sc pred monastyrcm, vstoupil jsem 1)rankou na dvoriste zajfmav6ho monastyru cetylskhllo, na nm mzna ])ric' stoji maLi jednolduchi crkva (cirkev = kostel), metropolitni to clhrim Pane. V otcvrendm loubi pred chramem, kde odklaidaji se do kouta desltnifky, sttila tlupa Cetyiiani, prihlfzejicich otevrenymi dveimi bolosluzbam. Vstoupil jsem do male, ftuln6 svatyne. Mse se jiz slounila. Konal ji sam vladyka (metropolit) s cetnou asistenci. ZlatA roucha, zlat' ikonost4s a vubeec hojnd zdoba, jiz svatyni drahy kov propiij6oval, lbyla v odporu s nuznymi saty nekolika Cernohorci, krifcchl se skromne v omezen( prostore do koutkil. Krom6 nich bylo zdc dosud malo fi'astnikfi. U lev6ho okna, kde stdvaji ministri a konsulov6, bylo dosud prAzdno, a na pravo takt(z marne dosud cekal prostreny koberec na staron matku knifete. Vsichni, jak jsme tam dosud stAli, byli jsme bezvyznamn:a chamrad, z nfz vsak ja, bohuldiky, porAd jeste ten nejposleldnEjsi nebyl. StAlit tam prede mnou ctyri kluci, pisti sokolici. Stali tam tise, slavny obrad zbozne sledujice. Z nenadAni pristoupi k nim mnu s peknou zelenou dolamou, s revolverem za pasem, vubec v nalezit6m vojenskem cernohorskdm kroji. Byl to kostelnik. JunAckA jeho ruka sezmolila v ruce capku a nejunAckym zpufsobem vyrusila krajniho chlapce z poboznosti. Ten, chytnuv sc za hlavu a pohldnuv na kostelnika, porozumel rychle 52

Page  53 situaci a prchnul. Za nim i sfastnejsi dva jeho druzi. (tvrtj vsak chytre skryl se za mne, (jak mi zalichotil!) aby si pobyt ve chramu zabezpecil. To se mu podaiilo, ne vsak na dlouho. lned za kostelnfkem vstoupila do chramu matka knifete, letita, avsak dosud mohutnd, statnd panf, provdzena dvema damami, za ni Petar Vukotic, otec knezny Mileny, pak ministri;. a konsulovd v uniformach. Mal'y i;^:: ':: _ prostor pocal se rychle napliiovat... a kostelnfk musil vstupujicfm pantim delati misto. Phi t prilezitosti zahlhdnul 1 tajiciho se za mnou chlapce, a- - vlepiv mu dve, nabyl tim ihl ne d zase jeden ctverecnfl strievfc volniho prostoru. Ale krome toho praktick4ho ziskn, na nejz cetyisky kostelnik zajistd nejvetsi v hu ne- f f klade, je tu zisk mravni, jenz i, mu na srdci predevsfm lezel. Nechei tu u7ivati bombastickdho prirovndni s pronsledovtnifm prvnich kresfanii, u nichz s prekAzkami rostl i nabozenskv duch, nybrz proste konstatovati, co popirati se neda: ze totiz ta- - kovym zpiisobem prirozene roste u mlhdeze cetyiisk touha po Knife peed palicem. chrnmu Pne'. Je to methoda sice originelni, strucna, avsak stastnd, neboe s ficinkem minouti se neinlze. Zkratka: cernohorska. 53

Page  54 3.,,Miran kao jagnje mirny jako jehnel" Vdeky cetynsk6 rezidence dovoluji i nejzvedavejsfmu turistovi odjezd jiz druh6ho dne. Ani mne po ctyriadvaceti hodindch na Cetyni nic vice nedrzelo, prece vsak vypraviti se odtud valn chuti jsem nemel. To pro tu jednoduchou pricinu, ze nebyl na programu m6m navrat do Kotoru, nybrz naopak -- dalsi cesta do Cern6 Hory. A pred tou mi naskakovala husi kfite. Poznavalt jsem, ze zkusenosti z minulclh cest mych tu odpadajf a ze tu stojim pied putovAnim zpfisobu nov6ho. Uz ten zdejsi ter6n! Hora na hore a vse pustopusty kamen! Silnice nds sice jeste kousfiek z Cetyne vyprovodi, ale jcn do Rijeky - pak vsemu konec! Pak se bud uc vlastnima nohama poznavati, co znaci v cernohorsk6m hovoru,,lijep put" (krAsnd cesta), anebo vezmi si kone a na vratkem jeho hrbete dej se preenseti p)es hory a doly, pres balvany a rokle, nekonecnyrmi klikatymi serpentinami, vinoucimi sc po kamenitych stenach skalnfch, prikrych a nebetycnych. Alternativa tato mne prflisne nerozveselila, prece vsak nemohl jsem se dlouho rozmlyleti, co ucinfm. Jiti pesky nebylo ani pomysleni, nebot' by cesta takovl nasince fiplne shrotila a k prdci neschopnym ucinila. Bylo tudfz na biledni, ze kone vziti musim - a tot byl vlastni zdroj m6ho smutku: ja jezditi na koni neuimel. Lokandar Vuko Vuletic s ochotou mnul si celo, aby se rozpomnel na jm6no nektereho zd(ejsiho majitele nmjemnchl kofuii. Nemusil by se tak namAhati, nebot bystrd pametf jeho obsAhne vice, nez co znaci nepatrnd Cetyin; ale jc to vedle lahodnych fismevi a fisluznych recf to jedin6, co m' mne, hosta, vuci krvavym cenim v lokande panujicim presv6editi o blallovtili onoho dobraka. Konecne vymnul jmeno jakeliosi Arbanase, i poslal prol.*).,,Ms kone pro tohoto gospodina?" pocal lined ve jmdnu mem se zavolanym vyjednavati.,.MAm.",,Kter6ho?" *) Albanec; piistuhovaly pi'slusnik povestneho divokeho kmene albansk6ho. 54

Page  55 ,,Boga mi (Bfih vf), dobar konj,"4 obracf se ke mne' hotelier.,,Musf' vs'ak b~ti klidn A, tichy, spolehliv1~," vklddt~m se do hovoru.,,Nejsem1f jezdcem, jezditi umfin pramdlo, vas'e kone6 nezntdni a cest vas'ich se bojfm."4,,.Ne brini se, gospodine - nestarej se, pane! Miran je konj moj kao jagnje - mfrny- je HAii mifij jak jehne". Nemusfs' se zntfti v jfzde" pranic a pojedes' bezpcc'ne'.",,A kolik poz'adujes' do Podgorice?"1,,Zetsky dam"1 a nemocnice.,,D aim ti dobr6ho momnka (chiapee), jenzy to' povede. On bude svou stravu i obrok koni platiti st1m, a ty mi dd6' 8 zlatyeh."1,Boga mi, to nije mnogo,"1 dif dobrdcky mfij prosti'ednfk, C'ehioz ndsledkein jsem neznaje cen mfstnfch - na rfec'enou c~stku pr'iStoup)iI. V brzku stanul mal~ be~lavy~ konf'k pried Iokandou. Sedlo bylo kryto c~pavou vld'inou. Poc'al jsem v zadu k sedlu pfivazovati nk"eo cestovni-ch potieb, jez' v 1esk1~m C'ern~m phltne nad zadkem kofiovy~m jako obrovskti okopte'ni jaternice jizv jiz' kienouti se poevala, kdyz' mne tu momak mfC j v prdci zastavi a varovne' df:,,Gospodine, zavazadla jsi sob6v nevyjednal zhdndho." 55

Page  56 Opru na kluka (asi dvacetilet~ho) zra-ky a dim zlostne':,1,Nevyjednal, a vyjedndvati nebudu. A nenff-li ti to vhod, vezmi si kone' zpet.,,Nevezmu, nemohu nic C~initi bez hospoddrie, ale poc~kej, otdl~u se." Arbanas' tu byl hned jako na koni.,,Gospodine!" volal drIfve jes~te ne" dobe'hl,,,o zavazadlech jsi mi nieho nei'fk'l.",, Tedy's myslil, Z'e cestuju jako Adam? Tady si vezmi sv6ho kone' a jdi odkud's pr'isel!" A poe'al jsem odpfnati balic'ek rozhorlen nad vydfravosti' toum Jednalo1f se mu patrne' jen o to, abych miu fiorin (zlatku) pifidal. I sam~ho hoteliera se tato pri'~is~nos1f dotknula. Nebotf krome' onoho phitet'nho vaku, nepromokav~ho pldste", poboc'nf- 16hvice a dvou nevelik 'ch kozveny~ch torb ni~eho vice jsem neme'l. Bylo to tedy minimum cestovatelskyech potr~eb. Ys'e ostatnf nechal jsem C'stec'ne jizv v Kotoru, &ldstee'ne" ye sv6m pokoji-ku cetyfisk~m. Ale Arbanas" si kone' nazpe't nevzal. Obte'kal yak a torby a blahosklonne' dovolil vs'e to s sebou vzf'ti. Pouze poznamenal, z~e ponese-li mi chiapec ne'co, vyplati-m mu honortfr zvlAS~tnf-. Neodpfral jsem a ptal jsem se hued na povahu kon'iovu.,,Miran je kao jagnje!" opakujif vs~ichni kolem stoji'ci jakoby jednfm hiasem. T~use pro jistotu, jak se tu koni porou"If. Neshledtivtfm nic zvt~nh, krom'i posledn' rady.,,Pust' mu, gospodine, uzdu zeela volne," pouc~oval mne totizv Arbanas'.,Neboj se, neutec~e s tebou. Je zvykly~ tak choditi. Budes"-li ho drz~eti zkraftka, bude nepokojn'~."1 Kvitoval jsem kyvnutf~m hiavy zajfmav6 toto pou~eni a j'iz vpravuji S~pic~ku lev nohy do triemenu. Podrz'eli na druh6 strane' sedlo, abych je nestrhl na stranu, a hup! - sedfm na me'kk6 vic~ine. Al dve e jsem si mohi polibovati, trhl sebou mil~ d~ogat ne'kolikrtlte tak, ze zadni zavazadlo ihned se sedlem se rozlouh~lo. Na rovine" by se konec~ne vr~ltky~ tanec~ek obc~as snadno snesi, ale pi'i pomyS'lenf na divok6 cesty dal"If nemfnil jsem se rebelujfclmu be'louS'i sve'riti. Drz~el jsem mu uzdu - dva to provtizky - bez ohledu na ude'leny pokyn zkrtitka, a kdyz" mi nespokojence zadrz'eli, aby zavazadla znova piripevniti mohli, sestoupil jsem dollti a mil~mu Arbanas'ovi r'ekl: 56

Page  57 0 Go 0 0 1. 'NI a 0 'U S. C: 0 OD N 4N C *o

Page  58 ,,Brate, ty jsi lhar. Ten kfini nenf tichy, na tom nepojedu.",,Nemoj se bojati -nechtej sc bati, gospodine! On ted nekolik dni nikde nebyl a pri tom zobu (ovsa) mnoho jedl, proto je tak bujny. A ty sam hresfs, ze mu uzdu volne nedrzis, ze jej prfilis nohama tisknes. Poprej mu vfili, svobodu, na kterou je zvykly, a ponese te bezpecne treba do pekel." Dal jsem si rfci a vsedl jsem jeste jednou. Kiun choval se tedr mfrneji, tak ze jsem mohl dokonce z penezenky vyjmouti peticu (petku), jiz pozadoval Arbanas ode mne zavdavkem. Uvolniv pak zcela konopnou uzdu, dal jsem vsem,,s Bohem!" a koni naznacil lehce lytkem, ze je cas k pochodu. Dzogat nedal se pobizeti. VolAni,,Srecan put -- stastnou cestu" znelo mi v usich drkotave, nebot belous ihned dal se do hopsaveho klusu, nechav sluhu bezohledne za sebou. Klus byl snesitelny, nicm6ne nesmel jsem si uciniti jizdu z it r cj. i nclnoznou.. a proto bylo treba kone zaraziti a k mirn6mu chocld p)imeti. Ucinil jsem pokus dle udelen6 mi rady a uvolnil mu uzdu, dosti jiz volnou, jeste vice, aby kuii sel, jak sc mu urrAi. A urAcilo se mu. Ihned zamenil klus ve hbity trysk, a (Irive nez jsem se vzpainatoval, obrntil v pravo kolcmn posty do ulice proti Zctsknmu domu. NenadAly: tento obrat by mne byl bez maila zc sedla vypravil. Zadrzev se vsak sfastn6 kolenama, narovnal jsen se opet v sedle, pri cemz kfili jiz bezohledne pAidil ku priedu, a kdyz u rohu nsslcdujiciho opet zamenil smer v levo, nasel mne jiz pripravena a nepohnul vice se mnou. Nabyv klidncjsi mysli, vratil jsem se k stare methode a tisknuv kone kolenama, drzel jsem uzdu, t. j. provAzky, co nejkratseji. Ale kfii uhAnel s vetrem o zdvod dlle. Opet zahnul v pravo a leti ted rovn6 do skal. CernohorskA kapa (capka), kterou jsem si pll hodinky prcd odjezdem koupil a kterai dosud nebyla jeste dosti,,usazend", se mi v pekeln6 td jizde s hlavy smekla a uletela, cehoz ovsem jsem ve chvili t6 malo dbal. Vetsi starost mi pfisobila mysl6nka, co roztomily dzogat muj pocne, az tvrdd, rovnD, peknd nynejsf cesta za spitAlem, proti nemuz jsme leteli, zmizf v mori skal, balvanui a jam. Skubnul jsem pri pomysleni tom s napjetim vsecll sil nekolikrAte vztekle uzdou, ale misto abych kone zarazil, pretrhl jsem jeden 58

Page  59 z provAzktl a stal se tak bezvlAdnym. Seskocit rychle s kone a zabiti se radeji zde na rovine pred spitalem nez tam kdesi ve skaldch, to bylo ve chvili t6 skromn6 prani moje. Prece vsak pudem prirozenym nucen drzel jsem se kolenama krecovite, treba jsem si byl vedom, ze tim pouze jen o nejaky okamzik odvracuji od sebe neodvratnou zAhubu, do nfz jiste a stremhlav se zenu. Vsak nastojte! Nenadale, kdyz jiz veskery nadeje jsem se byl vzdal, mirni kfiin svfij beh a u nuzn6 chalupy posl6ze zfiplna zastavuje svfij krok. Co to znacli? Rychle ssedAm s kone, s pocitem nove narozen6ho! Bilarda. Teprv nynf pozoruji, ze zavazadlo k sedlu piivazan6 je to tam. Za mnou dobiha chlapec, donsvejici mi cernohorskou kapu, dale elovek, nesouci ztraceny vak a nejposl6ze bezi sklepnik, bratr hotelierfiv a Arbanas.,,Myslili jsme, ze vas nenalezneme vice na zivu; domnivali jsme se, ze vas ktfin nevyhnutelne5 shodi, a vy ze se zabijete," volali jiz na nekolik honu napied. A Arbanas na mne lined zurive se oboril - patrne z pouh6 opatrnosti, abych nemel kdy spustiti naiil jA:,,Cos to cinil s mym konem? Vzdyt' mi ho zkazis! JA ti ho nemohu nechat!" Nedal jsem se chytrym Arbanasem masti a prese vsechen vztek klidne ackoliv phrsne jsem mu del:,,Ty jsi, jak jsem ti hned rekl, lhAr. 59

Page  60 Tys mne podvedl a ja te budu tuzit (zalovat), Rekl's mi, ze je kfiu miran kao jagnje - je-li pravda?",,Jest.",,A behajf snad vase cernohorskA jehilata jako tuto tvij dzogat?",,DAm ti, gospodine, kone druheho; ten je mirnejsi," obratil rychle podsity konia rec a hned se ztratil. Bezel pro kone. Ja se zatim tAzal, co je onou tajemnou priiinou, jez kone v pekelnm. letu jeho zastavila, ktere to zAzracn6 moci mAm dekovati za svoji neocekdvanou spAsun?,,Podekuj sc tomuto chl6vu," rekli mi, ukazujice na nuznou dobytci skrvs.,,Sem tvflj dzogat spechal. Nechtelo se mu s tebou na pout, volil ziustati doma!" Jiz tu byl Arbanas s druhym konem. Cini s nim pokusy na dfikaz, ze kfin je hodny, dodAvA mi chuti; ale mne? pro ten den vice do jfzdy neni. Abych pak s pravdou touto nemusil ven, spustil se na 'tdsti d,st, jenz po predpoledni vytrval6 nAmaze doprAl si po obedc krAtkeho odpocinku a nyni opet jal se pokracovati se starou horlivosti, poskytuje mi tak vytecnou vYmluvu i vfici jinym cetnym nabidkAm, s jakymiz mi pfichAzeli Cetyiiand vsti'c.,,A ted mi dej zaparu (zAvdavek) nazpet," dim Arbanasovi.,,DAm, ale, Boga mi, fiorin si strhnu!",,Strhni, radeji ho obetuji nezli zivot." Arbanas vyplatil mi zpet ctyri zlatW, nacez jsem se vratil st'astne z nezdaiene vypravy do lokandy s blazenvm pocitem Mloveka k zivotu vrccendho. 4. Djurdjev dan, Krstno ime. Tretiho dne - v pond(li - byl,,Djurdjev dan", Svatojirsky den (24. dubna). Vylifiti v techto mistecli, co znaei pro C. Horu Djurdjev dan, jest nemozno. MAIt on vyznam predne historicky, jak o tom svedif prislovf:,,Djurdjev danak - hajduski sastanak (schuzka hajduckd)", jez vztahuje se k on6m casum, kdy C. Hora vedla za svuj byt vecnou 60

Page  61 vAlku partisAnskou. Az do toho dne, ponevac bylo na,,polnf praci" zima, meli hajduci prazdei1, kterou casto pro jistotu za hranicemi, na pr. v Boce Kotorskd travili; na sv. Jiri vsak se schazivali k prv6 porade a odtud pocinala jim kaampani.,,Dnes se iuz rfki jen: I)jurdjev danak - jnnaski sastanak," stezoval si mi nespokojeny jedcn sokolik cetyilsky.,,Dnesnf (. Hora stydf se za slovo hajducky, a ja ji z toho nevestfm nic dobrlho. Hajduklfm vdecime za svoji samostatnose a svobodu, a za jejich N^slednik Danilo s adjntantem na prochazce na poli Cetyi.skem. pouh(6 jmeno sc hanbime, jako by,,junnk" bylo lepsf. To je divn" vdek a ncdej Bfih, abychom zafi byli ztrestani!" Djurdjev dan ma dAle druhou jeste cnose. O nem slavf totiz nynJsjf knfieci rodina svoje Krstno ime (krestni jmdno). Mat na slovansk6m jihu kazdd kuca (dfim) sv6ho patrona, a ve vyroEni den jeho sejdou se do onoho domu prPtel1, znimf a cizinci -kazdy toho dne mA volny pristup ku stolu, jakmile prah prestoupil- a slavf se Krstno ime. JAidro celeho toho svAtku, jak sce nynf slavf, je hod a veseli. 61

Page  62 Na Djurdjev dan slavi vsak obycjne celd Cetyni, cel: C. Hora krstno ime. Hraje se kolo, pije se, peje sc, strlif se, vse to na oslavu a na zdravf domu knfzeciho. V dobu vsak, do kter6 padla moje Eernohorska pout', vlddnul po vsi C. Horc, jak uz receno, prisny smutek za nejstarsi dceru knizete, za Zorku, provdanou Karadjordjevicovu, a tak misto jAsavdho plesu a tance vsady vlidnnul dojcmny, v:mluvny klid. Nicm6ne nepostrndal den ten pro mne vsi zajfmavosti, nebof celi spousta kucf slavf tolio dne takt6z svojc krstno ime, a mnc,,Barutana", pracharna piLed Cetynf. nahoda do jedn4 takov4 zavedla. Hledalt' jsem dobr4ho slepce-guslare, a takov4ho pry najdu v Ivovi, jenz obycejne sedf u Masana Crmnicanina, majitele butygy (kramku) v jedn6 z postrannich ulic na ruzkn. Kram jsem skutecne nasel, v nem rakiji (plenku), spaiiolety (papirosy),,tabak - a konecne i toho, jehoA jsem hledal, to jest Iva. Ale nezli jsem mohl s nim co vyjednati, jiz mne hospodar - Masan - vzal pod pazf a zaprosil mne dovnitr do sednice. Rozpacite prijfmal jsem nenaddlc6 pozv4ni a vfili jeho vypliloval. Bilym prosteradlem zastreny stoil, laviccmi a stolicemi obklicen, stojf v rohu. Svice do chleba na nem zarazcnll vyprivfi nne, ze jsem

Page  63 uvazl v pekn6 pasti, z nfz nebude brzk;ho a snadndho vyvdznutf, ze mne ndhoda zavedla do domu, kdc se slavf krestni jmeno. Kruh hodovnfkuf s jasotem mne vfta. Slyseli uz o mne - nemozno jinak na Cetyni - a vrele pfijali do sveho stfedu,,brata Cecha - brata Slovenina". Hned mi predlozen ~ist5 talfr s bilym ubrouskem, cista vidlicka i nfiz, podan mi prsut (syrova uzenina) a chl6b, a nalito mi vfna, dobr6ho crmnick6ho.,,Vidim, pratel6," pravim, rozhlddnuv se po svdm okolf,,,Ae se tu dnes slavf krstno ime. Ja vsak nejsem dosud zasvecen ve vase zvyky. Odpustte, kdyby tedy neznalost' tato zavinila, ze bych vas cimsi nevedomky urazil a budte presv6edeni, ze se to nestalo zimysla. Spolu prosim, abyste mne rekli hned z kraje, v cem slavnost vage sp)ocfv a jakou povinnostf na se vfibec beru tim, ie jsem do stredu vaseho vstoupil.",,Ej, brate, kratka ti bude nauka nase: sedni, jez a pij dokud muzes! To jsou veskery povinnosti tvoje!",,Pak mi uchystejte predem jiz rad, jaky se udeluje pro vern6 a horliv6 plnenf...",,Bravo! Bravo!" volali, nedavse mi dokonciti, vesele spoluliodovnfci moji, rozjareni odpovedf bratra (echa, a zdvibntvsve sklenky s rudym crmnickym jich obsahem, prinutili mne podloziti sfji pod prijemn6 a snadno snesitelnd jho slavnostnfho dne onoho. Po pripitku hospodarove ndsledovala rada toastfi vsech tme6r ostatnlich hodovnfkuf, a na vsecky nutno mi bylo odpovidati. Mezi tfm otvfraly a zavfraly se dv6re neustale a jimi vchAzeli znami a neznami. Aniz by se koho drive ptali:,,Odkud jsi?" a,,Kdo jsi?" posadili hned kazddho ke stolu, podali mu jfst a pit, a teprv mezi jfdlem predndsel neznamV host svoje personalie. Zena-hospodyne byla od muzfi pribuznych oblazena polibkein na aelo, za nez podekovati se musila uctivym polibenfm ruky. I mne, kdyz jsem jf ruku podAval, chtela polfbiti, a tfm, Ae jsem ji utrhl, nevyjadril jsem die tamnfch nazori - skromnosi, nybrz naopak pychu, jez pohrdit i onim neznym vyrazem ficty a oddanosti. Zena stila zdrzelive stranou a pozorlive prindsela,,masiny" 63

Page  64 (sirky) tem kurikfim, jimz vyhaslo. Nekdy si musila s nekterym rozjarenym pripfti, coz opet ucinila zpfisobem ostychavym. Krstno ime byvalo slaveno bouilive, s orientilnf krajnostf. Mnohdy cely tyden se hodovalo a host6 i konacili (nocovali) v dome. Lid se tim materielne ni6il v t4 mfre, ze do strucn6ho jinak (tehdy) cernohorsk6ho zakonnika posldze bylo nutno vloziti paragraf, jfmz dovoluje se mirng, jednodenni slavnost. To co se kolem mne delo, byl tedy jen zbytek neskrocenych kvasfi byvalych, ackoliv ja ujmy nijak6 nepocitoval. Sedelte Masan poruCiv svfij ducan (krSm) Bohu - stAle vedle mne, detinsky o mne pecuje, abych mel co jfsti a pfti, a ujistuje mne, ze mu letosnf Djurdjev dan zfistane zvlaste v dobr6 pameti. Jen obcas odskocil do kramu, aby A' '.. d o iednikroj ernohorsk. 0~redni. kroj 6ernohorak~i. 64

Page  65 kupce obslouzil, nacez - necekaje, odesel-li kupec nebo ne - vracel se s vychodnf prislovecnou bezstarostnostf opet ke mne. Na Djurdjev dan tahne se i porekadlo z oboru pranostiky. Oskliva-li na den ten pohoda, Ize occkdvati dobrou. frodu. Dnes bylo skaredo, a jd uzil motivu toho k pripitku, jfmz jsem se s druzinou svojf rozloucil. Poukazav na l6ta poslednf, jez Cernou Horu necitelne mrskajf bicem nefrody, nouze, hladu a moru, del jsem, ze dncsni Djurdjev dan vzbuzuje nadeji, ze rok lctosnf nahradf Cern6 Horc v hojnosti, oc ji 16ta minuld oloupila. Aby nad(lje ta hojne vyplnena byla - tomu jsme vsichni na rozloucenou pripili. A po sv6m navratu dostal jsem z Cctyne list, z nehoz jsem se dovdcl, ze - nepripljeli jsme marne. Kie Cerne Horc v den ten vzdycky prsi! 5. Kni ze. V sobotu jsem na Cetyfi pribyl, v nedeli ueinil nezdaienjy pokus vyleteti ddle, a v pondelf radostne sledoval husty a dfikla(dn lijavec: bylyf vzpominky me na nedelnf jizdu piflis zivy, nez abych nebyl rAd svij odchod z Cetyne o neco zpozdil. Nezvykleho jfzde, bolely mne po nekolik dnf potom jeste svaly na nohou od fporneho tisknutf kolen, jez jedin6 byly v onom osudnem okamiiku moji spasou. A jeste druha okolnost mi znamenite prispela, abych mohl odjezd svfij nenapadne odloziti. Proslechlo se totiz, ze prijede knfze, jenz do t4 doby dlel s rodinou i ovdovelym zetem knfietem Karadjordjevicem v rozkosndm svem palAci v Baru, na samam brehu mote jaderskeho, nekolik pouze krokd od laskovnych jeho modrych vln. Okr'val tam z rAny, jeS rodine jeho byla zasazena imrtfm knezny Zorky a jejf zrozeiiattka. Z posledniho patrno, ze jsem nemohl ocekavati nijakych velkych hlukui a bourlivych slavnosti, s jakymi Cetyiian6 knfiete z pravidla prijfmajf, bylof teprv neco pres dva mesfce po smutku. Takd toho byla opravdu jind prfcina, pro kterou bych se byl rad knfiete doeklal. 65

Page  66 Uzrelf jsem na svych prochAzkAch po C(etyni scm tam za rohem u zdi ranec hadrd. Kdyz se kroky moje nad nfm pozastavily, ranee ozivnul, neco se v nem zachrulo, cary pocaly se jaksi aranzovati, a po chvilce visel prede mnou zeela pekny zebracky kostym. A visel, jak mne poucilo dv4 matnych svetylek, zablesknuvsich z vrdseite kfize, nikoliv na vesAku, nybr~ na skutecndm originalu. ZkrAtka ol)jevil jsem v carech, Ceho jsem se ani z daleka nenaddl - a nad cfm jsem vsecek strnul -: cloveka. Clovek, jak zvolna se byl zdvihl, tak volne ubird se ted ke mne. PoznAvam zenu, prastarou zenu. ^r~4 j6e' ^^^,. _ U studny na Cetynsk6m poli. Na krok prede mnou stane, sahne do zniadrif, vytahne kus papfru a poda mi jej. Stojfm tu jako primrazen a papfr beru poslusne' jako hypnotisovan. Na puil archu dobre ctu osloveni:,,Vase Vysocanstvo!' ale dalsf pfsmo rozebfirm uz tezce, ani ne pro nesbehlou ruku, jako spise pro sroubovany slob firednich listin, jenz jiz vnikl az sem, do vlasti klasick4 jednoduchosti jazykov6, jako jeden z odpadkfi nezistnd zApadnf kultury. Pomohl jsem si otdzkami. Zene t6 bylo 100 let. Byla odkudsi z daleka, tusim az z Pivy. Pro zdraveho cloveka to znacilo nekolik dni cesty, u ni jsem se vuibec divil, jak se sem sama mohla dostati. Vojnami a nemocemi prisla o vsechen rod, nestestfin a pohromami o vsechen majetek. Ted tu stoji na svete jako hrusika v poli. Tkvf tu mezi zivotem a smrtif, a nikdo z obou necitol nbclice 66

Page  67 se ji opravdove uljmouti. Pf'is'la tedy na Cetyii, aby si vyprosila u gospodara milostiny. Ale cekA zde naln uz dva mesice, a on dosud neprichAzi. Rozstonala se tu v t6 dobe. Podavany arch je prosba na knifetc. Psal ji to pop. Je-li to tak dobre napsAno? - pt se innc.,,I)obre," pravim, nebot' jsem byl poncnAhlu stylisticky ten rebus pomoci staiecnina vypravovani rozlustil..,A vis-li, kdy prijede gospodar?",,Dnes.",,Jiste?",,Povida se to.",,A ty nevi i?",,Jsem cizinec.".,I)a si mi zdravo i sretno - kA jsi mi zdrav a st'asten!" A stacena couvA zvolna zase zpet a i zdi mizi opet v ranci hadrti. Takovych pifzraktl vyvolal jsem na prochlszkAech svych ]k Zivotu nckolik a vedl hovory s bytostmi, jez zpola jiz na onom svete se nalezaly. Tu vekovity opusteny starfec, nebo velky mrz'ak a neduzivec, nebo jinak zbedovanA duse. Vzdy mi ukazdna prosba a kladeny ottizky, jak jsem svrchu uvedl. A ted jiz uhodneme, pro6 jsem byl dychtiv na pnfchod knizete. ZnAmo, ze knfze kazdodenne mezi 4.-5. hod. odpolednf usedne blife palace pod tremi mohutnymi kosatymi kmeny a predpousti pred sebe nArod. Jednak jsem se tesil vfibec na obrAzek ten, jednak jsem touzebne zddl okamziku, kdy nestastn6 ony obeti zloby osudu stanou pred gospodarem a tiha utrpeni a bolu jim konecne jednou zmirnena bude. Ale knize toho dne neprijel, prijel az v fitery, v den, kdy byl jiz odjezd mflj neodloiitelny. Najalte jsem spolecne s jistym rijeckym obchodnikem kocar. DoprIli jsme si sice jeste castecneho odkladu, abychom videli nemy vjezd nekolika lidi na konich a koadrech, jez rychle se kmitli spalirem tich6ho zAstupu, smeknut6 capky v ruce drzfciho - ale pak neodkladne ddle! Nelze vice mariti casu! Skoda sice, ze neuhlidam, nac jsem se byl tak tesil, nArod pred knfietem, ale cile moje jsou jind, nez nazfrati na panovnick6 idyly; cas utik, mej se tedy, hochu, k dilu! Lee nastojte! Pi'icina, kterd. si pozdZ(ji n6kolik irdek vyzadtl, 67 5*

Page  68 zp sobila, ze jiS druhdho dne o 5. hod. ranni lkrAel jsem, r,. p;sky z Rijeky chvatnl zpet - ' na Cetsyni v zAleitosti, kter6z v obUt padlyc dva dny a je' mnel pro mne tu strAnlku dobrou, ze jsem p)ece uhli- Pasadka. dal, po) 6em jsem tak velice touzil. Po 4. hod. odpolednif opustil knife konak, za nfm opodil kr:iCeli ministi'i a senftori. Posadil se na znmdm inmfste na prostou rdkosovou zidli, hodnostari obstoupili jej v polokruhu, na'ezv adjutant predpoustel prosebniky, ji7 mu byli skrze perjanfky zadosti svoje podali. Zde takto denne naslouchl knife prosbAm, pranim a zalobAm sv6ho lidu, a vse na miste hned rozhodne a vyfidi, bez kolkii, pecetf, poplatkhl, vysvedceni, dokumentui, bez jak6koliv pomoci a jak6hokoliv sprostredkovatele. Vyslechne kazddho a propusti, a druhWho dne ma prosebnik rozreseeni svd zAlezitosti tak, jak zasluhoval. Jaky to rozkosny obrAzek, jakA to rodinnA takikal selanka! Zde teprv citime tcply dech, jimz vane ono klasick6 osloveni knizete, pro lid jedine cxistujici:,,gospodaru!" Nebot,,Vase Visocanstvo" uzfvajf jen firednici a cizinci. Videl jsem pred knlietem se chveti stoletou starenu i ostatni ncefastnfky, jiz pripadli na smesnou myslenku, zvoliti si mnc svym 68

Page  69 tajemnikcm - videl jsem je pohovoriti si, pozalovati, a zase se vzdAliti. Co komu nadeleno bylo, nevim. Odesel jscm den potom z Cetyne nadobro a s nikym z nest'astnych jsem se vice nesetkal. Nevim, ceho se jim dostalo, ale jsem bez starosti. PochvAlfme-li sem tam nekomu kone a tAzeme-li se, co stAl, iekne:,,Nic. Gospodar mi ho daroval." Chceme-li zvedeti, zda majitel t6 one kuce je tu rozen ci ji koupil, slychime tyz rcfr6n:,,Gospodar mi ji daroval." A dalsilmu dal zito, onomu penize, jin6mu zbral - neodesli zajist6 i,,moji sverenci" s prazdnou. Budiz jim toho pozehn<ino! A potom se divme, ze vsecka Cernd Hora za sv6ho,,hospodri'e" hori, ze k nemu Ine jako. k otci, ze jej poslouchi jako Pismo! Vidit' kazdy ocima svyma, jak vysoko Cernou Horn moudrosti svoji pozdvihl, citi kazdy na sobe samdm, jak celym srdcem veskeren narod miluje! - St'asten narod, u nehoz velkA doba najde velkych muz6. Novovekl Cernd Hora o takovem r tnstf mfize prAvem mluviti. Veliky obrat na Balkinsk6m poloostrove vfibec, totiz dokonal6 ochromeni Osmanstva a osvobozeni kresfanfi, a jeste vetsf obrat na Cerne Hore sam6, u6initi totiz z nAroda od vekfi vojensk6ho ndrod obeansky, vziti mu z ruky zbrani a zameniti ji plulem a kladivem, odvyknouti jej romantice zivota vAle6nho a vpraviti do nudy stavu remeslnick6ho, obchodniho a rolnick6ho - ty dve velik6 revoluce nasly v Nikolovi I. svoji pravou ruku. S bystrovtipem politika 6lohu svoji pochopil, s nadsenim poety o uskutecncnf jejf pracoval a pracuje. Kdo uvaiz, ze on jako o s m n A c t i l e t y student parfzsky r. 1860 prevzal vladu po z kei n m u t r a c en stryce sv6ho Danila, jenz za deset neplnych let sv6ho neobycejne rizn6ho panovAni vice reform zapocal nez dokon6iti mohl, musf uznati, ze jinocha neocekdvala na trune ldta rozkose a sladk6 zahalky. A kdo srovnd tehdejsi stav Cern6 Hory s nynejsim, neubrAni se obdivu. Prijal C. Horu velikou asi 4.400 km2 se 124.000 obyv., a dnes obnAili jeji velkost' 9-475 km'2 s 240.000 obyv. Pocet obyvatel se tedy zdvojndsobil a rozmer jeji vice nei dvojndsob vzrostl. Jeji nejvetsi d6lka (od sev. k jihu) nynf cinf 165 km. vzdusn6 vzddlenosti, a sfrka (od vych. k zapadu) 130 km. 69

Page  70 Moicm a dfiilezitvmi pobrezinfmi mesty Barem a Ulcinem nastal obrat v obcho(1e cernohorskdm, Podgorici, Kolafsmem a Niksicem dostalo se ji dfilezitych a krisnych mist, pobrezim jezera skaderske l(o neobyejn6 firodn6ho fizemi. Pomifime velkolep6ho mravliho vitezstvi na venek a znamenit6ho fispecll kulturnfho doma - nebot zvlaste posledni )bod p)iijdc pozdeji jest6 na radu - a p/ite'me k tolnu vsemu dv6 politicky dfilezita' fakta: dvojf shatek princezen ecrnohorskych se dvorem ruskvm, jenz jc vyznamnym projevem lilubokeho p)ratelstvf, a dar Rakouska, tutim 40.000 zl. ro-ne, jenz jc opet dfikazem, 'c Cernai Hora je drzava, jeji" prize6 nittno si ziskati -- a musimc uznati, ze panovani Nikolovo znaf/ pro (1. Hori cpoclhi, a to epochu slavnou. Lide, jiz Cetyll a. dviir (lobre znaji a jiz jako cizinci nmaji solid nestrann"jf, ne nadgcn? domorodcc, souhlasni di, zc knize Mikulds jc (Cerne Hore srdeem i mozkem; on za celou zemi mysli, citf a praclije. Znamo jc zc zpriSv caasopiseckych, kterak s taktem primo l)a(edagogickm'in vede narod ku praci rolnick6, ovocnirsk6, kiu obcliodi( a prfinyslu. Jeho manifesty k nA'rodu jsou pak dokonalvn vVrazem jeho pdce, vehlasii i zatpalu, se kterymi vladarskou a reforimatorskou svoji filohu vykonIvA. Uchvacujicimi jsou v ohlediu tomn slova, kterymi roku 1888 podrobuje lid svhij zAlkonniku, jejz na jcho rozkaz dr. Bogisi6 na zaiklade pratvnich pojmfi lidu cernohorskelo zpracoval...Cernohorci!" oslovuije proste svfij narod.,,Byl 6as, a to je dAlvno, piedtivno, skoro pet vekfi, kdy se s dobrym sveidomfm rici moblo, ze tyto nase mile hory nepotrebuji zaikonuv. Tehdy platil pro kazd6ho Cernohorce jeden svaty zAkon: s puskou v ruce brAniti drahe ohnisko svobody i nezAtvislosti sv6, vlast svoji, Cernou Horu. Na oltairi onoho chraimu, kde zdkon ten byl zapsAn, ve verne sluzbbe svoji domoviny bojovnici krize i svobody zlatW, nasi dedove i pradedovd i jejich predei, prolili potoky junAcke sv6 krve. A z. te jejich drahocennd krve, ze zaikladu prostorem malych, ale moliutnych velikosti svojich obeti a horouciho nadseni, vznikla nynejsi rozsfrend Cerna Hora, prava' a celym svetem uznanta drzava. A v tento cas, kdy se chystamne vstoupiti v novou dobu svdho narodnfho i stAtniho zivota, kdy cheeme ku stardmu zAkonu cernohorsk6mun pridati 70

Page  71 jeste nekterL novA nanizenf a zAkony, kterymi se ma 0ernA Hora jako jednim mohutnym krokem v pred priblifiti ke sporadanym statim evropskym, kdy chceme postaviti fistrojf nasich obeanskych pomerfi na spolehlivy zAklad psanych zklonf, - v tom case, loucice se s jednou astf sv6 minulosti, mne predevsim se zmocnuje hluboka vde6nost vfici zAsluhAm nasich predkfi, a jako jsem byl vzdycky za jedno s vami, jsem presvedcen, ze i nyni ziplna jako ja chovAte v sobe onen pocit, a proto nechat se zde na prv4m miste slysf jako jcden bias vsech srdci nasich: Sliva predkfim nasim! Pred nAmi stoji velk6 a tezk filohy. Cernd Hora neni vfce vojensky tabor, nybrz stat; Cernohorec nenijen vojAk, ale i obean." Pak lief se obtize teto prAce a potreba opatrnosti. Pri torn musi vlasti zAsada:,,Necht kazdy nArod svym zivotem zije, aby ni jeden nArod nebyl ve strachu o svoji jsoucnost a nemusil se odrici sveho narodnfho podkladu." Vfibec pak vek jednoho cloveka na to vse nestafi. A proto slusi premysleti: kde pociti nejprve?,,A nejprvnejsf jc spravedlnost," odpovfda na to manifest, nebof,,spravedlnost je zaklad stAtu. Byla spravedlnosi' dosud na 0ern4 Hoie, ale spravedlnost osamel1ho ve svych stenAch 0ernohorce, jeni na skalach 1puskou se iivil. Dnes treba vsak spravedlnosti pro obcana cernolhorskeho, jenz zije ve sporadan6 vsi a ve meste, ve pHrstavu a na louce, pro obchodnika, jenz vede obchod v zemi i ve svete a vstupuje v rozlicn6 pomery se spoluobcany svymi i cizozemskymi, pro ndmornika cernohorskeho, rolnika, delnika, jenz nezije vice osamele, ale prichAzi ve staly styk se svymi spoluob6any." A podobne jasnymi a urcitymi slovy dalsimi dovozuje Nikola, ze,,je tedy potreba, aby se dal zemi iplny psany z konnfk obcansk " a hned vylicuje, kterak sc oni postaral. Ruske vlade vyslovuje dik za to, ze peneiite pomohla; Dr. Bogisici, nejznamenitejsimul jihoslovanskemu pravniku, za to, ze zAkonnfk sestavil; Velikemu soudu, ze svojf zkusenostf Dr. Bogisici pomahal. Dr. Bogisici, jenz studoval prAvni nazory v lidu, nalezi zdsluha, ze,,dflo to zalozeno je na pojmech naseho ntrodnfho prAva a provedeno ze zAkladu toho s ohledem na nase okolnosti a potreby, a odpovidd tak zcela onem spasonosnym nejvyssfm z&sadAm, kter4 jsem vyse vzpomenul." NS to oslovuje opetne svfij 71

Page  72 nrod:,,Ce(rnohlorci! Uvadeje v sivot onen ob6ansk~ zikonnik a dtivaje mu moc, j.i vtim porouieln, vscchn6m a kaid6mu, byste se mu podrobili! Pred zdkonem tim ncchat umlkne voile kolokoliv, nechat sc slysf pouze vule jeho, vile za'kona. Z n6ho necht' se rozlva' spravedlnost' na vsecky, kteri dobre 6ini, a nechat' se moci jeho hlmou a drti vsichni, kteif se mu oprou, ktcfi spatne cinf... Od vscch f(iadfi, a zvlahst soudci, Addai'm co nejpisn6ji, aby byli prisnf a svcdomiti plnitcld zakona, i aby pI'i soudcovskd sv6 prici ncA MNa Cetyni: Po bohoslu.zbch. lleOd6li ani na to, kdo je kdo, ni jak se zove, ni jakeho je rodu a ])lemene, ni jak6ho mista zaujima, ani kterym se kfrizem zelhnd! A mnce, jako vladce vaseho, vaize zaikon ten, abych byl milostiv te'm, kdo milosti zaslubhuji, a nefprosen vuci vinnikim.... Neclti je kazddmu znamo, ze jd, jakozto vladce, jsem nejvyssi strtzce zaikona a jeho i'adu! Ke6z nAm je zakon na prosp6ch a pomoc v kazdem nasem po6inu a rozvoji zcmc6.... K6z se o nAs vece s chvalou, ze onen dobry zAkon nasel lidi jeste lepsich, kterf vedeli, umeli a ochotni byli mrtv6 jeho slovo, jez samo sebou nic neznaci, ve skutek uvdsti na velik6 dobro svoje i sv6ho potomstva! V torn 72

Page  73 jm6ne odevzdivaje vam zAkon ten, obracim se k Onomu, od nehoi prichazi kazdy dar dobryI i kazdy dar dokonaly, s vroucf modlitbou, aby Cernou Horu vzal pod Sve nebesk6 kridlo!" Nikola. Cetyne, o tretf den velikonocni 1888. O knfzeti jako poetovi se u nds vi, jeho nadseny zpev,,Onam, onamo!" je zpola znarodnen a vydavan za 6ernohorskou hymnu, a6 jf ve skutecnosti nenf; vfibec panovnidf jeho povolanf pres vesker6 sv6 trudy a obtfze mu poskytuje k tomu obeas dosti volnosti. Prvni svd plody - vlasteneck6 basne lyrick6 - uverejfioval v kalendrii,,Orlidi," jejz od r. 1865 vydival jeho sekretar a spravce tisktirny baisnik J. Sundecic. Basne jeho*) jsou ozdobou srbsk6 literatury. Krome nedokoneen6 truchlohry,,Vukasfn" napsal drama,,Balkansk, Carica". Po t6to strance ostatn6 viz stat J. Hudcovu ve Kvetech r. 1891 v cisle 10. a 11.,,Knize Mikulas I. jako basnfk." Jako p)anovnikl je knfie Mikulas v nfrode svsm vdien, jako dlovek milovan. Svym bezfhonnym zivotem rodinnym je ndrodu svemu vzorem, a rovnez i svym chovinim. ZnA slabosti svdho lidu a hledfi je odstraniovati nejenom zAkazy, ale na prvem mfste svmn i)rikladleIl. Tak na p'. vyvinula se u Cernohorcu, jit jsou jinak v prostote, jednodiuchosti a skromnosti skutecnymi vzory, ndklonnost ku piepychu v kroji. Je to vysvetlitelno. Za dobu petivekeho zapasu odnaucil se Cernohorec neceho si vgiiti nebo k necemu srdcem prirfstati, co nemel v fiplnem bezpeci. Dfim, zahrada, pole, ba ni zena ni dite nebyly jisty pred Turcinem. Dim Turek spAlil, pole a zahradu spustosil, zeny a deti zneuctil, odvedl a zotrocil. Cernohorec musil byti kaidy okamzik pripraven louciti se se vsfm, co mel - a pouze si byl jist zbrane, kterou trimal v ruce, a odevu, jejz nosil na tele. To mu jedine smrtf mohlo byti odniato. A proto si Cernohorec oblibil nddheru ve zbrani a v obleku, navykl si tu skutecn6 marnivosti. Mohl-li, dal sobe dtamadan (Aivot) i jelek (spfisob vesty) vysfvati zlatem a strfbrem a za pas vetknul nAdhernou zbrani. Zbrane - t6 ovsem nekoupil, t6 dobyl v boji, ale za sat musil mnoho platiti. A proto knfie, tusim asi roku 1888, zakdzal na priste *) Vysly r. 1889 pod nazvem nPjesme knjaza Nikole". 73

Page  74 hotoviti sat stflibrem neb zlatem vysivany. Kdo co takoveho mA, mfize to dotrhati, ale nic noveho poriditi si nesmi. A sam se die toho prfsne lidi. Na Cetyni je on nejjednoduseji oden. Die toho se nejlkpe pozna, kdyz jej okrutuji ministri a senattori, na nichz se vsechno blyvti. Vzdyf doma ani.,grbu'" (znaku) na eapcce nemAi nijakdho! Na Cetyni zije muz, jen' z d ili je knizeti nApadne podoben postavou i tvaif. Casto jsem z 1)ocaitku myslil, ze so to bli7i knize, a teprve, kdyz jsem videl na capce znak (jimz poznS se stupefi vojensky neb firedni) shiedal jsem, ze se klamu. Kniie narodil se roku 1841; starosti mu sice vous i vlas misty rannym snehem obelily, ale jinak je to inuz vysoke, imposantni postavy, mohutn6ho a piec nikoliv t6lnatehoo raizu, zelezn6ho zdravi. Jiz roku 18893 zbavil zemi nebezpeci zmattkfi, jez by snad pri jeho smrti nastati mohly, tim, ze nejstarslho syna svdho Danila pro takovy pripad za ndslednfka prohlAsil. Zatim mi. se syn die ustanoveni otcova vzdelAvati d(dle. Dle toho, jak knize Nikola vyhlizi, prorokuju milmu naslednikovi uCenose, jakd sv6t dosud nepoznal. 6. Na Cetyni opet jasno. Mir a klid vladl na Cetyni, kdyz jsem tam poprv6 (v mtiji r. 1890) pfibyl. Jakysi neviditelny balvan tkvel tu ve vzduchu, uchystAn zniciti ihned v zArodku jakykoliv pokus, jimz by zvlastni to ticho melo nebo mohlo byti preruseno. Bylo pro me neobycejnym vyznamenAnim, ze v jist6 rodine - ovsem jen slabe - mi tenkrAt cosi na klavfru predehrali, nacez st'astnemu nstroji souzeno opet po dlouhy cas mlceti. Jasnolfci mesteeko fsmevndho do ddli vyrazu, jehoz cervenl sem tam stiecha pripominala detskou filigranskou hficku na podlaze rozestavenou, ukzala z blizka na bled6 svoji lici stopy hlubokdho smutku, a vSru neschAzelo, nez obtThnouti je die pohidkovych tradic kolem do kola eernym suknem, aby smutecniho dojmu bylo do krajni miry dosazeno. Prifinou toho vseho byl, jak uz receno, smutek v rodine knizeci. 74

Page  75 Belveder a pohled ke Skaderskdmu jezeru.

Page  76

Page  77 Okolnosti tou byl jsem tenkrAte o mnoho pripraven - ale za to mne st'astnd ndhoda odskodnila slusne roku nAsledujfcfho pi'i druh6 m6 ceste na C. Horu. TenkrAte jsem sel, jak uz povedeno, z Kotoru na Cetyni pesky, a jiz na Negusich jsem zvedel, ze volil jsem bezdecne moment pro C. Horu velice v'ziny. Na dvorci Petrovicfi vldl totiz praporec s bflym orlem na rudem poli (statnf znak), a lid6 mni sdelili, ze sem dnes pribude kneina Milena, zde p)respf, a zitra (lile na Cetyfi se vypravi.. N^brefi v Rijece. A s jakou radosti mi to vypraveno! Vzdyi knezna ode dvou let tezce a temer jiz beznadejne stonala, bez vysledku se radic s evropskymi l6karskymi kapacitami, a nmrod se jiz za ubohou v cerkvich modlil; bylat povazovana za ztracenu. A v t6to beznadeji rozhodla se podstoupiti svrchovane nebezpecnou operaci, co2 vlastne pri junmack jeji povaze nevzbuzuje zadndho obdivu. Odevzdala se na milos i nemilost' i nozi lkarskmu, a nynf se vracf nrodu svomu spasena a spolu jiz uzdravenA! Knizete lid ctl a miluje, kneznu Milenu vsak zboznfuje. ZnAmo je dobr6 jejf srdce, a priklady rekovn6 jejf odvahy poslouchajf se 77

Page  78 jako romantick4 povesti. Neuveritelny se zdaji, pomyslime-li si, ze se tykajf vysok4 damy, a zase je lehce chapeme, vzpomeneme-li, ze hrdinkou jich je - Cernohorka. A knezna Milena nejen je pivodu ccrnohorsk4ho, ale je mu take ve vsem verna, vc zpfisobu zivota, mravu i povaze. Tesil jsem se tedy na den zitrcjsi, na uvftanif knenino na Cctyni, a chute jsem se hmozdil po kamenit4 ceste ddle. Bylo k patt hodine odpolednf, kdyA jsme u barutany (pracharny) sestoupili na rovn6 Pole Cetynsk4 a po silnici jako sndra rovn6 a hladk4 blifili se k Cetyni. V duchu jsem si spradal program zbytku dneEnfho dne, z nehoz prvd cislo bylo: hned, jak prijdu na Cetyn, telegrafovati do Podgorice priteli sv6mu a z roku min. dobremu znamdmu, kapelnfku pann Wimmerovi, nasemu ceskemu krajanu, jcnz prijal na se filohu, z mlAdeze 5ernohorsk6 vykouzliti slusll orchcstr. Budu mu telegrafovati, ze jcj v Podgorici v pondelf p'epaldn, a v duchu honcm )pocitAm cesty a cas, jsem-li s to opravdl llifite dostaiti. Ncdopo6ftal jsem se, nebot' jakisi vzdalene bourka mnc z rozpoeti mych vyrusila. Rozhlednu sc; obzor jasnV a bile steny cetynisk6, bytf jiz byly ve stfnu, jejz na ne kolosalni kamcnnl plot vlikolni vrhal, prfvetivym ismevem nds do ddli vftaji.. Avsak pri rychlu nasi chuzi nezuistal jsem dlouho v pochybnosech, jakA je pifcina tajemnich zvuki. Brzo rozeznal jsem zeela urcit6 - buben, v jehoz duty zvuk zaPizly i zasekly se obcas ostr6 i tup6 vresky polnic a trub. tuknu si na celo a dim v duchu:,.Tof orchestr pAne Wimmerfv, jehoz prece zitra na Cetyni bude potreba!" A nedockave chvatAm ddle. Nebylo vice pochybnosti: kapela knizeci tu nekde ladi a zkousi svoje nAstroje a po riznu opakuje a cvic6 svoje party; a v brzku jsem shledal, ze se to deje na dvorihti arsenalu, tedy v prvni budov6 v pravo. Dostihl jsem ji co ncvidet, a prcs nfzkou zed vidim nejcn hudebniky v rudych dzamadanech a modrych kalhotech, ale tak6 -- cipernou a rAznou postavu kapelnikovu. Necham sluhu u vrat a sani vstoupfm do vnitr. Mlady muzikant, majici filohu strdie, mne zastavuje, ale kraclfm bez ohlcdu v pred a volam:,,Na zdar, krajanc!" 78

Page  79 Dav kolem pana Wimmera se rozestoupil a krajan nejprv neme na mne pohledne, pak s rozevienou naru"i proti mnn se rozskocf..,Aby vas kozel - dnes ctu,,N. Listy" a v nich zprAvu, ze pojedete zase k nam na C. Horu. Chci vdm tedy zrovna dnes vecer psAti, abyste nezapomnel na mne -",,A ja zase chci jeste tc(T tclegrafovati do Podgorice, e vAs tam v pondeli navstivfm!",,Vite co, brachu - co jsme usporili, propijem!" Musfm cte7-; Ducan (kram) Ma~anovicuv v Rijece. ntirc zasvetit do tohoto vtipu. TelegrafovAni na C. Hore jc lacineji skoro nez psani: taksa 5 kr. a slovo po 1 kr. Byla by me tedy depese stala asi 10 kr., psani do Rakouska stojif 7 kr., fihrnem by Cinil nas vydejni kapital 17 kr. Naproti tomu stojf na Cetyni etvrtinka piva- 12 kr.! Ddsledky takov6hoto nenada1dho pfrtelsk6ho setkanf predstavf si zkuscnejsf 5tenar snadno sAm a poskytne mue tfm moznosf, vypraveti hned dale, ze cestou do hostince se zajmem jsem pozoroval prosp6esn zmeny, jez se za minuly rok s Cctynf udaly, ze lfbal jsem 79

Page  80 se se znamymi, jez jsem potkdval, ze pocital jsem tu onde netrpelive se trepotajici praporce, jez nedovedly slavndho pfstfiho jitra ve sv6 skrysi se docekati a pocitil ihned zcela jinou, daleko svezejsf ndladu a zivejsi ruch nez roku lofisk6ho. M61a Cctyii zcela urcite vyslovcny rAz pfcdvecera dne slavnostniho. Casne rano jiz ovscm nastalo vscobecn6 rozvesovinf prapor(i a zelenych ozdob. Z NEguif sem jsou kocarem asi 2 hodiny. Byly tedy st:le pozorovany serpentiny nad vesnici Bajici, a k desatd ho(line vyrazila ceta perjaniku jizdmo naproti. Brzo za nimi se svym pobocnikecm i mlady princ Mirko. Na zdstupech bylo znAti, ze 1)lizi se slavny a radostny pro ne okamzik, a kdyz hned na to zahnrmla z tably delova rana, jez okolnim vernym slkalnim stenam byla podnetcm ku velkolep6 salve, spechlal i pan Wimmer v malebnem cernohorslkem kroji sc svym plukem hudebnkfi-vojaku pred palc - savli po boku, kriz' Danilfiv na prsou a trpytnou lynru na capce. Bylo to znameni, ze ocekdvanf jsou jiz na rovine cetyiisk6, na cest6 z Bajicu do Cetyne, a ze tu budou jiz co nevideti. Dela hrmela nyni o prekot, hory tim zarliveji a houzcvnateji s nini zdpolily, a do ohromujifci t vravy radostne a plesne pocaly hlalloliti zvony cetyiisk6, necetn4 a nevelik4, ale vzdy jeste shllopnn, aby vdzn4 t4 nAilade dodaly razu jasav4ho. Vse s pohnutim a napjetfm stalo v ulicich v dobrovolndm spaliru. Konecne se zjevil v dali maly oblAek prachu (hrkot kocArfi ani dusot koni ve hluku del a zvonu nebylo slyseti) a brzy na to kmitnul se na spenen4m koni adjutant, za nim koSar s knfietem, lneznou a malm princem, pak opet jezdci, nekolik kocarfi s hodnosti'i, pfibuznymii a sluzebnictvecn.,.Zivio! Zivila lknzna Milena!" Temi slovy zaj.Asal veskercn shromAzdeny nmirod, capkami ve vzduchu mivaje. Knize salutoval, lne6zna vlfdne kynula hlavou i rukou, pretl palAcem zazvudel p1):e Wimmrfiv orcliestr, a ve slavnostnim tom sumu a lomozu zmizela knifecc rodina v palaci. Pred paldcem tisnily se davy lidu. AIlIohlt drzel v rukou veerejsf cislo,,Glasu Crnogorca", jez vyslo ve slavnostnim hAvu, s cervenym rAmcem a modrym pismem. Na prv6 strane nejprve se Cetl vitaci clanek, pod nfm oda J. Sundecide, znAm6ho srbskeho basnika 80

Page  81 a sekretare cernohorsk6ho na odpoeinku, a basefi Sima Popovi6e, guvern6ra v Ulcinu, rovnez prfchodu knezninu venovand. Davem prodfrali se hosi s nArucf jakychsi plakatfu. Chlapec postavil se pred kazdgho, zmeril svfij protejsek jako l1en odvodnf komise, a pak bud mu list dal, anebo sel ddle. Jak videti, klukovi svi'ena obrovskA filoha soudcovska, pouhym mrsknutim oka rozde - - -- - --. -- - -_N — Z - `7 -" -~~- -- Ulice v Rijece. liti cernohorsky narod na pravici a levici, na ctoucf a nectoucf. Mohu se pochlubiti, Ae i mne sc tiskopisu dostalo, ackoliv prisny odhadce dost dlouho se rozmyslel. Podany list byl veliky arch krdsn6ho papfru dtistojnym pismem slicne potisknut6ho. Byly to verse statneho nadsence slovanskeho, vasojevieskeho guvcrn6ra z Andrejevice, Tomy Vukotice:,,Pozdrav nAroda Jejf Vysosti kneznc Milene, u prilezitosti s'astn6ho jcjf nAvratu u svoji otcinu po uzdravenf," 81 6

Page  82 Tilnze zpuisobem se mi dostala do rukou,,Dobrodoslica (uviftanf) Jejf Vysosti knezne Milcne" od Djury Petrovice, rovnez na lep6m papire se skvouci a cervenym a modrym tiskem nad bAseni predeslou vynikajfci. Treti konecne rozdAvanAt bAseni prevysila vsecky ostatni svym - strfbrne bronzovym tiskem. Proto takd jsem z vesker6 zaiplavy slavnostnich versfi pouze tuto basefi preedetl. Jeji obsah v jedn6 sv6 cdsti je pro nAs Cechy zajimavy. CtenAri politickycb casopisfi bude snad znamo, ze tcprv6 roku loiisk6ho (1891) v ParfRi nemoc knezninu nalezite rozpoznali. Dotycdn 16kar byl Rus. Operaci podniknouti vsak se neodvAzil pro jeji kromobycejnd nebezpeci. Potrebn6 k tomu odvahy se naslo teprvd v Heidelberce u 16kare jm6nem Cern6ho (rodem Cecha z Moravy, jenz pry se k nAm vsak nehlasf). Dr. Cerny skutecne stastne svd filoze dostAl, a odtud rozlehl se po vsi Ccrn6 Hoic jeden hlas:,Bratr Rus nemoc uhodl, bratr Cech ji premohl! Zivila sloga slavenskaaf zije svornosf slovanska!" A tento slovansky projev prAve dosel vyrazu - a krom tech bozich rymfi notne prosaickdho ve 4. a 5. sloze on6 bAsne: Noz plameni Cech dochvati te (a) njim zivot Tvoj povrati, i Tvoj narod srpski vjerni oveseli ljekar (erni! Koji (ktery) ti je rad (pro) spasenja povadio (vyfnal) sest kamenja, sto (co) u Tvojoj zuci bjechu (zluci byli) - za to (proto) slava nek (nech) je Cechu! Kdekoliv jsme se toho due s p. Wimmrem objevili, bud( pri kfIve, pivu, ci na prochAzee, vsude j.fsot:,,Brati Cesi nm k zivotu vrAtili kneznu Milenu, nasi mAt!" Cechofilsk6 tyto projevy dosly podpory zvlaste ve mladych dfistojnfcicich Vukotici a Boskovici, ktci'f soucasne s druzinou knizeci se vratili domfi z nAvstedvy nasif jubilejnf vystavy, kam byli na stAtnf ftraty ku rozkazu knfzete v srpnu vyslani. U nds, jak znAmo, dostalo sc jim upfrmn6ho slovanskdho pohosteni. Ale nehlede na to, jich prazskc6 dojmy dopadly vuibcc 82

Page  83

Page  84 I i., k-II.. ", 4 Ao *-.4t,,- \ ^t - AN. If "'v4 /.S Kn6ena Milena.

Page  85 tak skvele, ie fista jejich nestacovala na chvalu a obdiv nasf zlatd slovanske Prahy. Se zanfcenfm vsady o nds vypraveli, se zanfcenfm bylo jim naslouchano. Trety, jez z vystavy nasf privezli, chovany jako drah4 pamatky, vystavnf medaillonky veseny ku hodinkam a s fictou noseny. TenkrAte bylo vse zidostivo k nam se podfvati -- bohuiel, rozhodujfcf kruhy,,z vyssfch ohledfi" nemohly k tomu svoliti. Tfm, ze za nedlouho po prijezdu vesli do palace hodnostAri a firednfci domAci i cizi, aby se knezne poklonili, slavnosf dopoledni skoncena. Na odpolednfm pak programu byla pouze hudebnf produkce pred palacem, pri nfi pan Wimmer dal veselym ceskym pfsnfm pflezitost zasumeti v horach cernohorskych. Zahlaholil tu rejdivy popevek z,,Prodan6",,Proc bychom se netesili", selmovsky kuplet,,Znam jednu divku", mnoho pisnf narodnich, ba ani na nasi hymnu,,Kde domov mfij" nezapomenuto. Kamenn4 steny vdecne zvuky nasich zpevfi prijimaly a obeas do toho i zabzucely. Bylyf jim popevky nase patrne zvlaste mily. Zajimaveji dopadla slavnosf vecerni. Uprostred Cetyne blfZe palace uchystan ohniostroj a ze zelene utvorena zdobnd pyramida, ovesend lampiony. 0 sedm6 hodine nastalo vseobecn4 osvetlenf. Pan Wimmer v cele sv6ho vojska za plesnych zvukfi zvroubil celou Cetyn, zastavil pred ozArenym paldcem, odehral n6kolik cisel, mezi nimiz provolavdno zdstupy,,Zivio!" Blfzka pyramida hezky zrila, nebof krome lampionkfi planulo tam mnoho ohnii bengdlskych. Najatym ohnestrfijcem byl jakysi italsky maestro - dobrovolnymi ohneskfdci zdejsf pAni kluci. Poskubdvali miskami, na nichi byla svetla, a nezistnou radost jim pfisobilo, kdyz nektery plamen zhasli. Jejich odhodlanosf, s jakou zdpasili s ohnem, pripomfnala hrdinndho Pfmana Mucia Scaevolu; onen klidne dal plamenu za potravu svoji pravici tito skakajfce pfes ohne, se stejnou dusevai rovnovahou vyddvali jim v sane sv6 kalhoty, jez jazycky plamenfi s nemalymi laskominami olizovaly. Tim poskytli hosi zAroveni peknou zabavu zandarmfim, jez klukfim sedli na vejicku a hrali si s nimi nevedomky na imukanou. Jak se to malym sibalfim za prochizejicimi se zdstupy potme krisne schovdvalo! Hudba pane Wimmerova umlkla, svetla na, pyramide i v oknech pohasinala, zkrltka vse, co cizi kultura sem nanesla, pocalo utuchati 85

Page  86 a za to pocala obzivovati - stard (erna Hora. Mltdez i stard chamrafd se kupila dohromady a cosi tutlala mezi sebou.,,Ni, momci (chlapci)! spusfte kolo!" zvolal nAhle nekde nekdo. Prilozil tfm horicf sirku ku peclive narovnan4 hranici. Razem utvoril se venec junAki, jiz pocali starobylym napevem, prochazejice se volne stranou do kola, zpfvati: Ryehle. _______ _F+t _ - * ==-S- _ - _=_j=___ __ _ U I - va-na go - spo - da - ra, u I - va - na go-spo - 1~~~~~~~~~-<t --- — ='- = —! -'-S d - ra, go - spo - da - ra, u I - va - na go- spo - da - ra. U Ivana gospodara Mluta kdoule i orange. sadil jedli na planinu, Sedlla kone: pojd', at vidim! sadil take,lutou kdouli, Nemohu vsak piiblitit se Mlutou kdouli i oranzi, pro vy'inu stihle jedle, zalil vsecko dobrou vodou, p)ro lepotu mlade divky, na straz stavil divku mladou. pro bll rychly dobre vody, Neproslo vsak jest6 leto, pro dech vonny zlute kdoule, ani leto, ani dv6 snad, zlute kdoule i oranze. a jiz lhlasy slyseti je, Napil jsem se dobre vody, ie tu jedle uvadnula, okiAl vuni zlute kdoule, mlada divka ze zemiela, zlutd kdoule i oranze, lolbra voda,e vyschnula, prodlel v chladku stihld jedle, zlutA kdoule zahynula, pomiloval mlade d6vie. (Preloill B. Daffourek.) Monotonni nApexv jedovate' ostrd6o tempa rychle sice, ale smutn6 a teskne zazniva. Krokem libovolnym bez jak6hokoliv vztahui ku melodii krouzi venec junakfiv kolem prazdndho stredu, do neho, vsak pojednou vstoupf dva tanecnici, oba muzi. Popatri na sebe, zajusknou, skocf do vyse - ted teprv to prav6 zacalo. Pfda jim duni pod nohama, do jednoducheho choru misf se obeas vy skani tanecnikfi, jichz produkce zasluhuje vetsiho pozoru, nez jsem jim bohuzel tehdy venovati mohl. Nejsou to ledabyl6 skoky, jimii se vymrst'uji tanecnici do znacn6 vyse, jsou to die prisnych pravidel a jemnych odstfnui vymirene kroky, suny a poskoky, provazend krgsne pruznym a clegantnim pohybem tela. Vidime, ze se tu nejednd o pouhy hluk 86

Page  87 n'bri o skutec'ny tane, jenzv na parkettich stal se pouhou nudnou sablonou, v nas~ieh vs'ak S'irych krajfch slovanskfth ziistal, C'finT bylum nfm.,,Sokov~l" pi"i tanci za sebou se toe'f asi tak, jako kdyby tanc'il kazvdy na konci prkna, jezv se do kola toc'f. Soue'asne6 na se zajiskrif ohnivy~ma oc~ima, soue'asne' se vznesou jak sokoli do vyve, souiasne zav -sknou, soui-asne- hromovey dupnou - a tak to jde dafle kolem do kola, pokud sfly sta6"I. Pak se tanec'nfci polfbf a odstoupf, alby poskytli mifsta jini'm solistfim. A ehor do toho vede stdle svou tesknou jednotvirnou melodii, staroddvnou, jez pamatuje ne'kolikrite fvice nez nejstarsk pifftomn~ -'sedivec. Doddv~im I e kolo v IDalmacii,,se braje"l podobnev, a Z"e jako zdle i tam ruch hudby je zeela nezdvisl~" od krokfi tanc~fcfch solistfi. i tam melodic - at' zpfvand CH hrand - letf hbite' v pred, skoro Presto, kdez~to kroky tanee~nfkfi majf voln6, te'zkop.4dnd tempo. Rozdfl ten je tak veliky, Zve neize ani vfibee mysliti na ne'Jakou rytmickou vztdjemnost' melodie a tanee. V Dalmaeii dokonce k hudbe' duddkove', poliybujifelf so ryebly'm d vojc~tvrtec'nf-m taktem, vide"I jsem tani~iti Morlaky ye voln~m ruehu t rojc'tvrte'nfm, asi ja-ko velky~ mazur. Pone'vac' pak rytmus melodic i rytmus krokh' tanee~nfch jevi' dokonal~,' ba ostr~ smysi pro rytmus hudebnf' vtibee, neize tu vrhati stful na hudebnf- snad smysi tamnfho lidu, neize to vysvetlovati nedostatkem hudebnfho naddnif -(kterouz-to tradieionelnf v "tku pozd~ji jes'te dokonale vyvritfme)- nybrz' jakousi praddvnou uvyklostf, zbylou z on~ech C'as i, ze kterych hudebnf ty antikvity rozhodne" POehidzej~f, nesouce zirejm6 stopy starorfeek6 hudhy. Bohuzve1 zpr-4vy hudebnf z t~eh C'asto jsou pfhIlis" ehudy, nezv aby zjev tento objasnily, ale proto nejen ne slus"f je zavrhovati, nybrz" velice ceniti, pone'vac' piipadn mujdou filoha opac'nA: mfsto byti objasne~nu, naopak nedostatec~n6 nas~e ve~domosti osye'tlovati. Jet' Cernd Hora sama sebou arehivem a museem starobylostf v ohledu ndrodopisn~m, a tak6 pih jej osame~osti s jedn6 a konservativnosti se strany druh6 ani jinak neufi mozno. Na jednom kole nezt'istalo, brzo utvor'ily se,,filialky" po rhdznu ado kola zapleteni i mnozf' cizinci, na ktery-ch se teprv vide~lo, jo-li 6ernohiorsk6 kolo taneliti v~efi snadnou. Viuibec zavhIdlo v~ady dobromysln6 a nevtizan6 vessei1. 87

Page  88 Prochazeli jsme se dlouho, az se ulice ponenthhlu samy vyklidily a zivot pienesen do krEem. Vzpominal jsem na rok lonsky a pi'irovnaval onu klidnou, smutnou Cetyn s dnesnim veselym slavnostnim ruchem jejfm. A blahorecil jsem v duchu nArodu, jenz v tak vzorn6 shode zije se svym -,,hospodarem"! Znak Cern6 Hory.

Page  89 KAPITOLA III, NAHIJI RIJECKOU A LJESANSKOU. 1. Nenaddld prekazka. Na dalsi stope. -- 2. Pri praci. Pevec M. Bastac. - 3. Cestou do Podgorice.

Page  90 I

Page  91 1. Nenadale prekazky. Na dalsi stope. ijeka Crnojevi6a - feka Ccrnojevie - byla sice moji p)rfti stanicf, ale jakkoliv jiz pouhym svym jmenem pripomfin jednoho z nejpopulArnejsfch cernohorskych vlAdci: Ivan-bega z rodu Crnojevicdl, jenz pres veskeru svoji statecnosf ze zfri) nch nizin zetskych pied vfteznym pfilmesfcem unikati musil vzhdru do hor, ) az posl6ze na Cetynskdm poli stanul; ackoliv dale okolnost, ze tu jiz r. 1492 byla tfmze panovnfkem zalozena knihtiskdrna, byla by jindy schopna vzbuditi radu vaznych mysl6nek: jd, odjfzdeje z Cetyne, na nic takoveho nemyslil a mysliti nemohl, ponevac mne tizily starosti drulu jin6ho. Pirisel jsem na Cernou Horu ne z bujnosti nebo kratochvile, nylbrz abych tu zapisoval nArodnf pisne, napev i slova, a vsimal si i prostonArodnf hudby. Anebo jeste 16pe ieceno, prisel jsem proto, abych jakozto odbornfk potvrdil, co se o Cern6 Ho'e vseobecne od znalcfi i neznalcfi uz zacal veriti: ze Cerng Hora skoro niceho tvrdilo a vec i jA pomalu v obor ten spadajfcfho n ema. 91

Page  92 Avsak filoha, konati studie spufsobu toho, neni prAve hrackoiu. Nestacf, ze jsme se pred cestou ucili z gramatiky jazyku a z pisnf dialektu, nenif dost, ze jsme,,u mesta Parize' si doma nakoupili plnou torbu prstynkui, ndusnic, jehlic, ndramkui, koraluf, spon a pod. tretfi jako darkfi, slouzicich ku povzbuzenl a odmene detf, dfvek a zen, a opatfili se zdsobou rakije a tabAku ku pohostenf muzfi. Tobo vseho je sice nevyhnutelni potreba k ticelu, za jakym ja svetem slovanskym putuji, ale nikterak to nepostacuje. Nebot cheeme-li, aby nam, cizinci, domorodec pfsne ne pouze diktoval -- k cemuz se dA snadno pohnouti - nybrz skutecne zpfval, pak musime v nem vzbuditi naladu a chuf ku zpevu, nebof bez ndlady ani pres nejlepsi vfli zpevak zpivati nAm nedovede. Mel jsem pripady, ze clovek otevirel jiz tista s nejpevnejsfm fimyslem, ze mi bude po vuili -- ale bhlas mu selhal a fista mu zase sklapla, nebof nebyl dostatecne,,rozdelan". Nutno tedy s lidem zatociti tak, aby mu to nedalo a on zpivati musil - ale to je umenf, kteraho se mfiue odvdziti jen kdo lid znA, komu jsou znAmy jeho povaha a choutky, ctnosti a slabosti. J6 vsak (Cernohorce neznal. Aspoli dle toho, co jsem byl o nich precetl, nedovedl jsem si predstaviti, co si s tim narodem rekti pocnu. Ba, abych se priznal, mel jsem pred proslavenymi Turkobijci drobatko poradnou trdmu. Jak toho docilim, aby ty neskrocen6 deti vAlky poslusne na pokyn mi zpfvaly dle toho, jak budu tdku vyplfiovati? Vzdytf se mi vysmejou - nic-li horsfho - jakmile z bezpocetnych svych kapes pocnu tAhati sesit, pero, inkoust a ty ostatni 16eky! Musil bych byti hypnotis6r, abych pricaroval siv6 ty sokoly kit sv(mu zipisnfku a jejich ostry zobAk, zvykly dosud jen zatfnati se a klovati do tela moslfmsk6ho, nynf primel prozpevovati podle tempa jako spacky! A byl jsem sAm sobe v t6 chvili opravdove smesny, jako je vzdy smesno, pokouseti se o nemoznosti. Ve skutecnosti ku smichu jsem nemel nijak pricfiny. Nebof vyskytovala se tu jeste rada dalsfch prekdzek a ku recen6 jiz starosti se druzily tak jeste jin6 povdzlive stiny. Predne to byla nefiroda, jez toho roku C. Horu zvlastf krute stihla. Veskero (isili horliv6ho rusk6ho dobrocinnmho komit6tmi, jenz rozdAval penize a chleb, jakoz i pricinenif vhidy Cernohorsk6, jez poskytovala lidu obzivy stavbou velkolepych silnic, nestacilo na 92

Page  93 fiplnd znicenf strasn6 prisery, jiz nedovede si piedstaviti, kdo ji blizko v o5i nepohledel: hladu. Mne naskytla se k tomu pirileiitosf na cetyniskdm pazaru pod dlouhym pristreskem, urcenym pro prodavace. Dlelo tu nekolik set v klubka svinutych postav vseho sice veku a vseho pohlavf, ale tdmer k nerozeznani, kdo z nich dfte a kdo starec, kdo zena a kdo muz. KdyA na mne ze zlutych, vyzablych tvai padly mdl4 zraky nekter6 ze zbedovanych bytostf, zachvel jsem se na cel6m tele. Byli to Slovane z krajfi pod Turkem.~~~-. -- _ -, _=.. - ---,~~,~";L~ ' --- —C`T S` -- __ -RVB -/ Horni tok Rijeky Crnojevice. zanechanych, na nez se vice nedostalo ani prAce, ani Aita, ponevac na prv6m mfste brAn zretel na domAcf. Ddle to byla chripka, kter6 lid proste rika,,florenca" (dle italskeho slova influenza) a jez v poslednf zimu na svd prochazce po nasi zem6kouli i Cernou Horn navstfvila a nArod takkka zdecimovala. Pri chripce, jak znAmo, pouze treba sc setriti. Avsak prfbytky cernohorsk6 vfici zime, vetru a desti jsou velice nedostatecnie zarizeny, a tfm se vysvetluje onen hrozny ficinek nemoci jinak ne zrovna ncbezpecn6. Perjanfk Kulic mi vyprAve"l, ze ze 16 Olenil jeho 93

Page  94 rodiny 11 mu za zimu odeslo, a znal celed (rodinu), ze ktere zbyl za stejnou dobu jediny clovek. Seznal jsem pozdeji, ze jen malokterd kuea (dfim) nebyla v zalosti, a to tim vice, ze i vyprava do Srbska, v pokrocilm podzimu (prave pred mou cestou) podstoupend, mela za ndsledek velk6 mnozstvi imrti, o nichz pak po cely bozi rok dochdzely zpet do domova roztrousene zpravy. A k tomuto rodinn6mn prehustemu smutku druzila se jeste drzavnd korota (statnf smutek) za vzpomcnutou jiz kneznu Zorku. Kdyz jsen tedy vsecko vsudy dolromady spocetl, jakou jsem mohl miti nadeji na tispech sve cesty? S temito chmurami na dusi opustil jsem ve slusndm kocaru cernohorskou prestolnici a v trapn4 predtute smutnhlo vsledku hled/l jsem nevesel6 budoucnosti sv6ho poslanf se skutecnou bznif vstlfc. Na stesti, sotva ze jsme za cetyilskou nemocnici zmizeli v divok6m labyrintu modrosedych tesknych skal nejpitvornejsich forem a nejrozmanitejsich velikosti, mezi nimiz silnice jako hade mezi krovim se pletla, zbavila se valne mysl nepokoje sv6ho, nebot byla fantastickym tim divadlem cele zaujata. A kdyz za kratko povoz z mrtveho toho bojiste skal a balvanf vyrazil a stanul na miste, jez slove Belveder, tu jsem na starosti sv6 zapomnel docela. Nebylo divu. Videl jsem se na okraji obrovsk6 kamenn6 pinve, po jejfz okrouhle stene, ponenAhlu se snizujic, vede tAhld siinice ku Rijece. Prumer pdnve t6 cinf starou nasi mili. Okraj strasnd proIlubne je zubovity, nerovny. Je-li pohled dolii - pripomfnajici pobyt v divadle na poslednf gallerii - zavratn4, je obraz, jcnO ku predu na jih se tu rjsuje, unisejicf. Hrajef si tam s paprsky sklanejicfho se slunka lesklt hladina jezera Skaderskdho, vycerpAvajici snad veskeru zAsobu svych nedostiznych barev a tonfi. Za nim mlhovity obrys nejtemnejsiho koutu evropskeho, stejne povestnO jako zahadne Albanie, na pravem brehu titansk6 stity Rumia s Sutormanem, jez tu strmi jako dva halapartnfci s teatralnim flinkem plnych svych vysek (1594m a 1181m), nebot' jeden z nich vlazf si patu svoji vodami skaderskrmi a druhy smacf ji v mori jaderskem. Na levo od jezera skadersk6ho zase vysoke Prokletf (2685) prisern6ho primo obrysu v mlhovit6 ddli ceni sve zasnezene rokle jako 94

Page  95 lift selma bil6 zuby - varovny to signal pro vsecky cestovatele, netouziel po olove albanskych pusek. A pred nAmi nejblfie stapf se v jezere u samrho brehu dvojhlavy ostrov Vranina, jakoby patami srostlI dvojice peknych kfielfi. Vdechnete si nyni do techto hrubych kontur vlahy vzduch ve6ernf s jeho hedbdvnou mlhou a pestre zlatovym zbarvenfm - a budete asi na stope fichvatndmu obrazu, nad nfmz jsme se tu pozastavili. PrAvem dostalo ono mfsto Pohled na mestecko Rijeku s Obodu. svfij nazev, a je pochopitelno, ze Belveder byva nejobvyklejaf prochazkou Cetyniand. Jef tu i vypomocnd krcma. SnAsfme se nekolika prudkymi oklikami do kotliny. Dno jejf je rozdvojeno. Nynf pod sebou mgme Dobrsko selo, jehoi peknd zdend domy se stanoviste naseho vypadajf jako nekolik drobnych krupek na dne velikd misy. Ve druhd casti dna uvidfme ves Ceklin, nacez opoustfme mohutnou kotlinu, a pres kamenny skalnf hrbet prejizdfme v fidolf rfcky Rijeky Crnojevice, jei tu nedaleko vyverd, ovlazuje soujmenn6 mestecko, cfl nasf dnesnf pouti, a za nedlouho po cernych ouhorovitych zaklikach vldva se do skaderskdho 95

Page  96 jezera, line a mrzute, vsecka vodnfmi travami zarostla. Patrne nerada mfchd svoje vody tato c4va Cernd Hory se zradnym jezerem skaderskym, jez tak casto se nabizelo za dejiste bojfi bratrovrazednych a mlsne pojilo se krvi, kterou zaslepenf slovanstf poturecnci ve zmatenosti sv6 stejne huste prol6vali jako vernf obranci ki'ize. Ackoliv u prirovndnif s Belvederem znaone jsme sjeli doluf, divdme se prece na mestecko Rijeku dosud s velikd vyse; a dlouho nAm to trva, nez sesmykame se dold. Je uz sero, kdyz do tesn4 uliclky vjfzdfme, a poznavSme toliko, ze namestf, na nez jsmc hned z ulicek vjeli, je vlastne breh reky, podle niz radf se dfim podle domku, kram vedle krtimku. Spolupoutnik mfij doporucil mi hospfldku vedle sv4ho domu. Nov4 prfzemni staveni, vnitfek docela slusny, na dlouh6m pudlu lihve s vfnem a rakiji, za pudlem drcven6 prihrady s rozlicnymi ndpitky a mlsky. Dva zelen6 stoly opatreny jsou vysokymi zidllcmi, jako jsou nase. Zadni komurka, kde byla 3 cistdf luzka, byla mi p)oukazAna za nocleh. Slozil jsem zde svd veci a odesel do senkovny, a;l)ych se tu oddal trudnym mysl6nkam, jez mne sice cestou - dik divukrdsnl prfrode -- na cas opustily, ale nyni s plnou svoji tiliou na mnc opet se valily. Avsak v senkovne bylo jiz nekolik zvedavyclh, a ti mi byli ncpollodlni. Napadlo mne sice, ze bych snad prdve sc mohl chopiti t6 jejicli zvedavosti a u nich pociti sc svym zkoumdnfm a praef sberatclskou, jez vzdy a vsude ve svych pocatcich byvS vlastne jel studium povahopisn6. Ale v nerozhodnosti sv6 odesel jsem ven a v temnd noci prochazel se na pobrezi ve vlahm prfjemnem vzduchu jarnim. Bloudil jsem tu nejakou chvili, a nikoliv zbytecne. Prledne jsem se rozhodl jeste dnesnfho vecera kousnouti do tvrd6ho orisku, jehoz jsem se tak lekal, a pokud se tyce taktiky, odhodlal jsem se zaujmouti stanovisko trpn6: ocekdvati, co ndhoda mi sama prinese. Bylot sc mi to jindc jiz casto osvediilo. Vraitil jsem se tedy do hospody, uscdl za stil a zalral sc do sv6ho zdpisniku. Domnival jsem se, ze pPitomnf jako jindc, ani zde zvEdavosti sv6 vinii mnc ncodolaji a sami hovor rozprcdou. A dalsi sc jiz potom samo uhlleda. PredpoklAdal jseli spl'rvni'. 96

Page  97 __ r Moje ekypi. (Na silnici z Rijeky do Podgorice.)

Page  98

Page  99 ,Prosti gospodine - odpusf pane", podal jeden z mych nemych dosud pozorovatelu..Odklen si - odkud jsi?",Iz Ceske.".A pod kterym je Ceska carem? Pod ruskym di tureckrm?",Pod avstrijskym.",A ty jsi Srbin?",,Nikoliv, jsem Cech, ale tak6 Slovenin.",Vim, ze jsou Cesi Slovane. A jaky tu mAts posao" (poslAni, praci)?",,Zapisuju narodni pisne.".UZ je mnoho nasich pisni nakupeno a tisknuto. Ale dobEe delas, ze pokradujes.",Pouze slova jsou tisknuta. Ale napev,,glas' - ten u vas dosud nikdo nezapisoval. Mn6 nesmi se pouze odHikdvati slova, mne se musi pisei,glasem pjevati', a ja zapisu nejprv onen,glas' notami, a pak slova, nejsou-li uz tisknuta.",,A jak to delds? Ukaz nam to!",,Zazpivejte n6ktery z vAs, a uhlidate.",,Nebudeme.",,Dostanete rakije, vina, kavy, deho si prati budete, a zaplatim vam jest6.",,Nemiueme.",A pro6 pak ne? Hrdlo mate, a rakije 6i vina vam opatfim!",,Je korota za Zorku. Nebude ti ted' nikdo zpivati po cele Cerne Hore, leda bys pozadal kapetana o dovoleni..... Ze vsech okolnosti, jez mi spatny vysledek m6 cesty vestily, tuto kladl jsem na misto posledni, a6koliv jiz na Cetyni mi napr. guslar z teze pihiny odepfel gusliti a zpivati. Nevaiil jsem toho prilis, po&itaje, ze u vnitr zeme, za horami,asi sotvakdo si bude vzpominati na to, co s na Cetyni udalo, nebo jest6 deje. Ted' vidim, ze jsem se frdn6 mylil! Zadati od pripadu k pripadu kapitAna o povoleni ku zp6vu - to by bylo velice odvazne pocinani. Nebof kde mam jistotu, 2e mi to vzdycky povoleno bude? Je tedy nevyhnutelno, vymoci si na Cetyni listinu - ale jak? VrAtiti se tam, di pouze telegrafovati? 99

Page  100 A nezli jsem se mohl rozhodnouti, zaclonily nizke dvere dve statne postavy se zelenymi dolamami a dlouhymi puskami. Byli to perjanici, vracejici se z Baru, kde byli v telesn6 strazi knizete. On prijel s rodinou po lodi do Rijeky (a odtud odebral se kocarem na Cetyi), oni pak jdou stale pesky. Byli unaveni. Pichodem jejich byla zalezitost moje stranou posunuta, nebof melo pro Cernohorce vetsi dulezitosf, co perjanici, jako2to lide z nejblizsiho okoli knizete pochazejici. o gospodaru a jeho rodine dovedli vypraveti. I ja zapomnel na novou svoji starost, podal se proudu a naslouchal s ostatnimi. Plouti s proudem je vubec hezky mrav, ale spolu i velice vyhodna cnost, nebof se majiteli vzdy uzitecne vyplaci. Ani ja nezustal dlouho bez odmeny PoznAvamt mezi feci,' e jeden z perjaniku slove Cerovic, a to mnou hnulo. Ctenar ovsem nevi proc, nebof jsem si bez jeho vedomi dovolil hned na Cetyni malou rozpravku s jistym obeanem z kraje Drobnjack6ho, (v kter6eto koncine, jak povedomo, zadrhnut je uzel romanku Dra. B.), a patral u neho dale v,,palcive" zalezitosti Julky Pekicovy. Ale nezvedel jsem bohu2el niceho vice, nezli ze jednu z deer ma vnuk zmineneho jiz vojvody Noky Cerovice. Ale kterou, toho jsem se nedopidil. Take jsem nevypatral, zdali zemrela dcera Pekicova byla Julka 6i jeji nektera sestra. Trhlo mnou tedy jmeno to proto, ze jsem ve pritomnem perjaniku Cerovici tusil nal6zti novou nitku sveho dalsiho patrani.,,Ty jsi Cerovid?" prepadnu z 6ista jasna perjanika.,,Ano,",,Jsi snad vnuk vojvody Noka?" nJesam.",Jsi zenat?".Ano. ",,Mas tedy snad za zenu deeru Peki6ovu z Savniku?",,Nikoliv." nA znas trgovce (obchodnika) Pekice?",,Znam, i jeho dceru, kterou pojal za manzelku muj bratranec."',Nejmenuje se Julka?" 100

Page  101 "Nikoliv: Ljuba." ~Loni pr' Pekidovi jedna deera umr~ela. Nebyla to Julka?" "Nebyla." "Vig to dobife?" "Bezpedne'.",,A kde je Julka nyni?" Jo ti iPici nemohu, toho se dovf~ u. nds v Drobnjacfch, phjdeg-1i tam. Ale odpusf, gospodine, pro6 se tak na v~ecko pt~s? Jak to, 2e znA~ nd~ drobnjack~ kraj a nas'e Hii? Jsi pfrece ze sve'ta, a k na'm je daleko?" Lehko by si bylo sice pfedstaviti oblideje p'rekvapenych poslucha~u, ji2 za m~ho vypt~va'ni zachovAvali ticho pfrimo kostelni, tf~e v~a~k 0110 napjetf, se kter'm naslouchali nyni m~mtu vypravovAnI o Dru. B. a Juice. Obc-as nezdlrzeli se, aby mi nevpadali do hovoru vyr-azem. sv~ho podivu a pfelkvapeni: Boga ti! Bo~ja ti vjera! VS'e zn~lo iim. tak neuv~fiteln6, 2e,7 kdy2 jsem. v. pfibehu sv~m dos'el a2 ke kf!2ku a fotogyrafli, je2 JuIce od doktora nesu, vs'ichni jednim. hiasem. zvolali:,, Uka2 Mam!' PI'inesl j'sem. z komu'rky sv6 torbu. a vyhial a pi'cdloz'il Mdan6 dokiady sv6 povidlky. Jako chum;O pilin na magnetu, tak slepila se jedna hromAdka zv~davcfi kolem kfi~ku a druhA kol fotografie. Pak si vym.fiovali ob6 a nev~d~li na-i patfrti dhive, zdali na roztomil~ tfpytny kfhzek, Ci na,,lep6 lice dobriho Miov~ka," jak doktora neustdwivli jmenovati. A ted' jsme byli v~ickni jako jedna rodina. Oneh nevlfdnik, jen2 prvy po~a1 se mnuo hovor, svoje pfimhouifen&6 oko a zamraden'& dhfve obli~ej vyjasnil; je vi'bec vs'ecek zme'n~n. Miroslav Cerovi6, onen perjanik, mA radosf, jakoby se to vs'ecko jeho pfhmo tykalo; dal mi hued naifti Mii vi na a u~inil mi pfrijemny nAvrh: ~Pojd' se mnou zp~t na Cetyn', a za 14 dni' pfijdem. do Drobnjaki' pospolu'. Vypr~i mi slu~ba, budu prost a nic, mi nebude pirekAZ'eti voditi tO celo. Nernou Horou! Znam kaz'd~ steznfk.",Na Cetyfi s tebou p "jdu, brachu," pov dAm.,,,nebof main tam z~de~itost. Ale dekati na tebe mi nemoz'no. Musim. se snaz'iti, abych za 1.4 dni vuibec byl zase zpe't na Cetyni. Ale to je moz-no, 2e se 101

Page  102 na ceste- potkamne. Jdu nyni pfres Podgorici na Andrejevici, a odtam~tud se pires Kolas'fn a Morafu pustim. do Tuginy, kde je tv'j domnov. Zpozdirn-li se, toz' najdu te- doma. Jinak muslin te-, vracejici'ho se, potkati cestou. " "Ty ov~em. rozhodujeS-, ale velice bych se radoval, kdybych ti mohi MUt prftvod~im." Ve~efe byla zatim. hotova a pfrinesena, ale v zabav6 nepfeki~ela nAmn nikterak. Naopak nas'e spole~nost rostla, nebot phichAzeli nov a novi hoste', jimz' vypravovano o podivn~m cizinci a jeste podivn~js'im jeho ciili cestovni'm. Jak daleko v~ci dos'ly, toho diikazem nejlepglim bylo, Z'e mi Cernohorci samni pak chte-li zpIvati, Madajice, abych jen promnuvil s kapitanem. Avs-ak odepriel jsemn. Ved~1 jsemn uZ, 2e mi, pt~kkov6 tito vice neutekou. Rekl jsem. jim tedy:,Zitra se odeberu na Cetyfi, vezmnu si od vIady povoleni, aby mi kaz-d~ mohi zpivati, a pak dojde na vas fa~da.' "Skoda, 2e neirnUize2 na Cetyni jiti s nami," pravil teskliv Miroslav.,,A pro6 bych nemohi?",,Vyjdeme ji2 o 4. hod. rannf." Jo pfec neni 6asne', pfijdeme-Ii hined spat.",,Pireje~-li si, odeberemne se na Il'ko lined. Jsmnef bez toho unaveni." Zdvihli jsme, se tedy. V torn vs'ak Fati6' - tak se zval onen zv~davy m-ftj prv'r vys-etfovatel1 nakionil se k synu rn6 hostinskC6 a cosi mu pos'eptal. Zadal je toti2, aby 'flu prokazali 6est - pozvati mnne k sobe' na nocleh!,,Dobie ud~lad," pravil mlady hostinsky',,,pu~jde~ Ii k Fatidi. Zde bys musil spati s perjaniky, a tam budeg noclehiovati pohodln6 sam.- Bude ti tam l6pe ne2 u mine."1 Byl jsem v rozpacfch, neve'da koho spfi'e uraziti, C-i perjaniky odchodemn, 6i Fatide odmitnutnim. Kone~ne' prohlasuiji, Z-e zi'stanu. Ale tu mi perjanici samni domlouvati poc-ali:,,Jdi, gospodine, k Fatidi, tam si l6pe odpo~ine~!" ~A vy mi zitra ute~ete!" ",Neute~ene, bud' bez starosti!" 102

Page  103 Uposlechl jsem tedy, v5ci zustavil zde a nechal se Fatidem odvesti. Provazel mne Miroslav a zAstup Cernohorcui. PEed domem mne Miroslav poceloval, pral,lahku noc", a jA s Fatidem stoupal po nekonecnych vrzavych schodech do sv6ho noveho fto6iste. Ve zcela pekne jizbe, slusne upravene a bilym luzkem opatrene, do niz jsem byl Fatidem uveden, jsme si jeste trochu popovidali, trochu vina popili, na6ez jsem osamel. Pouze myslenky mne neopustily. Konal jsem bilanci dnesniho vedera, a ta byla celkem znamenita. PIedne list, jejz si zitra na Cetyni vymohu, poskytne mi moznosf kdekoliv bez obalu a veskerych otadek ihned beze ztraty praci svoji zapociti, a ke vsemu jeste dodA cele moji prAci nemale vahy; a za druhe jsem poznal, ze pibeh Dra. B. a jeho darky budou mi na dalsi ceste talismany, jimi2 jako kouzelnik si budu ziskAvati srdce vsech, komu je ukAztu. A tesil jsem se ji2 na cary, jake jimi budu na dalsi sv6 ceste konati. Nemel jsem vice nijakych obav, jak a co d6lati napriste s Cernohorci, a nejen bez starosti, ale naopak s nedodkavosti jsem odekaval dny budouci. Zdalot se mi nyni, jako bych byl narod 6ernohorsky jiz od pradavna znal a s nim ode v2dy byl spfrtelen! Ze k pijemne nalade, v ni2 jsem ulehal na vabn6 liuko, prispela i radostna zprava, ze Julka je na 2ivu, rozumi se samo sebou. Bohu2el vsak studie moje toho dne nebyly jeste ukonceny. Byl jsem totiz nucen konati jeste pozorovAni meteorologicka. Kdezto na Cetyni za pijemne chladnych noci sladce jsem spAval, zde trpce jsem pocifoval v noci zna6nou teplotu (bylo teprve 6. kvetna). Zpropadene vysoka temperatura ve spojeni s bohatymi dojmy vecera sfastne mne dovedla az pres pul noc od spAnku zdrzeti. Buh ji za to tresci! 0 5. hod. rAno vesele jsme z Rijeky vysli a v 8 hod. byli jiz na Cetyni. Zde dosel jsem si ihned ku predsedovi ministerstva a stAtni rady Bozu Petrovidi, abych jej poprosil o listinu, die kter6 by bylo volno ka2demu na m6 po2AdAnf zpivati a gusliti. PAn ten mne velice ochotne a laskave prijal, ale po vyslyseni mych slov pokrdil rameny:, Nemuzeme nikomu dAvati 103

Page  104 volnoslt ve zp-v gusleni, pon'va6 - nikomu ji vzato nebylo. Nebylo dc~no v torn srnyslu nijake'ho rozkazu, a jestli ndrod se valm zdrtiha' zpivati, 6irii tak z vlastnf'ho popudu. Je to jell dokiad, jak lid nti~ s gospodarem a jeho rodinou vfele souciti. V te' pif~ine sly~lim vlastn6 rad va~i zpravu, a6 je mi If to, ze jste se musil na Cetyni vrAtiti. Pon~va6- pak ficel, za kter~m jste pi'i~el, je rnn6 osobn6 a zajist6 i n~m v~em velhee vIt~n, uchystAm yarn listinu prtivodni, kterA yarn ve~kcry piekd2ky na dobro odstrani." Druh~ho dne pak skutec-ne mi byla doruc-ena listina tohoto zn~nf': Ahn1i'staretvo Unutragnjich Djela br.oj (15islo) 366. Gospodin Ludvilc Kuba, rodom (Jech, naurnio je, da (uminil si, 6e) prop~utuje kroz (Jrnu (Joru radi. (kc vidi) prou "avanja (studiu) narodnick pjesama i napjeva. Za. (pro) to se j -rporhie A'qja". viastima (?"iadf'm), da (a6 y,)?stome g. Ludvtkcu Kuhi budu na ruci. (Ietypne, Predsjednik Dimr-anoy Sarjt.ltitni rady,). 26.*) Aprila 1890. Boz.-o PetrovliJ-. Pikehopkoval jsem takofka jeWt t6ho2 dne vesele, zp~t na Rijeku, kde jsem u2 byl jako doma. Phi pe'M chfizi jsom teprv nAlezitM poznal velik~ rozdil v teplot6 vysok6ho Pole Cetyn'sk~ho a nIzk6 Rijeky. Bylo mi, jako kdy2 sestoupirn do such6 parni ldzn6, jako kdy2 mne ye skeln6 huti vsadi do,,chladicf" peci. Zizni jsem jen hoitel, a vody jsem se Mde bAl napiti, nebof byl. jsem ye viasti zirnnice. Vino, chrdn~n6 pied nAkazou lihem, irezalo jako prudkA koiralka, a piva rozumi se, dostati Izo nebylo. Nezbylo mi ne2 vyndati svoji polni kuchyni a uvafiti si c-aj'e, jenz- hork~ v horku pit, je proti Mzni tim nejlep~imn prostifedkem, jak~ jsern dosud poznal. Hostil. jsern pak C-ajemn (prav~m rusk~m) vc-erej~i sv6 zndm6t aale o torn zase a2 ye 61Anku nAsledujicim. *)dle na~eho kalend61e 8. kv~tna. 104

Page  105 2. Pri praei. Pevee Mikulas Bastae. Rika se, ze sotva je peve/tejsiho, t. j. bAsnite'jsiho nAroda ina sv6te nad Srby. Jiz z dosavadniho mozno bylo poznati, pokud se tyWe vetve 6ernohorske, ze to opravdu neni bezpodstatnA povesf. A shledame casem, ze to je v skutku pouha pravda. Vime jiz, ze Nikola sam obcas chape se lyry a ze predchuidce jeho Petr II. path vuibec mezi nejslavnejsi poety srbsk6. Videli jsme dAle, kterak u prile Mikulas Bastac, autor knihy ~Ma6 i gusle<. 2itosti vjezdu knezny Mileny vyHtila se na tezce zkousenou pani cela zatopa litfch versu, a dodavam, ze dle zpusobu toho kazdA erarni slavnost je na Cern6 hore podobna vytazenemu stavidlu. jez poskytuje rozbourenym cituim nadsenych pevcuf volneho odtoku, Ale nikoliv vsem milackuim Mus -- a pred temito nesfastniky pak nutno byti ostrazitymi. Lapi nas nekde za vetrem, za rohem nebo v hospod6, a hoji se na nas za neprizen osudu, 6touce totiz nebo z pameti nam deklamujice plody sv6, jimz se nedostalo cti zaskviti se ti 105 8

Page  106 skein. V balmaicil nejsou sourozenci Cernohru~ jinyimi. V mn-st6 Sinli dal jsem si potAlinouti ko2i gusle, je2 cestou se mi protrhly. Z'Ile~itoslt sv~fena byla policajtu, aby v~e opatfil. Pfi~el, gusle' pifinesl, a midavkem mi dal je~t6 -— baseii, m6 osobe- dedikovanon, v niz opeval svoji svatbu. Ilija Hajdukovi6', zmin~r1S ji2 spr~ivce cetyhisk6ho arsenaiu, mi letos cosi z Cetyn6 pos~lal, a,,ph t6 plile~itosti" slo~it nad~enou b~iseft, ji2 zde podavAm. Pisefi sv~ddi o torn, Me poeta sleduje na~e politick6 pom~ry velice pec-liv6 a podrobn6, a lituji pouze, Z'e sloku 6tvrtou pro jeji phuii ohniv~ obsah vypustiti musim: Pozdravi (pozdravuj) mi Cesku zemlju injezinog svakog (jeji kad~Tho) sina, jer taj (neb ten) narod 2cli slogu (pfeje si svornosti) ijedinstvo Slavjanina. Mlado~eska te~nja, 2elja (tu~ba, pifini) brzo 6e se izpuniti (se vy~lni) Azlog ducha i opakog (zlovoln~ho) onda 6o ga nestanuti (pak ho nebude). Sa (s) najvedim carskim kiubom (fiiskou radou) vi jedini Uto (co) drmate i stedenu (dobitou) va~u slavu drugome je ne dajete. Tako napred, brado mila (bratti miii)! nek (necht') se svakom (ka~d6mu) srce puni (plin) sa torn nadom, da de dodi (s tou nad~ji, 2e dojde) iz gublenoj va~oj kruni (na ztracenou va~i korunu.) Pa (a) slavenski ziatni ora (orel) roz~iride (roz~ifi) svoja krila, a uz nieg de divno stati (vedle n~ho bude krnisn6 stdti) ponosita (py~na) srpska vila! A cestou po 6ern6' Ho-re se nt~m d~ile jes't6 namane chlapec s cely'm svazkern sv~ch,, sebran~ch b~isni", zufivy' versovec, jenz mezi n~v~t~vou sloM' nttmr slu~nou ifadu pffle~itostn'ch ver~ii - zkr~tka shled~me, ze choditi Jihoslovanstvem je jako blouditi riuzov~m h~jem. Co nevid~ti zavadime tu o ke'r; kef se zachv~je a s ne-ho se sypou jemnn6, ptivabn6 listky poesie. Zel jenorn, 2e dym doby nov6 zadadil jiz' jejich barvu, poru~i1 libou viini a iUitroby jejich 106

Page  107 otr~vil. Jsou to jiz' poslednif a poka~ene' plody, jimi2 zlatA poesle tak bohat6 jihoslovanskS, kraj nadala a obmyslila. Ve Rijece jsem me'l ptilpitost poznati pak dokonce autora tisknute' knihy vers'i pod n~zvem,,Mad i Gusle", Miko1lA'e Bastade, prost~ho Cernohorce-vojina. Basta6 je jednoduch' muz', desetar (desaltnik), jeho2 p~kn6 uipravend zahrddka ukazuje nadane'ho a vnimav6ho dlov~ka. Povahou v~ak blfizi se tradicim ume'leck'm. R~d toti2 pije a hodn Cernohorsk6 Ridy. pije, a ndsledkem toho je zadlu~en. A poslednf okolnost byla prAveph6inou, 2e jsem se s nim seznAmil. Kdy2 toti~. po sv~m navratu jsem se bavil se Rijedany phr 6aji, vin6 a rakiji pisn~mi, je~ jsem tu poprv6 zapisoval, radii jsem se s nimi o ziti~ej~irn dnu, jak vypraviti se odtud do Podgorice. Pone'vadU silnice dostavena je~t6 nebyla, nutno bude pustiti se tam starou cestou, a na tu op~t nevyhnutelno najmouti si kone-. A hostinskST hned v~d~l, C-1 kun6 mi navrhnouti. Poslal rychle pro Ba-,stade, nedalcko bydliciho, a ph Poetove' nedos1'chavosti byl ndm 107 8*

Page  108 prostrednikem. Ujednali jsme: Bastad mi pujei kone a momka (chlapce), jenz mi ponese, 6eho treba, a jimz obema budu opatrovati stravu. Basta6ovi pak zaplatim za kazdy den 3 zl.,,A muzes si, gospodine, nechati kon6 i s momkem na celou cestu, nedostanes nikde lepsich a levnejsich!" di hostinsky.,To rozhodnu teprv v Podgorici, jak dlouho se mi tam zachce pobyti.",,Jednim dnem nebo dv6ma nideho neuspori.",,Nu mozna, ze si je ponecham i na dalsi cestu." A tu si mne vzal hostinsky stranou. Az pry se vratim do Rijeky, abych pak neplatil Bastadovi, nybrz hostinsk6mu, nebot nas versovec je mu dluzen a nechce platiti.,,To u6initi nemohu", odpiram,,nebof vam niceho nedluzim. Zaplatim Bastadovi, a vy se postarejte, aby on zase zaplatil vam." A pocitil jsem s umeleckou dusi, jejiz pohled jehneci m6kkost pripominal, srde6nou od t6 chvile soustrast. Na jeho verse, tisknut6 r. 1886 ve Splitu, naslo se asi 1200 predplatitelu. Vytisknul jm6na jejich na konci knihy. Nevim ani, umi-li Bastac psAti, 6i predrikaval-li skladby svoje pisari jak Milton. Zajimava je predmluva, nalezejici spise dilu historick6mu nez knize versu:,,Mnoha boju, ktere jsem zde opel, jsem se zu6astnil a pravdu skutecnou sim vid6l. A kde mne nebylo, tam jsem se poptaval podestnych lidi, kteif mi vse,na svou dusi' povedeli. Moje pisn6 jsou tedy proto neumele a pravdive, onak6, jako samy boje byly. S pychou mohu rici, ze jsou zpivany: ni die tity, ani podle strycku, a die pravdy Boha jedin6ho." Pak mluvi basnik jako autor nejake skolske ucebnice:,,Neni muj umysl, abych tvrdil, ze nemohou pisn6 moje v ohledu pravdivosti miti nijake chyby. Ovsem, ze mohou. Ale chyba muze se tykati pouze toho, ze jsem n6kde zapomenul toho neb onoho junaka, ale nikdy se nemuze rici, ze jsem nekoho op6val, kdo nezasluhoval. Co se ty6e poznamek prv6ho zpusobu, chci kazdou s nejvetsim dikem prijati... " 108

Page  109 I -— cle 11.1. ~, ' --— ` Stane Parac, dfvka z Negusf.

Page  110

Page  111 Jiz z toho videti, ze vedomym -cilem versl tech neni poesie, nybrZ historie. Ovsem lidstvo puvodne nemelo za vytknut~ cil poesii, nybrz pravdu, a bAsnilo bezdeky, nevedomky, proto, ze pravdy dosahnouti chtelo cestou citu a nikoliv rozumu. Zilof vice srdcem nez mozkem, a tak misto pravdy dosahovalo krAsna. Basta6 se vsak takovym zpusobem,neminul s cilem", nebof ta sfastna doba lidstva, kdy vsichni, nev6douce o tom, byli bAsniky, minula. Bastac dosAhl sfastne, 6eho chtel, napsal historii posledni vale6n6 kampane ve versich. Pisne jeho maji rAz nArodnfch jihoslovanskych pisni, v jichz arsenalu najde se hojnost leskleho a slicneho poetick6ho vyzbroje, s ninm pri zpevnosti srbsk6ho jazyka lehko se zachazi. Je tedy kniha Bastadova proste popsAni let 1875 - 1877, vazanA vsak ve zdobnych deskAch, k nimz ornamenty, sponky a zlate kovani vypujdil si autor z domAci prebohate pokladnice narodniho basnictvi. Vice nez Bastadovy plody, rozumi se samo sebou, bavily mne pisn6 narodni, jez jsem tu, na 6ernohorske pude po prv6, zaslechnul. A zajimavo je, ze prvy, jenz mi dal podinek, byl Fatic, tyz, ktery den pred tim napadl mne nevlfdnou otazkou:,,Co te scm vede?" Jeho pisen zasluhuje byti uvedena: Voln~ — I -;_ — —:- -_ _ --- —-- _ __ --- —:So-kol le-ti, so-kol le-ti pres hrad Sa-ra - jc-vo, -4~ so-kolso-kol leo-kol le-ti pres hrad Sa-ra - je-vo, Sokol leti pfed hrad Sarajevo, milovat-li ma on vdovu mlalou, nikde stinu nemiue najiti. nebo divku, riui uslechtilou? Najde jedli prostfed Sarajeva Vse rozmyslil, najednom se smyslil: a pod jedii prostfeny koberec, voli kochat mladou radej vdovu, na koberci mladou vidi vdovu nezli divku, riui u2lechtilou. a divdinu, ruzi uslechtilou. Lite kine divka lepa, krasna: Stane sokol, mysli, rozmY1li se, Sarajevo, kie jsi vyhofelo! 111

Page  112 Z14 to zvyky v tobe zrodily se: mlade vdovy jsou tu milovany. ale divky lepe neprovdany! Nic se nediv, divko lepa, krasna: Lep;i zlato zpola umicene. nezli stfibro nove, vyle~tene. Ze Rijeka Crnojevide svym obyvatelstvem neni tak zcela ryze 6ernohorsk,, nybrz ze drobet provata albanstvim, o tom svedci napev pisne nasledujfci: Mlrng. -r 3 w h - I a - -- L - | 2 --- I1 - 1 I ' - I- I I -I-.J slin-ny z kraje dal - ne V no-ci pfisel ji-noch I 1 I I O — - ' "'1 ho, z kra - je V noci prijel jinoch slicny z kraje daln6ho, dasn6 rano v~ak jiz sedlal kon6 vraneho. Nad nim divka Cernooka slzy ronila. Neplac, chci se tobe vratit za den, ma mila! Leto projde, zima dojde, nejde hoch mill. Z cizi zem6 dva poutnici kolem pilili. Videli jste v dlnem kraji meho mileho? dal - ne- ho. Kdybychom i videli ho, nepozname ho. Jeho lehko poznati je, i kdyz neznam je, krasna jeho mor-dolama splyva do zeme, na dolam6 prochazi se sponek fady dve. Mezi sponky - na srdci jej volim zlibati, nechat hnevy nepPrteldm' srdce uchvati. Vedle techto pisni, vyznacujicich se starobylymi znamenitkmi napevy, zapsal jsem tu hned napev moderni, vesely a svizny, ktery sam by stadil vyvratiti veskery pomluvy o nehudebnosti a nezpevnosti nAroda, dernohorskeho, jejz okolnosti ovsem hledely zpevu zcela odciziti, zapomenuvse vsak, e - s byt o s ti sl o v a n s kou hudba je nerozludne spojena a ze vsecka snaha k tomu cili vedouci musi marnou byti! 112

Page  113 Vesele. U 0 -me ra vy-~e Sa-ra -je-va, 110- me ra vy - e Sa-ra j je -va, Du -naj, Dunaj, Du-na-ji, ti - cha' vodo, chladni, Ma -re, Ma-re, Ma-ru~ko, le - pd jsi ty. mlda - dA. U Omora vy~e Sarajeva vysoky je los mu kolem dvora, a v tom lose zelorn6 se louka, na t6 louce kolo zapo~ato. V kole hraje Damjanova mile; cel6' kolo hlavou pfevfila, svoji krdsou kolo zaclonila. K ni. tu z kola hovoffi Nikola: Pokryj lice, Damjanova mild! Dneska zhyno tob6 Damjan slifny a to pro tv6 lice sn~hobil6. Jest6 oni spolu hovotili, houkne pu~ka z lesa zelene'ho, a ji2 v kolo zasdhno Damjana. Damjan padne, mild k n~mu padne. 0, DamJano, slunce moje jasne'! Kr~isn6 jsi mi bylo svitivalo, ale brzo za hory jsi zaklo! Divco mrtvd hiava, odpovidd: Mild moJe, riiio u~lechtilg! kv~tom krdisnym jsi mi vykv~tala, 2el v~ak, 2e jim nemohu se zdobit!**) KoHsf onoho ve~era nebyla celkem velikA., pon~va6 mi bylo lito z~bavu st~de umrtvovati pracif zapisovatelskou, kterAi pro poslucha~e je nudna, pro zpivajiciho obtiz'na a pro zapisujiciho nama. hava, zvldke"t pfri zdej~lch drsn~ch muz'sky'ch hlasech. Ale neZ'iznil jsem p0 mno~stvi' pf'snif, poznav z ukdzek, ze na ceste' dakIM mne o~ekavaji kve'ty vz~cn6 ceny poetick6, a ndp~vy jedn ak - co do st-arobylosti -- velice v~-n' jednak, - co do melodiky novodobN - znamenit vysp16le. A hodlaje r~no vyraziti dalle do Podgorice, neodkla'dal jsem pHfii diouho se spani'm, abych so na zftiqJj'f pout dobr'e posilnil. __ *)Tato 61ist pisn6 ptipojuje so ke ka~d~mu vorki (nalp~v i slova). *)Texty v~ech pisni pfelo~i1 Bohumil Dadourok. 113 9

Page  114 3. Cestou do Podgorice. Vznes'en6 pocity a svdte~ni ndl~ada, se ktery'mi j'sem vstoupil nap'du 6ernohorskou, byly povd~liv- oteseny hrftzn~m obrazem, jenz- mne zamrazil na trz'i~ti cetyfisk6m a cel~m mrafnem posupn~ch myg1~nek naplnil. Massa hladovicich, o nich2 jsem se jiz' svrchu. zminil, byla toho pH~inou. Kdyby nebyla sem tam z pozdviz'en6 hiavy zasvitila - aO jon mdle - dvojice chladnouci'ch jisker, nebo kdyby byl sport ostatek cipln~ho kdysi obleku dovedl zeela ukr~ti vychudI6 A~dy, bylo by to vypadalo jako ye vojensk6m skladi~ti nebo u velik~ho vete~nika, kde ranec postr~ch cdrui na ranci spo~iv. A pro kolem jdouciho bylo by tak b~valo 16pe. Nebo stihnulIi koho sl~bnoucf lesk dohasinajicich t~ch zraki', jez' jako jil na soucitne'm divdku ulpe'ly, tak zeela bez vyrazu, bez df kUi i bez v~citek, bez proseb i odmit~ni - tu otf dsti so musilo nitro bytosti nejotrlej~f. Phipadal mi ne'mk pohled takov~, jako blednouci hv~zdy na oblozo nebesk6. Jen~e tyto den usmrcuje a noc oz'ivuje, on~ni pak den Z'ivota so ukone-il a bliz'ila se noc smrti. A tu mi zase napadlo, ze jsou uboh6 ty o~i podobny spi~e ok~nkdm do chaloupky, ji2 olej v kahanci ji2 doch~zI. Nejhrozne-j'~ dojem okamz'iku byla m~Aomocnost, kterou 61ov6k pocitoval vi'6i ve~ker6 t6 bWd a nouzi, a so kterou. musil klidn6 dovoliti, aby se hriuiznA hydra hladov6 rdny na ubohkch ob~tech po libosti napdsla. Cht6 sdhnouti do tobolky, byl jsem si smesnym, cht6 na n~koho vlfdn~ji pohl6dnouti, zdAI jsem so sobeb'ti drzkm. I unikal jsem ponur~mu pohledu bdzlive, ustras'en6 a chvatne-, nebof pdIiI mne Iep~f ~at mulj, na nejz- nezd~d jsem so miti prava, a tlac-ti poc-al nestrdven' jes'te obe'd, jako bych byl o n~j neboz'Aky oloupil. Kdyz' jsom so v~ak v pAtok rAno (9. kv~t.) vybral na 11n~m Bastadove- Pegasu z Rijeky na, celodenni pouf do Podgorice, poznal jsem, 2e pravdu mdli staff kdy2 deli, 2e nic noni tak zl~ho, aby v torn trochu dobra nobylo, 2e vedle stinu je vz-dy tak6 sv~tlo. Poznal jsem, 2e i ta hroziva' p-ris-ra, jeji pouhA stopa na cetyfisk~m 114

Page  115 pazaru mne d~sila, nemusi stalle jen drtiti a ni~iti, nybr-z 2e dovede i bi~dovati. Shledal jsem, Ze hMad je sice obrovsky' element, ale slep'. DA se ovla'dati d~tskou rudkou. Mftz'e sice tisicuim prinesti zk~zu na dlouhou dobu, ale take' i poz'ehndni' do daleke'ho budouena. Na Cern6 Ho-re toho roku uchv~tili potvoru skute6ne' Mastn6 za rohy;' uchv~tili a zapfrhli. A potvora, poslu~rid jak jehne-, vrtala hory, drtila sk~ly, vypliiovala propasti a srovn.Avala h-rbety jak cvi~en&6 dobyte-e, jako uf6inn6 dobrotisko. Ajta! V ne'kolika me-sicfch Tok Rijeky Crnojevic'e pod me'stec'kem. V.~~e 6-70 m.,kudy drive jen s nouzi na hfbetu sedran'ch Zen nebo stejn6 politovani hodnych koi~i' mohly se plodiny a zbozK dopravovati, prohdinely se ekypt!2e knf~eci a vrzaly prajednoduch6 neforemn6 vozy, nad nimiz' nag 6ov&k sice zalomil by rukama. kter62 v~ak obyvateli'm tamnich skal, vy~in a propasti byly s nebe spadlou manou, na mnoze i nezn~mou a obdivcihodnou,mas-inou"!1 Tuto flsme-vnou tvdA~ ukazal mi v den odjezdu me'ho z Rijeky dvojlici' zloboch hiad. Citil jsem. v torn momentu cosi povznA.Sejfcf'ho a vital jsem r~d neoby~ejne' dojmy tohoto jitra. Hned za me-ste6kem vpadli jsme do prave'ho mravenistW pra 115 9*

Page  116 cuji'ciho lidu. Klikatost' trati a kulisovitost ter~nu nedovolovaly nab'rti sice ndle~ite' pfedstavy o velkoleposti stavby, za to v~ak 6ast6 vr-este-nl polnic, jimi2 ddvdna znamenif davu, a vfbuchy dynamitu, jez- si okolni st~ny skalni jak mI6 echem desaterym podavaly, propfiijdovaly cele'mu obrazu neoby~ejne' slavnostniho rdzu. ZelI ze jsem 6asto m~l co d~lati, abych se v slavnostnif nallad6 udr~el. Z po~tku totiz' star& cesta s novou tratif Mste&6n spl'vd nebo se krizi'uje, Mstec-n6 po bliz'e se vine. Ndsledkem toho stard cesta vzala misty zkAzu zcela nebo 6Msteftn- a ponevad2 novA cesta jes-te hotova nebyla, nezbyl nalm nez' radostn' zApas s lfbeznY'm tim prozati'mnim stavem. Jifzda byla na zabitf, chiuize k upadnuti. Ilined na po&dtku mu"j loudav' vranik, maje pifekro~iti slu Snou jdmu, klouznul zadni'ma nohama., jeliko2 balvanitd puida ulo~ila mu slo~ity ukol sou~asne- se proto~iti jako S nahromad~nymi iUitosy. A ph tom klouznuti' sesul se zadkem do jdmy. JA, rozumi se, s nim. Byl jsem ov~cm venku hned, ale kon6 musili jsme s pffspe'nfm de'Inikiui vytahovati spojen~mi silami, co mezitim se mu~j momek chv61 strachy, nestalo-li se nic sve-fene'mu zvffeti. Po chvilce sede'l jsem ope-t na koni a lushil rovnice o n~kolika neznAm'ch dale, na pi. jak projeti s kon'm, abych ph tom neurazil o tr~licf skalu hiavy nebo vy~nifvajicfi ve-tvi nevypichniul oka, jak obejiti balvan u sam6ho kraje, ani2 bychom sesuli se do propasti nebo nohou phi tom n~kde neuvaznul a se nestrhnul a pod. Konefte' jsme se dostali na polohotovou Mast silnice; byla uz' toti vydIAz'dena. KiUih opatrne- se varoval vsunouti nohu do ne-ktere' z bezpo~etn~ch ji'zev a Sht'rbin, jez- se mezi ved~a'zde'nym kamenem 6ernaly, hoch priuivod~i pak iUip~l ph ka~d~m kroku, jelikoz' ostr6 kameny snadno zjednavaly si pffstup vetch5'm opankem ku sam6 noze. Oddechli jsme si, kdyz' se starA cesta s novou rozlou6ily a my odbo~ili na hezkou p~sinu. Ale brzo bylo op~t po radosti. Ubifrali jsme se po prHkrem srAzu, pod nim2 dole ye slus-ne hloubi zelenalo se do MIuta te'sne6 iidolif feky Rijeky. Nad nAmi 6etni robotni'ci budovali novou silnici. Samu o sobe6 tenkou jiz' stezku rozbily padajici skaly tak, ze misty jell s nouzif mohli jsme v pfred; a 116

Page  117 _ __ ________ 'k,,,.:o r. w - i:, Na nAdvoif. Hospodarstvf v rijeckd nahiji.

Page  118

Page  119 pondvad2 pr~ce naho're nad n~mi nebyla je~te- skon~ena, pokra~ovalo se chvflemi v rozrus'ujicim torn procesu d~Ae, pr e~n~ o chAno na vuili, bud' vailfclm so hrudAm staviti se v cestu di rad-ji so jim uhnouti. e OPe't se costa nasve k-rizovala s cestou novou, zahnuv~i v~ie do hor, a my ku velik6 radosti sv6 vyvAzli z nebezpe~f, b~ti ~I-f tficimi se kameny smetenu do hiubiny. Ocltlait se silnice dole, a sice za nedlouho hiuboce pod nAmi. Na'e cesta, 'irokA a girok~rmi deskami jako dlaz'icemi schodovite' dIAz'denA, vinula so 6etn~mi zA~klikami vzhiuiru, a dovolovala jiz' nitru bezstarostn6 si oddechnouti. HromovA echa dynamitov~ch v'rbuchft jsme ted' ji2 veseleji poslouchali nez-1i na do~eJS'I stezee, kde plasf cif so kfinh hrozil sebo i nAs ktefri jsme ho zadr~ovali, strhnouti do propasti. S povde-kem tak6 pozoroval jsom, kterak dr'(v~jMi nas'e stanovisko kiesA a obzor nA~ roste, a 2e vysok6 hfbety, pifes n~z nAs costa povede, vzbuzujf nad~ji v lu'tznou vyhli'dku, na niz- dostAvAm Trdn6 laskominy jiz' z toho, co dosud vidim. Reka Rijeka Crnojevide hiuboce svfjf so mozi ostr~mi fibo~lmi drsny'ch, hrubych ste~n, strllnf a Stfti5, jako hWd, jomu2 na hlavu jsme S']Apl. Za jednou obrubou vysokych vrcholht vystupujo druhA, zprvu jako by so pires plot zv~dave- po nas dfvala, pozd~ji sm~le do o~l nam bledi'c a posl~ze hrdopys-ne vzty6ujic glavici svoji vysokc' nad. nAs. ZdAnlivif trpaslfci, d'rve vi'bec nevide'nf, me-nl so v titany, a, my stoupAni'm misto abychom rostli, ye skute~nosti krnf me, vstupujemo v prostor, kde stAvAmo so prostyin nepatrnym pr6Akem pifes ve~keru svoji lidskou domyslivost' a pychu. Divadlo kolem roste a mohutni kaz'd~m krokem na vs'ech stranAch, jak by je 6arod'j' kouziom sv'm na'hle vy~aroval, a jo mi protivno, Z-e konIk mui~ tak pr'lis' obezfele PO schodovit6 cost6 so ubfrA, -nebot isom nedo~kav vide-ti v~o to, co mi pr'roda patrn6 k podfvAnf jests chystA - vz'dytf tolik zAkrutuft nA'~ jeo'te &okA ZvlAS'te jsom dychtiv na jozero skadersk6, jo2 so nAm tu rozeklany'm iUadolfm iUisti Rijeky jako vraty rozovi'olo a.pohled na ostrovy Vraninu a Lesandru poskytlo. V pravo nad nimi roste jak Atlant Rumia, za ni -Sutorman, 119

Page  120 dAle na zApad truchly Lov6en - co vse as uhlidam tam zhora! A pobizim kon6 nedockave nohama i prutem. Ale vranik mfj je tvor moderni, jenz nad telesny trest hrde je povznesen a proste ho pomiji. Skoda prutu a skoda kazd6 sebe mensi namahy! Jde jako sel drive a nic se ho netkne. Zlobi mne to tim vice, ze oblafky, jez drive tvofily zajimav6 sice, ale docela nevinne skupiny na tom krAsnem nebes firmamente, pominaji zneuzivati volnosti, kterou jim 6ernohorsky spoldovaci zAkon - mezi 6tyrma o~ima receno: velice nedostatecny neobezrele poskytuje. Soustred'uji se v povazliv6 skupiny, svolavajice se vsech stran telegraficky - jak nas o tom vzdAlene duneni poucuje - vsechny sily, na nez poitati mohou, 6imz se nejen obzor, ale tak moje nadeje ve krasnou vyhlidku velice kaliti pofina. A brzo nadeje ma miji docela. Neuvidim jiz nic vice, nebof vlhky zavoj houstne a zuzuje se stale vice, velkolepy obraz ouzi se vuiihlede, a jest-li jsem veskere sve tuzby pritomne chvile omezil na pouhy vzdech: kez nezmoknem! - i od tohoto p'rni po chvilce jsem upustiti musil, a natahnuv 6ernou lesklou,,deradu od kise" (plas proti desti) s kapi pres hlavu, bez repttni jsem se kyval na svem trpelivem nositeli, jehoz tempo stejne destem neutrpelo jako drive bitim neziskalo. S oddanosti prave,,zmokle slepice" dival jsem se pies kone, maje jedinou toliko starost, aby neklouznul. Bylyf dlazice jiz v sobe hladke, nyni destem staly se vskutku nebezpecnymi. Dest ochaboval, a jA se na rozhled tesil znova. Ale kdy, jsem hlavu z pod kapi opet mohl vystr6iti, shledal jsem, ze jsme ve bludisti skalisek, prorostlych krovinkami, odkudz krome nejblizsiho okoli niceho ji2 neuvidim. Za to jsem byl odskodnen pohledem jinym. Byl tu prede mnou usporAdan,,zivy obraz" die slavn6ho dila Cermakova,,Raneny Cernohorec". Usterbim, ve ktere se cesta nase skalami a krovinami stisnila, sestupovala proti nam druZina, nad niz vznasela se nositka. Spicky bilych carapi (puncoch), jez z nositek vzhuru trcely z pod piikryvky, propujdovaly obrazu dojmu velice teskneho, truchliv6ho. Me1 jsem za to, ze to nesena mrtvola. Dovidame se vgak od prveho nosice, 120

Page  121 1e toj hr, e "m pantura" (Bandwurm, tasemnice). Nesou jej do nemoonice v Rijece. VWevu sch~zela jen skvostnA stafA2 Cerm~kov'ch proslul~ch 6ernohorsk'ch krdsek. Cesta po6!fnala. b~ti nejen protivnou ale i nudnou, nebof yes -tu'I'm Ce s'lja ri zvanA - neposkytovala nijak~ch zvIlStnfch zajimavosti. Nezastavili jsme tu, a6koliv n~s konik resolutn6 zaboMi k h~-nu blfze cesty stojlci'mu- patrn6 pod vlivem pHfI MR Stave'nf stohu v rijeck6 nahiji. jemn~ch upominek. Kraj nabyl te' hrozne' krasovitO povahy, kterou poznati j9me me'li ji2 v Katunsk6 ndhiji dobrou pr~lez'itosi. Lj ea n s ka n~h ij e, do ni2 jsme pomalu vstupovali, neukazovala nejen obrat k lep~imu, ale naopak bylo pozorovati jestO ve'ts' nedostatky orn6 puidy a vi'bec podmifnek, byt jen obstojn'reh, jichz' ku hospodaifenf tr'eba. Je pravda: z toho kamene, jenz- tu kolem n~s nakupen, by se dalo vystav~ti ne'kolik Rilmet - ale co to v~e platno, kdyz' se tu nedost~vd zeme- a vody, jichz' 6lov~ku tireba na prve'm mi'stV? Snad v ce,16 nahiji ljes'anskM neni 121 10

Page  122 pramenu, tak Z-e ku piti nutno, br~ti zka~enou vodu stojatou z nadrz-ek, a stromovi a kiovf jen jakoby Isti se vymanilo z tvrde'ho a te-sn6ho objeti skalniho. Stavenf a polifka vypadaji tu jako hrady a pevnosti, pone-va6 sebe men~f upravenf zeme- vyzaduje odstran'iovirni kamenif, z ne'ho2 bezde-ne' pak vyrfistaji hradby, bakty a tvrze. Teskliv~m mys'l6nkdm mym dostalo se ndhle jin~ho sme'ru. "Slys'el jsi, gospodine, o Carovu Lazu?" otdzal se mne chlapec. "0vs-em 2e; sly~el a 6etl." "Nuz-e - tu jsme!" Rozhlednu se rychle. Vej~itd, nehlubokd p~dnev, kterou jsme pr~ve- procht~zeli a po ni2 dhrve jen 1IIn6 zraky te-kaly, jelikoz' nudne- se tu stffdd sk~Aa a kef, a zase skala a kel', nahie se mi jevi byti 6fmsi jinym nez' ne'm~m, nijak~ho pozoru nehodn'm zdtigim. Ve~kera' ospalosf se mne rozplasena a v~domif, Z-e dupeme piuidu proslaven~ho boji~t6, mi vlilo hned do vs'ech Z'iI krev a Z'ivot. Je to ov~em sAm o sobs chlapsk~r kousek, co zde 29. 6ervence 1712. 6ernohorsk6 vojsko provedlo, kdy~ z 50.000 tureck~ho vojska sotva polovina z tohoto osudn~ho mista fit~kem Z'ivot spasiti si dovedla; kdy2 krome' nesc'etnyech trofeji 'a kohisti vAle6n~ch dobyto zde 86 praporct tureck~ch ph nepatrn6 pom~rn6 ztrcte' 300 lidf se strany c-ernohorsk6. Ale hlavnf vy'znam boji~tecarevolazsk~ho ve-z jinde. Bitva na Carevu lazut byla jitifenkou, jez' cernohorske'mu nArodu v~stila po dlouhych, t6elk~ch utrpeni'ch ZtAdouci obrat k lep~f mu - a my dnes po dvou stech l6t vi'me, ze v~stila dobi'e. Zmfnil jsem so ji2 nahofe, 2e po zbabe'l~m odchodu poslednifho C~ernojevide r. 15016 pfe~Ia vkIda na cirkevni hlavu nalroda 6ernohorskdho, t. j. na vladyku 61 metropolitu. TUch vystfhdalo 9, svobodn6 z rf.izn~ch rodiui volen~ch, a 6. Hora za nich upadala v~dy hioub a hioub. Nejen 2e couvala piped Turky na poll vdlec-nem, ale 6erv mohamedanismu poc-al nic'iti i jeji fitroby. Na~Ii se mezi C'ernohorci lide', jiz' z osobniho, prosp6chu pf ijali moslimstvi a zjednali tak piuilm6sici pfistup do vnitra zem6, ba a2 na samu Cetyi'i, kde zbudo 122

Page  123 vAna vedle pravoslavn6 cirkve dzamie a kde vedle zvonfi kresfanskch denne hodza pozdravoval Allaha se stihl6ho minaretu. Co ocelf Osmanstvu se nezdarilo, povedlo se prost6 zrad6, odpadlictvi. Ke vsemu plemena prilis samostatne vedle sebe zila, neZ aby slabi -_1 Hospodristvf v rijeck6 nahii. vladykove mohli pomoci sve chatrne autority veskeren narod drzeti rukou silnou pohromad6 a voditi jej pevne proti nepiteli. A tu, v posledni takrka chvili, dostalo se t$ran6 zemi hlavy, jez ulohu svoji panovnici pochopila pri vsi prostote sv6ho vzdelAni s geniem praveho stAtnika a nadsenim skutedneho reka. A/koliv nebylo N i kov i Petr ov i i Sep6evi6i, rodem z Ngusi, 123 10*

Page  124 jegte' pln'ch 16 let, nerozpakovalo se ho nalrodnif sebrinif provolati hlavou zem6 i cirkve (1697). To je dluikazem bud' neoby6ejn~ho ifipadku Nerne' Hory tehdejgli, anebo znamenit~ho nadtdni chlapcova, kdyz' dovedi toho, 7 e mu~i a starci,7 narodem vyslaun', jemul do rukou nerozpakovali se vlo~iti ote-e vl~dy, sv~fiti mlade' hlav6 PM6 o zemi v dob6, kdy nejen nepfftel nejmohutn~ji na (7ernou Horu dordiel, ale kdy byla zevn6 i uvnitif co nejslab~f, byv~i odpadlictvi'm ve sv~ch za'kladech v~ecka otfesena. At' bylo tak 6'i onak, udAlosti dok~dzaly, 2e volbou tou vge se na Cerne' Hoie zme-nilo', a sice zemi ku prosp~chu. V novelm vladykovi, jenz- dostal jako kalud~r jme'no Dan ilo, vyrostl Turkiuom hrozny' mstitel, tvrd' a stras'ny a bezohledn~, jak~Tho dosud nepoznali. Ov~em nutno ddti spravedlivosti pruichod a vyznati, 2e o sl~vu vladyky Danila, o jeho pevn6 a neustupn6 jedndni maji pifedev~im zasluhu oni,7 Turci sami. I Brzo toti2 po sv~m nastoleni odebral se viadyka do Zety, Turkuim podan6, posv~tit novou cerkev. Neopomn~l si ziskati k tomu svolenf pa~i podgorick~ho. I natsledovala historie, take' ndm z na~ich stykiui s N~mci dobr-e zndmA, 2e toti2 vladyka hued byl zajat, jakmile do Zety vstoupil, a hn~n do Podgorice. M61 b'ti vsazen nakul pouze ohromn~m vfkupem 3600 dukdtiui byl. zachra'n~n. C'ernd Hora sama nebyla by dovedla tak zna~nou sumu sebrati, a viadyka m~1 co d~kovati metropolitu herceoovinske'mu Sdvovi, jenz- pospfgil jme-ni'm sv'm ndrodu 6ernohorske'mu ku pomoci. ~Nez v~ak sebrali tu sumu, vyprdvi historik Rovinsk',,byl viadyka pove~en ye me-stsk~ch vratech v zadu za ruce, a jen v noci krfes1fan6 phrkrddali se k n~mu a naddr~ovali ho na sv~ch zadech, aby mu uleh~ili strasti." Divno-li, ze po udAlosti te'to ci'rkevnuf kniz'e odhodlalo se k 6inlu, jenz- snese pfrirovna'ni s nejkrvav~j~fmi udtdostmi sve'ta! Divno-li, ze hued Po sve'm navratu na Cetyfi svolal skupstinu a ji se zarudi1, ze Oifadu 5v6h0 se vzda, jestli se nezavdiou vs'ech poturdencu' jednim rMzm na dobro se zbaviti? A skups-tina phijala jeho nAvrh: naWtdr' veder pobilti v~echne-ch potur-en~ch odpadliki'v do jednoho. 124

Page  125 l~yo to r. 1702, kdy plesn' ve6er narozenif P~n6 byl oslaven potoky krve kfesfansk6 i potur~ensk6. Odne-kud staeil renegati ut&ci, jinde nastaly brozn6 fe~e, ph nichz' stejne- padlo A', cernohorcii' jako Turkiui. Ale v'Ysledek byl, jak si ho viadyka pr Al: - na Bo~i hod nebylo na cel6 Cern6 Hoife jedin6ho Alla- K hova vyznava-e. 2e odvAi-n~mu 9t~sti pieje, toho poznal viadyka Danilo na sob&. Jeho snahdm protitureck~m vy~el vstfic totiU jeden z prv~ch mua~fi, onoho ve'ku, Petr WUlik, jen' vyslal na ~r Horu plukonivka Milodarovide (rodem z Hercegoviny), aby viadyku vyzval ku spolec-n~mu boji proti Turkutm. Nejmens'f a nejv~t~i ze synuv rodiny slovansk6 podali si ruce, nejmens' a nejv~ts'i z panovniktiv Evropy sjednotili se, s nads'eni'm p-rzn~vaji'ce se ke svoji souplemennosti a sv6,mu E-I souverectvi. RMzem povstala A - CernM Hora, a tureck6 pevnosti padaly pired zbranif 6ernohor- ternohorsk~ tez'ak (de'lnfk). skou jako vetche' hIiffky, kdyz' tu dojdou smutne' zpravy, 2e v'prava Petrova skon~ila nesffastne' a on pfinucen uzavfhti s Turky nev'hodn~ mir! Ale ~ernohorci nedbali toho a - vice nez' dvaceti tisf ci mrtvolami tureckymi vystlali piuidu, po n12 pr~ve- se ubiframe! Viadyka sdm tu byl rane-n. 125

Page  126 Jakoby tady byly ony haldy tureckych trupu zkamenely, jako by vskutku z krovinate zelene sem tam vyhlizely vybelene hnAty a lebky sfastnfch jiZ obyvatelu Mahomedova raje - tak mi nyni ta smesice rfznotvarnych skalisek vyhlifi! Chlapec mi neco vyklAdA cestou, ale zaslechnu vzdy jen prve slovo, a pi ostatnich jsem hned zase dve ste let zp~t. Vidim v duchu pAliti Nernohorce z vytefnych ukrytu a massy turbanu klesati. Kameni rudne, a misto zelen6ho krovi kupi se na sebe pestr6 a nAdhern6 dolamy a kaftany, zelene praporce, ostepy a me6e. Houkani pusek s teZi zApoli se smrtelnymi vzkreky a ryienim koinu, a do hrozn6 t6 symfonie vresti polnice a houkaji dela.... Trhnu sebou. To jiz neni plod obraznosti, tof skute6nost! Opravdu: vresti polnice a mohutne rAny delove otfrsaji vzduchem!,,Co se deje?" taZu se chlapce Luky.,Trhaji skily a davA se znameni ku vystraze." Tuknul jsem se do 6ela. VymerenA silnice po znain6 oklice blizi se totiz v techto mistech ku star6 ceste a snadno nam tedy bylo slyseti ruch pracovni. Tezko mi bylo ihned se vzpamatovati a ze vzpominek na krute boje za svobodu ihned vmysliti se v klidnou dobu kulturni prAce.,Domnival jsem se, ze Turci od Podgorice na nAs tahnou," usmAl jsem se.,A kdyby - Carevu lazu by se vyhnuli jist6 z daleka," odvetil Luka.,To mas svatou pravdu." DodAm jeste jen nekolik drobtu z historie, pokud to ku zmfnen6 dob6 treba. Turci nehodlali Cernohorcum Carev Laz darovati. Jsouce Rusuv prosti, veskerou silou vrhli se po dvou letech pod vedenim Numana Cuprilovide s vojskem dvojnasob velikym na nenAvideny Kara-dagh (Cernou Horu). Ale beze lsti si netroufali. Rekli, ze chti vse v miru sjednati, a pozvali Cernohorce ku vyjednavani. A kdy2 37 nWelnikiu ernohorskych prislo, byli vsichni do jednoho pobiti, nade2 teprv hordy sultAnovy dodaly si odvahy a udc 126

Page  127 rili na zemi. Zaplavili osiielou a prekvapenou Cernou Horu do posledniho koutku, a uZasli krestane az i do DalmAcie se utekli. Ale jiz rok na to vzpamatovali se Cernohorci, a ve stastn6 bitve 36 agu a begu zajali. NenarAzeli vsak zajatcf ani na koly, ani za ne zlata nezidali, ale vymnfiovali je proste - za v&provy dobytek: hlavu za hlavu. Kavalirsky humor! UcloumAn a uondtn nekonednou jizdou vybizel jsem ji2 nekolikrAte ku odpodinku, ale Luka vzdy mi odpovidal: nejsme jest' na polou ceste. Konedne jsme z bludiste skalist6ho vyrazili ven, na strAn6, odkud hluk, krik a rany se ozyvaly, a zde na chvili zapomneli na svoji unavu. Asi 3000 lidi se tu hemZilo kolem obrovsk6 popelav6 zmije, do niz nekterf ryri, motykami a tydemi bodali a kopali, jini kamenim ji utloukali, podobajice se vudi velk6 t6 stvure pouhemu drobn6mu hmyzu. Hadisko to6ilo se mezi kopci, ale hlavy ani konce nemelo. V skutku: obrovsk6mu zemeplazu podobala se s bodu naseho nova cesta. Bylo zajimavo pozorovati zivot shromAZdench tisicf. Zeny na nositkach prin8sely a odnA~ely kameni - nebof stavba 6ernohorskych silnic povdtsine neni ne2 vyplniovAni jam tim kamenim, kter6 na jinem miste piekazelo - muZi vrtali, kopali, dlazdili, okraje obezdivali. Stranou od cesty bylo mozno die rfiznych predmetui poznati, ze zastupy zde noclehuji. Vidime tu kolibky s decky a d6cka bez kolibek, ohniste, preslice, n6co nldobi, hounf a primitivni stany. Misty zena koji decko, pletouc pri tom nebo predouc, jinde kluci upravuji ohei- dAvajit kapetAni beztoho. ji2 znameni ku odpodinku. Kdo nepracuje, koui,,spainolet" (papirosku), a kdo pracuje, kouri take. Nekone6ne ono hejno lidi deli se v zastupy, jichz strediskem je bud' soudek spinave vody, od ust k istuim kolujici, nebo ohei, u nehoz pripravuji spory ob6d. a jinde zase pistala, kol jejihoz pestitele se umeni milovne usi slezly jako mysi. Je tu nejvetsi pestrost obleku a kroju, nebof se tu sesli nestastnici ze vsech hladem postizenych kraju. Konedne jsme dorazili sfastne na pul cesty. Je to u hAnu 127

Page  128 zvan6m Krunifka Kamenica. Milsto na pohied hrozne', typ to puste' n6~hije 1jes-ansk6, ale p1ne' milosti ph pomy'M-eni, Z'e se tu na ne-jakou chvflli pfferus-11 rada nas-ich svi'zelfr. Zat~bo-rili jsme si tu mezi d~ln'm lidem. Prostireli jsme plA.St a S'tky, vyniali svftj skromn'r obe-d, (kus pe~ene' skopoviny, vejce, Mir, chl~b a rakiji), a cik~nili jsme s ostatnimi. Po jidle dovi'dal jsem se vs-elijake' podrobnosti o t6to stavbe-. Silnice z Rijeky do Podgorice din' ifihrrem 281/2 k.Tao val ji vojvoda MASo Vrbica. Tak6 Hridif celou tu velikolepou stavbu Les'n'k, stoh chrastf. Stavi se ponejvice za rusk4 2ito a ruske' penize, jez' byly na filevu bidy sem zas~l~ny. Lidu platif se jen Z-item. Bylot ho za, ruble nakoupeno. Je tu zame'stn~no na, cele' trati z Podgorice do Rijeky 6000 lidif. V bleznu poc-ato s pracemi, a za 3 ned~le maji byti se vS'IM hotovi. (A take jsem po sve'm odjezdu z 6. Hory jiz v Da~m~cii 6etl o slavnostnim otevieni on6 linie, jez' udAlo so' 9/6 t. - i -J/7 dle na~eho po~tu, tak Z-e skonc-ena rozsAhl6a ta pralce za nepom~rn6 brzkou dobu 3 m~siciut). To vs'e sv~ddi o znamenit'ch schopnostech organisatorskych vojvody Mas-a, o n~m2 je jisto 2e, pro cikol ten nobylo na Cern6 128

Page  129 Hlofe osoby vhodnej's', jako rovne-z nikomu nenapadne pochlybovati, 2e ph prAci t6 byl v~ren sve6 minulosti a krom6 horoucn6 milovan6 vlasti nepirestal miti na zfeteli i sebe. Kdoz- vi, nent-li neddvn'*) jeho ndhl~ odehod z C. Hory, 0 n~m2 se vs'ecka st'redoevropskA 2urnalistika rozepsala, s t~mito jeho z~sluhami ye spojeni? Na celoui tu velkolepou a krdsnou akci, po~linajici' upHmn'm darem bratrsk~ho ndroda rusk6ho az' po jeho vte'lenli v rozsdhlou silnidnf' traf, z ni'Z dnes uz' t&z'f tisicove', pada jedin' jen stfn - pochybnosti toti2 o nezis'tnosti MASov6, a nejistota, zdali,,za'sluh" Vrbica dobfval jen sAm. VWak nechat bylo jak bylo, jA roku nAsledujiciho me'l ji2 sAm pHle~itost okusiti blahodArn~ch nAsledkui, jez' onensktkbark lAsky ruske'ho naroda domAcimu i cizinci nestranne' p'rn~Ai; necloumal jsem se vice po cel~ den z Rijeky do Podgorice, n~brzjsem tam za 3 krAtk6 hodiny, pohodln6 v obstojn6m ko~Afe se povaluje, pfibyl. A vid~l jsem jiz' znac-ny rozdi'l, jak~ se v do'be jednoho roku na mistnim hospodAi'stv! jevil. Uvedu ze v~eho jen jednu okolnost. Piped rokem prvA,,kola" t. j. vttz vid~l jsem teprv na rovine- podgorick6, druhal az' na rovine nik-sick6. Jinde se vozmo nemolhlo nic dopravovati. A na druh6 sv6 6ernohorskM nAv~t~ve' potkAvalijsme jiz' vuiz za vozem a to prAve' v nahiji Ije~anske', neipusts'! a nejskalnat~j~f vedle nahije katunsk6! Ovs-em jsou zdej~f povozy hrozny. Jsou to vskutku jell,,kola." A sice jeden par. Jsoa obrovska, jdou velice t~zce, podobne' jako dalmatska.. Jeden par zvIfat sta6i tak na prAzdn~r viutz. Naloz'i-li se n~co, pohybuje se ceA expedico tak, Z'e plz' ji piredhonif. Je to jako v Dalmacii, kde do podobn6 ne~ikovn'ch voziui nutno zap'rAhnouti, je-li na voze trochu slamy 6-i sena, 3-4 p~ry krav, aby se loudave' nakiad domi' dovezi. Na takov~m voze neni nic 2elezn6ho. Obru&i na kolech neni, a nasledkem toho se v brzku ochodi a poskytuji profesoruim geometrie p~knou phlez'itost odite' dokazati, 2e,,kruz'nice je vlastn6 mnohofihelnf'k.' Ze by se Io~iska kol mazala, nevim. )Psdno v ~crvnu 1892. 129 11

Page  130 Aspon' rajsktt hudba, kterou takov~ povoz vyd~vA, tomu nenasv~d6uje. Spfs'e se nam v takov6 chvili zdA, jako bychom se byli za ned~ln! prochdzky v Cechdch postavili neopatrne- ne'kde mezi dva hrajicf kolovrAtky. Krom6 silnice rijecko -podgoricke' sou~asne' budovala, se on6 doby silnice z Danilova Gradu do Niks'ide (de'lka asi 10 hodin), a mimo most, jejz' bylo nutno pifes Zetu postaviti, byla take jes-te r. 1890 hotova. Dnes most jiz' stoji, a tak moz'no vice nez' pu'l C-ern6 Hory povozem projeti ye dvou, tfech dnech! RAno-li vyjedem z Cetyn6, jsme v poledne na jiz-ni' strdt'i proti Albanii, v Podgorici, a ve-er mfi~eme op~t z Nik~ide patfiti pi'es severni hranice 6ernohorsk6 na rakouskou Hercegovinu! "Hladovymi cestamil po pflklad6 petfrinsk. na~i zubat6 zdi Karlovy by se mohly nazvati bMM a krisne' silnice 6ernohorskM, jez' stkvfti se budou vz'y co pamAtnik ne-zn6 rusks p&de o ndrod 6ernohorsk' a jez- ponesou mu po~ehndni v~ts'i je~te-, nez' phnesly ji2 v dobe- sv6ho vzniku, kdy sve6fena jim ailoha zachrAniti tisice pfed hroznou smrtf hiadem!I Cesta od Krunicke' Kamenice do Kokot byla podobna co do kraje priede~16 Odsti na~I pouti; rozdIl byl jen v torn, z'e jsme se ubirali ji2 sttde po hotov6 silnici. Snadno uhodnouti, z'e jsine rozdflu toho pocifovali blaze. Kokoty vzn~si se nad rovinu podgorickou, 6ili nad starou Zetou, na niz' krAsnY pohled se odtud rozestiral. Bil6 ste'ny podgorick6 se z ddli na nds a2 sem usmivaly, a jA nechte-I ve-fti, )e nAm zb~vA jes't6 th hodiny capati. Tak blfzkou se Podgorice zdAla. Jako zelenY koberec stkve'la se pod nAmi ni~ina ZetskA, proti nAm azku st~nAm albdnsky'm, v pravo az- ku jezeru skadersk6mu. Popili jsme na Kokotech 6erne' kAvy, na~ez- pustili se rovnes kopeit dolas na vAbne- zelenou rovinu, je2 piped 11 jests l6ty Turki~im nAle~ela. Pustili jsme se pfrimo dolfl, abychom si nade~li - ale 2ehnal jsem Lukovi po celou cestu za proklaty nApad! Musil jsem s kon6, jejz' on starostliv- vedl. JA pak se smekal po hladkych kamenech, od des'te mokrych. 0b~as jsem pro rozmanitost klouznul, 130

Page  131 a tu jsem zase poznal druhou vlastnost,,d1Az'd~n6ho"1 ter~nu, le des't6m neni jen vyhiazen jak mramor, ale tak6, vyostfen ye bhitk6 hrany. Smeknuv se totiz' z~sluhou sv~ch neohebntch pode~vid a chytiv se rukou kamena, pokaz-d6 jsem se r-fz1. Konedne- jsem ope-t mohi vsednouti na svoji Rosinantu. Bezstarostne' jsem se tu houpal na sv6m koni, a mn6, rod~ku z rovinat6ho Polabi, hor~m nezvykl6mu, novt okr~lek jal se prhpomfnati na prvt pohied vzd~len' domov s jeho Z'frntmi Wuhy a nivami. iKolat - C'ernohorsky' vU'z. II*

Page  132 I

Page  133 K-APITOLA IV. PO DGO RICE. 1. Podgorice, me'sto a lid. - 2. Nsk Beseda" v Podgorici. -3. eNmohorska kapela. - 4. Moji beneficianti.5. Na srbske'm hifbitove' - 6. Pfsne' podgorick6.7. P. A. Rovinsk' a Dukia.

Page  134

Page  135 1. Podgorice, mesto a lid. 'n i 1^ r-elud, kterg mne na okamzik ovlAdnul, sestoupivsiho na nizkou rovinu podgorickou, jako bych se byl po n6kolikay! dennim pobyte na pousti skalni ocitnul op6t doma v rovin6 polabsk6, vzal brzo za sv6. Neutrp5l snad vysokym, zubatym plotem, jimZ bvalA Zeta do kola je obemknuta. Ten snadno jsem si dovedl odmysliti a ph modrav6m jeho tonu za pouhA mra6na jej povazovati. Ale detn6 jin6 okolnosti vybavily mne z Iprijemn6ho snu a vrAtily skutednosti. Predne to byla jinA puda, za kterou by asi na~e zfrn6 Polabi nemenilo. Je to naplav hrub6ho sterku, tenkou vrstvou prst6 pokryt6ho. Misty dari se sice kukurice, ale mnohem vetsi cstf obrovsk6 roviny od stare Dukly a2 k jezeru Skadersk6mu je piece jen mAlo irodna, a misty po celA jitra k jin6mu nezpusobilA led bfti pastvou pouhemu bravu. Teniti se stale vic a vice vrstva prsti destem, vetrem a vzduchem, a kraj, jenz byval kdysi rAjem a obilnici Rima, je dnes po vetsine listi- a stromfiprAzdnou pouSti. Stopy byvalych blahych 6asu misty jeste nalezAme, a tu uzfime bujeti tabAk, r6vu, zito, zeli, kukurici, ale netrvA to nikdy prfliA dlouho a op~t nazirame na sirou, smutnou pousH, jejfi vzezreni je zvliAte smutn6 za pokro6il6ho 16ta, kdy parn6 slunce vyzehne vSechnu 135

Page  136 trAvu do ruda. M61 jsem pfilez'itost truchliv~ ten obraz zo~iti roku nAsledujiciho po6~tkemn WM, kdy vs'e vypadalo jako pr~rie, po po~dru. Na druhe'm mfst6 pfipomne-lo mi mfij kiam pozorov~nif kraje, jenz' z hi'ry zddl se b~ti tabuli bezvadnou, na ni2 mo~no polo~iti libelu kamkoli; ale nynf, kdy2 jsern se obezfel dole kolem dokola, pozbyl okrglek sv6 zddnlive' naprost,6 rovnosti. Rozmanityrmi kopefky roz~1ene-na je rovina na ru~zne plos'iny. Ta, po ktere' se ku Podgorici blfi'ime, se zove Le s k op olj e. V Rovinsk~ho geografli 6teme, ze je,,svla~ovAno" Le~kopolje n~kolika Hf6kami. Ale v prv6 z nich, piles kterou jsme se po vysok~m most6 ubirali, v S it ni c i marn6 bys byl ye spoust6 kt6rku, podobn6ho rozsypanyrm pktrosim. a jes'te ve-t~fm vejcfm, tifebas jen nAprstek vody hledal. Podobn6 i mlyn, jen2 u sam~ho mostu patrn6 proto postaven, aby v l1t ob~ma dlouhA chvifle spige utekla, stoji tu v tiche'm zamy~1eni v~ecek zaraz-en, jako by uvaz'oval, nebylo 11 by moudfejgf, kdyby se sousedem zadali o propukt~nou. Ale ho~ina mi" vyravuje o litych vodAch, kter6 tu z jara proudf, ba i do kraje se vyl~vaji, kdy2 v horach taji sn~hy, a tim ml spadl kamen se srdce: tak tedy tu pi'ece ani Sitnice, ani most ani mlyn nadarmo nejsou. Na Le~sk~m poll pilne' se pracovalo, jednak v polich, jednak na silnici. iasf jejif, rovnA, jako 2elezni~nf traf, byla teprv vym&' i'ovAna. Vid~l jsem, tu poprv6 vojvodu Ma~u. SAm fdlohu inz'enyrrskou obstarAval. Je te-Inatyr, krAsny mu2, jemuz' bflg vlas, a bila, pIna brada davaji vzezikeni starce, jsouce v~ak v odporu s pru~n'm pevnym te-lem. Bli~ime se ku Podgorici, jej!2 ~tihl6 minarety jako husi brky ~pic-kami do vY~e tr~f. Snad psaly na modr~ pergamen nebesk& sti~nost ku Allahovi, ~es dejim. jeho vyznavacu~m nevede ji2 jako za star'ch zlatych 6asfl, aby jim. tedy pomohi. A psaly a psaly patrn6 tak dlouho, a2 fizasem nad nedbou Allahovou zkamene-ly. Na cest6 pfed nAmi sedi t14 Turdi. Musi na sebe kfideti, POnevad si nernohou bli~e k sobs phisednouti. PifekAz'i jim v tom ~okurky", jez' by s pravymi znojemsk'mi co do tvaru snadno zAvod snesly. Sedi na'm pirimo na cest6, ale nehnou se. Nedivimn se; jsou 136

Page  137 0 a4 4J ', IV 0 9:I ',,z":!:I 1!' '~ <2:1 12

Page  138 I I

Page  139 vskutku, jak by je na zem pripl&c'. SkHrzen totir nohy zakryty jsou bohat6 rAsnou kosili, jez pres kalhoty ke kolenim sahA a u stojiciho Turka, jako sukne u baletky, hezky do ~irky kolem boku v pfedetnfch zAhybech peMlivM se stele. Tak jak se zde ty tri trupy obWas zavrti a hlavou neb rukou pohnou, del trojice dojem beznohych mrzakfiv. Snad ze v raji jsou prohnil6 jiz stropy a oni se na toto misto propadli. Nasved6ovaly by tomu aspofi bil6 kolde, jez kosile jejich tvori, a z nichz jejich t~la jako kusy 6ernych povidel vzhuru tr6i. Prsty prave ruky dotkli se na pozdrav skrAne a divAnili (povidali) dale. Komick6 figury, povidAm si v duchu, a dost mozn~, 2e oni si di o mne totez. Proti nam ubirA se opet jeden odpurce vina a veprove peden6, a ja s libosti pozoruji, jak se mu faldata kosile kolem boku 6epejri. Sirok6 kalhoty jsou rovnie bile, zivot vsak kryt 6ervenim dzamadanem a cernym kabatcem. Nizky fez obtizen modrym strapcem, velikym jak polovidni konisky ohon. Prava ruka vlAdne tenkou vysokou hulkou uhledne a jemne, jako u nejakeho galanthomma z doby parukov6.,,Je velky pust ramazan' a ke vsemu dnes pAtek, odtud tolik bileho pradla na nich a hulky v rukou," vysvetluje mi Risto Filipov, rozeny Bulhar, jenz se s nami z Rijeky domf do Podgorice ubirA a kter6ho jsem dosud 6ten'ri neuznal za dobre predstaviti, jeliko, neni o nem celkem 6eho vypraveti. Octnuli jsme se jiz u sameho mesta, jez na nAs s prot6jsiho brehu Moradi neduverive patrilo. Nevzdalovalo nas nic od jeho zdf, nez mohutny proud bystre reky, je2 sypkou padu, patrn6 byvale dno nekdejsiho jezera, do zna6ne hloubi vyrylo a brehy nesdetnymi a velikymi balvany, fisterbimi, ba skoro jeskynemi bohat6 a s effektem vypravilo. Ponevad k mostu musili bychom odtud jeste dobrou pul hodinu jeti a od neho opet 'opadnym sm~rem nazpet se ubirati, odevzdAm kone s nakladem Lukovi, a sAm se s Ristem pustim dolu do koryta Mora6i, abychom reku prepluli a dobr6 thi dtvrti hodiny si nadesli. Jet v mistech tech prevoz. 139 12*

Page  140 Na opadne strane vystoupivse, stali jsme jiZ na podgorickych humnech. Domy obehnany jsou sedymi kamennymi zdmi, pies nez kloni se bohate koruny smokvi, brestu a hrusni. Vse ma raz omselosti, jez s panujicim tu klidem a tichem vzbuzuje dojem mrtvho m6sta. Cosi sustlo blizko nas a my zastavili kroky. Liduprazdnost mesta ukAzala se byti pouhym klamem. Na prahu prveho staveni - vlastne zdi, uvnitr ktere hospodarstvi se nalezalo - zocili jsme spanily zjev. Ko'no bje~e (kdo to byl) danes na vratima, na vratima, medju kanatima (mezi vratni)? tazati jsem se mohl slovy narodni pisn6 zdejsi. Ale tiebas zvedav, radeji jsem ml6el a jen patril. Vstoupily do vereji dve damy ve vabnem rAmci nedelni toalety moslimske. Bylt, jak redeno, prave patek. Nemohu obraz popisovati, ponevad se pouze na dojem pamatuji. Vim jenom, ze v malebnych zahybech s hlavy na ramena a odtud az k pasu splyvala aksamitova cerna clona. Udel jeji ihned jsem poznal, kdyz Turkyne, piekvapeny viubec nasi pritomnosti v tomto zakouti a mym lacmanskym satem zvlasf, po malem strnuti rychle cernym rouchem se zakryly a od nAs odvratily, cekajice, a2 odejdeme. Ale ja se hned nehybal pod dojmem, je2 slicne lice na mne udinily. Bohuzel vsak, spokojiti jsem se musil pouhou vzpominkou na skvouci, jasne,,altun-Melo" a havrani,,gajtan-vjedze" (obrvi jak snurka), abych uzil terminologie zdejsich pisni narodnich, na krasn6 velke odi, je2 poplasene s mymi se stfetly, na plajici licka a hrdla a svudne v prostfed porozepjatou hrud', coz vse jak ohnem jemn6 ozAieny mramor salalo a plAlo a - vabilo. Neuzrel jsem vsak toho vseho vice. Videl jsem jiz jen sirok6 tur-dimije (saravary, kalhoty) zvlastni, orientalne 2lute barvy (do kAvova) a 6ervene, nosat6 kondre (strevifky). Nerad beru se dale.,Buly*)", di s iuklebkem Risto.,,Je nedele, jdou na navstevu. *) Tureck6d eny. 140

Page  141 Boga mi, byly krasny! A jak bezpe6n6 si pofinaly! Vsak a2 budou stare a oskliv6, budou na sebe opatrn6jsi.",,Jenze, brachu, lepost techto dvou tak brzo nepomine. Zasnu nad jejich krAsou, jsem u vytrzeni!",,Pak te do prav6 miry zase privede, kdyZ ti reknu, ze buly se maluji. Nedivim se, zes v okamziku to nepostfehl. Od dernych vlasi az po bilou hrud', vse je barvou zuslechteno a nApodobeno. Nernych obrvi a rasu umele dosahuji, 6elo, lice a rty dovedn6 bill a rumeni." 1 Han (krcma) Krunicka Kamenica. Ale prece nedalo ri to, abych zvedave se po nich neobratil. Sly za ndmi, ale byly zakryty a hned se zastavily a odvrAtily. Male devce, jez jim obstaravalo pruvod, davalo jim o nAs zpravu, jdeme-li dale 5i divame-li se jeste.,,Kdybychom byli jen jeden a ony take jenom jedna, nebraly by tak prisne svych zakonui. Ale ted' ma marno cekati", vpravoval mne do pom6rui Risto,,,nebot je tu mnoho o6i". 141

Page  142 Risto, m61 za filohu dov6sti mne do hospody, ale drive uvedi mne k sobe- do bytu. Proklop'tali jsme se st'astne' ruizny'mi klikat'mi ulifkami, v nichz' nieho jin6ho nevid~ti ne2 S'ed~ch balvanit~rch zdif. D1Id~deno je zde hodn6', ale nikoliv pro pohodli chodofi. Spis'e zdaji se mit en tsk, v~ivajici ze zem6 jak z holozub6 ddsn6-, U1e1, aby prchajici zaletnik tak snadno stihajici'm uniknouti nemohi. Risto bydlI v b'val6m tureck6m 6ardaku (dome'). V pr'fzemi, do ne-hoz- jsme vstoupili, byval kdysi chl6v, a z ne'ho vzhi?'ru vstupovalo se po schodech, jako na piuidu, do prv6ho poschodf. Take' jsme tu jiz' byli p-rimo pod stlechou. Na d'reve-nk sloup u prostfed pov6sil jsem sv6 v6ci. Zde jo ohniWt, a tedy kuchyifi s obydli'm zdroveni. Tak bk5vaji' za'rizeny oby6ejne- turecke' prost6 ku6e. Risto me-I dve- hezou&k6 mal6 deerugky, z nichz- jednu zimnice bryzIa. Vodou pry to neni, nebol3 v Morac-i Jo voda znamenitd, n'br' vzduchem. A tomu da'vam za pravdu, nebof Jo pravd- podobno, 2e ndkazu zanas'f sem zapadni vitr z blativkch a velkou 6dst roku zatopenkch br-ehu' jezera skadersk6ho, kdez'to Moradu podezfeni' zbavuj'e jej1 horsky' pftvod a bystrk tok. De-ti dostaly po kousku skaderske' cukrovinky lokuumu, jejz' jim otec z Rijeky prilnesI, a tim i malA bolestnica (nemocenA) na okamz-ik na utrpeni svoje zapomne-la. Po nezbytn6 6-ern6 kdv6 odebrali jsme so vyhIedati hospodu. Byl jsem nynif povde-den napadu Ristovu, jenz- navrhI pirevoz, nebo1f tim zpfisobem jsem so dokonale s Podgorici sezndmil a dostal hned na poprv6 ndlez-it6ho o nif obrazu a pirehledu. Podgorice skiada' so ze dvou C-Asti, S ta r6 vd~r og~i (me-sta) a M irk ovy vdar o si. Poslednif zalo~ena byla nyn6jgim kni2etem Nikolou po poslodni valce a na pocest rekovn6ho otce Nikolova Mirka tak i nazvana. Obe- m~sta de-lena jsou i'ekou Rybnicf, ph. jejimz' A~sti do Mora~i stara Podgorice zbudovana. Ale je~te- vice d6li obe' m6sta jejich rozdfln' raz co do staveb, co do obyvatol a jich 2ivota. Na lev~m, jiznim bkehu Rybnice buji 142

Page  143 romantika zaji'mav'ch prejzov'ch st-rech se stinn'mi a daleko pife 6ni'vajiei'mi okapy, direvem mff-ovan~ch oken a balkonfi, smav~ch dz'amiji', vfklenkovit'ch a v'stupkovit~'ch domuo, om-el-ch z-rlcenin, klikat'ch tich'ch ulic, v nichb jen zahalen6 buly, jak zakieti du hov6 tajemne' tu a tam bloudi, zahradniho stromovi, jim2 dardaky jsou jako chore hiava chladnym listim obklopeny, uzav'reny'ch a pr~chnivdjf'cfch kralmu' a hAniuo (krem), jez' jeden za druhym se sesouvajf a b o Ni. Na prote-J9i pak strane- prudke' freky Z'asneme nad fir'mi opaky! Domek jako domek, protivne- stejn' a odporne' nudny jako se Hin na Kokotech. u nd~s v nov6 dob6 na venkove' stavi', vs'ady vzornA stfifzlivost, vs'e jednotva'rne' nove', samA rovna' linie a pravy' UThel jako v ne'jak6' tov~rni kolonii, nikde zahrady, nikde stromu, a~koliv bedn6ni'm a ploty Misto pro n6 je uz' zabezpe~eno. Za to vs-ak kralm na kr~me-, vs'ude pino ruchu, obchodu, Z'ivota, na ulici, ye kr~me' i v kr~mAch. Bul. tu neuzilme, ale za to vs'echen moz-nyr lid, jenz' ve zdejs'fm, na n~rodnosti bohate'm okolf,, se dafr'. Vedle Cernohorcti v normA~nfm zn~lm~m ii2 kroji nal~z~me kroje ku6ske' a vasojevi~sk6 (izky'ch kaihot (podobnych slovalcky'm), b116 fesy a 6erven6 kmitaji se tu vedle dapek 6ernohorskyrch, a misty va'zn6 vs'emi protirepAva' ku p-redu MYl bambu 143

Page  144 lovity turban hubeneho hodzi (tureckeho ucitele). Kdyby se pet techto hodnostdui postavilo, jeden do prostred a 6tyri kolem, mohli by dobre predstavovati rusky pravoslavny sobor (chram). Strasni muNi albansti a smesne jejich drobne zeny vnAseji do barviteho obrazu, jejz chumelenice na podgorickem pazaru poskytuje, zbyte6ne az pestrosti 6ernymi a zlutavymi barvami, jez na krojich jejich vlAdnou. Komicky tu vypada Zefan, s kozichem bez rukavui na ruby (srsti zevne) obracenym. Tak pry chladi. V zime se nosi naopak aby hirl. Vira tva te uzdravila! Uprostied prostrann6ho namesti nov6 varosi stoji obelisk jakozto pomnik vojvode a patronu nov6ho mesta Mirkovi venovany. VlAda 6ernohorska, trebas se vu6i narodnostem a nabozenstvi svobodomyslne chovala, rozhodla se starou Podgorici nejen zustaviti neodvratiteln6mu iupadku, ale zcela otevrene pusobiti, aby konec uboh6 star6 varosi jen jeste se uspisil. Nove obchody se na pr. v ni zarizovati nesmely, a prisel jsem do mesta onoho nahodou v ten okamzik, kdy posledni z ducanu (kramuf) tureckych obratil oei v sloup a prinutil moslimsk6ho Merkura, aby sebral svuj vyctludly ranecek a se zalem zahalenou jak bula tvtif odebral se z mista, jez propadlo ji2 neodvratitelnemu prokleti a zAhube. StarA Podgorice si toho bsudu vsak plnym pravem zaslouzila za svoje zrddn6 a osemetne jednani. Za vznik svuj dekuje srbskym zupanum z X. stoleti, cimz po padu Dukly stala se vladkyni tehdy jeste bohate a frodne Zety. Ale jedna z prvych osad podala se Turkum, prijala jich nabozenstvi a odcizila se bratrum svym kresfanskym do te miry, ze se jim stala skudnici horsi Turkuiv samych. Podgorice nikdy prisn6 tureckym mestem nebyla. nybrz jen potur6enym. Ackoliv po padu Podgorice mnoho Moslimu odtud uniklo, prece roku 1889 bylo zde jeste 1745 dusi mohamedanskcyh, ze kterych vsak vsechny t6mer jsou rodu a jazyka slovanskeho. Kdo byl opravdovy Turek, odebral se do Skadru a jinam. Jak se vse turdilo v Podgorici, o tom krasnym pfikladem jsou samy narodni pisne, s nimiz bez tureckeho slovniku naprosto zabyvati se nelze. Mnohe jsem jen 6asteene a jeste s nouzi rozlustiti nedovedl. Na pHklad: 144

Page  145 I,, t" i,, Pram a susenf vlny na Moraci (na Ijesskdm poli).

Page  146 I

Page  147 Na travici ibrisim sedzadal), po sedzadi mor-kadifa jastuci2), uz3) jastuke dilber-moma4) devojka, na krilu joj od sedefa d2erdzeva6), na d2erdzevi od behara marama6), na ruke joj od bilj ura iglica7), u iglici p em b e r sadi svilica8). Nebo v jine pisni se zase peje: Cin', devojko, duai air9) dojdf do vede k men' na air,10) cair de") nam dusek1') biti, vedro nebo ~aren jorgan18) desna ruka svilen j as t u k14). Bez kresfanu Podgorice nikdy nebyla. Tyralif je a mucili Turci vzdy jen velice opatrne, to jest do te miry, aby jim n6co zbylo tak6 pro podruhe. Ale krestan6, pokud nepropadli nisili tureck6mu, neubranili se aspon vlivu mohamedansk6mu. Mnoho zvykuf tureckych i na ne preslo. Tak na pr. se kiestansk6 divky a Zeny podobn6 jako turecke zakryv-aly, a vubec za minulych prisn6jsfch dasu domu takrka neopoustely. Pravoslavny muz Zenil se nev6da, koho si bere. Neni tomu mnoho let, co si podali d6lati mladici 6ernohorsti s divkami podgorickymi za uielem zenitby znAmosti, coz setkalo se naponejprv s odporem, pomluvami a redmi starfch. Rozumi se, ze odpor ten v brzku piemozen, ale nic nem6ni na faktu. Ze kresfane ne zcela bez fsili musili se zbavovati mravfi tureckych. Tento mrav ovsem vzal tim drive za sve, ze odpadly dAvody, jez ho drive 6inily velice dobrym. PrAvem rikali staff Podgoridan6:,,Kdyz nemame videti zen tureckych, af Turci nevidi naAich!" A zakryvali je tez. Ze se pak 2eny a divky doma uzaviraly, bylo jeste dfvodnejsi, nebof mimo dum nebyly si nikde pred Turky jisty. Pulmesici ma co dekovati starA Zeta, smaragd v n6kdejsi 1) Koberec hedvdbny, na nemz Turci sedi a se klani, s) mor =modrf, kadit =jemn6eji samet, jastuk = podu~ka, 3) pfi, vedle, na, 4) krIsns d6va, 5) ji na ramene perlet'ova kanava (?) 6) Satek kvetnatf 7) kfi~talovi jehlice, 8) barevn6 vlozeno hedvabi.(?) 9) dobro, blaho, 10) louka, 11) bude, 12).inenka, 13) barevna pfikr~vka, 14) hedvabna poduska. 147

Page  148 korune' ftma, 2e stala se pous-ti, nehospod~r-stvi'm toti' a boji. Chudobn6 je, okoif Podgorice, a teprv nynif, co ruka slovanskA ope-t se dila chopila, po~inaji se pome-ry leps-iti, a~koliv nenahradf se nikdy ji2 vice ztr~ta, cel'mi ve'ky zpiuisobenA. A proto neize se diviti, Z'e stare' v~ros-i, z pola od sv~ch b'rval'ch majetnf'kfi opus'ten6, odplacuje CernA Hora stejnou minci za v~ecky vroubky, jez' si za sta leti Podgorice u nif ud~lala. Nyni se tu ob6 n~boz'enstvi dobife snASeji. Ba Srbi s Turky jednajif l6pe nez- s sebou. sam~mi. Kdyby srbsk' kiuk kiuka pobil a popral, nestane se mu nic, ale kdyby to ud~lal Turkovi, pfrijde do tamnice (ve'zeni). Turci tu, maji celkem. 7 dz'amij. MaJI tu dv6 sv6 S'koly 6iste' turecke', kde se uc-i (ale jen chlapci) koranu. Z'ensk6' neu~f se ani tomu. CiernohorskA vl~da zffdila pro Turky, kteHf nestoji o stare' ony Akoly, dvoutti'dni S-kolu mohamed~nskou, ye ktere' se srbsky udif. Uditel6 jsou ov~em Mohamed~ni. Ri~ansk' (pravoslavn~) kostel je tu jenom jeden a rovn62 katolick5~ jeden (pro Alb~nce). Urfednf 61'sla, jez- ud~vaJI pome'r nArodnostif z r. 1889, jsou tato: Familli je tu vs-ech 912, z nichz' pravoslavn'ch je 2296 lidi, muhamedAnciui 1745, katoli'kft 71, cizich katoli'kiu a muhamed~ncft 66, ciganiui 110. Vs'ech obyvatelut tedy f~hrnem 4288. Za dv pak posledni l6ta phibylo celkem asi 600 dus'f, tak Z'e nyni' bude Podgorice phi sve'm st~l~m vzrftstu jiste- 5000 obyvatel ditati. Pfes ves-keru chudobu kraje jest v Podg'orici v~e sm6~ne' lacino; jet Podgorice stiediskem dalek6ho okoli, jez' vs'e sem svA~f a snASi, a proto je tu vs'eho hojnost. Oka nejlep~iho tab~~ku (2'/2 kila), fezan6ho do papirosfi, stoji 2 zi. Jsou tu cel6 kr~my s nfm. Lez'f kr~sne- sestrouhan, jako ostrihany' porost zrzav6 hiavy. Zde vice stoji ku-r~ka karta (papir) a mas'iny (sirky) nez' duhan (tabAk) sAm. UvAz'fme-Ii, 7 e oka lacin~js-iho tabAku stoji 80 kr., pozname, ze nenff mnohem draz-i nez'Ii u nAs - seno. Podobne- i vs-eho ostatniho je tu nadbytek. Horale' naz'enou sem bravu, nanesou drtobez'e, zeleniny a ovoce, navezou drfivi aobili na pazar, jenz' odb'vA se tiikrAte do t'dnu. Kilo masa 9 krejcarfl! Take ryb je tu. bohatstvi velk6, nebof Morafa a Ryb - 148

Page  149 -- -~t-~ s c I Ir t 2 c --- —-, c.~ '' > Obrizky podgorick6. I. Cernohorsky chlapec s husou. - Zticenina tvrze podgorick6 nad tekou Rybnici. - Pan Wimmer. - Podgorickr povoz. - LjuboviC-mahala (ulice) se dzamiji.

Page  150

Page  151 nica (kterA zajist6 bez z~s~uhy jme'na nedostala) hosti ye sv~rch zelenav~ch voddch. zvI1Ste' mnoz'stvi vytedny'ch past rv (pstruh'~)U rozli~n'ch druh'~,U z nichz' jeden. az' i metr d~1ky dosahuje. Pokud bylo moz-no, nezapomne-l jsem nikdy v Podgyorici nak~zati, aby mi k obe'du opat'rli rybu, jez' byla vz'y lahifidkou, kterou bych r~d vsecky posty do roka sv-tiI. Obyvatelstvo Z-ivi se h~avne' obehodem. a pestWnfm tabttku. Te'z' koz'elu~stvi dosti je pe'ste-no. Podgorice mA svoji ditalnici, jako v~ecka m~sta 6ernohorskA. Je v nov~m dom6 v Mirkove' varo~i v 1. posehodf. Vedle srbskych novin rozest'reny tu i tureck6. Sede-I tu mutti*) se dve'ma jests Turky, kdy~ jsem ji nav~ti'vil. Stolice jim jsou jen na pr'ekd~ku. Sede'ti v~ak na podlaze si netroufaji, ad se jim v torn z~konne' nebrainf. Hovi si tim zpi'sobemn, 2e aspon' j'ednu nohu pi'es koleno kladou. Musi ji v~ak rukama pfidrz'ovati, aby se jim nesmekia. Hnouti se pro n~co, vyz'aduje s jejich strany velkou obef. Sahaje po nov~m 61'sle, porazil mi mufti, jeliko2 se v sed6 pfHli~ naparoval, slune~nik u m6 stolice. Bylo mi zajimavo zv~d~ti, necha-li ho le2eti neb ne, a co asi v poslednim pffpad6 udWA. Vskutku vzal svfij parasol a hAkovitou jeho rukojeti po~al mifij suncobran (slunednik) loviti jako Z~Abu. Podnes lituji, Z'e jsem se nepr'emohl, a zdvihnuv kone~ln6 ne~tastny predme-t, zbavil &6iiho mohamedana starostf a sama sebe roztomil6 z.Abavy. V Podgorici j'sou zarizeny tureck6 1Azne-. Je to archit~ektonicky zajimavd budova, ) tvercov6ho, 6aste~n~ osmicihen1nikov~ho pfidorysu. Vnitifek 6Mni dojem prAzdn6 kaple. Sem vneseme hfinW sv&6 t~lo s pravou mu~nou nepokrytosti a nechdme je v tepl6 N'dk6 p~fe drobet se vylenos'iti a vyvalteti. U st~n pak je ne'kolik pip s vodou studenou i teplou, pak nddobka, pomoci ktere' t~lo po libosti polivame. Kdy2 isme si dosti pohrali, pfijde mu~ s kartA~em a mydiemn a dftkladn6 nas vypere. Neschazi pak, nez' aby nas vyz'dimal a na sluni6ko pov~sil. Na to vs'ak zde nejsou dosud za'rzeni. LAzn6 m~ly prv~ho roku pfijemnou vlastnost', Z'e tu bylo *)crkevni sudi turecky4. 151

Page  152 moz'no dostat velmi dobr6' pivo, 1/, litru za 12 kr. Rok na to puivabu toho pozbyly. Vlokanddch (hostincilch) podgorick'ch rialezneme kulec-niky, dostaneme dobr~ho vi na, rakije, malinove' vody, k~vy, like'rut, ale piva vice tu nenif, necheeme-li zani povaz'ovati jedovatou tekutinu, ie2 se -nam za takov6 v n~kter~ch krdmech pod~vA. Stojif l~hev v kr~me- jako v koifaln6 na polici, slunci vystavena, a kdy2 ji objedn~me, vloNi se na okam~ik do vla~rie' vody, aby,schladla". Pivo to pak iez-e a p~Ali jako vitriol. B~rvA to pivo ~tyrskohradeck6, nebo dreherovsk6 a nevim jeWt jak6. Je ~patn'm uchovanim na prosto zkaz'en6. Kolik stalo, jiz- se nepamatuju, ale v Ulcinu jsem za ldhev 3/A litru platil 60 kr. Celkem bude se kaz-d~ru v Podgorici velice libiti. Jsou tu dva vfborne' hostince, Cernohorce Rogosi~e a Albance S'inkoly. Prv4 pi'i m6rn- pfrchodu do Podgorice byl pfrepln~n, o druh6m jsem. nev~de'l. NAhoda mne uvedla do tietiho mista, jez' zavdalo podne-t ku hi~nku nAsledujicifmu. 2.,,Ceska' Beseda" v Podgorici. Ve Rijece Crnojevi6e radili mi, abych si vybral v pf~tif sve' stanici hospodu Rista Roglosice. A vskutku jmenovan',hotel" je nejlep~im A~to~ite'm pro cestovatele. Aspofi u Rista spAvaji i ministHi, vyslanci, ba i sAm kni~e, nutno-li mu zdr~eti se v Podgorici. VWak, jak jsem. uz' pravil, kdyz' jsm~e po celodennif, z Masti v desti vykonan6 pouti dorazili k ciii, hospoda Ristova byla jiz' pina a mne odkazali, abych se pokusil o ske-stif v hospode' Iva Carevic'e, k ne-muz' na's dovedli. Bylo1t to nedaleko. Na prostrann~m. nAm~sti Mirkovy vAros-i, jez- starou Podgorici rychie pferifista, mezi ostatni'mi nizk'mi a faldnimi, protoz-e stejn~Tmi domky ztrac! se ~butyga' Iva Carevi6e. Nadpis, jenz- se py~ni nade dve'rmi, je platen asi pro m.alo koho z pestr~ho davu, jenz' piped hospodou lelkuje nebo uvnitr' popijf. 152

Page  153 VTstoupfm do vnit'r. Za pultem stoji vysok& postava tmav6ho Ifce, avsak v od-vu zdpadnim. Je to kmr'm.,, Ima-li za mene sobu (pokoj)?" pt~m se hostinsk~ho.,Ima, kako no, odpovfdA ifisluz'ny krm~, a se slovem,Izvolte (ra6te)!" uvAdi mne do proste', slus-ne jizby, kde jsem mu ilined sd~loval svoje pfran! a rozkazy. Ale nez'li jsem mohi v~ecka svoje desideria mu vyjeviti, pfrekvapil m6 6 e sky~m oslovenfm:,,Nejste vy, pane, Cech? Jmen-uje se vlastne6 Jan Kaiser a pochdzi z Kr~dov6 Hradeck'a. Sem pfigel piped ne'kolika lety z Bosny, zalfdil si v Podgorici hostinskou 2ivnost a dobife se mu dalir. Je vs'ady oblfben. Mne poznal die p'rizvuku a nAsledkem zv6sti, je2 mne sem pfedegly. Pobesedovali jsme 8si srdec-n6 po desku, nebof jsem byl v tomto zastr6en~m kraji mile objevem dojat. Vgak netu~il jsem, Z'e objev ten neziuistane osamocen. Vybral jsem se po mal~m ob6erstveni do D uk ly, tOR 6tvrti hodiny vzAlen6, proslaven6 svou minulostf z dob limsk6 sv~tovl~dy. Vykopdvalte- tam tehdy Rus Pavel Apollonovid R oy i n s k ', nej vets'i znalec Cern6 Hory, zbytky flmskfch staveb. A s nfm chte'l jsem se sezn~miti. SetkAni sv6 s proslulym uc-encem a badatelem, a ndvgte'vu pamdtn~1ho onoho mista popigu je~te' Po zdsluze ob~irn'j'i. Zde omezim se jen na sd6leni, 2e nefinavn' pan Rovinsk~, jen2 pr~ve' svoji dennf lopotu. kondil a na zp~te6nif pout~ do Podgorice (kde doe-asn6 bydlil) se pfipravoval, pfekrdsn' dojem onoho okamz'iku zvy~il ndvrhem, abychom se bavili - po 6esku. A vyzvani to u6inil bezvadn6 v jazyku na~em. Pan Rovinsk~ toti2, jen2 u6inil si, nem~lfm-Ii se, zn~most se v~ em i dfly sv~ta, dlive je~t6, v letech asi dvaa~edes~t~ch poznal ina~e Cechy, ku kter62to n.Av'te've opatril se sv-domit dfikladnou znalosti naMi historie a literatury, 61'mn' dosud prfekvapuje. V Praze pamatuji se naft mnozi, a rovne'z i on pamatuje celou fradu nas'ich lidi, s nimi2 tehdy zn~most uzaviel. Zivot nA~ s bratrsk'rm z~jmem sleduje dosud, a nelze se 153 14

Page  154 diviti, kdyz po celou cestu nestacil jsem mu vyprAveti podrobneji o nasich pomerech nynejsich. Tak dosli jsme sfastn6 zpet do Podgorice. On odskocil na pul hodinky do I sv6ho bytu (u zmineneho Rista), slibiv potom ke mne prijiti,,na stakan naju" j na sklenici 6aje. Poru il jsem Ivovi pfipraviti caje, na6ez odponivaje, ocekAval jsem nAvestvu Pavla Apollonovi&e. VWak driv, nez on, vstoupil do kr my nevysoky, krAsn6 rostly mlady muz s rrarcialne zakroucen m mohutnym knirem. SlihnA jeho tvAa hned se usmFje a neznamy pan, od6ny poa nadem zpuisobu az na jedinou 6ernohorskou capku, kra 6i pfimo ke mne.,V&A krajan, Frantisek Wimmer, knizeci kapelnik," ptedstavuje se zkrAtka mne udivenemu osoba, ctenri jiz znAma.,,Jak to, ze zde v zAkouti ode vseho Turecky skolak v Podgorici. svHta odriznutem, v oblasti hruizne povestnych Arbanasu, nahle jakoby se byl s krajany primo pytel roztrhnul!",Pan Rovinsky prAv6 mne potkal," vysvetloval mi s radostnou tvAki dAle,,,a poved6l mi o prichodu valem. ObrAtil jsem se tedy ihned a tu mne mAte!" Ivo hned musil prin6sti po kalisku rakije, a vesele jsme si phifukli vsichni tri na sfastn6 a nenadAle shledAni.,MAlem se bojim, ze dnes nasim krajanfim nebude konce; priself jsem studovati nArod 6ernohorsky a nikoliv cesky!" pronesu jen zertem.,Bojte se, nebof mAte k tomu divod; privedu vam vskutku 154

Page  155 - je ~te j ed n oho C e ch oslIo va na, a sice pana Ftihrera, Moravana."1 A hned proifi odes'el. Pan Rovinsk' nedal dlouho na sebe 6ekati a rovn62 ani pan Wimmer nev~hal rychie spiniti svU'j slib.,,Kolik se nis tady jeste' sejde?" vola'm na pana Wimmra, pliva'd~jifeho nove'ho rod.Aka. Dostalo se mi bezpedn~ho ujiskt'ni, 2e je to jiz' posIe d n z podgorick'rch 6echu't. Kolem m~ho stoiu rozhlaholil se na to ph 6aji jazyk sv~tov~clavsk' p a te r ~' m i CLsty. V~nec n~s- jen Ivo Wbas rus'i1, obsiuhuje ostatni hosty.,,NskA beseda v Podgorici", df vesele pan Wimmer,,,nadepisfte si na kaMd zpiuisob dnes-nf list sv~ch cestovnfch z~pisek." Uc'inIm tak," slibuji mu. ~Bude to zajist6 jedna z nejp'rjemn6j~icb kapitol me'ho zdejs-fho cestova'ni." M'm zku~enost, 7 e, at cestuju kdekoliv -cht' necht6 jednoho Nceha denne- jiste- nihoda mi do n~rudf vnese. Z'e vs'ak v zapadl6 Podgorici sejde se tolik mis Cechui, Z-e bychom mohli pomalu spolek zaioz'iti, toho jsem se nenad~l. Mohu ujistiti, z'e nezadali jsme jell proto o potvrzeni stanov, jelikoz' jsem mmini ye 2-3 dnech d&le se odebrati. A -na takov6 kratko by to pfrece nebylo st~lo za to.3. Cern ohorska' kapela. Prvkr 6ernohorsk' kapelni'k byl Cech, zn~m' Sul, lidem S ac"oen yza~ er oesoiofcenhymn Uao n, am Croj Gori). zvan~ piedn mnhalety odiele1 odhkymn knbave hudbu rozpust-il, a v cizine- pry nuzne zahynul. Roku 1889 my~16nka 6ernohorsk6 kapely na novo vzkthsena, a sice z~sluhou op~tnd Cecha, pana W i m m e r a, 25-let6ho mute, absolventa praz'sk6 varhanick6 Rkoly, jeho2,,grb" (znak) na 6ePici v podob6 ]yry oznac-uje ho nyni jakoz'to ~knfz'eciho kapelnfka cernohorsk6ho."' Ku kariefe te6 pomohi mu vlastne' rakouskkr ert~r. Odvedli ho a zavezli v bffze do Ercegu Nov~ho (Castel Nuovo) a do Kotoru 155 14*

Page  156 v lBoce Kotorsk',e odkud jiz' pohli'zival na modrave' ste'ny svt Iti~ U' ernohorsk'ch a die ledajak~rch zv~stf pou~ova1 se 0 zajfmav'm nArifidku, jenz' ye skal~eh tech je domovem a 0 ne-mE jiz' tolik krAsn6ho a zaji'mav6ho doma byl. 6etI. A nlsledek? Doslouz'iv, vybral se r. 1.889 na Cetyhi s ur~it'm p1~nem a nikoliv marne-. S malou zm~nou mohi fici die phikladu Caesarova: pi~el, vid~l. - a stal se 6ernohorsk'm kapeinikem. Dnes pak se na jeho prsou ji~ skv! kifi2 Daniliuiv. Jest-li se v kom ze 6ten~fh' plas-i netop'r zMvisti, ti'epotaje sv~mi ohyzdn'mi dr~pat~mi kffdly, phi poslechu o u'ispe'gfch naAeho m1ad~ho energick~ho krajana, zjednaji znepokojene' du~i riAdky n~sledujicf ihned k~zen~ho klidu. Nebolt si nAS' krajan obliby i vyznamenen~ini te'zce zaslou~iti musil. Wimmer se stal ka~pelnikem - neme-l vs-ak nejen not a n5,strojuiv, ale ani - sly~te! - hudebnikui! Byl gener~alem bez vojska, bank&fem bez penkz, panovni kern bez podan~ch, byl. papezem meihOiany! Vzal na se tedy vlastnO jen choulostivou filohu: ze sk~Uy pove'stn6 (pry) nehudebnosti C-ernohorsk6 kouzelny'm dotknuti'm sv6 kapelnick6 hole die pfikladu Moj~i~ova zpiuisobiti z~izrak a otevilti nenada'le pramen hudebni ho umeni, Po nemz mlsnAi rezidence C'ernohorskA, Cetyh, opravdu praihla. Je Pravda, Z'e mu byl knl~e, se byla moe jeho, na ruku. Vym~fil mu slu~n' plat, dal mu na vybranou massu 6ernohorsk'eh chlapcii, z nich~ 40 si m~l. vyvoliti, dal mu prostiedky pen62nf. i plnou moc, aby mohl opathiti hudebni n~stroje, na~e2 pak vs-ecko to dal. transportovati pies hory a doly do Podgorice, aby tam v d~ili pifipravoval sbor ku velik6 budouenosti. (Umistili je v tureck6 64sti Podgorice z dobr6ho diuivodu: Bude-li zdravotne' u~eni to na okoli sve' Skodlive' piuosobiti - af to ods'tonaji zbylif z minu1ych dob Turci! Cernohorsky n~pad!) Ale hlavnf tiha, rozumi se, vez ela na bedr~ch mlad~ho na~eho krajana. Dostal do rukou 40 mladych Cernohorcii,7 z nichz- 0 hudbenas'i nikdo pojmu nem~l, a kter6 m~l dhive ohled~vati jako geolog zemi, aby seznal, ve-zf-1i v nich kov talentu neb ne. 156

Page  157 iF-1 I I. - I:1-,, 10r A P,-~X - ~li~,7..- m ~- 'k;-J%,rt I 2-" -~cI..i~ 1.-: — l -" - Muhadcerimova ku6a ve star6 Podgorici.

Page  158 I

Page  159 Z povolanych bylo - uS k vili slovum Pisma - mAlo vyvolenych. Prisli misto zavrzenych andlu novf, a nastala trapnA pro uboheho Wimmra prace zkusebni znova. Pak musil opatiovati nastroje a hudebniny, a tyto upravovati tak, aby hned zprvu jiz mohli neco dohromady hrati. Nebot Cetyfi byla nedockava a cht6la vse miti pres noc. Uvazime-li to vsechno a srovname-li vysledky jeho usili a namahAni, jichz v krati6ke dobe peti mesicu jiz dosahl, zdA se mi statedny nas krajan skute6nym 6arodejem. Jiz druh6ho dne po mem prichodu do Podgorice byl jsem k nemu pozvan na obed do jeho skoly nebo lepe re/eno do kastren; jsout6 hosi skuteSne vojaky, majice v Mele oficira, jakoZto velitcle vojenskeho. (Vstoupivse do sboru Wimmrova, musi tam prodliti vytrvale nejmene 10 roku, aniz by za tu dobu jak6koliv svobody uzili). Skola Wimrnrova je v,,mahale" (ulici) nevim jiz kter6. Ostatn6 jsou ulice, jez 6ini starou Podgorici skutednym bludistem, vesrnms stejny. Pouze vrata jsou jedinym predmetem, jenz obWas jednotvarnost tu prerusuje. Pred jednim takovym vchodem jsem stanul. Ruzne a spolu,,izne" zvuky byly by snadno daly vzniknouti myslence, 2e tu stojim pred zoologickou zahradou, kdybych s jistotou nebyl v6del, ze jserm stastne do~el ke skole Wimmrove. Na nekoliker6 zabuchnuti otevrel mi mlady jonak v modrych gatich a rudem dzamadanu vrata. Postavil se stranou a zdvihnuv prsty prav6 ruky vzhura k 6epici, na niz blystela se kovovA lyra, salutoval po vojansku. V tom jiz umlkl rev rozmanitych nastroju a proti mne vyritil se radostne pan Wimmer. Jeho skola umistena je v roztomile romantick6 jednopatrov6 kudi Jusufa Mucice, velkeho sudiho, jejz ubil KuS, vyslanr Markem Miljanovem. Ovsem i mily KuO byl potom rozsekan na padrt. PuvabnA, z pola kamena a z pola dievenA budova zvlastniho razu stoji prostied zeleneho sadu. 159

Page  160 Provodiv mne rozkos'nymi kti s~rnami, na'rdil sv'm chovanci'rym, aby se p-ripravili k hudb6. Segel jsem dolfi, usednul na lavi-ku, co zati'm v prvnim patfo, na dfev~n6 pavla~i, je2 snad stejiiO i verrandou by se zvdti mohla, pon~vac' to je vlastne otev'rend yeIikA j zba- prostied budovy, zasc dlo 6tyficet sokolikui C-ernohor - sk~ch bez hand~dr' sice, dzeferi darn' a jataganf, ale za to s na - stroji, je~ rinkdy s bhitkosti daleko v~t~i pronikaji aitroby lidske s kiarinety toti2 a fl~tnami, polnicemi, rohy, tromboriy, helikony atd. Ruka krajanova se zdvihla, a hned na to zachv~l se vkecek vzduch a s nim i turecka' ta kula do zAkladu zvuc-n~m akordem,. ji'm2 r~dzn6 poc'inala smes jihoslovansk~ch pisni. NeIze v~ru pochopiti, jak moz'no tak neiuihonn6 v celku hry dociliti za okolnosti, v jak~ch Wimmer pracovati po6al, v p~tim~sic'ni lhEWt~ Hoki hrajif chute, s ohne'm, a ph torn pom~rn6 velice spravne. I nas'e,,Kde domov m~j" tu zavzn~la. Jedno tajemstvi, jim2 se pf ekvapujici' zdar Oinnosti Wimrnrovy PogrcYtrk vYsv~tluje, je to, 2e Wimmer sv~mu sboru sdm skladby upravuje v tak jednoduch6 zpiuosob6, jakA jejich vycvi~enosti vyhovuje. Musi 160

Page  161 - =-? - r -.?I - L-~ Ir 'Vp o.. Hlavnf dzamie v Podgorici. 15

Page  162 i I

Page  163 tak diniti, nebotf ernohorci, v6novav~e na hudbu penize, jsou nedoCkavi na vssledky. Tisknul jsem po produkci panu Wimmrovi ruku upHfmn6 a srdedne. Nadseni a pile jeho je zarukou, 2e jsou poloreny trval6 zAklady hudbe dernohorsk6 pro dalai budoucnost.,ernohorci opravdu si tak6 Wimmra velice va2f, vidouce jeho neoby6ejn6 usp6chy. Nikdo z hodnostArfi, cestujicich pres Podgorici, neopomine staviti se u Wimmra, jen2 musi se chlubiti s novfmi vzdy v^sledky. Verejn6 vystoupil se sv~m sborem popr v6 dne 6. dervna 1891, kdy u prtomnosti francouzsk6ho vyslance Gerarda otevfena byla slavnostn6 nova silnice z Rijeky do Podgorice. HrAl zde sm6s z opery Zivot za cara, Smetanufv sextet Rozmysli si Mafenko, V boj od Zajce, sm6sy z pisni desk~ch a srbskcfh atd. Pan Wimmer je svou ulohou nadsen a ji zcela oddAn. Nicm6ne touzebn6 zpomfna v opust6nosti sv6 na vzdAlenou vlase, kterouz navstiviti mu na ten 6as je naprosto nemotno. Necht si je vsak v6dom, ze tak, jak pracuje, slouzf nejen narodu dernohorsk6mu, nybrz i domovin6 svoji. Pracuje tam ne jako cizinec, ntbrl jako bratr Slovenin, jako Cech. Jsme mu za to vd6dni. - Tak sloufi se onomu ideLlu, jejz uvykli jsme si naztvati - vzajemnostf slovanskou. 4. Moji beneficianti. Nemam-li na cestAch nic moudrejsiho na prAci, vezmu, abych jen tak zhola panu Bohu 6as neukrAdal, svoji mapku a d6lam si naWrty krajin, chalup, predmetf, nebo i lidf. A doplAvajf-li mi okolnosti v6tsiho pohodli, rozevru dokonce cestovni paletu a namaznu si nejakou akvarelku. Na Cern6 Hole bylo ku provozovani tohoto sportu mAlo dasu, nebof od dasn6ho rana do pozdniho vedera btvali jsme na pochodu, a priila-li chvile odpodinku, unava a drimota zabrahovala jak6koliv prAci. 163 16*

Page  164 Tureck~ koieluh v Podgorici, sus'fci' kiiz'e na briehu Morac'i. Ale za to byio tim. vice chuti, A jak tak6 jinak, kdy2 se vidime obkli~eni. krdsn'mi postavarni malebn~ch krojfi, interesantnfmi typy skromn'ch 2en~tin, bizarnimi zjevy tureck'ch de-ti, a tak dMe! Formy vkecky prazv1A~tnf, v~razy neobye-ejn6, charakter v~eho na~inci zeela nov' a barev pestrost ta nejve-ts-, jakou jen romanticky land duge p~ti Si mikZe! Vi~ele jsem si Madal, uloviti aspoi'i jeden lupen z pifebohat6ho libosadu toho pro svoji mapku, hoftel jsem touhou aspoli jednu z charakteristick~ch postav si nac'rtnouti, ale byl jsem, v rozpacich. Zive' jsem si piipominal, kterak jinde v civilisovan'ch anebo, aspohi eivilisovan-j'~Ich zemfeh jen s pfekd~kami jsem hov~ti mohi kresliskM sve' touze a chytati typy do sv6 kniiizky. Bud' lid6 byli 2ddostf moji, aby se nechali vykresliti, urazeni, nebo se mi vysmdli, nebo se bAli smrti, dani a pokut, anebo stihali pokusy moje s takovou nedutv~rou, 2e mi ne1zbyla na konec ne~li lest, jako na pif. divati se zda'nlive na stodolu a ye skute6nosti kresliti n~kterou z opodal stoj fcifch osob, je2 poc-indnf moje piln6 sleduji a stfe~i ye, mra~n6 -pifedtus-e.,n]ovch phird~ek a dani" Jak t6 vyslechnou sokoli a orli?iernohor~tf - ptal jsem se pr rozeri- am sebe a2 se pi'ed nimi vytasi~ se sme-n~m poMadavkem, aby rekovn6 sve' iidy vystav~li na obdiv tve'mu lacmansk6mu. skefti, aby tito mu~i 6inu, budi'ci obdiv ves'ker6 Evropy, snf~ili se -- na prost~ model? 164

Page  165 4 A '"*";'"Pi.r. '~ 'F.)~ r ~~ ~.*~~~.7 . r i'"~ -t,.1;~~ ~ r... r -r I . i~~~~~--~'*l'j~,:~; ~~:' r~~ c~, ~ ~.~-.: '4 B.:%: ~ Stard Podgoricanky (krestanky).

Page  166 I

Page  167 SAm jsem si odpovidai po zkuenostech jinde za~itych zoela nepl'fznive- a proto dosti diouho jsem vAhal pfivolati na avoji hlavu junAcky jejich hn~v urAZilivy'm n~vrhem zmfn~n6ho spfisobu. Ale vPodg-orici, jez', skrz na skrz provAta duchem kultury osmanskd, mne zejm6na drA~dila, nas'el jsem na 9te'stf krajana, zmfn~nho ji2 pana Wimmra, jemuz- jsem se s tu~bou srdce sv6ho i vs'emi pochybnostmi, kter6 ji jako hadi obkii6ovali a rd-ousiii, sv~riI. A sico bylo to v podgorick6 hospode', kam elita tamni chodf na drah~ a pochybn~r mis, na pivo toti. Pozorovalt jsem' u druh~ho stolu malebnou postavu Lipovce rniad'f ho z Crmnice, z jeho2 chlubnych fedf pu~eia pro mne nade-je, z'e - jestli kdo z Cernohorcid - tedy nejvys on je schopen stAti se ob~tf m6 nezr'zen6 maiffsk6 vAs'n& Pan Wimmer, a6 ji2 tu~im rok O~il se poznAvati dernohorskt lid, nedovedi mi pov~ddeti, jak by asi normdlni 6ernohorec nAvrh mfij - nechat se kresiit - prhjal; pokud se vs-ak tyde Lipovce, nepochyboval ani v nejmen~fm, 2e marnivost jeho vd~dn6 se chopf ldkave' pfflezitosti. Hned k ne'mu krajan md~j odskodil a 24dost moji do ucha mu vhu~el.I Ale pan Wimmer se pflepo~ftal. Lipovec se nejprve otAzal, kdo jsem? Kdy2 sly~el, ze ~Austriak", rozhodn6 odopfel. M61 prk na sv'ch cestdch po zApade- (Lipovec je studovan~r dlov&k), jakousi nepi~ijemnost s rakousk'mi fiffady a nemfor'e tudf2 v~deti, nejsem-li ~pi6n, najat' rakousk~ou policih, je2 snad v~i ne-mu kuje ne'Jak plAny. Beze v~ech poh'rebnich ob'radu ulo~i[ jsem nad~ji svoji tis'e do hrobu. Marne' ji pan W. kfisil, ffka; ~Bud'te bez starosti, n~jakt model vAm jistO zaopatf~ml I"Nedbai jsem vice na ta slova a vs'e, Co jsem ze zdvohrlosti k n~mu u~inil, bylo, Z'e jsem mu dal plnou Moc, die kter6 mohl nabfdnouti Cernohorci, s nfm2 by vyjednAval, jeden obrAzek odm~nou. Jednou by totiz' stAl mn6, a podruh6 by M61,prf~jem" on. V hosipod6 vice nejednal pan W. s niktm. Vybrali. jsme se odtud dosti brzo a pan W. doprovAzel mne do hospody Iva Carevide,. kde jsem bydlil. Pfed hospodou sed~lo, ned~ini odpoledne s ves'ker~m kiidem blaz'en6 za'i'vajicfch, vice Podgori~anfi. U nich pou~ii dily 167

Page  168 mfj krajan mandAtu, jejz jsem mu - ovsem bez nadeje - ponechal. Po6al hned krajnim. Byl to mlady slifny muz, mestsk9 urednik. Proto musil mu vykati. "Prvy obrAzek btde gospodinuv" - del na konec sv6 delsi rei, kter6 vsichni kolem zvedave naslouchali -,a druhy bude v6s". Jak ta slova del, skoro jednim tempem se vsichni zvedli, nabizejice mi sebe. Ale osloveny rychle k nm pristoupil, aby ho nikdo nepredesel, a nAs ochotn6 ndsledoval do m6 svetnice. Mel tedy p. W. prece jen pravdu, ze mi opatri model!,,A zejtra," pin radosti dodAval,,bude vAm stAti nAs oficir*), se kterym jest6 dnes promluvim." Mfj model vida, ze si veci sv6 (vodu, barvy a t. d.), teprve chystAm,,adal za dovoleni, aby si mohl dojiti jeste domu pro rAdy. Phsiel brzy, nafidil si revolver, aby se hlavefi pekn6 leskla, a podal studovati posy.,Pouze se posad'te, a sice pohodln6, abyste to vydrzel," vyprostil jsem ho z rozpaku. Posadil se, ale vzdy jeste bral se mnou radu, zda by lepe bylo dAti levou nohu vpred 6i naopak, neni-li pravA ruka pfilis zakryta, videt-li dosti,levor" (revolver), zdali rAdy vseohny jsou v porAdku a t. d. Posleze si n6kolikrAte na zkousku posunul dapku sem a tam, tzaje se mne, jak mu lepe slusi, a teprv kdyz jsem jsem mu prestal odpovidati, klidne se usadil, naWez prAce moje podala. Musim vyznati, ze modely dernohorske jsou vytedny; drMi vzorne. Ale maji jednu nectnost. Sleduji pilne ruku kreslidovu a bez milosrdenstvi zAdaji pedliv6,,provedeniu do poslednich drobnosti. Sv6mu modelu musel jsem svedomit6 nakresliti vsecky jeho,pucy" (drobne mosazn6 sponky na dolame). RAdy, jichz jsem chtel pominouti, reklamoval velmi rozhodne. Minil jsem je tedy jen sumArne naznaditi, ale to mu nestadilo a ja byl nucen kazd6 jeho dekoraci az do pestr~ch stuzek krajni pozornost venovati a vsecky ty rozmanite *) Vojensky nWelnik a velitel jeho kapely. 168

Page  169 1 I. P:1. I,,- i ObrAzky podgorick6. H. Diamije a stard krAmky tureckd. - Podgorice s Mirkovy varosi. - Tureck, chlapec. - TureckAi ena (bula) od studn6 s vodou.

Page  170 I I I 0

Page  171 tkanifky, biflo~erven6, modire a vs-elijak jinak jestO ffhan6, spr~vn~ vymalovati. PouhA rychlos1t zavinila, 2e jsem na obr~zku. sv~m pfrece zapomne-I na jednu. stuz-ku, zelene- drkovanou, a jA obr~zek, v domn~ni, 1e u' je hotov, odr'iznul. Model m1f1j byl s ni'm sice spokojen, jak n~le~f - ale az' na jednu. chybu. jTady jste se, gospodine, zm~tnul,' del mi kritik, ukazuje na nezbarvenou stuz'ku, a jd nemes'kal povAZ1ivy' ten nedostatek sv~ho vy'tvoru rychle odstraniti. V odm~nu za to dostalo se mi hojne' pochvaly od spokojene'ho dinovnika (u(r-adnika) podgorick~ho. Druhe'ho dne pfrisel ope't, a sice jiz- o S-est6 rdno, v n~dad6 velice roztomile'. Z jasn6 jeho Ice zirejme- plA~a slova: Odnes m~m pij em!", j e2 byla vesel6 jeho mysli prav'm puivodem.,,hci, gospodine, az' potud," ukazoval rukou. na ky6le.,A take barvami," porou~el Si. Nikdo se mi nebude diviti, ze jsem tentokr~te s praci nelidsky spe& chal. Vypozorovav n~klonnosti sv6ho modelu, vyhove'l jsem jinak vs'em jeho choutk~m, co do drobnostif i pestr'ch barev. Byli jsme spokojeni oba; on v~?tefnostf me'ho difla, jA rychiostf, s ja- ternohorsk~ dfistojnfk. kou jsem barvidky na papfr napleskal. Jeden jen mr~ek mojf vinonu usedl mu na jasn6 jinak delo: nechte-I jsem se na arcidiflo mermomocf podepsat. Ale poda-filo se mi chmiuoru tu. ope-t zaz'ehnati slovy: ~Bylo by to S'koda, tak zdafflt obraz podpisem znes-va-rovati.' Pravdu tu model mifij zcela uznal a u vytrz-eni' s nekonefn~mi diky obrcizek odnd~el..11, I /11 v q i. vre 171

Page  172 Jeste pred jeho odchodem vstoupil do dveri chlapec od pana W., ze jejich oficir mne jiz o/ekdvd. Odebral jsem se tedy hned potom do hudebni Wimmrovy skoly. Podminky, jez byly tyt6Z jako poprv6: obraz za obraz, mne uz zaaaly trochu mrzet. Navrhl jsem dustojniku, aby si usedl, ale on chtel stAti.,Nevydrzis to," varuju ho. Ale nepovolil: postavil se a stAl po celou dobu jako obelisk. Kdyz m6l,benefici", zaWal mne tyrati jako jeho piedchfidce. Na priklad. Prese vsecku ledabylost, s jakou jsem obrAzek mastil, jen abych byl brzo hotov, prece jsem, pokladaje barvou jeho oblidej, vynechal na nose maly trojhrAnek bileho papiru jakozto lesk, jfmz se odrazely na statefnem modelu mem zhave paprsky paldiv6ho slunecka podgorick6ho.,Toto misto si zapomn6l, gospodine, omalovat," del vsak vzorny oficir, ukazuje blly bod na spiece sv6ho zdAnlive,nedobarveneho" nosu. M61 jsem mu snad drzeti prednAsku z optiky o odrazu paprski slunednich? Volil jsem cestu kratsi a lepsi: zamAznul jsem ono,svetlo" k nemal6 radosti dustojnikove a pracoval parou dAle, vynasnazuje se vsemozne, abych po druhe jiz nebyl pristizen pri podobn6m n6 -jak6m,nedopatEeni", "nedostatku" nebo,,chybe" vubic. Nabidek potom jsem jiz mel pino. Rozumi se vsak samo sebou, 2e jsem tim prisel k rozumu a ze oficir podgorick6 hudby byl mrm poslednim,beneficiantem". Na kazd~ vsak spufsob je nApadnym rozdil v povaze nAroda 5ernohorsk6ho a nArodu jinych. K cizinci nechovaji Cernohorci neduv6ru jako jinde; u nich jenom je reserva, zdr2elivost, o6ekAvdnf, jakym se jim nov$ Slovek byti ukdze. A z reservy t6 snadn6 vystupuji a s cizincem v brzku se sduveruji. A kde toho pHrinu hledati? Die m6ho domneni ve faktu, ze (ernohorci jsou unrod, jenz nikdy Miji svoji pod cizi jho nesklonil a samostatnost svoji vzdy dovedl uhAjiti. To v nich vyvinulo sebeduveru, vedomi totiz, ze jim neni ani e h o ani koho se bdti. Okolnosti udinily z Cernohorcu nArod reku a hrdinu, a 172

Page  173 ponevadz' je nedi've~ra matkou b~zne', jest oboji Nlrnohorctihm cizf. JA se tedy na nich prohr-ee'il, odek~vaje, 2e i jejich du~e bude otrdvena podez~fvavostif, jako zdeptan6 massy jinfth kmenil slovansk~?h. 5. Na srbske'm hr'bitov6. S chlapci dernohorsk~mi bylo mi stejn6 pfhjemno oboovati jako, s 6ernohorci dospe'ly'mi. Z~kladnf rysy povahy dernohorsk6 u2 na chlapcfch se jevi, otevfenost a vz~jemnd dd~v~ra, rAznost a Srbsk~ hrtbitov v Podgorici. nezi~tna' d~sluznost. Je zna'mo ze i Cernohorci sami nemajf pr'edsudkiui v'di ml~dez'i, j-~ - je-li spravedlivo - nerozpakujf se uznati 6asn6 rozvitou soudnosf nebo bystrovtip. Ve Stare' Podgorici stoj im na pust~m n~m~stf tureck6m, a kreslfm zajifmav~ Muhad~erimuiv harem, jeho2 majitel z nen~visti k Nernohorciuim rade'Ji du-im a pole opustil. a do Skadru se odst6 -hoval, ne2 aby slo~il hold kni~eti Nikolovi. Nyni je obydlena romantickA ta kuda kfesf any. P1Uivabnri kdysi harem stal se 4'kolu sv6mu neve-ren a mfsto kr~se, poskytuje fftulku - kfrestansk6 bfdU a nouzi. Jde olemhoch asi dvandctilet3'. Zastavi se a patff na mne, kreslf'ciho. 06i, velk6 jako, dtyrc~ky, pevn6 na mn6 ulpf. 173

Page  174 "Kreslis' tuto kudu?" t~e se. "Ano.",,A budes' kresliti te'z du'm vedle?" "Nevi'm. I "Onu tablu (veaz) bys v~ak nakresliti me'l."1,,Kdy budes' hotov?" AZ to dokon6im, ugkllibnu se na v~ete~ku. Kiuk si z poslednif odpove'di nice ned61A a sype d~ie eel'r ~ik ot~zek: Nad to de1lrn? Bude-li se to tisknout? Co dostanu za, jeden obr~zek? atd. Staf'f lid6 ho ode mne odh~n~jf, ale jen ze 24rlivosti, nebof by rAdi jeho misto zaujali a se mnou v hovor se pustili. Kiuk v'ak na vystra'n& slova, star'ich je hiuch, nb~m na v e'zvt~l 66asti zeela opravdove' odpoviddm,comujsadm dostiudin~ni'm za, nevra~itosIt krajanui. OtnAf' nechit se nedivi m6 trp~livosti, se kterou jsem neodbytn~mu vyptava6i odpovidal. Jednak pfljemno mi bylo vz-dy pobesedovati s takov~mi malymi C-ernohorskymi filosfiftaty a povidati, jednak jsem tim kupoval levne' jejich sdilnosl a ochotu. Odpove-d'mi mimi i diva'ni'm dostate6ne- nabaz-en zmizel posle'ze chiapec, jak se byl zjevil. Nezpozoroval jscm toho. Teprv kdyz' v puil hodin- SeW ope-t kolem, upozornil, mne zase na sebe.,, Ty jes-te nejsi hotov?" vyhrknul na mne, jako by chte-I iMci:,nimro! " "A ty poirAd jestW nemAs' co de'lat?" odplicim mu stejn~m spuisobem.,,Snad budu mi't," di zeela 1hostejne'.,,Jdu ted' na, telegrafnif stanici se podivat, neni-li poti'eba ne'kam odeji'ti s depegi." A SW1. Obratem se vracel s nepolizenou. Phs'el ke mne prAv6, kdyz' jsem svoij krAm sklfzel. "Chces-1li se podivati do gkoly? na srbsk6,,groblje" (hirbitov)? do dgamije (tureck6 modlitebny)? Povedu te- v~ude, libo-li ti, i nabizel se mi. Phjal jsem. Vybrali jsme se na srbsky' hrfbitov. 174

Page  175 Cestou chiapec stAle vyprAv~l. Tu budovy a zffceniny, tu HUd zavdAvali podne't k Wieronskym v'kladfirm, zral'm, jakobychom je poslouchali od dospe-16ho 6lov~ka. A m~l uz- opravdu prtwioddf milj jakys Z'ivotni' velkyr rozhled. ~Pohled' tam za zed', j ak se pfred nAmi ukr vA bula - tureckA zena!" ukazoval mi po chvili sve-tle od~n6 postavy v S'irok~ch kalhotech se zast'renym bilou rou~kou obli6pejem. A hned k tomnu dokiAdal jako o den dfive Risto Filipov: BOny se sice maji pred nAmi (vidi me, z'e kludina se u2 po61'tal za ~mu'ske'ho') ukr'vati. Ale kdybys S'el sAm a ona byla hezkA, tak nechA b't zAkon zAkonem. Jen star6 se zakryvaj! pe6live- ji2 na velikou dcilku - a maji dobfre!" Na kraji me-sta vstoupili jsme na rozlehlou louku, ifirodnou, ale ku podivu balvany takofrka dl1AMdenou, jako to sice 6asto vidAme vkrasov'rch krajich v Dalmnacii a v Charvatsku, ale nikoliv na ploch6 a krAsn6 rovine- Podgorick&i A pifec velik6 ty desky, jak se zdA, nejsou sem kiadeny rukou lidskou, nybrz' "pudf patrn6 po viili bo-if piifmo z matifky zeme-. Chiapec si na jednom z kamnenb~, jenz- vyse vynikal, usedi. PopohAni'm ho vs'ak:,Dffve mne doved' na srbsk' hfbitov a pak si teprv die sv6 chute- pohov a odpoffiii!" "VZ'dyf tu ji2 jsme!" "Coz- tyto kameny?" ~To jsou rovy kfresfansk6 z dob tureck'ch. Dokud byla Podgorice v rukou musulmansk'ch, pochovAvali se kfrestan6 zde, a aby rovy jejich nebyly zneucti'vAny, byly rovy srovnAny se zemi a navrch polo~ena deska tak, z-e po hrobu v travnat6 ludin6 skoro ani potuchy nebylo. Kdyz' pak Podgorice dobyto bylo od OernohorciAi, pochovAvAno zde MAstedne' jes'te, ale rovy ji2 z kamene do vysre budovAny, tak jako tento, na kter~m prWv sedimn." Usedi jsemn te'Z na jednu mohylu a rozhlf'el.-se po modrav5'ch horAch okolnich, po mi'stech do nedAvna strategicky jegt6 dfilez'itych, o nich2 v evropskych 6asopisech se 61'talo a kde hlu~nou hAdku spolu vedly pus'ky a d~la dernohorskA s tureckymi. Chlapec mi ph torn neunavn6 vyprAve'l. Ale co, ji2 nevlmn, nebot mi du~1 tAhly 175

Page  176 r~ady vzpomfnek, my~16nek a n~lad. V'dy1t pied l5lety nebyli na tomto miste- bezpedni ani ti mrtvi pod zemf - a dnes tu bez b~zn6 sedime a lep~m krajem se koch~me! Zdum vyru~ilo mne hejno tureck'ch chlapcd~, vesel'ch a dobromyslnych, je'7 se tu odne'kud vyrojili a na's oba obklfiii, s uismevem na nas pozirajice. Ale p~lsmo myM'6nek mych zjev jejich nezamotal ani neporus-il; naopak chovt~nif jejich, ze kter~ho jasn6 se vid~lo, ze n~deM' ku strane' p-remo~en6, jen sesiliflo dojem, jej2 bych asi nazna6iti mohi. slo'vy pisn6 slov~ck6: jTak sa 6asy menia, tak tento svet be~i!" V krAtce po torn, vidouce, Z'e hi'bitoy kreslirn, mali, holeni musleminov6 ode'nf za pH!6inou velik~ho postu ramazanu z v~ts'i Mlsti bile a opatiteni z t6ho2 duivodu 77~,,tAbami" (hftlkami), stave'li se mi dychtive- na kameny, abych je,,musil" na nWrtu zachytiti. Vida touhu jejich, byti namalov~nu, vyzval jsem je, aby, kdo chce, se mi postavil, Z-e si jej na~rtnu. Nastala prfede mnou tlac-enice a prafka. Druzif, ~chytfej~i", stav~li se na kameny, vzty~ujice hiavy jako c'ervidkov6, kdyz- opustivs'e syr poprv6 svtl evt uz.~LBhmh sm Tureck' hoch v Podgorici. si vybrati jen jednoho. Ostatni'm poskytl jsem pokud bylo moz'no, nAhrady, ud~liv jim ritzn6 6estn&6 fifady. Ten mi hel pro vodu, onen drz'el nade, mnou slunednik, jiny op~t mouchy odh~inel a nejsilne-si z nich udr~oval poi~dek. Nebof vs-e se na mne tla~ilo, jelikoz' chte-l ka~dS* pfres rameno vide'ti, jak se ~lentrAI - maluje. Druh6ho dne, slifbiv pfijfti, m~l jsem ope't na vybranou celou 176

Page  177 smefku skol&ku tureckfch, jiz bezstarostn6 nechali skolu gkolou a klidne ozeleli dousek vzdel&ni, jez jim tak uplynul. Jeste dvMma dostalo se vyznamenmni, ad vsichni volali:,Lentraj mene!" Dobromyslne se usmivali, netusice, ze stoji na miste, je - treba za spoluviny prave jejich otcu - bylo hruzngm jevift(m surovosti, nasili a sbesilosti. Jak6 to obraty! Inu ovsem: vZdyt,,svet se todi!" - 6. Pisne podgorieke. Nelze Hici, ze by Cechov6 byli Cernou Horu zanedbAvali. Ceska zeme jizni svoji posestrimS dala prvniho kapelnika, J. Sulce, jenz se ji stal Haydnem, sloziv erArni hymnu, propijdila knizatum Danilovi a Nikolovi tajemnika p. Vaclika, jena nyni v Petrohradu Zije, v dobe vAlky obdrZela pomoc v osob6 l6kare Dra. Bohumila Boudka, a nyni v dobe miru op6t mAme tam sv6ho konsula v p. Wimmrovi, obnoviteli 6ernohorsk6ho hudebniho umgnf, jehoz kel vravou vAlecnou zanikl spolein6 se jm6nem Sulcovrm. A nemluvne o turistech*) bez urditeho cile, z niche kaZd6ho roku jeden neb dva 6esi jsou, m6li jsme tam jiz i sv6 specialisty: Jaroslava CermAka, jenz shledAval lAtku k obrazfim, Jos. Holedka, jenz prisel studovati slovansky charakter lidu dernohorsk6ho, a Josefa Wiinsche, jenz obral si cil prisn6 geografick,. Cestovatel - odbornik je nepomern6 stastnjs'f vldi obydejn6mu turistovi. Onen jde shledAvati nov6 v6ci a poznatky, aby cinil z toho urdite zavery. Jeho cesta vzdy musi byti - pi samozfejm6 ovSem obtiznosti - plodna, ne-li ve smyslu positivnfm, tedy asposf negativnim, coZ ale vzdy znadi prispevek ku vseobecn6mu v6d~nl. Pri tom vsak cestovatel tohoto druhu, maje urditk cil pfed odima, za nim2 pevne krAdi, stretne se nevyhnutelne s ruznkmi nahodilostmi, bud' jako prekazkami nebo pomuckami, obtIZemi nebo pHjemnostmi, sceny lidov6 vyvinuji se mu samy sebou a netreba je *) mezi nimi vynikaji jm6na Jana Nerudy, Vitfzslava Halka a Konst. Jirecka. 177 17

Page  178 Um~1e vyvoldvati, seznamuje se bezd~ne' s lidem, jeho pom~ry, nAzory a povrahou, stAvd se fi1astnf kern mimovolnfth pifhod i nehod - zkrAtka jeho cesta stane se i'adou zajfmavfth episodek i u~ite6 -n ch poznatki", kter6 jsou mu vedlej~fm a bezd66Y'nym vft~kem jeho vlastni prAce, odm~nou mimof~dnou za jeho fisilf a vytrvalost, a je2 obydejnc~mu cestovateli - t ur i sto vi jsou t62ko dostupnym dilem, a to prAv6 proto, 2 e j s ou j e ho c fIe m. Sl~chAme a 6ftAme jedovat6 poznftmky:,,Ku podivu, jak ma n~kdo Ate-stf! Sedne do vagonu, a ji2 se mu hrne dobrodru~stvi jedno za druh'm!" - Md~OW onen st~skal co rok obji2d! v~ecka sv&tovA m~sta, osv~den6 body v~hlednf, prosiui6 zvlAgtnosti pozemsk6 ipodzeniskc6, utrat! tisfee a v denniku jeho nenajde se krom6 cifer, udAvajicich ceny, das 2elezninft ad ata geografickd a statisticka, ni~eho jin~ho! V sledek nemu'e b'ti jin~. Skoupilf Bedaeckry, Ftihrery a Pru'vodce, a die nich utvofil plan cesty do posiedniho bodu - mu"2e-li potom jeho cesta jinak vypadnouti ne~li jako rada stykiuO s fiakristy, konduktery, policisty, nosi~i, porthry, skiepniky a nanej'vy'e s Mierony, kteHf na ne'ho ve v~ech jim, vyhledan~ch stanicich a m~stech ji2 dekaji jak Aakalov6? A nejsou-li2 oni ji jako preparovanA zvfr'ena, nejen vykuchanA, ale i pHi- nebo dokonce pifebarvenA? Lid& ti jsou viastn6 piotem, jen2 brAni vgemu, co vskutku zajimav~m a poufn~m cestovAnim. jest, nebof oni ustanoveni jsou k tomu, aby pr'chozf'm opatfilii pohodIf a opaku aby ho vyvarovali - a tu jsme prAve' u kli'de cei6 zAhady: pohodlne' cestovati a zajimav6 cestovati jsou dva pojmy, je2 v devadesAti deviti Pffpadech ze sta siou~iti se nedajif. Cliem m6 cesty na C'ernou Horu byla lidovA pfseh' a hudba vfbec. Nemolin za to, 2e cesta s nad~jemi nicotn'rmi podniknutA, potkaia se s vysledky pitekvapujicfmi co do vlastniho jejiho fOcelu a Z-e krom6 toho odm~nila mne i'adou dojmiui, jez' se mi zachte'lo s obecenstvern na~Im sde'liti. Tolik vs'ak pro uvarovdni nedorozum~ni muslin uv~sti, 2e seznAmiti 6tenArfe - ani2 bych jej cht~i zApachem vystfedniho odbornictvi odpuzovati, s vysledkem. sv6 6innosti jako~to v uibec prvniho dlov~ka, jen2 na Cern6 Hofe pi'sne a hudbu iidovou studoval a zapisoval, je pikednim efiem t~to knihy. Nebot 178

Page  179 die m6ho pfesv~ddeni po, spisech Hole~kovfth by bylo toto di lo, bez uk~zek m6 hudebni kohisti ph skromn'ch 6eskfth pom~rech holou zbyte~nostf', po str~nce liter~rne' um~1eck6 pak sm~nou troufalosti. Nuz'e, komu libo, nechalt mine tu pefestou driftbet hudebni, ji,,3 jsem s sebou phrvezl a kterou, ovgem jen v charakteristickfth zAstupcfch, p-rle~itostne- pikedvedu. At se vyhnouti tomu nemohu, neclici-li, aby kniha tato tou chvill v zapomenuti padla, kdy dokon6ena bude. A take' z jin6 je~te' pfrinfy chci uv~sti typickd uk~zky sv6 koi'isti. V b-reznu roku leto~nho, vys-la v srbsk6m dasopisu,Javoruu, vyd~van~m v Nov~m Sade- v jiz'nfch Uhr~tch, recenze 0 knize pfsnf charvatsk'ch, ned~vno mnou vydan6. A ph t6 pfHle~itosti zmfnil se pan zpravodaj 0 m6 knize pfsn! 6ernohorskfch r. 1890. vy~16, 1fka, ze jsem tam umilstil p1 sne,,koje se nikad u Crnoj Gori neduju', t. j. kter6 se na 6ern6 Ho-re nikdy neslyM-. Je patrno, Z'e slova ta nejsou kritikou, nybrz' ur~fkou, nebo1f je mi tu proste- fredeno, Z'e jsou pisn6 podvrz'eny. Zde by nepomohlo polemicky se pot'kati, zde by prost6 nutno, bylo povolati lidi, od kter'rch jsem zapisoval a pfred kter'mi jsem zapisoval, za sve'dky, co2 bude snadno, jelikoz' jm~na jich uvedu. Mimo jine' pak dovo1~v~m se p. Wimmera, jen2 mi ph zapisov~n! asistoval. Jemu vuibec mt~m d~kovati za podgorick6 svO trofeje hudebnf, nebof on mne hned obr~til na prave' adresy. Zajimav6 byly v zAlez'itosti nage prvnf styky. Pan Wi mmer nebyl dosud na Fern6 1Tole dlouho, a po, tu dobu, kterou tam proz'il, byl natolik zapfrazen, 2e nezbylo mu 6asu konati ne-jaky'ch vedlej~fch pozorov~n! sv~ho, okoll. Nebylo mi tedy divno, kdyz' m6 nad~je cht~1 ochiaditi sprehou, kka:,Oj, dvaht krajane! Zde mnoho pisni nepoberete, a co poberete, za Danoho st~ti nebude!",Neukvapujte sie; phtelil" odpovi'd~r klidn&. 04ek~vAm die to-ho, co jsem v Rijece zapsal, kofist bohatou a- znamnenitou., 179

Page  180 Ovs'em nenaJdu melodif, kterfch by se moblo uz-iti do italsk'rch kolovr~tkH nebo je2 by se m~tly se Supp6ovy'mi 6i Offenbachovqmi pope-vky. Ale die ti'f rijeckfch uk~zek o~ekAv~m, Z-e tu najdu mnoho skvostnfch origin~lhi, v nichM bude bud' cit n~jak~rm zvIAUtni'm zpfisobem vyj~drfen, nebo je~ zvlAs-tnf' stupnicf se vyzna~lf a o velik6m stA'r sv~dditi budou. Nezbylo yam dosud 6asu pr~emgleti o torn 2e vioui pisni na'rodni, zejm6na na takov~to zastr6en6 piuid6, chrAn~n6 pfred Z-ivly novodob'mi, nesmi'me zaujati stanovisko, abych tak MMek - ale bez ur~iiky - kapelnicke', nfbrz' pfedn6 nArodopisn6 a za druhe' staro~itnick6. A teprve' ye tifetf irade- krasoumn6 viuibec. UznAte, Z'e jeden z t~ch trH ter6io ka-dA piseifi musi trefit. Pfi nejmen-i'm je zdej~f, je ukAzkou hudebniho vkusu di nevkusu zdejs'iho obyvatelstva. A to je u2 dob-re. Mo~ncA, ze je i starobylA. To je jes-te le'pe. A mo~no kone6ne', z'e i krcAsnd. To je pak vice, nez' vuibec povinen jsem ZtiAdati. Vidite, z toho stanoviska jste m~m nepritelem. Nechat vAs zde ne-kolik let pfisobit, m~l bych pak mnohem obtl~n-j'sif a nevde-6n~jS-f prAci. Mi'sto prav'ch ryb nalovil bych zde pfilcfi a obojz-ivelnfkuO, z pola nArodni'ch, zpola ume-lych.,,Profese" moje ukiAda mi va's jako zloboha nenAvide'ti, nebof jste jedni'm prstem tlapy one' nivelisujici pis'ery novodobe', kterou krajovA sv'rcAznost za sv6 b~ife a je2 zavAdi nudn6 roucho sve-toob~anske' uniformity. Moji' povinnostif jest, poslati vAs do horouci'ch pekel, - ale drHve, nez se tam odeberete, pirece jen vas budu prositi, abyste mi pove-d~l o lidech, mladfclch neb starcich, jez- by znali dobife a hodne- zpi'vati."1,Ej, pa dobro", vyslechl trpe-live- p. Wimmer moji epi'tolu.,,Zp~vAkfO yAm n~kolik opatrfim, dv6 di tr6 veselych hochfi. Dr'ive Mi vs'ak ukaz-te, co jste v Rijece popadl." Ukazal jsem, a k pisni ",U Omera" jsem pro prip~v ziskal od pana Wimmra podgorickou zm~nu (variant). Pak se krajan je~t6 l6pe do m'ch ses'itfi zadival a irekl: "Nynf teprv chcApu nAle2Mt pravdu va~ich slov. Napada, mne ted' Mfost, 2e jsern vas nep-redes'el. Sedim u zdroje, nev~da o n~m a neu'i'vaje ho, kde~to vy k n~mu sto mul vAZ'Ite. Main ye sv6 180

Page  181 zApisce ovs-em jednu melodii*), a sice,,kola zetsk6ho(A, ale ta mi nebyla pobfdkou k dalgf prAci. Ted' budu zapisovati piln6."1 "Ted! nebudete zapisovati za trest nic a podkAte, a2 odjedu. Pak zapisujte, co vAm libo a kolik. libo. Pokud zdo budu, musite 6initi pokan! za svoji nedbu na ten zpidsob, 2e mi budete pomocnikem!I' Prv~ho ve~era mne nechal p. Wimmer sama se zp~vAky, je2 mi ochotne- zbubnoval, a druh6ho dne vrt~1 povANliv hlavou nad nAsledujicif pisni, jejf2 pr'ekvapujfof originalita rytmickcA pfev~~ena je jedin6 hlubok~m citem, neobydejnou melodil tlumoden~m. S pochybnostmi priiji'mal zvlds-tnosti, jez' stupnice i periodicita vykazovaly. Teprv kdyz- druh~ho vedera za jeho phtomnosti jsem ji dal opakovati, uznal mu'j zApis sprdvn~m. 8 utigni, ne volng. Pro6, mill Midi, slad - jm6 - no, na-~e W t je zmna - e - no, 16A-ska na - e krAt kd by la, 2al v srdci nfim z - sta vi - la. 2a1 v srdci n~m zidstavila pro tebe jen, moje milA, v~dy's lAsky m6 slova vfe1A posm~chem svjm prov~zela. *) Viz str. 86. Pro~e1 jee sv velky, Aiy vid~1 jsem v n~m mnoh6 divy, pfec, ad jaem v kraj zagel jinj, na lUsce tv6 zbyly stiny. 181

Page  182 Ta laska ma v6rna byla, ke hrobu mne sprovodila, zjevim i zde slovy svymi, nejmilej~i Be's ty v2dy mi. Pro t6 zemfit vZdy jsem cht6la. prolitou krev odpoutl6a; iist6 by lek z ruky tvoji vyleCil 2al v duli moji. Na kolik slov se t&6e, pozna kaZdr, kdo jen pone6ud poznal srbskou poesii prostonArodni, ze piseni ta se ji odrodila na dobro. Die sd6leni p. Rovinsk6ho je to jedna z nejnovejsich, m6stskA, a text jeji muie miti jen cenu jakozto ukAzka, jak hluboce klesla bAsnickA tvorba naroda 6ernohorskeko v dobe nove. Za to vsak melodie dye pfimo eksotikou jak ve svoji 6asomire i zvl.Atni stupnici; a svym zAv~rem hlasi se k 6ist6 lidove jihoslovanske hudb6. Moderni je pri ni toliko elementArni primo vyraz hlubokeho citu. Podobne mne prinutil p. Wimmer, ze musil jsem mu dati predzp6vovati znova nasledujici dv6 pisn6, jichz zachycenf a zapsani mne tim vice stAlo, poneva6 vedle zvlAstni stupnice jsou u druh6 pisn6 i velik6 nepravidelnosti v takte. Za to mi vsak tyto dva posledni priklady ziskaly pro pitWte ufplnou duveru krajanovu. Mlrn6. Mla- do pa - stir - 6e u - ni - lo, mVa-do mla -do -.... str — — e --- pa - stir - ce -- - i --- ~ I u -i - lo u - ni - lo, a s s -- da ~to si se ta - ko snu2 I. - di - I I _ lo1), snu2 - di - lo? 1) zastesklo. 182

Page  183 Rto ti je lice uvelo2), valjda ti je stado nestalo3)? Stado je moje podpuno4), samo mi je srdce kionulo. Tri dana leiim. ja ovde1) a stado mi pase kraj vode. Ne jedem. nigta od bola"), samo pijem. vodu s izvora'). Draga me moja odbila, koja me je dosad Ijubila. Uzimam, frulu pa sviram8(, moju dragu njome dozivam. Poijana jedi od frule, ona mene ne de da dujeg). Odziv mi kale iz luga, da sad10) ona ijubi dr'agoga. Badava sam joj godio11) i milosti njojzi nosio, 2alio sam, jaganjce - dao bih joj du~u i srce. Bog nek joj sudi po pravdi, za~to tako sa mnom. uradi! Ljuba je moja ubila, za~to12) me nije vjerno ijubila. Mirnd. Ze -le -na je tra -va, moma 13) na nj oj 14) spa -va, a di ka'5) je kra dom. lju -bi, da16) je ne - pro - bu - di. vihor vetar pirnu,17) v suknju joj18) dirnu, suknjica se MiM, a no~ica yiin. Aox! nono19) biela, voda te odnela, pa20) meni donelal)! 2) uvadlo, 8) snad nem!~ sta'da?, 1) fipln6, b) zde, 8) nejitn nideho pro bolest, 7) pramene, 81) beru pilt'alu a hraju, 9) ona mne3 nechce sly~eti, 0) e nyni, 11) marn6 j'sem, Ji hov61, 12) proc, 123) divka, 14) nil 11) bez rodu: drahl nebo draha', 183) aby, 17) zadal, 18) jj, 19) no~ko, go) a, 211) donesla. *) 61slice I budou v~dy znaditi, le tu nenil dvojzp~ vu, nybr2 dvyou 183

Page  184 Tyto dv6 pisne mne poskytuji prilezitost, abych vysvetlil, jakym zpusobem se stalo, ze redakce,Javoru" dala se sv6sti ku svrchu jiU uveden6mu vyroku. Ony, a podobn6 i velik6 mnozstvi jinych srbskocharvatskych pisni, jsou spolefny vsem zemim, jez nlezi oblasti jazyka srbocharvatskeho. A6 jsem dosud cele Jihoslovanstvo neprocestoval, mom mnohy text z ruznych kondin jiz 2-4krAte zapsany, mozno s malymi zmenami ve slovech, ale jist6 vzdy s jinym nebo valne zmenenym napevem. Jsem dychtiv na zajimav6 srovnAvAni, az projdu i Bosnu, Hercegovinu, Srbsko, Srem, Badku a BanAt! Toho neznajic, brzo po vyjiti m6e ernohorske sbirky, uverejnila redakce,Javoru" kritiku, ve ktere prohlksila, ze mnohe z mych /ernohorskych pisni jsou baWvanske. A pro? Proto, ze se t a k v BaSce i v UhrAch zpivaji, ovsem jenom texty! Kdyz pak jsem letos, prostomysln6 nhhledy pominuv, vydal pisne charvatsk6, v nichz uverejnil jsem pisne v CharvAtsku zapsane a v srbocharvdtskem jazyku slozen6 (jako zase v srbsk6 knize uverejnim jen to, co srbskocharvAttskeho najdu v Srbsku), tu nezdrzel se,,Javor" pri znAme nevraZivosti, jez k uzitku a radosti Nemch, Mad'ard, Italcu i Turku mezi Charvaty a Srby panuje, a dovrsil sv6 jedndni troufalym narknutim z literArni nepoctivosti. Vim, co se mezi Srby a Chorvaty deje, a ocitnuv se mezi kameny, odekaval jsem predem, ze se uskripnu. Nebyl jsem tedy prekvapen. Pricina utoku toho je jednak neznalost vecf, jednak nenavist mezi Srby a Charvaty panujici, a proto se mne vlastne vytka ani netyki. Videl jsem nad Cermakovymi obrazy krdit rameny a slysel pronAseti slova:,,Byl jsem na jihu, ale takovych krAsek jsem tam nevidel." A vis-li, mily pane, prod jsi jich tam nevidel? Poneva6 jsi nemel tolik schopnosti, abys drsnou temnou plef od klasickeho typu sobe odmyslil, ponvvak si nedovedes dojem malebnosti, jez spojena je s mozoly a chudobou, oddeliti od drsne skutednosti, jez svirA a boll. Jsi patrne z tech, kterym se libi sebe serednjs'i baba, jen je-li pekne, bile a 6ervene nalidenA. 184

Page  185 A o Holedkovi mi nejednou u nAs rfekli:,,Y~yt na Nern6 Hofe ani nebyl!" - kdez'to ve skute~nosti se na. jeho dlouhou popskou bradu vs'ude na 6ern6 Hoke pamatuji, i tam, kde jim jm'6no z parn~ti se vytratilo. Ale na mnoze je dosud znajf a jA v nejzazg1ch koutech b'val tUzAn:,Poznas'-1i Goledeka?" To uvddim zde proto, aby se mi samotn6mu nest~skalo, kdy2 srbsk' "Javor' timz-e spiuisobem. di o mych dernohorskfth materialech, Irka, ze se na Cerne' Hole viuibec ani neslys'i! Tak asponX v utrpen~m utrha~stvi mohu se ob'ma podezflvan~m mu Mm rovnati a,Javoru" vlastn6 za prok~zanou dest m~m jen d~kovati. A ted' obratme se zase d~le k pl sni'm. V~ASnif a vf6itkami v s'ouhlasu se slovy pirekypuje n~s~edujfcf vyrazny n~p~v, omezujici se pfres vs'e to na rozsah pouh6 zmens-en6 kvinty: OhnivJ. Ty, d6-vo, ty, dM - voj - ko, ty d6-vo, ty dM - voj - ko, ty, d~vo, ty, d6vo, ty, d~vojko, ty d~vo, ty d~vo, ty d6vojkoI Ty d~vo, ty d~vojko! Ty m6ho bratra v~bfi~ na svoj e ern6 o~i, na svoje bud6 lice, na svoje bile' rce, na svoje perly-zuby, na svoje sladkI fista. S~rm se on zamiloval do mojilch 6ernych odi, do moji'ch billych Ilici, do mojilch bi1lych rukou, do mojich perel-zubii, do mojich sladk~ch retil'. 186 1 18

Page  186 Roztomilou zpevnosti v modernim smyslu odlisuji se od predelSlch nAsledujici dve pisn6, tratice opet ovsem na sve originalnosti: Rozmarnd. D6-voj - 6i - ce ru - zi bra - la, po-tom za-spala, dB - voj - 6i - ce rul - i bra.la, a-man1), po-tom za - spa - la. DBvojCice rfizi brala, Rdze tva jiz uvadnula, potom zaspala. kterou trhala's, PiSel sem k ni junik mlady mil se ti ozenil jiz, z Nov6ho Sadu. na n6jz myslila's. Vstdvej, vstavej, devojdice, At' se zeni, at' se zeni, zanech spanku jiz! podle vile sv! K62 z jasneho zahfmi nebe, hrom ho ubije I Zcela uolnd. Dej hu - bin-ku, dev-Ce mo-je mi - le! PPfpdu. ~:..: t 1 Dej hu-bin ku dej, ') tur. slovo: milost, prosim! w dej, dej! 186

Page  187 Dej hubinku, d~vde moje mile! Nesmim, drah~, mat by kirala mne I Pokiri-li, tlouci t5 nebude,1) bit-li bude, utec rychle ke mn6: jist6 6ekat bude tebe matka! VolAni,s hory vysok6", o nlm2 v pisni se mluvI, illustruje vyborne nApev pisne nAsledujici: HbitW, jemne. I. —I —3 -I- iT; j r r 1 % I r r! r_ r I Div- i -na vo -1 z hr- dla Bti-hleho, div- i - na vo - la, a - man, I T -- ro ---— 4 ----... a - man, z hrd -la Ati - hl - ho. Div6ina vola z hrdla Btihlho, z hrdla stihleho, z hory vysok6, ona sultana volA Aziza: Sultan-Azize, bratfe rozenf I MdZe-li b~t, co byt nemude? Mdie-li byt ryba bez vody, ryba bez vody, ptCe bez lesa, a Banjaluka bez vezirluka'), a Sersaraj bez kadiluka3) a ja bez hocha, mladA divdina? 1) Po kazdem ver~i (fadku) peje se,pfipev" (slova i napev), jako vfibec i pfi dalgich pisnich, u nichz se,pfipev" vyskytuje. ') vojensky velitel. 3) sudi. 187 18*

Page  188 Krasu op6vane divky snazi se vypovedeti nadsen. melodie tato: Volng. r..na t e, kr- — _ -— _ - t. j Kra-sna ti je, kra - sna ti je __ __ __ I-i V _ u AI-a-gy div ti- a~ ti je, K- - U - ka, kra - sna Al-a - gy div- ka. kocha on jen Umerovo zlato, kter6 rostlo v kleci uzavfeno, ani slunka, ani luny nezni, ani nevi, na 6em zitko roste, na cem zitko, na dem rude vino. Krisna ti je u Al-agy divka! Krasy take v cele Bosne neni,1) v Bosne ccle, ni v Hercegovine! Ale mama vSecka jeji krasa, kdyz Al-aga divky nevaima si; NAsledujici piseni je ukazkou zajimav6 tvorby novoveke, pri niz text jevi dokonaly uipadek, kdezto diperna melodic rozvoj. S jinym napevem ma pisei tu take Kuchad. Obsah i forma ovsem zrejme dokazuji, ze je na Cernou Horu vnesena (tam se nedostavaji se zenou penize, nybr2 naopak se dev6e 6asto od rodida vykoupi), pres to vsak povazuji napev za plod domaci. Vesele. _ _ __ z i Mla-di ho - si bu-ja - i s v6ecnm smichem ve tva-hi k ze-nitbe se ma - ji, dfiv nez se - sta - ra - ji! 1) Kazdl verA peje se takto: Nejprve 4 prvni slabiky, pak cell ver;, jenz dvakrate se zpiva. 188

Page  189 ;Vezfriv most, pies Moraci u Podgorice. Pohled k Dukle.

Page  190 I i I

Page  191 Mnohyf podne teskniti, Rid by hezkou, mladou m~l 2e se nesm'I 2eniti, a penlize take' cht~l, skutku potom Mei. pro tislic dukAtti Mnohy 2enu vybi'ra, 6asto kopulety brak, a pfec jenom pfebira', dukatei jen ma-li vak - jestli nema jm~n'i, nev~sta to skv~l6,, s ~ertem hned ji 2eni. byV dva zuby m~la. Ticha'-li neb chvastava - v~dy jim peklo nastaval, svar je v kWMd dob6, mir - a2 v tmav6m hrob6. Pisni novov~kou je na ka~d~ splisob tak6 piriklad tento: Vesele. PfI*'u. 0 -tec m1idj ro a dev6t vi-no -hra - dii, Ma -ri-ce MO -je, mi -la' ne - vr -na! Otec m "i ma dev~t vinohradidi, Co tecf 6init v 2ivot torn trudn6m? a desa'ta' louka zelena' je. Rukojmi si hiedam v Bosn6 cel6,, Prodaji v~ak dev~t vinohradii ale najift neize ru~itele. a desatou lu~inu zelenou. PI'ec nachazim krasn6, mlad6 d~vde, Tecfjsem smuten, na v~e strany dlu~en, to Marici, lepou milostnici, dv6 st6 t!'i sta na tisice mista. ona jist6 rukojmi mn6 najde! Pone-va6 pfsne' jihoslovanskM rady ukondujif na dominante' (plagalni zAv~r), pfipouftf nasledujici pfseini, jeliko~ se spokojuije s rozsahem &ist6 kvinty, dvoji toninu, G-dur nebo A-mol (po pfrpad6 amolickou). Neur6itost ta je v nApadne-m rozporu s formou nAp~vu, jez' naopak zv~dstni flznostif a ur~itosti se vyznaduje,. 191

Page  192 Mirnd. PNipvu. Usnul Rajko') pod to-po - lem v o -n dlouhe no - ci..:-I je-sen - ni, v o-ne dlouhe no- ci je - sen - ni. Usnul Rajko pod topolem, pas jeho je hedvAb jemny a na ruce zlatf prsten. KrCely tu tri divCiny, mezi sebou rozpriavly, co by ktera nejrads mela. NejstarSi tak hovofila: Pas bych ja si vyvolila. A prostfedni hovofila: Ja bych prsten vyvolila. Nejmladsi pak hovotila: Ja bych Rajka vyvolila. Pas mi casem rozdere se, prsten zkaze nevyhne se, Rajko zdstane vsak na vzdy. I pHriti pisefi vyznaduje se,dvojmyslnostiu v tonine, omezujic se na pouhou kvintu, ale rCtz melodie mluvi vice pro ton aeolick~. Jinak je u pisne te - tak jak se na jihu zpiva - pozoruhodnA neshoda mezi jeji kluzkym plynnym hbit.m tokem a naopak hlubokou vzrusenosti citovou ve slovech. To by sveddilo o starobylosti tohoto nesrovnaleho manzelst.va, na kolik moje zkusenosti jsou sprAvny. ZajimavA vsak je vlastnost nApevu toho, ze taz melodie se beze zmeny s fispechem se muze zpivati patheticky a volne. Plynn6, ne zuolna. Oj, d - voj - ko bi - ]a i ru - menna, oj, d - voj - ko LX --- —,, '... bi 1) Radoslav. la i ru - m6nna! 192

Page  193 Oj, devojko bila i rumenna, ) Co jsi srdci nad vse drahb byla, dokud jsi mne v fiadrach svych nosila! Miluj mlIdce, dokud jsi d~vojkou, -- vse odplyne, a starost pfiplyne - at' vis, zlato, kterak boli hlava I Hlava boli, jak by sholet chtela, iidra bolem prodchnuta jsou cels - a fitroby lasky plamen vyzeh'! Trojdilny takt je vzdy u jihoslovanskych nApadny, n6kdy i podeziely. Piseni, kterou zde kladu, chlAcholiti se snazf nAs za to primitivnim svym razemn. ivue. L _ ---- __. -- Oj,:y div - ko u - sm6 - va - va, ve-se-le r = jsou o - i tvo - je. Na koho jsi pohledela, kazdeho jsi poranila. Na mne t6e jsi pohledela, na mne tez jsi popatlila. Co by dala bila vila, bys mne byla nespatila? Ja bych dala bily satek, a na satku vysila bych v kvetu krasn6m jmeno svoje, jm6no svoje, jm6no tvoje, necht' si spolu pdhovofi -- neppiteli srdce hofi. ') Kazdy vers se opakuje. 193 19

Page  194 Nevha vane z nisledujici pisrn6, ze. slov i n~p~vu: demnJ, ne voin ei. An - - li *je vo-du i j e, An - i -je vo-du li j je. And~lije vodu lije, Kdybych k tomu jest6 mbla ve vod6nce vyhli2'1 se, 6ern6 o,6i i obrvil, takto s sebou hovor vede. v~ecky hochy bych zmimila, Chv~da Bohu, jsem t6 krisna! kalud6ry o~enila 6elo zdobfl rus6 vlasy. a popy bych rozpopila. Dominantnfm r~zem charakterisuje se tento pop~vek, jen2 vypadA jako prodleva na dominante'. Vesele. __ _ ~~~tz~zz Iiz U -trh jsem, ejhle, u -trh jsem kvi - tek ze ze -m6. Utrh' jsem kvilti 6ervene', dal jsem je z Idsky dflvce sve'. Koho ty kochi~ mimo mne? Nikoho, drahl4, ne,2 tebe - nyni v~ak nechci ni tebe! V pikantnosti,,vz~jemn6 se podporujci dru~stvo" tvohf rozmarnY n~pe'v a tekst ndsledujici' pisnd: 194

Page  195 Veseie, ost/e. Po vo-d~n po vo- d~n - ce, po vod~n po vo - den-ce Ja -ho -da se 1Ae - ife, Ja -ho - da se b6-fe. Po vod~nce Jahoda se b~fcel za Jahodou Radoje na koni, za Radojem Jahodina matka: Zastav se pfec, Radoji na koni! Tam je moje Jahoda na vod6 - zpozdilou ty nepolekej, mladMe! Studem ona do vody mi skodii, strachem. ona v lesy zab~hne mi! Nestrachuj se, Jahodina matko!I Celou noc mi v ngru~i dnes spala, poditala sponky u dolamy, napo~etla sedumndesit sponek, sedurndesit a sedum sponfIdek. Spor o toninu by mohi bNt veden (nehlede' na melodicky zvysen6 tony na konci) ve pHklad6 zde poloz-ene'm. Avs'ak teskn~r r~z melodie a slov a spolu ohied na polovidnf zAv~r (na dominant6) u pisni jihoslovanskych zvyk]y, kioni n~s ku tonine' A-mol (vlastne- dorick6' na A). MirnI. Cho-va -la- Mil- ka sla - vM ka, sla -vi6 ka, cho -va la lii - ka sia VICK& Chovala Milka slavi16ika, chovala plnych dev~t let, a kdyg let dev~t pinil se, mladi so Milka provdavI, 19519 19*

Page  196 slavicka ptacka prodava. Prosi tu slavik divcinu: Necht6j mne, Milko, prodati, budu ti pisn6 zpivati, budu ti zpivat ialostn., ktcrak se Milka provddva, slavicka pt6aka prodava. K symfonick6mu spracovani vybizi velkolepy, v prve fasti marcialni napev pisne, jejiz klidny ponmrne obsah teprv v nen6 druhe polovici napevu s lehce plynouci melodii se jednocuje. Pochodem. Lr-O -I-.I-.I -- -___ - - --- ~ ---~_l --—. - Na tom po - li Dri-no - po - li, na tom po - li I Li -- Dri-no - po - Ii kr- 1 --- o --- ----- _-_sLn v - no Icra-sny vi - no ___ I _ t- -~ -_ hrad, LL _, AP, ___ i_S - F-f&kra -~ s vi — krd~ - sny vi _o h ra1d -no - - radno - hrad. Na tom poli Drinopoli krasny vinohrad, hlidala jej Drinopolka, lepa devojka. Vstal jsem rano, casne rano, jeste pfed zorou, a potkal jsem Drinopolku, lepou devojku. V lev6 ruce hrozen nesla, v prave rozmarin. Ja jsem pfal ji,,dobre jitro", zadam rozmarin, a ona mi odpovida smutne, truchlive: Nech mne samu, chlapCe mlady, ja jsem teskliva, mam te hocha mileneho v daln6 cizine. Pisu ja mu drobny listek: pPijdi, hochu mdj! Nemohu ja k tobe, drabh, do tri dlouhYch let, zarostly mi ony stezky, kde jsem chodival, mila moje provdala se, co jsem miloval. Vzacnou ryzosti v napevu i slovech honosi se piseni o,Jane, materinu zlate". NApev pochAzi z doby, kdy nArod srbsky dovedl pracovati v hudbe s pouhym tetrachordem - se Utyimi t6ny. 196

Page  197 Ale rozvinuta ry tmika melodickou jednotv~rnost snaz-i se s ve~ker~m ifisilim a se zdarem zakr~ti. 1 tato pf'set' kondf zt~v-rmplv~~ Voin '. Ja-no mo -je, Ja - no, ma-te - - no zia - to, Ja - no mo-je, Ja - no, ma-t - te no zia- to. Jano moje, Jano, matefino ziato! K62 bych s tebou, Jano, mohl setkati se. setkati se, Jano, v u~i~ce td fizk6! Hochu ty mdlj, hoclhu, mladyi, ne~en~ny! Co 2e pak bys, hochu, mlady u~inil mi? Nejsem kdoule, hochu, abys do mne kousnul, ani jab'ko, hochu, abys pf ivon6l si, ani oran2, hochu, bys mne v kapsu schoval, 1e jsem divka, hochu, bys mi lice zlibal! Kdyby o plodnosti hudebni nebyly dostatedny'mi sv~dky p1r-i kiady dosud uvedene', sve'd~il by o ni pfrikiad n~sledujfcf, kde pi'sefl opatifena je dvojim n~p~vem a) a 6). Hust~ji se pfihazejli pfripady opacn6 (u v~ech nArodu' vulbec), 2e ku jednomu n~pe'vu t~hnou se teksty dva i vi ce. a ) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ Sto Ii-je -pa o-va no-va go-di - na, go di -na. 1.97

Page  198 b).- J__ Sto li - ie - pa o - va no - va go - di - na, go - di - na. Sto lijepa ova nova godina,1) jo2B) je ljep~i sjutra danak srijeda. Ja izgubim mog dilbera3) lijepa, ved ga takvog st.di necu lijepa4) i za moga dzuzel-nagli vijeka.b) Moj dilberu, kroz dan cu te plakati! Ne zadaj me zugnej rane pod grlo, a te mene drugy kori, dilberu, da znam dilber, da si meni nevjeran, bi ubrala jednu kitu lcvena, da se kitime) sa njom do vjeka. Napadne rozvinuta melodika pi skrovnem rozsahu tonu (nepofitame-li e v predposlednim taktu, tedy nepi'ekro6uje piseni 6istou kvartu), nepravidelnost v taktu (takt 4 a 8) pri spravn6 jinak periodite a obvykl spad k dominant6, vedouci posleze k polovidnimu zaveru charakterisuji pisefi tuto: Dva su - cvje - ta, dva su - cvje - ta u bo - sta-nu ra - 1) Krasnr je ten novM rok, a)jet, 3) ztratim sveho mileho, 4) jiz tak krdsneho nedostanu, 6) za sveho krdsneho veku, 6) zdobim. 198

Page  199 sla, u bo- sta -nu ra - sla, dva I?1 Su - oj e ta. Dva su cvjeta u bostanu raslal) plavi zambul2) i zelena kacla'). Plavi zambul ode4) na Doijane, osta5) kada u bostanu sama. Poru~uje zumbul sa DoIjana:,,Dugo moja, u bostanu kado, kako ti je u bostanu samoj?" Odgovora iz bostana kada: "kto je nebo, da je list artije, kto je gora, da su kalemovi, Rto je more, da je crn muredjens), pak da) pi~em tri godine8) dana, ne bih mojih ispisala jada9)! Zajfmav6 proloz'enA 6etn'mi vlo~kami je n~s-leduj (of pfsei'i po vsem. Srbstvu rozprostran~nA. Vsuvk-y (bred~ano, bred2idi) jsou tureck6, a pokud vim, jimi, jakoz' i melodif so HAIf od tdze pisne' v okolnfbh zemich zpivan6. Bo- lanio) le - 2i broil) Ka - ra Mu - sta - fa, bo I an le 2i, d~a-no, 12) Ka - ra Mu -sta -fa, bred-tii di, bo-lIan Ka -ra Mu -sta -fa, bred-9i - dig bo-l]an Ka -ra Mu - sta - fa. 1) Dva jsou kv~ty na zahradO ro stly, 2) hyacint, 83) narcis, 4) odegel, 5) vstala, 6) kdyby bylo nebe listem papiru, hora brkem a mole inkoustem, 7) kdybych, 8) roky, 9) b~d, 10) nemoce, 11) tureck 6 slovo vsunutW, 111) dUne, (vsuvka); zde za~ind ptip~v. *) I a 2 zna~i varianty. 199

Page  200 Bolan mi le2i Kara Mustafa, Bolan mi le~i, hode da umnre9), kraj 2) njega sedi tanka Stojanka, kraj njega sedi, ticbo besedi. Ko de da t' nosi to svetlo orLAje1)? Neka ga nosi taj Ajduk Veljko, jer4) je on bolji5) junak od mono8). Ko de da t' pa~e tu britku sablju? Neka ie pa~e taj Ajduk Veljko, jer on je hoiji junak od mene. Ko de da t' ja~e tvog vrana konja? Neka ga ja~e taj Ajduk Veljko, jor je on bo~ji junak od meue! Ko do da t' Ijubi tanku StoJanku? Neka ju Ijubi taj Ajduk Veljko, jer jo on hoiji junak od mene. Ost're Mlnkovana ye svfch Mastech, ale naopak pe6liv spo jovanA, kdc so ma po~iiti s opakovAnirn (v~dy takt 4), jest pisenh __ _ ~1mE~'~ 3 Momde7) mi procije kroz se-lo"), 1 e 1 ell), tam-ni-na bjeno vid -joh,10) mom-6o mi prodje kroz se - l, le -le, tamnina bje - e, no vid -joh. Mudno mi dodje, pogihohil). Zovni ga, majko,12 ) na konaki,3), zovni ga, majko, boga ti!,,Projdi so, kdori'4), momdeta, ono jo momde gradjande'5); mom~etu valjal 6) rakija, momdotu vaija vedera i gradska meka postoija." Zovni ga, majko, na konak, zovni ga, majko, boga ti! Mojo mu odi rakija, moJe mu lice pogadal7), a beob gric zaslada18); rosna mu trava postoija, vedro mu nebo pokriva6, a moja ruka uzglavlje;19) Zovni ga, majko, na konak, zovni ga, majko, boga ti! 1) UMie, 2) U, -3) kdo ti bude nosit svdtloul zbraii?, 4) neb, 6) lepMi, 89) tento vorg so peje misto pfipdvu, 7) chiapec, 8) skrze yes, 9) bdda!, takto zde bezvyzn. vsuvka, 10) neviddl(a) jsem (bez rodu), 11) boin6 mi bylo, hynula jsem, 12) pozvi ho, matko, 1-3) nocleh, 14) cicero, 15) m~tanski, 161) tfeba mu, 17) kola, '11) cukrovinka, 19) podu~ka. 200

Page  201 Skutednd neurditost toniny a jednoduchost melodickA jsou iudely teto pisne: Volno. _-_ I. Gi - ne, ve - ne sr - ce u me- i II - ni-ka, ) u me - ni - ka. Sto mi moja ne dolazi dikaa). spominanje, tesko uzdisanje!6) Da3) mi dodje, da mi srce prodjo! Kad uzdahnem, hodu da izdahnem! Da zna~, diko, kako srce bole, More, diko, gdje si za toliko6)? srce bole, hode da izgore4). Da ti znaje~, kako vehnem za te! Moja diko, moje milovanje, Kad ja lezern, molim7) boga za te, milovanje, sladko spominanje, a kad spavam, sve o tebi sanjamn). Naklonnost ku tahle melodii vykazuji skoro vsecky dosud uveden6 priklady. Vyminku vystredni tvoH usedne jen pisn6 6. 4. a 11. Melodie nasledujici vsak se vsech sil opet vyhovuje choutce, jednim otevrenim uist co mozno nejvice povediti. To vsak velice podporuje li6eni pisne, kde si mldec styskA na d6lku noci, kdyZ usnouti nemohl. Jet melodie zosobnene zivAni. Mirne. I_ Kol - ka je nod - ca no - a~_ J_ —. —~. __ _ --- nja,9) kol - ka ie nod - ca no - ca - nja. 1) Hyne, vadne srdce u mne, a) drahy, 3) k6z, 4) chce shoreti, 6) vzdychani, 6) tak dlouho, 7) prosim, 8) s nim, 9) jak dlouha byla dne~ni noc. 201 20

Page  202 San mi na odi ne dodje, slu~ajud ijepe ijepote, dje tanko poju djevojke, al moja draga najlep~e. V kojugod1) rije6 zapjeva, u svakU2) mene vzpomine, gdje mi ved63) dragi ne dodje. Al') su mu konje sustali6), al mu je spenza manjakao6), ali mu majka ne daje? Nit) Su mu konje sustali, nit mu je tro~ak manjkao nego mu majka ne daje. Du~a joj raja ne mala8), ved joj se zmija savila oko pokiena direka (2ebfik),). Krajne'j'g jests miry v pfesycenosti t~hI6 melodie dosahuje se v pisni ndsledujici. Ale op~t nekone~nost a vypl'vajici z toho tesknost, jako2 i Eeolickyr ton je tu v pkisn6 sluz'b6 slov, v nichAdivka Z'aluje, Z'e ~jeji smutku neni konce na v~ky."1 VoIrnj. -~ -, I____ Pe z f i I I~Ff~ -I~- i~~ Go - lu - bi -ce bj e - la, uto 0) Si ne -ye - se - la, go-lu - bi -ce bj e - la, 9to S ne - ve se - la. Moj golube beli, ti me rozveseli! Na licu. vesela, u srcu 2alosna, Mto m' odlede"i) golub u goru bez mene, Mojoj tuziI2) nema kraja ni do vjeka. 1) Ve kteroukoliv, 2) v ka~dou, 8 ) ji2, 4) zdali, 1) znavili, 86) pen~z nedostalo, 7) ani, 8) k62 jeji du~e raj'e nem;!, 91) a necht zmije se ji ovije kol pekelnedho 2ebfiku, 10) proc?, 11) mi odlet~l, 12) moji touze. *) I zna~i, 2e noty s no~kami vzhi'ru obrdcenymi zpivaji sepo rV6 anoty s no~kami dold~ obrdcenymi p od r uh 6. Jinde to znadi varianty. 202

Page  203 Vsuvkami tureck~mi (refrenem, do vnitff slohy vklWdan~m) upozornuje na sebe tento p'rklad, jenk v~bf ku zajfrnav6mu srovn~nf s pi'sni 14. Jest velice poun6n, poznati, jak jeden a tk2 obsah. rtizn6ho spracova'ni ye slovech i melodii dojiti m~e. A zajimavo nem'n- je, Z'e obe' prfibuzn6 pfsn6 v tomt&z' kraji jsem nas'el. Za-gor -ki - nj a ko konja ja - e de] d~ii-di dia -gi ga -nom dej. za -gor -ki - nja ko -kon -ja jae, za -no mo -ja, diil be - re. Zagorkinje konja ja~e, Bo~e mili, jepa ti 8am!I konja ja~e, sablju page. Jo~ da su mil) erne o~i, Nad vodu se nadnosila, sve bih staros) pomladila, sama sebi govorila: kaludjere ofenila. Zaji'mavA riuhnos1t v taktu nal&zA se v p1 sni: Podpuh~nuo 8) vi - har, od mo - ra, haj-de ma- le podpuhnuo vi - bar od mo -ra. 1) JeWt k62 m~m, 21) v~e bych star6, 8) zavi1. *) Zpilva' se kterfkoliv ze Ofi t6nid. 'AROV3 20*

Page  204 U~ehnu granu badema,1) pod badem spa~e djevojka, 6udan sanak snjiva~e,2) dje se voza u galije,8) i u galiji Ilije, na Eliji tanka ko~ulja, od belimaka 4) predena, od bile svile vezena6), od suva8) ziata slivena. liii pitaJu jarani7) oklenO) ti tanka ko~ulja od belimaka predena, od bile svile vezena, od 6ista ziata slivena? Al") ti je majka naprela, al ti je sestra navezla10), al ti je Ijuba donesla? Nit mi je majka naprela, nit mi je sestra navezia, ve6 mi je ijuba donesla. NMsledujfid pifseni, zapsanA v Podgorici, je vlastne- domovem v Katunsk6 nahii. Je to ~poskofnice", t. j. pi'sefi, ph~ ni'z se ples-e. NMpadn~rm, vedle prastar~ho ndpe-vu, je politick~ obsah textu, jenztdhne se ku poslednim pfevratu'm na Balkdne- a kter6mu snadno lze porozmmeti.:1 R.~ -. -:0 ja -bu - ko Zelenti si rod -rodila, na dvJe orane11) dvje jabuke, a na tredu sokoi2) sjedi, ravno poIje pogleduje, dje ko~uta18) vodu pije. Bje2 ko~uta, jadna bila, ze - le - ni - ko:] eto lovci Hercegovci, 2ivu 6e te uchvatiti14) caru de te pokloniti, Orahovo i Grahovo, ravno polje Sarajevo. = —i-A Celkov' piehled o pi'snich, zde jako p~lklad uveden'rch, shrnneme v ndsleduji'cf -rdky. Nejcenne'jsfmi pffklady jsou 61'sla 4., 16. a 19. Jsou to typy po slovech i po n~pe'vu. Na nich nerif - aspofi pochybuju - ni prdsku novoty. Z te-ch tHi vyniktd ryzosti nade vs-ecky 6. 19., jejif' skvostnyr tekst dy'se pravou sv62estf ducha dom~cfho, starod~vn~ho, melodie pak svym rozm~rem pouh6 kvarty, polovifnfm z~ve'rem, 1) Zlomil v~tev mandlovnilka, 2) divny sen snila, 8) jak se veze na galiji, 4) doma'ci bile' pIdtno, 5) billim hedv~bifm vyMivand, 6) ze such6ho (6i 204

Page  205 hojnou melodickou vyzdobou a klideln totez dokazuje. Cisla tato mohou byti po strAnce bAsnick6 i hudebni pravzory, dokazujice ve prikladech 4. a 16., jak znamenit6ho vfrazu mozno i pri prajednoduche hudbe dcsici. Jsou to pisne, jez ze tri ter6i, o nich2 jsem se vyse zminil, zddnd ni jedin6ho nechybila. K nim priraditi bych se nerozpakoval i 6. 11., kdyby nebylo toho, ze pisefi ta napadn6 se vyhybd spojovAni vice tond na jednu slabiku, kdezto pisne ostatni vesmes - a misty vystredne - hovi tahlym melodickym dlouhodechym ozdobam. Pisen ta pripominf melodie slovAcke, jichz zakladnim rysem je: na 1 slabiku vzdy 1 nota. Zde jen jeste 6. 9. k t6to pisni se prirad'uje. Rybdci na stoku Zety a Moraci s ~krosnemi<. Ostatni pisne, zejmena po uvazeni pripojenSch poznAmek, kazdy (bude-li se o to zajimati) snadno si roztfidi die d/lidel, jez jsem vytknul. Pripojovati podrobn? prehled a rozvrh nebylo by mistne v teto knize. Radu tu kazdy bedlivy pozorovatel snadno sestavi si sAm, a jA jen zde postavim jeji posledniho /lena, t. j. 6isla 10. a 13., jez ani nApevem, ani slovy nevzbuzuji pochybnosti o tom, ze vznik jejich nespadA do zas16 jit doby klasicismu srbsk6 narodni poesie, nybrz do veku noveho. Pri nApevech jsou charakteristickrmi upln6 zAvery, u 6. 13. takt 3/,, u 6. 10. celA stupnice a moderni melodika, coz pisne ty odsuzuje sice, pri tom vsem ale nesveddi o prichodu jejich z ciziny. Pouze je to dokladem mlAdf pisni tech a ukazkou, jak se zde v nov6 dobd tvori. 205

Page  206 Cisla 1. a 9. nepolozili jsme na misto posledni - a6 by slova plne toho zaslouzila - ponevad nedostatky tekstu vyvzeny jsou znamenitymi melodiemi. Ovsem nezapirAm, Be nap6v 6. 9. je napadny neobydejnou vybrousenosti, postrAdaje prostomyslnosti, jiz se ostatni pisne po nejvice vyznaduji. 7. P. A. Rovinsky a Dukla. Prvni osoba, po kter6 jsem se na Cetyni shanel, byl Pavel Apollonovid Rovinsky, rodem Rus.,,Je v Podgorici, vykopAva Duklu," zn6la odpoved'. A tak prvA osoba, po niz jsem se v Podgorici vyptaval, byl zase tyz pAn.,Je na Dukle," sdrlovali mi tu.,,OdchAzi rtno a phchAzi ve6er, tak k 7. hodind." Nemeskal jsem, a oprdsiv pouze oblek a malouuko se ob6erstviv, spechal jsem na Duklu. PtAte se, kdo je Pavel Apollonovi6 RovinskI? Tezko mi iHci. On sam nic na sebe nepovi, a po zivotopisu jeho darmo jsem pAtral. Ze se narodil, o tom nelze pochybovati, ale kdy, to nevim. Take mi znAmo, ze umfe, ale kdy se rozhodne tak udiniti, rovnez mi dosud tajno. Budu moci nanejvyse dtenari neco povedeti z toho, co se mezi temito dv6ma epochami dosud s nim udalo, co jsem o nem z cizich ast slysel a jak jsem ho poznal. Neni toho sice mnoho, ale za to jsou to velmi pekne veci. Byl tusim professorem universitnim v Rusku. Zajimal se sice o lidstvo vuibec, ale o svet slovansky piedevsim. Ze nas Cechy na pr. poznal nejen dfikladnymi studiemi, ale vlastnim nazorem cestou do Cech, jsem uZ u prilezitosti rekl. Ze slovanske lasky sve Polaky nikterak nevyjima. Vybral se do sveta, nevim, 6i snad pro rozpor s vlAdou, a obesel, pokud vim, c1ly svet, hledaje svobodu a pravdu. Nenasel hledan6ho sice nikde z pina, ale zajimavo je, ze se usadil posl6ze na Cerne o06

Page  207 Hoi'e, kde ted' uz' po 13 let 2ije a zemi a nttrod studuje. Nernou Horu. procestoval n~kolikr~t s~~m i prov~zeje uOence cizf, nejvys'~ body a nejneschu'dne-j'~ vicekrAte slezi, v~e pfrem~ril, prozkournal, s lidem hojne- se styikal, od n~ho pi'sne', pov6sti, prislsovi, n~izory narodni zapisoval, a posi~ze uchystal k tisku knihu, jejfU prvy obsAhly dii v Petrohrad6 r. 1888 vydan, a druhy - dokondeni Spojenf Zety (s prava) s Morac'f (s leva) pod mistem, kHe st~vala Dukla. prWv se tiskne. Dflo se zove ~Cernogoria ye svd minulosti i pHftomnosti. Geografie, historie, etnografie, archeologie, soudasnd polo~eni. Sestavil P. Rovinskij." Poznati Rovinsk~ho dokonale) by zna~iio vysiechnouti chvalozp~vy vs-ech cestovateliuiv posledni'ch let, jimz' ka~de'mu byl ochotnlm a neodme'niteln~m radeem, dasto i obe'tovn~m prutvodcem. A jests pot-rebn~js'1m by bylo vyslechnouti bias lidu 6crnohorsk6ho, jen2 mu je jako~to sv~mu vzAcndmu pfriteli a neoceniteln6mu poudovateli prikladn'!oddAn, tak Z'e na pfr. i kArAni jako' pr'Atelsk' dar vd&~n6 od n~ho p'rjimA. 207

Page  208 Neni nAm trfeba ptAti se Nernohorce:,,ZnA~-1i gospodina Rovinsk6ho?", pone-va6 n~s lid tou ot~zkou salm p-redejde. M~me se mu zn~most! tou patrn6 legitimovati a proto ph sv6 tdzavosti brzo se nds optA:,,ZnA~-li Pavia Rusa?" nebo podobn6. Mne' samotn~mu bylo ph styci'ch s lidem 6ernohorsk~rm velice pfLjemno pozn~vati, 7 e jsem prolomil kiuiru zdr~elivosti, se kterou Cernohorec cizince ph v~I' sv6 jinak zdvohilosti pfifija. Je pfftelem vy6kavaci' methody, nechA cizince jednati a miuviti, ba donutif jej k tomu, a pak teprv s~m se bud' rozehieje nebo prost6 odvr~tf. A znamenim, 2e se ledy prolomily a obleva nastala, b~valy mi pozndmky, je2 o mne hlasit Cernohorci prond~eli s disme'vy:,,On hovoli jako gospodin Rovinsk~I",,Nejsi ty Rus?" tAzali se mne jindy.,,Nikoliv.',,V~dy mluvf~ a jednA.~ stej'ne jako Pavel Rus!" Trfebas vysv~d~en!, dane' mi prost'm lidem, bylo mi velice lichotive', neuv~ddm je tu z marnivosti a prosim Pavia Apollonovide za prominuti, Z'e jsem naivnf v~roky zde uveirejnil. Ale u~inil jsem to z t6 pfHdiny, 2e prcive ta prostomyslnost dini je velice charakteristick~mi a vkmluvn~mi doklady o torn, jakou vdhu ma jmeno Rovinsk~ho v nAroUd~ ernohorsk~m. Stalt' se lidu mrnihtkem pro "strance" (cizince), jej2 bude kIdsti pod ne-ho, nebo jemu na roveni. V~Ae zajist6 nikoho, a jA nevim, nebyl-li jsem na Cern6 Hoi'e pffli~ dlouho, abych si stupeni, prvkm vystoupenim ziskany, zachoval. Krome- Oernogorie napsal Rovinsky mnohou broz-uru a knihu ty'kajifcif se Cern6 Hory, ale to vs'e slus-i povaz'ovati za studie drobn6 ku velik6 stavb6, kterou jeho opsani Cern6 Hory jest. Proto jich neuvadi'm, ad mi mnoh6 jsou zndmy. Ale to uv~sti musirn co vykonal Rovinsk' na Dukle, Misteto, jez' tak (izce spojuje d~jiny nAroda srbsk~ho s ARim em. Du kla -je cip, jej2 tvorfl ifsti ieky Zety do Morade. Zde stavalo myt imkc osdl~ za6 dle v'eho D o clI a. P'ivod jeho klade se jes-te pfed Krista. Pov~sti, jez- v lidu okolnfm kolujif 0 clsahr Diocletianu, daly vznik domnine'e, Z'e se tu panovni'k ten 208

Page  209 - A..: ~;~~*F "I A ', I I Most na Zete, vedoucf k Dukle.

Page  210 I

Page  211 narodil a od rodist' sv6ho i prozval. Ale dosud lustiti tuto historickou zAhadu. Ostatne neni pravd6 nepodobnou. V okoli mista Fundinu, kde byly r. 1877 povestn6 boje, rodiste proslul6ho junAka Marka Miljanova. Obe se nepodafilo rozzdejsim nal6zAme a Medun, kde je mista jsou pfvodu S ( <,s(. 1 - Pudorys vykopand Dukly. tDelka od J ku S 67 7/, od Z ku V 64 '/.) Himsk6ho. Jmeno Fundina povstalo z latinsk6ho Fontana (v mist6 onom je mnoho pramenf) a Medun z lat. Medeon. Rovinsky uvAdf dulezity citAt z Tita Livia, jenz znl nAsledovne:,Anicius poslal Perpennu, aby prijala druhy a znm6 cisarovy, a on vypravil se v Medeon, mesto Labeatsk6ho nAroda (Labeatis = Skadersk6 211 21*

Page  212 jezero), odkud Z-enu Etlevu se dv~ma syny, Scerditem i Plevratem. a takt6U bratra Karavancia odvedl v lez'en! pod Skader." Me-sto bylo vp~dem Avard~ v S-est~m stoletif zni6eno. Jest pravde" podobno, 2e 2ivofrilo po osazenif Srbiui, jiz- me-ly u'lohu Avary odsud a z Balk~nu vifibec vytla6iti, ale kdyz' v X. stoleti zaloc2eno me-sto Podgorice, pfreneseno st-redisko kraje zetsk~ho do t6to. Rus Kovalevsk~, jenz- byl na Cern6 Hoffe v letech dty'ricAt'ch, popisuje Dukiu, Z'e rozvaliny jejif ~jsou velkolepe'j'si nez' ty, jimz' jsem se v Italli obdivoval." Ale je podivno, Z'e,,ste'ny tUip~ne zacova6,rozhdzen6 sloupy a perestily, carsk'r dviiir a ohromnn6 portiky" by se byly mohly za pouhou dobu 6tyr desftiletf zasypati tak, 2e Pipefri tu benstarostne' orali a seli a sklizeli az- do r. 1890. Toho roku toti' kn'-e Nikola k~zal P. A. Rovinske'mu,ab na O~et jeho soukrom6 pokiadny jal se kopati. I musily se na prv6m mf'st6 odkoupiti pozemky. Yzato na po~dtku 150-200 lidf, a kdyz'. jsem dne 10. kv~tna na Duklu pfris'el, shiedal js'em ji~ z ht'na zeme' vynoi'eno vge to, co nage obr~zky a nWrt puidorysu nazna6uj e. Pan Rovinsk' po~al kopati v domne'nce, Z'e se tu nalezne b~val~ chrdm kikestansky, t. j. latinsk', zbudovanyr na ostatelich rimskych staveb. Ale domne-nka naprosto uk~zala se b'ti lichou. ZdA se to MUt b asil k a ye smysiu pffedkies1ansk6m, budova ver~ejnym zdjmuim ve-novanA: obchodu, soudu, shromazdov~nif, firad~im, koup~ni, gymnastice, z~bav6. Nco tedy v jist~m ohledu podobne'ho, jako jsou v rusky'ch m~stech gostinn6 dvory, nebo v Orientu pazary, ovs'em 2e ty jsou vyhradn6 jen pro obchod urdeny. Basilika vyzdobena socharni, jichz- zachovan6 sledy zdaji' se odkazovati badatele do 6asut cisafe Marka Aurelia. Na architvarech (ruoznych tfilomkAch), celkem desifti, na~lo se n~co kus'Ych n~pisifi, je2 6dstedne' podai'ilo se rozlustiti. Ze slov t~ch di-ilez'ity jsou dva phrpady, kde vyskytuje se jm6no me'sta ye skratce DOML Pan Rovinsk$y neni dosud se sv'm (isudkem o Dukie hotov, pon~vad p-redne- vyVsledky pom~rn6 jsou skrovn6, rnnoho rozneseno a utraceno (Safaffk tvrdf, Z-e z Diokiey vystavena Podgorie),

Page  213 / 1. Ir_% -- v I 10 Obrizky z Dukly. Odpodinek P. A. Rovinskdho. H-lavice, desky a riimy vykopan(-.

Page  214 I -

Page  215 aza druh6, jeliko2 vtibec v'kopky jeWt nezakondil. Praetujef se tam dale, ale po pi'estdvkdch. Tak na pP. loni v listopadu po~ato ope'tn6 kopati at nedAVn6 &sIo,,Gla.su Crnogorca" pilneslo zprAvu o pflzniv~ch v~sledcich prAce. Je z toho vid~ti, 2e panu Rovinsk~mu prAce v Dukle jeWt diouho bude trvati, a mifizeme byti Z'Adostivi na kone6ny vysledek archeologickdho toho pAtrftnl a bAddni. NalkzAf se tam zvlA~tni vyvy~enina, zvanA lidem,,carsky dvorec", a slibujicf ukr~vati v sobe' celou budovu. Pozemky vs'ak nutno pry vyvlastifiovati, Mm2 price se zadrz'uje a st62uje. Kdy2 jsem. poprv6 na Duklu krflel, abych se s p. Rovinsk~m sezndmil. mAlo jsemn mohi vid~ti pro ife~i, je2 jsme spolu m~li. Za to druh~lXo dne jsem. si dopoledne, dopf~l polodenni vycht~zku a pi'ese v~ecko laictvi svoje se zAjmem. jsem bloudil vykopanyrmi zficeninami, jez' ml p. Rovinsk~T ochotne- vysv~tlova-l. Mnoh6 st~ny jevily stopy mialby, podlahy ml sty byly hojne' mosailkovAny. Jeliko2 podAvdme piodorys s napisy, nebudeme 6ten~fe nuditi popisem. vykopanin a skon~ime staf tuto steskem, Z-e pokud umfni se tSTde, v~sledky kopAni bohu2el nejsou pfili~ bohaty. Pfemnoho musilo b~ti patrn6 rozneseno a znideno. Penkz je tu hodne', av~ak neslyMe a nedo6etl jsem. dosud, Me by v nich bylo n~jak6 unikum. 811 kolem, hlav~ft odkudsi z Vasojevi6i- di z Moradi. Stav~li se tu, aby vid~1i prdci Rovinsk6ho.,,Pavel Rus" se s nimi vrfele polibil a nelenoval stejn6 jim jako mn6 v~e, vysv6tlovati, ba jeWt duo kladn~ji. M61 jsem tu. pffle~itost pozorovati jeho styk s n~rodem. A za nedlouho jsem. molil vid~ti, jak zactiAzi s lidem, jejz' si velice chvAli. Byla chvile odpo~inku, a jA~ s Rovinsk'rm usednul ye stinu k mal~mu. oberstveni. Nakupili se kolemn nAs a Rovinsky jim o leda-em, vyklddal. Najednou se podnou rozchdzeti. "Kam pak?" tWe se RovinskY. "Cas uz' do prAce."pktmvc,, Nesp~chejte!I Dobi'e-li si odpodinete, miuoete pktmvc ud~lati!" A vida jednoho, jen2 v prAzdne' svojf tabat~rce lovi spor6 viasky tabAkov6, aby si "Apanfioletu" upleti, vzal mu ii z ruky a podal sv6 pouzdro na tabak. 215

Page  216 Rovinsky chodi v od6vu 5ernohorsk6m: ma opankly, carapy (pundochy), dokolenice, (kamase se sponkami), sirok6 modr6 saravany, pestry kolem tela pas (revolver ovsem nikoliv), 6e!veny dzamadan a na hlave 6apku. Nosi-li tez bilou guni di zelenou dolamu, nevim. Videl jsem ho vzdy s lehkym obydejnym kabatem, jenz je pfrufnejsi, nez oba 6ernohorske zminene saty, jez se pasem musi prepasati. Chodi vsude vzdy pesky, a proto je vzdy na lehko vypraven. U pasu m, retizek - ale nikoliv se zlatymi hodinkami, nybrz s hrniklem na vodu. Kdo jej potka, kazdy se nafi usmiva, kazdy jej pozdravuje a nebo se s nim liba. A jej nevidi, nafi vzpomina. Rovinsky je dobrym duchem Cern6 Hory, jez v nem ma neocenitelneho phitele. Nikde ji pomoci sve neodpira. Roku 1889. fidil vypravu Cernohorcu do Srbska, kdez srbska vlada slibila vystehovalcum zeme a pro zacatek i pomoc. Mnoho jsem slysel o nem mluviti, nikdy vsak jedineho slova, jez by nebylo pochvalou, jeZ by nejevilo ne-li lasku, aspof zvlastni uctu. Zdalo se mi pri dalsi ceste, ze putuji v jeho spolednosti, - skutedne duch jeho mne stale vsady provazel po celou dobu dtyr nedel, az jsem se s nim opet na Cetyni sesel. JiM kolik roku slibuje z Cern6 Hory odejiti. Za trinacte let byl pouze dvakrAte v Rusku. Z Petrohradu jsem sice dostal zpravu, ze jej tam letos dekaji, abyrfdil tisk druh6ho dilu sv6 nCernogorie", ale nevim, dodkaji-li se toho. Je mu nejak tezko se s tou chudou, pustou zemi louditi, odejiti na vzdy od prosteho toho zvlAstniho naroda. Nevim vsak, neponese-li e r n H o r a odchod jeho tize. U Rovinsk6ho bude zeleti jen jedno srdce —na Cerne Hore touziti bude po n6m srdci tisice. Pak stane se /asovou srbska pisefi: Dva jsou kv6ty na zahrad6 rostly, zdstal narcis na zahrad6 siry. modry hyacint a belounky narcis. Vzkazuje a pta se hyacint z Dolan: Odebral se hyacint na Dolany,,,Duse moje, belounky narcise, 216

Page  217 I -I / I I I - I *w w Pohled na vykopanou Duklu (z~ipadni strana od jihu k severu).

Page  218 I

Page  219 siremu jak je ti na zahradV?" Odpovid6, ze zahrady narcis: "List papiru -kdyby nebe bylo, bystrym p6rem kmeny temna lesa, Mir6 mote kdyby inkoust bylo - a pak po, thi roky kdybych psal ji - - bold v~eh lBych tob6 vypsat nemoh'!" Bol UO toti2, jez' na biflk narcis - C'ernou Horu - padnou, at hyacint - - Rovinsky - opusti svoji druhou dornovinu. NemAf sice CernA Hora prficinu naf 1kati, I e by kiesala. Te~ft se naopak rozkve-tu zl~mi lidmi z~vide-n~mu. Ale odchod pirftele, prav6ho a nezisftn~ho phitele, zabolf tfz'e a hloube'ji, nez'li ztrAta kovu a sl~vy. ARovinsk' je Cerne' Hofre nad ziato! Myslim v~ak, 2e na pope'vek ten tak brzo pofrad je~t6 nedojde. Ulidka v Podgorici. 22*

Page  220 y

Page  221 KAP ITOLA V. DO VASOJEVI(U. 1. Kapitola pro turisty. - 2. Gusle. - 3. Zenaty vdovec.4. V leve' Rijece. - 5. Pod Komem. - 6. Andrejevice. - 7. M~ady poeta. - 8.,Telegraf". - 9. Na balkon6.

Page  222 :t /

Page  223 1. Kapitola pro turisty. w Ibnsko- turecko -ernohorskj zajimavy kraj / konednO jsem se rozhodl opustiti. Pred odjezdem z Podgorice prokAzal mi p. Wimmer jest6 jednu slu~bu: nasel mi kone a sluhu na dals cestu. Sv6ho Luku jsem totiU vrAtil na Rijeku, abych v zajimav6 Podgorici mohl dosyta pob~ti, a zde uinil jsem plan na dalsi okrunni cestu / nitrem Cerne Hory. Z Podgorice minil jsem se vydati ha jihovychod vzhfiru ku Fundan6 a k Medunu, abych zde poznal slavneho vojvodu Marka Miljanova, dale po vysokem (2000 m) hrbetu pies Kom (2400 m) do Andrejevice, odkudz pak oklikou pres Kolasin, DrobnAky a Nik~i( vrtitl bych se se severu opet sem do Podgorice. Pan Rovinsky vsak, s nfmz jsem radu bral, pies Kom do Andrejevice mne nepustil.,,Predne je tam dosud mnoho snehu," pravil,,a za druh6 byste byl v nebezpedi albAnskych itoku. Jsoute tam nyni obfasnO potydky na hranicich - a cesta ona jde t6sne phi Mae, je d1li izemi turecke od dernohorskeho," varoval mne pedliv6. Zlatou tuto radu jsem sice vdedne, ale nerad pfijal, nebot jsem se musil vzdati pomysleni, 2e poznAm proslul6ho hlavra kudskdho, Marmiljana. V t6to nevesele chvili byl mi predstaven ptisti mdj pr6oi6dce, jenz mi po dobu nekolika nedBl mel byti vsim: tajemnikem, pritelem, ochrAncem, rEdcem, uditelem, sluhou i strfcem. Die po 223

Page  224 chvaln~ch zpra'v, je2 ho p-redch~zely, o~ekdval jsem ho dychtivea nakreslil jsem si ho v duchu nejslidn~jS'imi 6arami a rysy a namaloval, nejjasne'j'gmi barvami. Vs'ak aby vAs d~as, pane Wimmre, i s vas'f ochotou! Ejhle, kdo to do dvefli vstoupil! Zachve-I jsem se. Pfrede mnou tWrila sedm stirevifcui vysokA hranice lidsli'ch kostif, pec1IvM pota~enA hrubou, velmi ozdobne- ne~tovicemi pod'obkovanou ko~i. Nekone&n6 nohy jako late- v6zely v tenk'ch b~loz'lutych arnautskych gatich, na ivot6 zachovalej-i ml sta rde'1a se purpurove- hanbou za vybledlA a vytfelA mista ses-16ho rud6ho dz'amadanu. Fialov6, vatou pod~it6 ru~kavy staly se na pove-domychI mistech obe'ti bfritkych loktii. Smeknutim depice se zjevu valne- neprosp~lo. Jehelnat6 viasy vztekle ze Ibi na rozlidn6 strany vyrAZely, jakoby, s bydlist~m svym nespokojeny, z nevdbn~ho mista ut~ci hodlaly.,Vousy - asponi se tak zdd - uz- hanbu tu hospod~h u~inily, jak toho lys6 6elisti mohly byti dokladem. Snad u~ily za zAminku k odchodu sv6mu pfile~itosti, je2 jim negtovice poskytly. PHUti miuij tajemnik, pHitel atd. sna~il se vlfdnym prohnutfm pAteire i fitdiu zbaviti, se aspoi'i jednoho stifevice sv6 pro21ukI6 d~1ky, jako zase na sv6 vychudl6 a do hne'da opAlen6' tv~h pokou~el se vylouditi vdbn& a pfifjemnyr vy'raz s vegker'm ifisilim pkislu~nych lIc ni'ch svald~. Ale v~nec ostrich bily*ch zubiui, je2 se ph torn objevily, a 6ern6 velke' o~i, jez- ye hlubokfch diilcich opisovaly geometricky zcela sprAvn6 kru~nice, -ves'ker6 ty pokusy, vzbuditi milk dojem, na dobro mahly. "Dobar je ovaj momak, te siguran - dobry je to chiapik, a spolehlivy," rekomandovajI mi jej p~itomny jeden podgoricky fi-rednfk.,Nejleps'i, jak6ho mozno v Podgorici nal6zti. Pan Wimmer m~1 velice MVastnou ruku. Bude va's, gospodine, st're~iti jak oko v hlave', a poz~nAte, az se do Podgorice vrAtfte, 2e, si jej clivAliti budete. I kone' mA dobr6ho,,Nevezmnu sv6ho, ale vezmu bratrova, je lep~if -"1 vpadl do fedi oslavovan'. Nev~d~l jsem, co na vs'e rfici. Ani na okam~ik nebyl bych se rozpakoval dMove-ka, toho vrAtiti, kdyby nebylo krAsnych slov osudnon' 224

Page  225 .~: '`"~~Z~.-... .~ ~~r; hy; ~~c*-~.r-: *.~ ``.~~.I r~ ~ is~; ~~I!'i i',.r -~~rr:.~L*: C1 ~ygW'F... ~*~ P:f~l.,*, *" ~ ~~.II,,r -~~- ~- 'yS,C"i: t.b.;.p*L1; I:Z J P~J~z,~ 2~S .~1-. i "* ~ 4. ~.". `:~ "" ' '~;L:'.:'"F: Z C r~` ~~: r; '~: s ~~,: ..~ r 'r, ,"'s~1:,.~. r~ ' '~ `~ ~~,1- `~' ~.,~e, tror~:~ ~~t -~I' "' ~;.Fi: ~: \, `~,c,:~';;5ru (.~"~i~~~r~~.,~s ~ rtt ~~-::'~.~'' ~e~~ ~~. ~.;~`~.~ ~:..1 r: ~~,"e_..9; ~,I~i::~:.::~~'l~;i ~c~.~~)~~", ~11: ~~~'~ 1~~.~ l*llEd jyl*1ICrr ~~ ~3 L r i.;3~, ~ `:~-~. ~.tz::::Y: -3 '?I )at,f,:~v'c.~ ~~".:I tli.~l*Fr:;; Podgorictf kozeluzi na ceste ze Spuze domu. 23

Page  226 t i I I I I I I I i I

Page  227 n~hodou pfrtomn6ho fifednika, je2 mi br~nila, abych dojmu sv6mu popf'Al voln6ho prfichodu. Musil. jsem trapny pocit v sobs utlumiti. Mlel jsem a jen pfremyslel, nenajde-li se z~minka, -pro kterou byoh mohl snad plece nabizenych slu~eb nev~bn6ho toho mute odmif tnouti. Jeho poznAmka o koni zd~la se mi k tomu poskytovati,,Nevim, co ti'm myslf~, r-ekne~-li, "lepgf Uh~l "! Upozorfiuji t0, 2e nejsem jezdcem, a 2e muslin tudM miti kon6 bezpe~n6ho, jen2 bude klidn' a s~m s vas-ich cest moudry. Na jin~m koni ti nepojedu!",,PrWv takovy je HAd, na n6mz' pojedes', pane! Jak jsi fekI, gospodine: Kliden bude a s nas'ich cest moudry. Bude~ moci na n~m sp~ti. Ostatne' na okamz'ik te' neopustim: na kond tO vsadfm, s tebou neust~le pidjdu, a s kon6 t6 op~t slo~im." "Mi'2ete b~ti vskutku bez starosti, pane,' pfisv~doval k m6 pramal6 spokojenosti ope'tn 6inovnik. ~Nedopustil bych ani jA k tomu, aby vzal kon6 nebezpe~n~ho.' "A znA.'-li cestu? 2" h~pu se jako tonouci chabfth WMbe. Vezmu pak do ruky mapu a di'v~m se, bude-li Vule MiIjanov -- tak se zval stra~ny' onen 6lov~k - dob're iikati stanice. Vskutku: ni jedin6ho sela nevynechal, ni jedin~ho hAnu neopomenul. "Co pak sedlo? MA~-li dobrV? Na va~ich dfev~nych 1e~enich sede'ti nemohu!"',JakA to otAzka, gospodine! Kr~sn6 sedlo m~m pro t0, ko~en6, se 2eleznymi t'remeny!" ~Nerafte se pranic strachovati, mil' pane,' ujal se op~t 6inovnik Miastn6ho Yule vi'6i mn6 uboh6mu. "Je to jeho povinnost, aby se vs'im nMle~itd opatfil, a on to take6 u6ini.' Co jsem m~l. vice de'lati? Uvykal jsem tedy jeho zpropaden6mu u~smevu, uvykal i t~m hrozn'rm oMm, je2 se konedn6 piece nezd~ly tak zie sviftiti, uvykal i my~16nce, Zve mi nezblv&, ne2 s odevzdanosti do viuile bo'i' vlo~iti osud svifij pro pHrftf dobu do rukou bytosti, o ni2 nikdo neznA nic pov~d~ti krom6 chv~ly, ale je2 sama sv~Im zevnejskem zdA se vi'tezoslavne' naprosto vs'e popirati! 227 23*

Page  228 ,Toz zitra po poledni prijed' sem a odtud se vybereme!" dim, hluboce si vzdechnuv.,MAm, pane, koupiti sAm chleba, syra, soli a jinych potreb na cestu?",Prijd' o neco drive a poradime se o tom spolecne." Zaparou (zlvdavkem), jenz je zde jako n nAs uvyklosti, spedetil jsem smlouvu, ku ktere jsem byl takrka dohnan.,Prijdes-li vsak jiste?" odvazuju se, klada mu na ruku peniz, ke sm16e otAzce.,,0 tom nepochybujte, pane," zastal se sluhy cinovnik, a obrAtiv se k Vuli, udelil mu na rozloudenou tento rozkaz:,Ty prijedes zitra hned v poledne, abys mohl opatriti gospodinovi vse, 6eho potrebuje. Na ceste pak mi ho strez jako vlastni matka, at se mu nideho nestane, at neprijde k ufrazu. Co by svet rekl o Cern6 Hore, kdyby melo byti cizinci ublizeno? Dobre mu ve vsem rad' a v prAci jeho mu pomAhej. A stejne at mu i jini cini. Jsi za vse zodpoveden. Beda tobe, kdyby si mel gospodin po nAvratu na neco styskati I",,Pravo si kazao, gospodine! Ni jedineho stesku nesmis z ust toho cizince slyseti, a uslysis-li, pak se podrobuju kazdemu trestu, jenz mi prisouzen bude." JeWte jednou blyskly Vulovy odi a trpytly jeho skvostne zuby, na6ez protAhl se jako cibuk polootevrenymi dvermi ze svetnice.,Dostal jste, pane, velmi dobr6ho 6loveka," ucpal mi usta 6inovnik, jemuz jiz jiz jsem se chtel s tisni srdce sv6ho sveriti.,,Budete velice spokojen. Je to naskrze poctivy lovek. Ont siromach (ubozk), jenz z Gusinje (misto v Turecku pri hranicich) utekl se 3em. Opustil pole i dfm, nemoha snesti nAsili a krutosti tureckych. MuZete se mu bezpedne se vsim sveriti." Strudny jako bolestne obsany' tento zivotopisny nastin nedovedl zmirniti nikterakZ stesk, jejz sveriti nebylo komu! Stajil jsem tedy v sobe na dobro sve pochybnosti o ctnostech Vulov$ch a o6ekaval poslusne dne pHs-tiho, dne odjezdu. Tou chvili nastupovala cesta moje sv6ho prav6ho stadia. Budu blouditi s neznAmym 6lovekem bezcestymi pustinami, obrovskym 228

Page  229 labyrintem hor a dolu, vzdAlen posty, prost zv6sti z domova, o nichz ani nevim, kdy se mi jich op6t dostane. Noclehovati budeme tam, kde nAs sily opusti, jisti to, co obezretne do svych vakfi skryjeme, a mluviti s temi, s nimiz nAs nAhoda svede. Tesil jsem se na tuto pritrpklou a nakyslou lahfidku, a jedin6 jsem se lekal, aby sily moje v rozhodnych chvilich neukazaly se byti men~imi me troufalosti. Nebyl jsem vinen t~mito pochybnostmi, protoze nebylo vinou moji,.e jsem diHvejsi sv6 cesty pri pohodli I Ac 3Mazanica, fidoli Moraci mezi Bio&i, rovinou Podgorickou. odbyval. Mohu-li za to, ze na minulych svych poutich jsem se stykal s vymozenostmi kultury? Miue-liz nasinec, jemuz kazdy hal6r i kazdA vterina je drahou, pomijeti novodobych vyhod a uzivati starodavnych primitivnich zpusobfi cestovatelskych, kdyz to znadi obrovskou ztratu dasu a tudiz i penez? V te pHiine musim obratiti slovo sv6 k nasim turistfm. Sem, na 6ernou Horu speste, abyste uzili prav6 cestovatelsk6 rozkose, jez vznika ze zaZitych a zdArne prekonan~ch obtizi a pfekasek, z tajuplnosti, v niz se norH neznAmy nam kraj se svymi krAsami 229

Page  230 i vlastnostmi i lidem, z prvobytnosti, jez' tu vs-ude jes'te vIddne a cestovatele ku pr~em~S'enl pob~dd, - nebof zde mu s i kaz'dy cestovati zp uisobem, jent pfipomifnA 6asy apoktolsk6 prostoty a jednoduchosti, a kter~ n~m, odkojeneu'm d'mu a 6moudu, phpadd velice romanticky. Zde nemaji stromy, jako v nakich civilisovanych zemich, dervenobll6 pdsky, aby uddvaly cesty, nejsou zde rafinovani pruivod6l, jichz' starostif jest, aby poz'itky vs'ech svych sv~enciui uniformovali a pokud Ize bez prace jako ka~ic'ku nemluvi'iatuim poddvali. Nejsou zde vym6'eny tury na den a na hodinu, a opatfeni proti hladu, Z'izni a des'ti rovne- schdzi - o to vs'e nutno se s ta ra ti, nutno vs'ady pe~live- se vyptati a pou~ovati. Ale za to prfchazime tu na cosi ryzho ad surov6ho, nezka'en6ho ad prost~ho, jak v phrod6-, tak i v lidu. A to nas, zde pr~ve' osvez'uje, pu'sobenim tohoto piivabu ok'rvJ~me nezn~mou nam dosud. rozko~!, touto odme-nou odplacuji se nase lopoty a trudy - cestovatel je nejen se vznes-enou tou odplatou spokojen, ale neznJ~m6 zemi zan- z hioubi srdce blahoire6f! Reki jsem: S pe'~t e na Cernou Horu! A vskutku nebylo by radno 6asu tratiti: Ji druh~ho roku jel jsem vozmo az' do Podgorice -'a letos mfi~eme az- do Niks'ide v pohodln6m ko~fe dojeti! Kvapnyrm krokem i zde ubirA se v pfred civilisace, jeji~ mohutnA- stopa roste ne kaz'dym rokem, ale dnem, ba hodinou. Nyn! jen uz' v'rchodnif Est, ~Brda", vnucuji cestovateli pravy turistsk~ po~itek (nehledd k pokrajinam severni'm a jiz'nim), a i sem hodl;I knf'ze Nikola vystaviti silnice k vi'li vasojevidskyrm lesfom, jichz' dfivi neize pro nedostatek jake'koliv dopravy nijak upot'rebiti a je' nechaLvA se tu proste' pouze trouchnive'ti, b r o saz'ent 1uin les se dokonce nast~ojate- pAll. A nejen silnice,,ohroz'uje" kraj ten - v cetyn'ske' residenci plemila% se i otAzka 2 elI e z n i c e je2 by cestovatele' z Kotoru do Andrejevice (nejvyrchodn~js-iho ml sta dernohorsk6ho) donesla za 2-3 hodiny, kde~to drflve, dokud silnic vfibec nebylo, kofimo pout ona vyz-adovala 5-6' dni'l kekn'e se ov'~em, ze i jinde nalezneme opozde'nou kulturu, divokt ter6n, prosly lid; av~ak tu pof"Ad muslin stAti na sv'mI ze 6ernA Hora je pfida, jiz' pro turisty na prvnim mist6 nutno dopo 230

Page  231 ruditi. A co ji na prv6 ono mi sto kMade, to je n ap r o st6 b ez p e 6 se kter~m se zde cizinec, bohaty nebo chud~, bezstarostn6 pohybovati mdzie. Neni koutku v cel6 Evrop6, kde by pro cizince bylo tak jisto, Ize ffci 'a b soIu t n' j i sto, jako na (,ern6 Hoffe! Mi1i2eme tedy, bez nejmens-ich obav ss~ti do sebe lirnouci se po~itky, ba povzn~gf n~s phi torn doj em nov~: ona ryzi poctivost, j e2 v nakioh civisilovan~ch kraji'ch jen ye skiennici'ch um~le se pe-stuje, jinde 'ale v~ude neuji'md se a hyne! Povaz-uji za svoji povinnost.'na tuto okolnost di-iraz polo~iti, pon~vaO pomluva neve-domcu1 dosud nach~zela vice viry nez' tvrzeni zkus'eny'ch cestovateliui. 0 girfeni myln~ch takov~clh zpr~v majl na prvem miste- z~sluhu rakou-tif voj.Aci, jiz- v Dalm~cii slou~if a ji2 se netesif nijak6 l~sce u C'ernohorcu'. PHrinfy toho vs'eho jsou'historick6 a le~i ka~de'mu na diani. Nebylo by radno - ani' toho je potfebf - o nich se sifriti. Na druh6m mi'ste' o palmu z~pasi zde ne'meckA literatura.. V hezounke' jinak kni'ze6ce Hartlebenov- ~Illustrovany prd~vodce Dalm~cii a pobfe'i'm albansk'm" cteme v odstavci: Obcov~n! s lidem" tato pythicky neur~itA slova:,Co se t~de styku s obyvatelstvem 6ernohorskyrm a alb~nsk'm, nelze fici mnoho pametihodne'ho.' Tim pan spisovatel o obou n~rodech ne'rekI nic, ale o sobe' a sv~ch ve-domostech, -ekl dosti. A dals'Imi slovy: ~Man meide m~glichst jeden Umgang!" prozrazuje o sobe- jeskt- vice, Z-e mu totiz' br~nil st ra ch,. aby s~m osobn6 ne-deho o nich zve'del. A t en mA biti sde'len dten~r- v nA.hradu za nedostatek ur~it'rch ve-domostf!,,Vystri'hejz' se kaz-d~ vs-emoz'ne styku s Cernohorci a.Alb~nci!" Zcela sprAvn6, ba vfborn6! Jak by tak6 ne? VZ'dy1t kaz'df z nich mA za pasem revolver a n-hz, je~ etiketni poz'adavky dernohorsk6 pov~Sily dokonce na nepostr~dateln6 soud~stky tamni Affedni i salonnif toalety! A revolverem se p-rece od jak~iva nic jin6ho ned~lA, nez-li stfrli a jataganem nic, nez- p&-e! Nemohi. tedy syn logick6ho ntiroda ph pohledu na ozbrojenlce ony dojiti k jinjm slovUtm, nez' k onomu S-alomounsk6mu vfrroku: ~Vystfi'hej2 se ka~dy 231

Page  232 atd.U P6e, jakA z l1skypln6ho toho pokynu o blaho poutnikovo jde na jevo, je pHmo dojemnA. V5straha, jiz zmfnend knizka neziftn6 StenAfe obdaruje, mi ledacos objasnila. Na priklad. Krome mne byli onou dervenou knizkou opatreni i tri pinov6, s nimi2 mne v Kotoru parolod' spole6ne na breh vyvrhla a o nichz jsem pozdiji v cetyinsk6m hotelu zv6edl, ze pl6nky, jimz v dobe nejutlejgiho sv6ho mlAdi tajno svych fitrob sverovali, byly na rozdil od mych znamenAny hrabecimi korunami, kter6hozto prepychu rod mfij doprAti mi nedovedl. Videl jsem panstvo na lodi, ano 6te zminen6ho cestovniho rAdce. Ze by mirili na Cetyni, mne nenapadlo. Proto jsem se nazejtri divil, kdyl asi hodinu po mne pfihrdel ko&Ar s urozenym ndkladem.,Bravo!" volal jsem jim v duchu na pochvalu.,Nedbaji slendrianu nemecke psave baby a prisli sem, bud' ze duveruji lidu, nebo sobe. V prvem pripade zasluhuji si me ndklonnosti, v druhem ucty. Neprojevil jsem jim vsak osobne jedno ani druhe. A to bylo pro mne stesti. Nebof kdyz druheho dne o polednAch ujizdeli, byl jsem jiz presvedden, ze bych jim v obojim pripade krivdil. I v nich zrno neduvery nemeckym autorem siren6 se ujalo. Dopfli si prvniho dne sice v pruvodu hostinskeho sluhy krAtkou prochAzku po Cetyni - ovsem za bileho dne, hned po obede, ale brzo po tom zmizeli ve svem. pokoji, jejz opousteli jen tenkrAt, kdy2 v povedomych nutnych pripadech musili kdesi utofist- brti. Nebyl jsem porAd doma a nemohu vedeti, jestli ho brali prilis dasto - coz by se bylo mohlo povazovati jenom za nasledek on6 detby. Druh6ho dne mohli cizinci oni videti slavnostni bohosluzby a ve~kerou representaci cernohorskou s cizimi zistupci (bylat ned6le a svAtek kne.nin), mohli vid6ti zAstupy lidu, avsak v usich jim znelo vystrazn6 slovo:,Man meide moglichst -" atd. a oni se tedy,,vsemozne vystfihali.. Slunce spatfilo je teprv po obed6, kdy hbit6 vskodili do povozu a rychle spechali, odkud byli rychle pri~li. 232

Page  233 A tak se po v6t~in6 chovaji vgichni turiste, Jak jsem ve diech na Cetyni ztrAvenfch poznal. St62f dovolf si prochAzku po mdstekut - natoz vrlet dale do kraje! A prece pr6Av tam dlov6k se naufi Cernohorce milovati, Gusle vasojevi6ski. ctiti a jemu dve6rovati. Tam pozna, jak te-ce lidu nedfv6rou svoji ubliloval. Jakfm kavalirskSm zpfsobem se ta zemi cizinci za vefkero podeztivAni odm6fiuje, jaklm glechetnfm zpisobem jej porAi! Zde odvyknete zavirati svA zavazadla a pokoj svfj, pon6vad2 to bet 233 24

Page  234 urdzky sv~ho okoli nemu'zete u~initi a joliko2 pozn~te, 2e jo to zbyte~no. Odnau6ime se tu viui6i cizim sv6 ve-ci hdjiti a prtivod~i s kontrolovati, jeliko' nenalezneme k tomu pk11e~itosti. Zde na, ot~zku:, MA~ penize?" nejen odnau6ime se tajiti sv6 skrovn6 z~isoby finan6ni, ale naopak narnMme se s p~chou fikati: "Malm penize, a sice hodn!" Je zn~mo, ze za Stepdna Male'ho Sarnozvance byl poloz'en na Krstci nad Kotorem duk~t, jej2 pfisne zak~z~no uzmouti. To v kaMd6 zemi stAti by se nornohlo. M6 nem~ljsem nejmen~ich v torn ohledu obav, pfece musil jsem t6 du'veife a onomu bezpo6i teprv uvykati. Jak6ho stupn6' pak 6asem bezstarostnost moje dosAhia, vide-ti z toho, 2e v klA~teke Ostrogu o pouti najal jsem kon6 od podgorick~ho mlad~ho Moslfira, Kaplana, dffve mi zcela neznAm~ho. Vydali jsme so po poledni ye 2 hod. na cestu, a6 jsem v~de'l, 2o do Podgorice stihneme teprv za pozdni noci. 0 6. hodin6 stavili jsme v Danilove' Gradu, a vybrav~e so za gera odtud, cvdlali jsme za i41n6 tiny kolem Spu~e. Nedlouho pf ed fIlnoci dotloukali jsme se na hospodu Iva Carevide. M "i roztomil~r priuvoddf bavil mne cestou divok~m zpe'vem a rykem, a bujnost svoji korunoval tak, Z'e si 6erny svi ij kabatec svl~knul a kolom hiavy jak turban oto~il, coz' pfred fipln'm setm~nim znamenit6 vypadalo. Vialyf rukdvy jak kffdla ptdka v'ra, jen2 jakoby Turc-inovi na temeni byl sede'l. Bylo mi nemilo, ze - nezvykl' rychl6 jizd6 - musil jsem obas volati bujare'ho MohamedAna k pofd~dku a vybidnouti k mirnosti. A vyrazn~jMf doklad bezpe~f, s jakyrm so cestuje hrozivy'mi pustinami C-ernohorskymi, je pr'pad tento. Bral jsem se z Rijeky Crnojevide po inivratu z nitra Norn6 Hory, na dobro zpe-t na Cetyfi. Costa je dtyki hodiny dlouhA., nobot to jde do kopee. Svah je tak zna~ny, ze teplota vykazuje znacnyr rozdfl. Kdez-to mi bylo ye Rijece tak horko, 2o jsem vy~ol s rozepjatym kabatem, musil jsem so cestou zapnouti, ba posle'ze sle'zti skon6, pone-vadz- mrAz mi kosti pronikal a bylo tieba, ch'izi so zahl~ti. 234

Page  235 Popustil jsem kon6 sluhovi, jenz' po celodenni lopotO r~d sebou do sedla hodil. Abych rozproudil krev rychleji, nadohAzel jsem si starou cestou rovne- vzhifiru, mezi ti'm co sluha mi6j opisoval obs'frn6 oblouky, je2 silnice tvo-ri. Vyjeli jsme z Rijeky pired dev~tou, jiz- za gera. Na StOsti svitil mneiWek, jenz' bizzarnif tvary skal Katunsk~ch ostr~*mi stiny a olove-nymi sv~tly 6inil jes-te pitvorne'j'simi, tak 2e jsi mnohdy zcela ur~ite' mne-I vid~ti rovne- prfed sebou di ne'kde po stran6 skr6enou postavu bile ode-neho a 6erne- 21han~ho Arnauta'. Pojednou. zabo~ila se cesta nas'e tak, Z-e vysok.A strAi udr~ovala ji po 2nadnou d6lku ve stinu, ye zna~nd temnote'. Ku prfedu nic se nevid~lo. Ne oko, ny'brz sluch mi pov~d~l, Z-e n~kdo proti mne kr~di.,,Poma'gaj bog!" dl ten, jehoz' jsem potkal.,,Dobra ti sreda!" odpovid~m die zvyku. "Ima~-li sat -m~s-li hodinky 2",Kolko j os ima do polnoc'i? Kolik j este' sch~zif do pfi~inoci?" Vyi'ial jsem ~ma~inu" (sirku), posvitil si na hodinky a del: ~SchAzI hodina". Bylot jedena'ct.,,Fala (chvdla) ti! Sretan put (MAastnou cestu)!" A M1i jsme kaz'd~ svou cestou datle. Ye strahovsk~ch ska1~ch u Prahy bych t6 ochoty nebyl. schopen- prosim, aby se mi to nezazlivalo - ani vfidi laskav6mu 6tendf. Je sice pravda, Z-e na Cern6 Ho-re padne do'sud dosti olova a prachu a proleje se nevinn6 krve, ale to se tf*kA dom~ci'ch zAiez-itostl, osobnl msty, ale nikdy cizincfi, jez' tu jsou osobou posv~tnou, setifenou piledn6 n~sledkem phirozene'ho jemnocitu 6ernohorskelho, za druh6 n~sledkem slov krii'Zete, jen2 nikde a nikdy nezapomind vs'ude phkazovati, aby se v~ichni od prvniho az' do posledniho vi'6i cizinci co nejl~pe chovali. A lid viutli tu pini u2 ze cti2Adosti a marnivosti, k niz' je naklone-n, nebot vi, Z'e cizi cestovatel6 z pravidla - popisuji n6,rod a zem", a chti tak, aby se o nich ye svetW 6etlo jen to nejIepMi. 235 24*

Page  236 tviemn je priroda 6ernohorsk^, jak jsem uz phiznal, suroVa, a dojmu tomu dlovfk v prv6m okamZiku snadno podl6hA pres veskero sv6 leptf presvgd6eni. I mne se prAv6 tak stalo s nesfastnou figurou huben6ho Vule, jehoz dobrAckA povaha si veru tak odporn6ho zevnsiku nezasluhovala. JiZ druh6ho dne rAno prisel se pozeptati, nemAm-li mu co rozkAzati. A tu mi jiz nebyl tak protivny, jako v6era. A kdyz potom v poledne prisel na dobro s konem a jal se mne podrobn6 upozorfovati na potreby cestovni, hlede pri tom postihnouti po pripade i m4 osobni nAklonnosti a choutky, zadal mi dokonce byti pres veskeren svfij drsny obraz milym. Cestou pak podmanil si mne uplne. Dostal svemu slibu zcela. Pamatoval na potreby cestovni, podr2el mi sedlo, vsedajicimu na kone, pozorne mne cestou sprovazel a nerad mne bez sv6 pomoci s kone videl sestupovati. Ve6er mne neopoustel, dokud mne leziciho a nAle2ite ukryt6ho nevid6l, a 6asne rano jiz se na mne kradmo prichAzel divati, co je sc mnou. A byl-li isem jiz vzhuru, byla jeho otAzka: Kako si spavao?",Dobro". nEj, pa Ijepo", liboval si dobrr VuIe. Tak i mezi cestou musil jsem jej neustAle o sobe zpravovati.,Kako si?" tAzal se pres tu chvili.,Dobro".,Ej, pa ljepo", kvitoval svym stereotypnim zpfsobem.,Nejsi-li hladov? Nejsi-li Zizniv? Nejsi-li umdlen? Neni-li ti teplo di cli ladno? Neuderil-li's se?" Tak a podobne, co chvili o mne projevoval pe6i. Az mi to jiz po6alo byti nudnym. Prijde jednou a ptA se zase: "Jesi-li umoren (umdlen)?",Nisam".,Boga mi (Buh vi), jesi!",A prod se tedy ptAs, kdyz to vi?" dim zertem.,Milo mi zved~ti - — ",,Aj, tof jsi mi pekny chlapik! Tobe tedy delA radost, slysis-li, le se chystAm dugi vypustit!" Bezvous6 zAclony odhrnuly dv6e ady krAsnych oslnujicich mandli-zubu a krabatA tvAr se usklibla, ale 236

Page  237 dobracky U.~kilibla. Naudilt i'sem se tento v~raz tvare ji'z za fs~ povaz'ovati. I V brzku jsem Vule podal. nejen mifti r~d, ale i v,1iti si ho. Zel bohu, e mne n~kter~ druh jeho t~sluh nemohi. b~ti prlem~ Na torn by mi nebylo zWe'elo, 2e Yule phid~vi se k on~m puritanuo m, jez' op~ovrhujf tim co p~ni opatrn6 do ~Atki i balf a do kapsy schovalvajif. Ale o to mi S'lo, abych jej bez urAZky odvyki loupati mi vejce niebo rukou ulamovati sy'ra -kdyz' obstar~v~ni HAin na Bio~ich. tak rozmanit~ch z~Je~itosti sve' pravici sv~iuje. Bohuz'ol byly v'ecky moje klic'ky m~arny a mne' nebylo nie2 paclititi se, abych jej v takovych pfipadech p'rede~el a v 6as oloupal. si vejce, nebo bramborut sAm. A bylo-li u2 pozd6, phimhoutil. jsem odi. M.Had pak a u4nava postarala se o ostatnif. S kone'm Vulovym darfilo se mni podobne- jako s jehto pdnem. Nevypadal du'vvr'iv. Byl to vra~nik forem ne zrovna lepych. Obstojn6 sedlo klenulo se mu pipes hibet a po stranAch houpaly se plochov6 237

Page  238 velikdnsk6 tremeny, majici die jizniho zvyku dole plochu vetsi nezli chodidlo. Noha se tam vsune jako do komory. A* si to mdm vyklAdati jakkoliv, nemohu zapiti, ze mne vranec, kdykoliv jsem se nani hotovil vyhoupnouti, zcela bez oklikui kopnul aneb asponi projevil opravdovou k tomu snahu.,Nic si z toho nedelej, pane!" Del Vule poprve.,,On je tak zvykly. To udela pokazd6 a kazdemu, kdo nafi vseda, ale pak jde poslusne a tise." Vsko6il jsem nani tedy podruhe: kopnul sice zase, ale vice mne nezalekl. Ovsem: po zkusenostech cetyniskych nevfeil jsem zcela slovum Vulovym, ale odevzdal jsem se jiz osudu, ponevadz vraceti kone nebylo vice mozno. Jen s neduverou tedy rozklkdal jsem se na koni, jako samozvany monarcha na vratk6m trune, neveda, kdy budu sv6 hodnosti zbaven. Ale Vule mel pravdu. Kufi byl jako pena, a vlastnostmi rovnal se normalnim kofinm 6ernohorskym. Dokud nikdo nesel pied nim, line se batolil ku pfedu a marne mi Vule lamal nain pruty, fka:,,Udri ga! Uder jej!" ba i sam marne je popohanel rukama i krikem. Kin sel svym ustalenym zdlouhavym krokem. Ale dostal-li jednou pred sebe nejak6ho chodce - af uz ctver- ci dvounoheho, v tom rozdilu nedinil - pak kracel die pfikladu sveho a trebas i klusal. Ctnost pak mel rozhodne tu, ze prisel-li na kopec, tu piedesel vsechny. Jako by jcj stoupajici puda drazdila, zrychlil npadn6 krok. Na rovine louda, byl na horach ohen. Bez ohledu casto vrazil tlamou do sv6ho predchudce a pfivozoval tak nebezpeci, ze se jednou vsichni svalime s izke pesinky do hlubiny. Kresal tu podkovami do kamenu, az z nich jiskry litaly. Tvrdou hlavu mel vsak, jako kuzi. S kraje cesticky jsem ho dostati nemohl, nechtelo-li se jemu samemu. Bylo-li mu libo, zastavil se u kere, ukousnul vetvicku a furiantsky ji cestou pozvykoval. V ihlech, jez horsk6 cesty tvori, tusival na zAklade svych dlouholetych zkusenosti prameny, o nez nezapominal nikdy zavaditi. A kdy2 238

Page  239 jsrne se brodili potokem pak drive pokojn6 se napil a teprv potom sv6ho nepokojn6ho pana plenesl. Ale za to ume'l zachazeti s kamenim! Ume"lecky tu vyplfiovalmezery mezi nimi kopyty sv~mi, na sypk~m svahu sesouval, se. dolht Po sypk~m Wtrku jako po st-rege, a nikdy nekiesi. Aspoh i no svoji vinou. Na Cern6 Hoife jsou dva druhy star'ch cest: jedny jsou co mo~no pi'irozeny: okleste'no a vykaceno stromovi, odlAmano nebo otlu6eno kusit skal, a dobra; druh6, jez' jsou pome'rn6 dosti pe~live' upraveny: ur~eny zakruty a drlaha upravena a vydlAz'dena, pokud bylo mo~no. Je zeela phrozeno, z-e prvni druh nepripousti nijakou zkAzu. Cestu toho zpitsobu mo~no na nejvy~e zlep~iti, ale nikdy zhorkit. Za to vS'ak dIA~d~n6 stezniky propadaji zkAze, a sice pro ciince velice zajimav6. Kiifi tot~iz - jakoz'to ki'fi - nasleduje so slepou pfre~snost! ipiffsnost!,,~16p~je sv'ch pitodchfldct"'. Tiape skutef6n tam, kam. tiapal kitii, jen2 tu posledne' pifed nirn kr~6l. A nejprvne'j'si z kon-ut Mlapal mezi kameny, do hliiny toti2, je2 kameny spojuje. Hlina jo m~kka a uklou~o so. Tak vs'ichni kon6 Alapali a glapou mezi kamony, hlina so vytfe, kameny ovykiaji' a pos1~ze so vydrolf jak zuby z dAsne'. Zt'stanou po nich jamy, do nichz- nyni kon6 stoupaji dale. Jamy so prohiubuji, a costa stAvA so tak jezdci velice rozko~nou. Zvla~t6 za, deo~t, kdy stoji! v ~-umpAch voda. KaZ'dA noha ud~la libozn 2bhlunk", a za nedlouho je uboh' jezdec,,vsecek us~zen'~, na satech i na, tvAfi. Jenz'e sizy ty nenif r'adno stifrati, n~br2 po~kati, a2 uschnou, a pak bl Ato za sucha vydroliti. S tvaie se pak loupaji jako pokroutky. Takova costa je, pro kone- nebozpe~nA. MA on sice o dv6 nohy vice ne2 majitel nesmrteln6 du~e a kandidat nebesk~ho krAlovstvi, ale ztrAta,7 byt jon jedne', by jej - minim to do slova -- prece jon tak6 bolela. Jednou so nAm stalo, 2e vrani'k n.AS byl takov~mu pHfpadu blizek. Vy~1apan' trycht~r~ byl tak hlubok'r, 2e tam cola prfedni noha koifiova zapadla a ja po6al ztr~'iceti rovnovahu., Rychle jsem sesko~il, ovkom nikoliv precisne', pon6va6 jsem byl dokola. oblo~en vaky, na~ez' jsme musili koni pomahati:- Stozka byla, fIzka, na, pravo 239

Page  240 vysok& ste-na, v levo dole"a pfrkr~ sr~z. Nezbylo, ne2 kon6 v6sti velice opatrn6. JA pak potom teprv n~1ez-ite' ocen- oval dobr6ho vrance. Musill jsem sk~kati po spor'ch kamenech, kluzkych, protoz-e mokr'ch, ba leckdy byl jsem odk~z~n na ruku, kterou mi ndkdo ze spole6 -nosti, jez' se k ndm nthodou pfripojila, podal. Nebotf Vule s~m byl cele zaujat ptepravou kon6. Z t~chto dd~vodiui je nutno, aby cestovatel byl co nejpedliv-j'i na cestu vypraven: aby byl vypraven lehce a prec ifiplne-, aby mu nic nesch~zelo, ale tak6 nic zbyte~n6ho neprfek~elo. Pone'vadz' s~m se rt~d dofft~m, co ten onen cestovatel na cestu s sebou bWM, mt~m za to, 7 e bude ledakomu vit~no, kdyz' mu sd~lim nedostatky a chyby, jimiz' poston~vtA miij zpiisob vypravy. Vesty na cest6 nenosim. Ml sto ni mom, udeff-li chiadno, flanelovy Nivot. Kab~tu ugfv~m ke krku, se s'ni urou, a sice teple pods'it6ho. Je-li horko, priehodfm jej proste- pifes ramena a Ainiuirou phpevnfm. A ph velk'ch vedrech svl~knu jej na dobro. Osve'ddily se mi Mae boty s holinkami. Ph~ chftzi bl~tem vykas~m nohavice nahoru a us'etffm jich pired zmfcenf'm. Kufr nech~m v jist6m centru, kam se muslin vrAtiti. V tomto p-ripade- byl mi ji'm Kotor. Ale i na Cet-ni jsem nechal, co se mi nezdtdo b'ti potfebno. A v Podgorici, jeit w (, jsem tam nevyhnutelne- op~t musil phijiti, rovne-z jsem si ulehJ1. t rfes to v~e byli jsme jA i sluha i kHAh dosti obtfl'eni. Pro jizdu kofimo nejl6pe osv~dduje se, opathiti se velk'mi voskovanymi pl~tny nepromokav'mi, do nich2 pot-reby se zaball ye forms v~lce. Vejde se tam mnoho. Jeden v~lec pfreklene se p-red sedlem, druhy' za sedlem. K jednomu dd se p-ribaliti p~r bot, ke drilhemu pJ~d. Rovne-z pld~ do des-te - bez n~hoz' neradno se na Clernou Hora pustiti, zejmina z jara - se snadno phvA~e, neni-li ho potr'eba, k ne'kter6mu z vaku. Do plAten sam'ch zabalfm nutn6 piAdlo a flanelov~ Z'ivot, rezervnf spodky, d~rky pro lid, lucernu a pod. Mmnil jsem tam i z~soby spifnif uklddati, ale Yule vzal za tfm (dilelcm torby, je2 na kone- se str.-n nav~sil. V jedn6 torbe' byl zob (oves) pro kone-, v druh6 pak byl ~zob" nA~. V ko~en6 velk6 -rai- m~m krom- ses'itui a map trfinozku, misku, na ni2 pJlfm thrnek, v n~m~ varflm vodu, skienici na 6aj (po pri'pade- na vodu, 240

Page  241 'A~ Hrbitfivek na Bioc~ich.

Page  242 Y,

Page  243 jsme-li u studnky), dAle lAhev s lihem, zsoby Naje a cukru, ruunik a mSdlo, jehlu, nit6, z6sobnf knofliky a knoflifky atd. Ta rovnez byla povsena na kone. Krom= toho nesl Vule na~e,sv~tlo svsta", bocu s rakiji. Rakiji lehko zfskAvAme lid - podobn6 jako tabAkem -, a krome toho s vodou rad se ji napije po namAhAni i odpurce lihovin. Kalamar, dennik, sesity na pfsn6, malt blok ku kresleni mAm v kapsAch, jez nutno ovsem rozpofitati a rozm5fiti. UdAvAm si presne jich podet a miru, jak toho tieba. Konedne mAm na pAsu po boku viseti duistojnickou ta~ku, v nfz chovAm potfeby ku kresleni a malbe. Dobfe miti s sebou jednu, dve vst~i lAhve. Vime-li, Ze pfijdeme do bezvod6 krajiny, naberem sob~ zAsoby. L^hve snadno vlozi se do toreb, jez na koni visi, snadn6ji vsak se zapomene, ze se maji vloziti na stinnou stranu kone. Pak pijeme teplou bredku, na kterou zaludek jist6 bude reagovati, bude-li miti dfm. Ostatn6 se do tech lahvi vejde i - vino, a kde dostaneme dobre, neprohloupime, vezmeme-li si zAsobu s sebou. Nebof jakkoliv na 6ern6 Hore je dobreho vina vsady dostatek, prece prijdeme dasto na odporn6, jelikoz se nedostatednym odbytem nebo spatnym uchovAnim zkazi. A prume'rne se tu hospody v t6 prifine stridaji. Stalo-li by se vsak, ze i na pristim miste by bylo vino dobr6, nebude 2Adn6 nestesti. Jet vino lacine (20-30 kr. litr). Spizi prichAzime na hAny (tur. slovo), t. j. hospody. HAny na Cerne Hore jsou pomern zorganisovAny vSborne. Kdo je opatrny a dobre se vsude vyptA, nemusi nikdy ztstati pod sirym nebem. Pri hlavnich stezkAch nalezAme hAny na pll dne cesty vzdileny, na mene u.ivanych tratich a v krajinach mAlo zalidn6nfch na den cesty. HAny jsou rozlidne jakosti, dobr6 a spatne. Posledni stvoreny jsou proto, aby prv6jsi tim vetgiho uznani a oceneni dosly. V dobrem hAnu naleznou se dva kljety (postranni sv6tnidky), v nich luzko s hrubou ln6nou nebo konopnou poslankou a peknou pokrfvkou. V hAnu takovem najde se sllpka nebo berAnek, jez se stanou obetl naseho:prichodu, cor ob6 pripravi se sice jednoduse, ale velmi chutne. Nejprve se nAm predlozi pol6vka - ve spole6ne 243 25*

Page  244 n.kyms - na nf' je moudro br~ti sobe- svoji 12ici, pone'vad d Aevn piesahuje miru na ich fist, a najde-li se c~novA, hrozi ' ran~nfm, jez' by bylo ti'm nebezpednej'sf, z'e na ot'rely'ch mistech chytA se jil rez. Pole'vka bNvA v'borna, 6asto z~sluhou dobr6 zeleniny nebo slaniny. Po pol6vce pfrijde na stiuzl va'ren6 maso z pol~vky, prs'ut dili uzenina, slanina, pedene-, sir, vejce, chl6b, rakije, rud6 vifno, dernA k~va. HotovA table d'ho'te. V. ne'kterkch krajfch dostaneme i va-renou rybu (a sice vktedn6 pstruhy), ye skienici sladk6 smetany, rosolovit6 se chv~ji'cf, nebo i rkzov6 sladk6 jfdlo. Na takov5k druh b~nfi prijdeme jednou za dva - th dny, zffdka za den. S t~mito pak se striidajif hany drobet prosts'iho rAzu. R~di jsme, dostane-li se nam pouh6 varj eniky, t. j. zvairene'ho ml6ka, do ne'hoz' nasypeme soli a nalAmeme chieba. Pak se snad podalN sehnati vajfdko, jez- zapijeme 6ernou kAvou. Ale najdou se hAny, kde marne' objednAvati budeme varjeniky, kde se nAs talzati budou:,A malte chleba? My nemAme!", kde nebude vajifka, ni bramboru ba ani rakije, ani vody, ani derne' kdvy - a to bude u2 vrchol vgf bidy! Na Aftesti" tu ale vz'dy je ohefi,.u - iehoz' ye vysokkch horAch raidi se oh'rejeme, 6aje u'va-fmne a do zA~sob sv5ych sAhneme. S dikem prhime potom handz'ija (hostinskk) pohoste'ni nas'e - nebot sotva se p~remuiz-eme, vidouce chudobu a bfdu kolem sebe, abychom se s uboz'Aky nepode'lili. Zeny libaji nAm ruce, d6ti lem zablAcene'ho od~vu, mu~i dotykaj! se pravici 6ela a v."ichni d~kuji:,,ala ti gospodine! Da si srctno i zdravo!" Misto, abychom posilnili sebe, krmfme sv6 hostitele, a pr~Aky, jez' jsme s seboii pro pflpad sve' churavosti vzali, upotr'ebfme na filievu bolesti nemocne'ho, jej2 v tech sidlech nouze a bi'dy obydejnd nal6zAme. V hAnech nenf draho. Dos'lo-li na fitratu, neplati se za nocleli nic. Jinak se zan- -AdcA 5, 10 -15 kr., die toho, spif-li kdo ye spole~n6 ratejne' na hounich nebo v klijetu na posteli. Za vedeki nebo obe'd v celfth t~ch obrovskf-ch rozmerech v~se nazna~en'ch, at se sni, kolik komu libo, 'AdAvA se 40-50 kr. Vino a rakije se diftA ov~em zvlA.te-. 244

Page  245 Maric'a Radisova, dcera kr~rmAlie v Ljev6 Rijece.

Page  246 i

Page  247 kdy2 pak pfeed odchodem platime, tu nAm hosti'nsk', vn6 kter~m pfi'pade- hostinskA, nabidne na rozchodnou bud' 6ern6 k~vy nebo skienky vf na, anebo ntim do torby vstrdi n6kolik vajec. Ba, v Savnik~ch (v kraji drobujack~m) dokonce se nt~m dostalo dvou peknych pstruhiui darem. Je to jak6si skonto, za, hotov6 placeni. Ti'm jsme dos-li k ot~zce stejne- zajimav6 jako, difileNW it61m a jak se na, Cern6 Ho-re platif? Jako vidhec ve vs'em, zajima-va, je i 6ernA Hora i po strdnce penezni. Me-ny sv6 nemA. Nejve-tsimu obeatu se zde OM.~ penlz rakousky, ba pokud se ty6e mince me-den, nas-e krejcary jsou tu p~ny vyhradni'mi. Ve stflbr'e a zlat6 je v~ak Nernd Hora, v~stfednfm kosmopolitou. Misto vy5kladuo stfijte zde pfriklady. V Nikgici mi bylo nutno me-niti stovku. Sluha, vrt~tiv se s penezi, poloz'il pfrede mne tyto mince: 1 libru S'terlinku, 1 napoleondor ("napolijon"), 3 dvacetiliry (zovou se t~z prost6 "napolijony"), ne6 -kolik star9'ch dvacetni'kiu, jimz' kikaji ecvanciky" niebo,franciky", aostatni v rakousk'ch pen6zich. Na papiru pak pi'edloz'il Adiet te'to zaji'mav6' sbirky mincovnif. A v Podgorici rozme-niv jednu libru gterlinku, dostal. jsem za ni 2 tureck6 medz'idije (rovnajl se nas'im dvouzlatnikiuim), 15 cvancik a ostatni v na~1i minci. V poslednim pflipade' zajimavy byly ony cvanciky. Ni jedn6 dvojice stejnyeh jsem ne-.na~el. Byly to dvacetni'ky hali6sk6, dal.matsk6, bavorsk6, prusk6, wtirtenberski, uherske' a rakousk6: Marie Treresie, Josefa II., Frantis'ka I. atd. Prusk6 dvacetni'ky (Fridrichovy) mly roky 'L764 a' 1761! Tak mne to bavilo, 2e jsem si lice vAech t6ch penfzui zapsal. Pro cestovatele je di'lezeito i h n e d p o z n a t i obvyklou cenu penez. Kurs 6asovy nemA tu vy'znamu nejmens'fho. Lid udr~uje si sve 6'slo bez ohledu na v~ecky bursy tohoto hami~n6ho -sv6ta. Za mne m6la, CernA Hora, tyto kursy: Libra S'terlinku = 11-90 zi., 1 napolion (jimz se mysli 2Ofrank i 2Olira) obnAgel 9-52 zi, (ad die novin tehdy platil. 928. zA, tak Z'e jsem v Kotoru na nich tratil, 247

Page  248 jelikoZ jsem je na Cetyni zapomnel rozmeniti, po 30 kr). Cvancika plati 34 kr. Ruznost mistnich kursu u prirovnani s kursy svetovgmi jde k duhu mistnim finandnikum. Je patrno, ze s napoliony dA se vyhodne manipulovati, nebot se v cizine lacino koupi a doma draho prodajf. Timto, ne zrovna 6estnym zpusobem jisti finan6nici zdejsi v letech sedmdesatych zbohatli, vrhnuvse mezi lid rakousk6 petadvacetniky, jez brany za stare cvanciky (za 34 kr.). Mnou uveden6 kursy ovsem nikoho pled ztrAtou nezabezpe6uji, ponevaZ neni zmena nemozna. Dnes na piklad petadvacetnik na Cern6 Hore bud' se neznA, nebo je v hrozn6m opovrzeni. Pod Kokoty, ubirajice se do Podgorice, potkal jsem postu podgorickou v podobe velikeho kozen6ho vaku, jemuz mlady muz obetave propuj6oval svA zdda a pruzn6 nohy. Zastavil jsem ji, a napsav rychle listek (ponevad z Podgorice odchzzi posta vzdy teprv druh6ho di tretfho dne), odevzdal jsem ho mladiku, aby jej ve Rijece dal na postu. A za isluhu dAval jsem mu petadvacetnik (vzalf jsem jich s sebou n6co pro pripad, ze by desetniky a dvacetniky nase, jakozto spatnejsi stHbro, nesly na odbyt). Ale mily hoch dlouho se osival, neZ peniz do kapsy vstrlil. Neznalf ho. A tehoz dne jeste, prevazeje se u same Podgorice pres Moradu s Ristem Filipovem, zazil jsem piripadu jeste smesnejsiho. Prevoznik na pohodlnou lod'ku vzal jeste dva lidi. Reka je nesirokd, i mohl miti ode mne desetniku dosti. Chte se vsak zbaviti posledniho z nendvidenych petadvacetniku, podal jsem ho pievoznikovi. Ten ho nechal vsak na dlani lezet a podivne se nan zadival.,Neboj se, ten plati dvacet pet krejcaru", di mu Risto. Prevoznik jej obrAti a patfr nain s druh6 strany s touke nedfiverou. Ponekud nevrly jiz vyjmu desetnik a dam nevericimu na vyber, ika:,,Abychom se nezdrZovali, vezmi si, ktery ti peniz libo." I vzal si Mfastny mu d e s e t n k, za nejZ podekoval se smesnou uprimnostf. Zkusenost, jez z toho plyne, je pouze ta, ze se ma kazdy hned prv6ho dne pouditi, jak a kolik kterk peniz platf. 248

Page  249 Za takov'eh pestr'ch pom~ri'i je patrno, Z'e fidtovni~m by'vA v hdnech ta nejzaj~fmave'js' chvile, zv1dSt6 hodi-li se k tomu z-ena, jez' matematick~m um~ni'm neoply'vA. Lituju, 2e jsem pfflis spol6hal na svoji pame~, a sc~ny ty si hned nezaznamenal. Pki 1opotn6 den ze dne cest6 nenf divu, I e 6asto, ji2 druh~ho dne nedovedi jsem se na v~e dobife rozpomenouti. Udtov~ni takov6 vypadAvalo jako 'resenf podetnfch hddanek. V Poiji na Moradi, kde jsme poob~dvali valren~ho ml~ka, vajec a kAvy, td~u se hostinsk6ho, kolik jsem dluz'en.,, I " -,..I. -A. I.,I I V Ljev6 Rijece (v levo hain, ve sti~edu gkola, v pravo kostel). Kr6mAi3 v~e pe~live- s~ftA, WdMt, nAsobf a d~li, na~e2 misto 6isla ukiAdd mi nAsledujici po~etni ifilohu, rfka:,,Dve cvancike, manje 6etiri solda" (dva stare' dvacetnfky, m~neNu~e kolik to 6inf? Ovancika =- 34 kr.; 2 X 34 68 kr.; 68 kr. -4 kr. = 64 kr. Platil jsem tedy AedesAt 6tyh krejcary. Byl jsem pfred cestou varov~n, bych s sebou do vn'itra zem6 nebral papfrov~ch penkz, ale nikde se mi nep-rihodilo, aby se byl 249 26

Page  250 n~kdd zdr~hal jich phjmouti. V t6 p-ri'in6 mio ie kaz-d~ bfrti die m6 aspofi zkus-enosti - bez starosti. Na6 ale at nikdo nezapomifnA, to jsou drobn6 m6de-n6 penize. Te'ch je nedostatek. Jsou vzdcn-j'si' nez- strflbro. Ph dodAv~nif by'vaji nesndze. Ale jen pro sthrzliv6ho pofitav~ho zApadnifka. Cernohorec ti'm do rozpakili nephrch~zf. MAin na pf. platiti v hospode' 42 kr. KrdmA-r mi dA z p~ti desetnfkiui jeden zpe't, r-ka:,,Nemdm drobnfrch. D o plaft te p o d r u h e6." Nebo vizine roztomilou cety A-skou pos'tu. Nikdy nemaji napR, a jA po tro~kAch tam u- vAznul jednadvaceti krejcary! Konefne, obt~vaje se, abych v zapomenutf s tim neujel, jdu platiti z~tysl6 ou ohledAvku. Main v'ak zase jen zlatku. ~NemAme drobn'rch", di mi opeft. ",Ale ja tak6 ne", odpovi'dAm rozpa~ite'.,,Nevadi", kyne lhostejne- 1fiednik, a dodAva vli'dne-: "Jen to jes'te nechte. Dost 6asu, a2 podruh6!" Uzavfrt~m radami a zkus'enostmi p-rekypujifc tento dlAnek slovy:,Bud'te d r o, b n Sr m i zAsobeni stale vs-ichni, kdo2 na 6ernou Horu se ubirAte!"I A pro uvarovcAni moz'neho nedorozume'ni dovrs-uju tuto kytici zlat'rch pou~eni perlou, hodnou sam6ho Salamouna: ~A bez v elIk Sr c h se tam vidbec nikdo ani neodvaz'uj! G uslIe. Z Podgorice vyjeli jsme asi o, druh6 s poledne. Asi th dtvrti hodiny batolili jsme se po rovine- podgorick6 sm6rem v'rchodnim. Na levo zetstal nAm palirbek Glavica., za nfmz' Zeta s Moradou v jedno koryto splyrvala pode zdmi zni~en6 Dukly, na pravo pnula se si'dla state~n'rch KuMi v podobe- obrovskyrch skalnfch velikAnU't. Najednou vstoupili do te-sn6ho Z'Iabu. Rozme-ry jeho byly sice titansk6, ale ph vys'~i ste-n, jez- se z hlubok6ho dna zdaly o samu oblohu se opirati, byl dojem ten, jako bychom z krAsn6ho jasne'ho 250

Page  251 parku vstoupili do ser6 a tesn6 chodby zAmeck6. A strAn6 vskutku nebyly nez skute/ntmi zdmi, rovn~mi, jak by je die olovnice budoval, a Sedymi, jak by je prach a pavudiny pokrlvaly. I chlad tu na nas zavAl, zvysovAn pruvanem, jako prAv6 v kobkAch star6ho hradn. Byli jsme hluboko, ale nebyli jsme nehloubeji. KrAdeli jsme po brehu reky, jez v podruzn6m zlabu ve hloubi asi 15 metru kvapila proti nAm. Bylo to mal6 koryto vyryt6 do dna velik6ho fediSte. Koryto jevilo tut6e povahu jako na rovin6 podgorick6. Slepenec, z nehoz pfda se sklAdala, drobi, kAcf a podemlA se v pitvornSch utvarech desk, hrotu, jehlancfi a hranolfu, a prudk6 vlny vymilaji do brehuf dosti hlubok6 jeskyne, jichz pastyri na rovin6 podgorick6 uzivaji za koliby, prechovdvajice a strezfce v nich stAda po cel6 leto. Maji tam dreven6 ohrady a skryse. Zelen6 dno udoli, pod jehoz firovni ve znadn6 teprv hloubce valily se prudk6 zelene vlny chladne Moradi, je sice dosti velk6, aby v geologu dovedlo vzbuditi ruzn6 uivahy a oduvodnilo my1lenku ze hrufzny ten zlab byval kdysi veltokem, usticim do jezera, jehoz dno zove se StarA Zeta, - ale prilis tesn6, aby poskytlo mista ku osadAm. Po cele d6lce od roviny podgoricke vzhuru proti proudu az ku prv6mu pritoku Male Rijeky - traf to 15 kilometrf - neni nikde visky. A pokud by se mista naslo, vydAno by bylo v sanc jarnim vodAm, jez Morafu z mal6ho jeji freiste na 10 metruf vysoko zdvihaji a zavodvodniujice udoli dini je tim, 6im bfvalo: zase dnem reky. Obyvateluim by nezbylo nez vydrApati se na rovn6 steny skalni - jest-li by toho dovedli! Tato sterbina - slovo toto pres veskery fiuasn6 rozm6ry pomerne nejl6pe udoli charakterisuje - zove se Mazanica. Sluzby, jez lidstvu prokazuje, jsou nevelik6. Ze je hranici mezi plemenem Kuui (na lev6m) a Piperd (na prav6m brehu), nikdo ji za zvlAstni zAsluhu ditati nebude. Ze rozbouren6 jeji vlny v case povodne derou spore plochy plodn6 zem6 a nidi nevaln6 popohodlnou cestu: posetou sypkym kamenim, krivolakou a t6snou, za to ji rovne2 vdeden nebude nikdo. Ale jeden veliky pivab ani nejv6tsi nepritel ji neupre, puvab, jenz s nebeskych takorka vygin dolfd vAbi 251

Page  252 bystr~ sokoliky horsk6. Jsou to ryby, zejme'na zvl1-tni'druhp peelik'ch pstruhifi, ne'kdy az' metr dosahujicich,. je2 v hlubindch Mora~i, v podvodnim bludis-ti sv~len'ch balvaniui se v hojnosti vyskytuji'. Lid je lovi' do vr'I, kos-atin (,kro~ni"'), na velk6 udice a ryb~A~ske h~ky. Pravy' vs'ak dernohorsk' zpiisob -- protoz'e j unacky' - je ten, kdy2 v zime- (a bystrA voda prudk6 Morac'i je i v nejparn~j~im 1Wt ledova), ~zvl~AStO obyvatel6 sela Mrky, noH se do hiubin pod skAly, kde se ryby kupi' do tiup, a krdtkymi hdky jich nabodtwaji"', jak pf~e stru~ne- Rovinsk'Y, Po tffhodinn6 cest6 do~li jsme k mistu, je2 poskytovalo obraz obry~si' uclivacujicich. Do Mora~i vle'vala se na jeji lev~m bi~ehu freka Mal a Rj e ka, dili Z'lab, jimz' jsme se ubirali, rozs'tepil se ye dve', azdffvej'siho obrazu jednoho utvoieny obrazy dva. Trochu v'~e dos'li jsme mostu, u n~ho2 na druhe' strane- byl h~~n, B e g fl v h A n zvanyr. Po okolf n~co roztrou~en~ch chat - tot~ selo B i o 6 i, ell dnes'ni pouti, misto odpo~inku a noclehu. Hdin biodsky vidime na obrdizku. RozdfI stavby, jakd je ve zvyku v bezles6' ndvsi katunsk6 a lje~anskU, kde o dfivi panuje velikA nouze, padd na poprv6 do oka. A6 zdej~i lid6 dalek,-o maji jeWt ku otevifen6 diani skoup6 matky prfrody, piece tu j'iz asponi stromiui a kmeni' nenf takov35 nedostatek, aby pili stavb6 se ji'm musilo spofriti. Begfiv hdri a zdej~i staveni nevypadalji ji2 jako kamenn6 tvrze, nyrbrz- se na nich dhivi a kdmien pom~rn6 stffd~. Budova vypadala celkem v~bn6. Dole byly chl6vy, nahoite uprostfed otev'renA jizba, zdbradlfm opatifen na zpfisob verandy 6i pavla~e. Z ni vstoupili jsme do tmav6 bezokn6 jizby - k u zin y (kuchyn6) - kde pltti oheii. Doma byla jen starA matka. Slibila ihned zakiAti slepici a otdzavs'i se, mA-li ji vahiti 6i p6ci, pustila se hned do prace. Rovn — neaornn'la se ptdti, kdy2 pra'ce p0 -kro~ila, svoluju-li, aby do pokwvky piidala slaniny a zeleniny. Mne- zatim zbylo dosti 6asu v~ady se rozhle'dnouti. Nebyl jsem ani hladov ani unaven, sv~tla bylo jests dosti, a tak jal jsem se sukati po stavenif i okoli. 252

Page  253 Aprv'a vec, kterou ~jsemn vysukal a nad kterou jsem se pozastavil, byly gusl1e. Brzo jsmo je sundali z te-' mn~ho -hambalku - tam b~vaji z -pravidla pove'seny - a vynesli na sve'tlo boMj. To co se u n~s tradikuje o,,slepcich-gusla'rch", o C~ern6 HIlo eneplatf. Na Cern6 Hoire nevi'm, 2e by se byl vyvinul druh lidi', jez' by ndsledkem mrz~ctvf na vy'de'lok hr~di na gusle a zpi'vali. Gusle jsou zde majetkom kaz'd6 Iep~i kude, ka~d~ rod se na n6' u~i hr,,iti, ale nikoliv ka~d~ dosp~jo k tomuto um~nf. Dobr~ guslar musi miti ducha vs'estrann6 um~leck6ho. Musi byti 2iv,-t kniha n~rodni poesie, z niz' finou se nekoneM6n verge o litych d~lvn'ch bojich a musi byti zp~v~k, aby p~knyrn lilasern pfsefi zpivati mohl, musi miti hudebni sluch, aby gusle s hrdlem pfi~ii se ncrozch~zely, musif miti talent deklamatorsk'Y, p0 -n~vac- vykon guslarciv je komlbinovan3y vykon p~vecky, deklamafni a hudebnf,' z~roveii fantasii, 'nebot prod'ukce jeho je vz'dy v jist&6 mife improvis ac i. Marko Miljutin Mijus'kovi6', zvan~ *telegraf-,, plemene 'Va'sojevic'u. 253

Page  254 To co vidim alsy-fme, spad' skutedn' ve thi nazna~en6 obory, a ubohy muzikant se svyrmi pe-ti liniomi tu nic nesvede. Je jich moc i m~Ao. Je jich mnoho, jelikoz' vj~ka, ye ktere' zp~v so pohybuje, spokojuje so s rozsahem 4 az' 6 tonui, a jo jich rn~lo, protoz'e zpe-vy pr'echdzejf 6asto v pouh6 parlando a hlas pohybuje se pak v pouh'ch zlIo mic fch i n toer valI fi, j ez syst6rnem naskm j ako~to pHIMi hrub'm vyj~d'iti noize. Asi jako kdybychom sitem na pisok prosivati chte'li mouku. Vyborn6 nakreslil Holo~ek ye sv6 knizo,Za Svobodu" guslara v osobe' vojvody Noky Corovido a dojom, jak' jeho produkco na poslucha6o din'. Ja, pokulh~vajo za sv'm prec icm osvj muzikantskou tros'kou, mnnoho toho nododAm. Guslar, poloz'iv gnslo te'lom jojich na svii kim', lovou rukou uchopif krk a pravou gudalo (smy~oc), Wu'e na strunu (jodinou) pofno mirnym pohybom lirati piodohru asi tohoto zpfisobu: atd. Tim zpiuisobom si vodo guslar svou die libosti a vfilo, rozpomfnajo so moezi tim na pilson', ktorou by zap~l. Udiniv pak primitivnif zdv~r pifedohry (podobny zadAtku), vdechno do sobo hodne' vzduchu, nade2 pathoticky pov~on'm hla~som, ponendhlu kiosajiclm, spusti nAsledujici' obvykly' piredzp'ev: Sve') na slavu Boga milosnoga i svijetlo knjaginjo Milene! iu zdravlje knjaza svijetloga Bog jim dao zdravje i veselje, i njegove2) sve tri naslednika a potome pjesmu daS) pievamo: 1)v~e, 2) jejich, 31) necht. 254

Page  255 NynI nMsleduje mezihra podobnA pfedehrfe. Tak se d~je iza ka~d 'm odstavcem, j ej z pilsen' d 1 e s m y s I u tvorfl. Ph mezihfe popadA pe-vec dechu a novych sil, nebof pe'je vz'dy s, nasazenim vS'f sv6 osobnosti. Melodie z~sadne- je pro kaz'dy vers' t2, ale ye skutednosti brzo vymkne se rozohn'nA mnysl pe-vcova z t~sny5ch jeji tfemenu'i a hrdlo svobodne' vypr~vif obsah p1 sn6. Na gusle hraje se sice neust~le,,povinnA' melodie, ale bez dostatedn6ho iUisp~chu, nebof varianty vice podl~haji n~Jade- zp~v~kov6 nez' ohledu'im na gusle. A kdy2 odstavec blM~ se ke konci, tu zpe'v~k, jen2 misty rychle ver~ za vers-em sypal, povy'senym a v~znym hiasem se slavnostnf kadenci jako ne'jaky 2alm odstavec onen uzavr-e. N~sledek tohoto zpfitsobu produkce je ten, Z-e zpe-v nen! stejny. Pouze duch je ty", a skute~nA melodie vykazuje riizn6 obm~ny. Hlas guslariuiv r~d tremoluje a melodii zdobf, stejn6 jako gusle svfij n~pe-v rfaznymi ozdobami obohacujif. Zapisovati produkci tu v not~ch je nemotino. Lze pouze zachytiti kusy meziher. Na to v~e patfr ji2 fonograf. A mt~m za to, I e by to tak6 zasluhovalo fonografu. Je to v-ecko zajiste' nesmfrn ' prirnitivni Ale pr~ve' primitivnost je dokladem starobylosti, o kter62 sve'd6i ves'kery znAmky a viastnosti. JAt upozorn-uji zde na jednu, o ni'Z jsem se dosud nikde nedodetI, 2e by dos-la povs'imnutif. Netrpfm pr-ebytkem v~domostif o stary5ch R-ecfch, ale kdyz- jsem vid~1 ne-kolik~tho guslara dernu.horsk6ho, vzpomn~l jsem si na masky ifeck6, jichz- ku brain uz'fvAno. 'Reeky herec, pove-siv si masku na oblidej, bud' se st~de sklebil na sv6 obecenstvo, ' nebo s t cA 1 e natahoval moldAnky. A vyrazy oblideje, jak' guslar na se v~dy nabifral - aspon- v m'ch p'rpadech- phipadal mi jako herec, jenz' na se pov~si1 si Ikavou m asku tragickou. Zcela bez dfivodu prodlouz-il oblidej a napnul svaly do tak slzav6 formy, ze se zdcA, jakoby hra i zp~v piisobily mu neobydejn6 obtf~e a hroznou bolest. A eel' v'raz tkvi tak pevn6 na tvcAfi, jako by jej tani ne'kdo o~aroval a on bez t6ho2 kouzIa zinizeti nesm~l. 255

Page  256 Gusle samy, jako jejich umeni, jsou prajednoduchy, nehled6 na ozdoby a ozdubky, na nichz si lAmou Cernohorci ostri sveho vkusu a vtipu. Hlavni teleso - v a rj a i c a - jest skutecne velikA vareSka, jejfz drzadliste je krkem. Na jeho konci byvA kozi hlava (kamzi)i) nebo jin6 ozdobn6 zakondeni. Ve hlave zarazen kolifek - u starsich gusli kus sukoviteho prutu. Dutina prepjata je kozi rozmaniteho druhu, nekdy i rybi, (novejsi doby i plechem), opatiena je nekolika dirkami zvukovymi. Uprostred stoji kobilica s jednim vroubkem, pfes nejz tahne se struna, za kterou slouzi proste chumel zini. Gudalo (smydec) je skrouceny prut, na nemz tetivu tvori opet zine. Na vypukle strane gusli nakApnuto je smoly. Kdyz guslar chce pofiti, obrati gusle hrbetem vzhuru, jezdi po smole smyccem, az se namaze, a pak teprv po/ne. Patrno z toho vseho, ze materialu stastn6ho nemaji. Poznamky zasluhuje, ze v Dalmacii sice nalezame take vyhradne jcn tyto jedroduche gusle. ale jiz v sousednim Charvatsku se vyskyfuji dvojstrunne (gege). Posluchac pozni, ze uloha pruvodu gusli je ta, aby opakoval napev hrdlem zpivany, ze vsak guslar uloze te nevyhovuje. Tezko Hici, zdali ke sve vine 6i zasluze, zda nasledkem sveho tvoriveho ducha 6i nedostatku hudebniho smyslu. Je v tom tolik vazneho a mocneho, ze v mistcch, jez nechceme uznavati, vazneme s ur6itym fsudkem. Ten by mohl byti jedin6 vysledkem dlouholetych zkusenosti, jez by nabyl vzdelanec takovym zpusobem, kdyby sam se umeni tomu phiuiil a do vsech uvyklosti a manyr sam vnikal. Jef zpev guslaruv z pola zpevem s pruivodem hudby, z pola vsak melodramem. 0 tomto, jak znAmo, rozchazi se nahledy do nejruznejsich koncu; jaky tedy div, ze mnohy, ocekavaje v guslarovi poznati libezne pejiciho trubadura, spraskne nad nim ruce, poznamenr se thikrAt krizem a utefe pryd? Moji povinnosti jest, nedati se masti prvym okamritym dojmem, nybrz pozorovati dale hloubeji a bedliveji a uva~ovati vsecky okolnosti. Zdaliz bychom se trpce nepousmali primitivnim kresbam starych mistru, malujicich skroucene trupy a vytAhle udy, kdy 256

Page  257 bychorn jak mandarini sed'li,,na torn fieku zde", to jest nedovedli vmysliti se do jejich v'' do pomrn'i~, v jakfth umrnfn zastihli oni, na stupeh', na ne-mz- me-li stave-ti dale? Zdali by nebyly hudebnf'kovi sme's-ny theorie r-eck6 hudby, kdy postupy hlasiAi v kvint~ch byly nejen dovoleny, ale jako vymoz'enost slaveny, kdyby neurn~1 uvaz'iti vs'e, co tornu p'redch~zelo? V~e podl~h& vkvoji, a vk5voj ne6inif skokiuiv. Hiedi'me-li nazp~t, lehko svedeme se ku zneuznf~l'Vfl a bagatelisovt~ni; zaJdeme-li vs-ak v duchu pif e d dotydnou dobu pak teprv se ndm uk~ze b't pokrok skute~nkm pokrokern a vymoz'enost opravdovou vyrno~enosti! Chaty v Jablanech pod Veternhkem (ve Vasojevicich). NMrod c-ernohorsky v pre~etnych strAnk~ch svych je, kusem takov6 dAvne minulosti, jez' mimo svoji viuili o rohatk pu'lm~si'c uv~~zla a na nasoe 6asy zbyla. Sem dech doby nov6 pro vichrfice a boui'e bitevni nemohi pfrilis vnikati. Nutno b'ti tedy v uisudcf'ch dvojna'sob opatrnejs-fmi, pone'vad by se velenadanemu tomuto nArodu ~inila tim vetsi krivda, 6im vice uz' ji utrpe'l. MA cesta po C~ernd Hor'e ov~em mSla tu nectnost, 'e, projevy hudebni jsem Si musil o b je d n v a ti, jeliko~ obecnkm smutkem 267 27

Page  258 vse bylo zamlkle'. Nepoznal jsem hudbu a zpvn voln6 noze, ny'brzv kieci, do nlf' jsem musil semenec, cukr a laskavd slova hazeti, chte'l-1i jsem, by se v~zen'i ozval. Tak i na Bio~i trvalo to jistou chvfli nez- jsem byl ove-en a spole~nost svoji ke gusleni a zpe'vu prfivedl. PravA chvile k tomu nade~la teprve po ve~erfi, jejilz Aiprava dosti diouho trvala. Pak 'Sly gusle z ruky do ruky, a jil m~l pHrilez'itost pozorovati, kdo je dobr~ a kdo S'patnyr guslar, co je manyrrou a co chybou atd. Ba, a~koliv dosti pozdU ji~ bylo, zapsal jsem i dv6 vyborn6 pfsne-, s nimiz' se Mde pochlubilm. 1. Oj dj e- vo, - o dje-voj-ko, du - ~a mo, -ja, Oj dj e- voj - oj dje-voj-ko, du - a mo-ja. Oj djevojko, du~a moja, ako bogda, te nadjemo, dje' no sino6') s tobom stojah2), bratski demo06) dij eliti, tu mi osta sabtia moja, mene sabIja i rmarama, sabija moja i maramnaa), tebe du~o ogledalo, u marami ogledalo04), ogledaj se do jeseni, hajde du~o da tra~iMo5), o jeseni hajde k meni! Jinj tekst: 2. Oj djevojko, dugo moja, 6im miri~u') njedra tvoja? Hill8) dunjom il jabukom, iii dragom du~om tvojom? Ph t~to pisni poznal jsem, 2e jako u jinych n~rodiu', i zde - a to u v~tf jegte' mirfe - na vice pisni jeden je n~p6v. Ku melodji 5)dnes v noci, 2) stl 3 tek,4 zrcadlo, 5) hledejme, 6) budeme, 7) voni, 81) zdali. 258

Page  259 zde uvedene' zpf'vala se toti'z- ce1A irada pi'snf, je- j'sem nozapiso-val, ponevad ph ohni pracovati mi bylo velice namahavo. Zde jiz' po~al vasojevi~sky zpifisob zp~vu, stal6 tP'emolov~nf a ozdobovdnf' melodie, 61'mz vlastni jeji rysy st~valy se S~patne- z'retelnymi, zeJm6na, chopila-li se zpe-vu bytost m~ne- hudebnIm talentern opI'vajIci. S melodif touto s mal'mi obme-nami se jes'te setkdme; ona se n~m uk~ze jako jeden z typi-i 6ernohorsk'ch jak ve sve' melodice a rytmu, tak i rozs'l-eni. Ej ju -nak pro- dje kroz 1) go -rul) ze- le _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ tr Ir t r _ _ _ _ _ _ _ _ - nu, oj ju - nak pro - dj e. Kroz goru ga3) zaboijela glava, nasloni se na jelU4) zelenu: vita5) jelo, fto6) me boli glava? 0 junace, od mene ti nije, majku ima~, i majka te klela, sestru ima~, i ona te kiela, ljubu ima~, i ijuba te kiela! Tento pfriklad ukazuje ndchylnost ku t~remolov~nf v mifre peemr~tne'. Ku taktu tieti mu poznamernWvm, 2e ony dvO pfilove c ztfimyslne- nejsou spojeny, pone-vad zpe'vdk phi druh6m c nove' v~dy nasazoval. Rytmus ur~it~ jsem v n~p~vu marne' hiedal. Snad leps'l interpret by mi byl podal ne-co v torn ohledu urdite-J~ho. Ale t62ko Si porou~eti. Cestovatel je uboz'tko rovn6' Zebr~ku. Mustf byti spokojen s tim, co mu n~hoda v milosrdi' sve'm podA. Jeho veci jest pouze ruku vzt~hnouti. A trvA to diouho, nez' se 6lov~k nau~if nastaviti diafi v 6 a s. Mnohou pifilez-itost propase, pon~vad ji nedovedi predem vyci'titi, mnoh~ drahocenn,~ penfz padne v prach, Z-e nedo1) skrze, 2) les, -3) ho, 4) jedli, B) Ulihla', 6) co. 259 27*

Page  260 vedi jej chytiti, a mnoho mu posle'ze ujde, pone'va6' mu dian- zemdli a klesne. I mne' kone~ne- zemdlela, a musil jsem, a6 nerad, na l1i2ko. V~dylt 6asn6 rdno, jiz' o p~te', me'li jsme putovati d~1e. Byl jsem uveden z verandy do prav~ho kfidla, jez- tvohrlo pokojik, v ne'mz byla hrubA postel a jednoduchy' stiuil. Jakmile jsem pr-ivyknul drsne' poslamce, usnul jsem ihned. 3.Zenat ' vdoveo. Vstavali jsme ji2 o 4. hodin6. Vule gel obstardvati kon6, stars, ale zru6na' na~e hostinska,,pekla" n~tm C-ernou k~vu a jA si znamenal dojmy dne v~erej~Iho. U6inil jsem sice pokus vykonati svoji povinnost viut6i denni'ku jeWt ve~er, ale byl jsem pfili~ zemdlen; nes'lo to. PI'ivstal jsem si tedy a pr~ekvapil jsem tim sv~ho pozorliv~ho Vule, jenz- se o mne domnival, I e jeWt spim. Mminii jsme vyjeti o p~t6 hodine-, ale povId~nIm a poviddni'm se stalo, 2e bylo skoro ~est, kdy2 se dru~ina nas'e na pochod vybrala. Di'm druz'ina, a rozpomfn~lm se pri torn, ze jsem vlastn6 nezpi~soba, jez'to sv6 spolefniky dtenA-ri dosud nep'redstavil! Prosi'm za prominuti. Jako pok~nif stiuij'Z zde cel~ tento 6lanek. Byla to pouha' nthoda, jak jsem se s ni ses-el. V podgoricke' bAni (koupelne-), kam jsme chodili na pivo, vyprAve-l jsem ku velik~mu pot~genif pfltomnich o sv~m poshIni, jez' mi Dr. B. ulo~il. "Tak vy, pane, nyni jedete z Podgorice do Drobnjakfi?" t~Lzal se mne po skon~en~m pfibh'hu kdosi.,,Nikoliv. Jedu do Andrejevice, a odtud pries Kolagin' a Morafu teprv do Savnikfi.",,Vyborne&" zvolal muz' asi thcAtnik, ftihly', pe'kne' intelligentnif tv~fe. Jof miui~eme jeti spolenV'! A dva jeho sousedi, star~li 260

Page  261 aq v~zinej~f, mu pfrisveJRiti. Ubifralif se dva- z nich a2 k same Andrejevici, jeden pak na dvO t-retiny touz'e tratf. Umluvu jsme nejen ne'kolika dou~ky s'pe~etili, ale i spinili Sdileli jsme spoleWn trudy sv6 z Podgorice az' na Bio~i, ale neznal jsem sv~ch druhiui va~ne-. Cestou dovedli se mne tak sami obratnevyptdvati na v~e, e se mi ku odvete nedostalo pfilez'tosti; take jsem. me'1 prv~ho dne pfilig Mnoho starostf s cestou a kone'm, nez' abych byl dovedl uk~jeti svoji zv~davost, ku kter6 se jinak bez obalu Vasojevic'skdi kuC'a (v Ljev6 Rijece). piizn~v~m. Na Bio~i byl jsem zase na tolik zamn~stndnz em rovnez" nedost~valo 6asu ku zbytefty'm re~em. A tak, kdyz' jsmne ve st'redu rMno Bio~i opous't~li, neve'd~l jsem. o sv'ch druzi'ch stejne- nic, jak m1'i trpe'liv~ 6tenAr', co- moji neslu~nost omlouva. A vz'dy jes'te nenade~la mi chvfle, kdy bych byl me-I krom6 viuile i dosti pHrfe~itosti, rozebfrati Aetrn~m zpiu'sobem nacion~le svfch spolupoutnfki-i. Vyjelit jsme za ntdady v~eobecn6 nevesel6. NAs vs-echny tisnila spolednd obava, 'e, olove-n6, te'k6 nebe uchystA nAm. n~co duikladn6ho. Bude to sice pro tento, naprosto 261

Page  262 bezvod' kraj, jen2 ob~v~dn je plemenem BratonoziWiUO, velik'm dobrodiispusti-li se 'ddn' MCV, jen' byl vice ne' jist', ale n,-'m poutnikii'm blaha nijak6ho nezpu'sobi. Mrne sam6ho pak hryzla jes'te druhA ve-c: hanebnd cesta, jak se hned na pod~tku ukdzala. VWera neustdval mi Vule slibovati, kdykoliv jsem si na 9patnou cestu st'skal:,.Zitra bude, gospodine, ji2 dobrA cesta!" Aby te- d~as! Dobra' pry cesta - a ye skute6-. nosti mi vgichni radi, abych na kone- ani nevsedal a rade-JI s nimi rovn6 vzhiuiru stoupal! Kone- ze oklikou pry' pirevede Yule nahoru a tam teprve Z-e budu moci usednouti! IUposlechnul jsem rady, nebof i Pa nto Cerno v i, jediny, jenz- m61 Ikon6 mimo mne, z uvedene' pfIldiny zvfIke sluhovi sve-i~l a s ostatnimi p~sAky hodlal. Ne'kolik set metrii vy'se se~li jsme se ope-t se sv'mi komoni. Zde bylo jiz' moz'no jeti kofimo. Vysedli jsme. Napifed Panto, za nim jd; ostatni kolem nds capali pesky. Jak jsem na' koni vypadal, nevim, a kdybych ve'd61, snad bych se to rozpakoval pove'diti. Ale jak to slus'elo Pantovi, to vynasnaz'lm se rald popsati. I Panto je dlove'k, z-e by z ne-ho snadno ude-lal dva. "Ale vice bychom spotr-ebovali," namiftnul mi, kdyz' jsem se ti'm zpfisobem o nem vyj~dMI'. Avs-ak i o jeho muz-nou krd-su, pruz'nost te-lesnou a eleganci pohybu mohlo se ne-kolik lidif rozd6liti. Kr~6eje, piren~sel zna6nou tihu sv~ho objemne'ho, ale jako jedle strme'ho trupa, lehce s nohy na nohu jak pirko, ba zd~do se, Z'e nekra'i', ale Z'e pluje vzduchem. Hlava v~dy byla vypjata vzhikru, jako by v ddli cosi vypdtrati se snaila. Z toho vyvinul se u ne'ho i zvldgtni' zpfisob noseni 6apky. M61 ji tak bluboce do dela vsunutu, ze nesena byla obl~m nosem. Pro lebkoznalce ud~vt~ni, ze temeno, kde je strfed vlasiui, me-I neoby6ejne- hluboko, zdroveini tus'im s vy'Skou us-i, tak 2e kr~tk~ a hustY Porost podporoval jeho, furiantskou libiuistku, zi nosenim sv6 dapky prozrazoval. Kin'I jeho, pe'kny dz'ogat (be'lous'), darov~n mu byl od kni.fzete. Obloz'en byl se stran vaky a vzadu stodenou kabanici (zimnikem). 262

Page  263 Z obavy, aby vstupuje na kon6 - velikou svoji vahou nestrhl sedlo stranou, privedl si dzogata ku skile, a jedin~m vhoupnutim ocitnul se mezi vaky a tlumoky. A t~l mu hned zas rovne vzhuru tr6el jako hromosvod, a zdstal tak jiz nepohnut, i kdyz kufi pracn6 vyhledAval mezi balvany nebezpefnt sestup dold i kdyz se kol6bave drasal po kamenitych schodovitych cestAch do v9~in. Krdsnd to nani podivant! Pouze vadilo dojmu, Me kuni jeho byl ku jeho osobe pom6rn6 maly. Kdyz se vhodil Panto do sedla, prohnul se hrbet zvirete jako rikoska. Ale na Cern6 Hoi'e vetsich konui neni. Nahore vAl studeny vetrik a bylo neprijemne chladno. Sna~ili jsme se cestou vtipem, zertem a zabavou se rozehrAti, ale marne. Ridi jsme tudiz o osm6 hodine kone&n6 sestoupili na Peljevu Brjegu s trp6livych zvirat, abychom trochu posnidali. Sluha sfial s ramena moji pHrru6ni bocu (lahev s rakiji), vynal ze zAsob kus chleba a tvarohu, ja pak,,lamal a daval" spolefnikum svym. Usadili jsme se na chladnych sedivych kamenech, na nichM pekne vypinaly se bile kabatce Cernohorcu: zelenA vojenskA dolama Pantova. Jen muj rezivy moderni sat svoji neur6itou, bazlivou barvou tvoril nejapnou vyminku. Sluha prinesl mi pl6d, abych si mohl u6initi pohodli. Rozloziv se nai, srovnaval jsem krajinu s mapou. Pred nami ztrAcel se v oblacich Veterni k, vrchol, pres nejz nAs mela dalsi cesta v6sti. Byli jsme jiz ve zna6ne vysi; zel krAsn6 vyhlidky, jeZ by se byla musila odtud prostirati, kdyby skarede pocasi mne ji nebylo rusilo. 06 vsak byl rozhled mensi, o to byl posupnou nladou posmurneho dne efektnjsif. Sedeli jsme na vysok6m hrbet6, delicfm reky Mora6u a Malou Rijeku. V techto mistech v d6lce asi 20 km. jsou udoli t6chto rck tak hlubokA a tesnA, ze ni jedne osady, ni jedn6 budovy tam neni (vyjimaje ves Mrku na Mora6i a Podkrs na Rijece). Do propasti Mora6i zrel jsem, kdyz jsme vystoupili nad Biodi. S Peljevu Brijegu videla se jen hroznA rokle tajemn6 Mal6 Rijeky. Kde dnu 263

Page  264 vsak nevide'ti. Jet svisI'Mi t'm e- strAne-mi semknuta a musili bychom na sam kraj hfbet u zajiti, bychom dna se dopatiiti cht1i Hiedfm na teskn6 temn6 stny, jez' tim vice se 6ernaly, dim vice mradna houstla. Du~e, pinal chmu'tr, nevalne- obrazem ti'm pookfAla. Obrdtil jsem tedy rade-ji ke svy'm spole~nik~am, abych si zndmost svoji s nimi pone-kud prohioubil. Najdou. se na Cern6 Hoi'e povfdalov6, jimz- fista nesta~f ku. samochv~le, ale moji druzi jimi nebyli. Povidali spise jeden o druh~m, nez- sami o sobe-. Jen Panto sed~1 a m1del, a zddlo se, I e ani neposlouchai, kdyz- pfrAte16 jeho kreslili prfede mnou. strudn~mi rysy obraz jeho vlastnf ho Nivota. Stoji za to, abych jej v krdtkosti pi-ed dten~fem rozevirel, nebof jako rozm~rem a krdsou. te'la pied~iI Panto nad sve' spolu.poutniky, tak vynikal i Z-ivotopis jeho nad osudy druh~ch. Kde~to o jednom z nich mohu jen pov~diti, 2e sluje MMh a je sedlakem ye vsi Seoci u Andrejevice; kdez'to dale druh~r mfiiJ spolefnfk, mlady' stih1l to mug', jme'nem Labovi6, pygniti se mio~e leda tfm, ze je adz'utantem knif~ecim a 'e v Itaiji nau~il se gpa~kovati v jazyku. Petrarkov6 - Pantovi mohu v~novati s dobrym sv6 -domim ostatek tohoto 614nku. Nenirode Oerohorc, nbr2 pochazi ze Stare'ho Srbska, z te'sn6ho sousedstvi Oern6 Hory. Jeho domov sluje B uf6i Osada ta je tak blizka nynji hranicim 6ernohorsk-~m, 'e barva.,ktr na maps hranici tu ozna6uje, osadu onu. zastiri. Nicm6ne- je ono misto jiz' na puide' tureck6. JedenAct~ho dervna (po v~ch. po~tu) r. 1875. zahAjil Panto prvy v on6 kon~in6, s jjinyrmi jeWt druhy povst~ni. Stal se vu'dcem povstaleck6 dety. Bojovali v~ichni s jarou. mysli a jasnymi nade' jemi, nebot m~1i za jist6, ze domovina jejich prilpadne bud' k Cern6 Hoire nebo k Rakousku. a oni Z'e Mastn6 zbaveni budou tureck~ho zulumu (nasili), pfed nimz' ni 2ena, ni zvfre, ni ku6,- bezpe~na ne'byla. Ale nastojte - nade-je strasnW je okiamiala! Po miru. vedeiaa byla hranice sice u samych Bu.6f, ale tak, Z'e Bu~e zi'staly i dale - tureck33mi! A podobn6 sti~eni byli tisicee a tisice mnoh'ch, 261

Page  265 Kr'maifka Divna Radisova v Ljev6 Rijece. 28

Page  266

Page  267 ji se povstAni nad~ene- zt1~astnili a po mfru - vydAni jsou vruce sv~ch nepr'Atel! Takov'mto ne~fastnikifim nezbylo ne2 vs'e pole i du'm i krAm se zboz'im nechati Turkuim na pospas a ut~ci s rodinou. a holou rukou na (Cernou Horu. Tim zputsobem zalidneno skoro zfitplna na piklad me-sto Kolas'in. Ale Panto ute'ci nemusil. Byl sice Turkfim osobou svrchovan6 nenAvide-nou, a ra'di by dali ze zlata onu kuli uliti, kterA by je byla dovedla obAvan~ho junaka zbaviti. Ale nejen Ae se neodv~ili nijak ho stihati, n'br2 naopak velikomysln6 ho phjali domie 'a zde mu dokonce svHhli du'stojng' UIad soudcovsky, pon~vad je kraj, jak se rozum! samo sebou, ponejvice srbsk'Y. Ale matli se Turci, kdyz' myslili, Z'e ho tim koupili. Soudil Panto, ale po sv6 a ne po tureck6 chuti.,, Tu mne r. 1881. jednoho dne" ujal se posle'ze Panto ku vybizeni nas vs'ech vypravovani' sam,,,z~istajasna vzali v surgiin (zajeti). Neve'd~l jsem, co se bude se mnou diti. Vlekli mne nejprv6 do Beran, pak do Pe~e, Pristiny, Skopije, Cuprlije a odtud az- do Solun&. Ale ani ted' nebyli jsme jeWt u konce. Nalo~ili mne na lod', a vezli kolem Svat6 Hory Athoskd do Stambuinl, dale do Smyrny, Berotu, Rabistanu, Porto-Saidu, Sued~u, Mediny, Meky a posl~ze mne v krajin6 Jemenu ye m~st6 San6 vylo~ili. V San6 pobyl jsem nejd~le. KAvu tam maji. Me ji u nas neni rovno. Ale nebyl. jsem jeWt' u konce sv6 bludn6 pouti. Hnal rnne odtud jes'te pkes Musovu do Suvainy. Jak bych zde byl dlouho 2il, to v~di jen ture~ti fi'adov6 a ne ja. Avs'ak r. 1884 nav~thvil knif'e Nikola tureck~ho cara ye Stambulu,7 a di'ky jeho pdc'i, do~el ihned rozkaz, abych byl vracen. Zpate6ni cesta vedla mne po (Ierven6m Mof zpe't do Meky, dale pfes Alexandrii, Smyrnu, Cahrhrad, Ath~ny a Kotor na C'ernou Horu. Jsem od tech dob svoboden, ale domu' nesmim. To byla podmfnka tureckdho cara, pod kterou mne propustil. A pone'va6 od takovych lidif jako ja v Turecku nikdo nic neodkoupi,' musim, kdy2 neclici kuc'u a zem ztratiti, 2enu s rodinou ostaviti tam, a sam ziju v Kolas-ine, kam mne rodina chodi nekdy navs't~vovati." 267 28*

Page  268 Panto z pravidla nemlavny, davno asi tak dlouhe redi jiz nemluvil jako tentokrAte. Tak6 potom jsem jiz neslysel od neho podobn6 znan ny renicky vykon. Ale byl jiz od te chvile sdilnejsi, di vlastne o poznanf hovornejsi. Vybrali jsme se dAle ku Veterniku, phi demZ nas kone/nestihnul obAvany desf, jehoz jsme potom v mire az protivne uzili. S Pantem bylo mi se lou6iti teprv druh6ho dne odpoledne pod Matysevem na rece TaIe. On ubiral se v levo na Kolasin, my v praVo na Andrejevici. Loudeni nebylo velk6. Predne jsme se meli po nekolika dnech v Kolasine opet sejiti, a za druhe, nedostAvalo se nAm ku nalezite oslave okamziku toho - rakije. Nebylof Ize v poslednim hAnu nijake koupiti. Nezbylo, nez do zbyvajici trosky naliti vody, aby se na nas vsecky stejnym dilem dostalo.,NuZe, na shledanou v Kolasine," volali jsme na vzajem pri rozchodu. A vskutku, v Kolasine jsem Panta hned prveho dne nasel. Byl, sice stale polonemy jako drive, ale rad pobyl v me spolednosti. Byl u mne 6asto za dne, vecer pak po kazde. Nabizene moje hosteni vzdy odmital a jen v te mire prijimal, v jake mi je i odplAce]. Pomerne se jeste nejradeji zasmal. Casto jscm s nim za2ertoval, az se tezky jeho trup rozrechtal a rozetfrsl. Ba tak jsem si ho ocho0il, ze mi posl6ze i zpival. Nejradeji mne vsak vodil kolem mesta a vypravoval o bojich, jez se u Kolasina, drive tureckeho, svadely a jichz on byl uiastnikem, ne-li strfjcem. Bohuzel nemel jsem ani dosti pameti, abych to byl dovedl nyni napsati, ani dosti trpelivosti, abych si to byl hned na miste zaznamenal. Byval jsem svoji pisni6karskou praci unaven. Posledniho dne pred mym odjezdem sedeli jsme na vysine za Kolasinem a rozhlizeli se po okoli. Panto ukazoval mi, kde vsude byly turecke pevnustky a jak,padaly." Tu mne najednou napadla otAzka:,,A coz pak, Panto, ty nemAs ani zadnych rAdd?" Nebot vudi obydeji svych rodAku mel prsa prAzdna. nMam." 268

Page  269 ,Hodn6?",Dost.,,A prod je nenosf'?" Panto pfes'el mldky pffes moji ot~zku k dennfmu poirAdku a zadal fed o tomn, jak se na prote-j'~ich str~nfch kdysi v lesich skr'Yvali, odtud na Turky v~pady 6infce. Neopakoval jsem mu sviuj dotaz, nechte' ho. zbyte~ne- znepokojovati. Ale ph vederni proch~zce s~m mi zavdal pfilez'itost, abych se opeftne- rozhovorhl o z~hadn6 Vasojevic'sk~ ml'nek (u hdinu v Bare).,,Sly~, gospodine, po n~vratu po~Ii mi svoji fotografli. Abych m~l, na t6 pam.Atku," del mi ku konci.,,Pos-lu, ale musi'm miti take' jA tvifij obr~zek.",Nem~m fetograflif.,Vi'm o pomoci. Pr'ijd' zitra ~asne' ke mn6, a nez- se vybereme, na cestu, nakreslim si te'",Pi'ij du." Te'to ochoty jsem, neo6ekAval.,Ale se sv'mi Mdy!" dodWAvm rychie. 269

Page  270 Panto se zarazil. VAhal potakati.,Tedy t6 nebudu malovat a fotografii svoji ti neposlu.",Tobe to udelAm k vufli, vezmu je s sebou, ale v kapse; na sebe je nepripnu.",A proc vlastne ridy nechces nositi?" ^Poneva6 je nosi, kteri jich nezasluhuji. Ani pred knizetem je na sebe neberu.",Nenutim te, abys si je pripinal, ale to mi muzes jeste udiniti, ze mi reknes, kolik jich mAs a ktere to jsou?",Celkem sedm. Krom obycejnych mAm rusky rAd svatojirsky, malou ruskou medaili, Danilufv kriz a Obilidovu junackou." R~no se nakupil pokojik mfij cetnou spolednosti. Prisli se se mnou rozlouciti Kolasinsti, a nekteri mne dokonce prisli na den cesty vyprovoditi. Pfrilo jich o mnoho vice, nez jsem se nadAl, ale tak6 o jednoho m6ne, nez jsem 5ekal. Ten jeden byl - Panto Cemovid. Pro5 zrusil mi svuj slib? Pro6 neprisel se ani rozlou6iti? Ur6ite odpovedeti jsem si na to nedovedl, ale jak jsem byl Panta poznal, divil jsem se vice vcerejsi jeho ochote, nezli jeho dnesni nephitomnosti. Snad ho mrzelo, ze se se mnou proti sv6mu zvyku tak sduiveril, snad si myslil, ze si slibem svym skodil. Kdoz to vi? Nezlobim se nafi proto a fotografii svoji, vrativ se do vlasti, jsem mu pres to vse prece poslal. Kdo mA minulost jako on, mA pravo na kousek podivinstvi, byt byl i junak a 6ernohorsky sokol. Treba mi lito bylo, ze Panto slova sveho posledniho mi nedodrzel, vzpominam si prece na nestastneho,,zenateho vdovce" 6asto a s neskalenym pocitem ryziho prAtelstvi. Proto jsem nedovedl 6tenAre pies Peljev Breg prevesti, abych nebyl dosti u6inil sve vzpomince. Tim spasil jsem i svoji test a bude mi snad jiz milosrdne zapomenuta moje vuci 6tenarovi nesetrnost. 270

Page  271 4. V Ljeve' Pijece (Hiornich Vasojevicich). Rovinsk' sice ye sv,6 geografli tvrdf, z-e onen kamenn~* jazyk jenz- vypla'znut mezi Mora6u a Malou Rijeku a osidlen plemenem Bratonoz'idiu, je kraj naprosto bezvod' a such', postr~dajici ka~d~ho pramene a majici' jedine' jen u bio (phrrozenou nMdrz'ku, jAmu s vodou) - ve kter6 vs'ak tak6 je cel~ boM' rok sucho - ale kdybych me'l zde znamenati pf'esn6 sv&6 dojmy poutnick6, MUSil bych tu kon6inu nazvati nejmokfej~f, jakou jsem na Nern6 Horfe poznal. Po cel6 pr' d~lce 5 hodin, t. j. od Bio6i az- na VeternIk, neni pr~ kapky vody - a nedopous't'j' Boz'e, abychom. byli musili my kapky ony poc-Itat, jez' se tu -na nas spustily! Dost moZ'nA, 2e bych. tak byl musil 6initi,7 kdybych. byl meteorologem a slouz-il,,pfisne ve-de", jsem. ale tak Afasten, 2e mohu s ledabylostif v~edniho pobudy proste- si ponar'ikati, Z'e jsme tu dostali pofAdne- co proto. Panu Rovinsk~mu to snad bude pohnutkou, aby v pri'itfm vydAni sve' knihy ono absolutni tvr/,eni' zmirnil podmfnc~nou v~tou: neprAi-i. Pak teprv bude jeho kniha vskutku kriticka a v'deckA,neo bude pro vs-ecky pllpady miuviti pravdu. Zaplaf BiUih za to, 2e jsme se za sucha dostali asponi az- na Pelj~ev Breg, minuv~e selo Kiopoty. M61i jsme tak moz'nost posouditi politov~nif hodn& vkus,. jaky ne~tastni Bratonozi'i volbou tak mizern~ho okrS-1ku osve'd6ili.. Kraj vypadA, jako prazske' ulice, kdyz' se pfedlaz'd'ujif. Vs'ude vaif se zAsoby dlaz'ebnlho kamene, ale nikdo se prAce nechApe. Misty se jiz' na kamenech ujimA mech, haldy zariu'staji jalovcem, ale nikdo ani rukou nehne. Jak' to nepof~dek! - volame hne'vem spravedlivym. A hned na to dodAme: Jak.A to marnotratnost! nebof je zirejmo, 2e zAsoby ty jsou v~ts'!, ne2 jich je tfreba. Naleznemet tu jen pram~lo temne-hne-dych skvrn hlinit'ch, je2 by bylo zAhodno k v-'li,,Mdoucf jednotnosti obrazu", take' jes't6 kamenim zasypati a zandati! Ano, je to zde hrozna' pouAC, v ni'2 pouhy jalovec, nad okem citif fitrpnost a svojf sm~lou zelent snaMf se je pote'siti. Pouhymi preludy zdajif se n~m b'ti spor6 smokve (fiky) a r~vov6 ke-re, je2 271

Page  272 misty na ma1~m kousku zeme' - di'k tpepl poloze ji~niho svahu - se ujaly. DivAme se na n6 dva- a tfikrA~te, nedfiveffujice kiamiv6mu zraku. Snad 2e nAs chte-I dals-ich trudn'ch obrazuO us-et'rti, snad aby svirajfci doJem teskne'ho okoll dovr~il, spustil se na nAs za Peljev'm Bregem zmine-ny ji2 d6s-f. Navl6kl jsemf svoji 6eradu od ki~e (plASH proti desti), a des-tnik pfidji1 Vuli. Cernohorci rAdi nosi des-tniky. Vidif v torn viftezstvi kultury, a proto dAvajif mu prednost piped Ofifne'J~i jinak svoji k aban i c (velkym, kabAtem, jako nd~ zimnik), prozrazuj ice tim svoje idealni' stanovisko. Tim si vysve'tllme, 2e adjutant Labovi6 zase rAd nabi'dnul Vuli svoji kabanici za slune~nik, co2 mflj strAZ'ny and~l musil ze slus-nosti pkijati. DNM, vitr a chladno se sesilovaly. Stoupalif jsme. Nas'i pe'g druhov6 byli ye v'hode-. Kdez'to na koni oh opisovati nutno bylo velik6 oblouky, oni ne'kolika sAhodlouh'mi kroky ocitnuli se tam, kamn my teprv po chvili ponenAhlu,,p-rchvdtali", naleznuvs'e je odpo~fivajici'. Takove' chvile odpo~inku ume'li oni vde-ne- pouz'iti. Vyflali tabate-rku a pomiJeJfce bezohledne' d6s't i ostry vitr, se svojif proslulou jiz'ni virtuosnosti' upletli si nikotinovou lahitdku a zapAlili. Toto posledni ne~inilo jim, obtifi, pone'va6 Vule byl opatrfen zApalkami, je2 na ve'tru neuhasinaJi. Zajimav~j-i' v~ak bylo, jak si adjutant Labovi6 pomohl, aby, sv'j'eje papirosku, nemusil moknouti. Vetknul totiz- si deftnik prost6 za krk, a tak, klidn6 sediciho a s tabAkem liraijiciho, jsme ho stihli se spole6nosti ostatnich nahoi'e. To je 6ernohorsk~ patent. Podobn6 6ernohorec nakiAdJ6 s i bukem, nekoluH-li jig'. Aby mu neprfekd~el za pasem, nech&Aje trdeti brfizostraWn ze zAtylku. DMU houstnul a v~ecky Z'erty pifechAzely. Usta nAm, jednomu p0 druh6m. zamrzala, a tAhli jsmne smut-ne tak zvanou,,cestou" jako odsouzenc~i, Rozhli~eti se nebylo moz-no. Kr~il jsem se do sve'ho pl&A-te, s ndhoz- mi zat6kalo na sedlo pod kaihoty. ProtivnA to v~c. Vid~l jsemn jen hlavu sve'ho kon6 a Pantu, za nim~v mu"j vrane v patAch tu S'plhal, tu sestupoval. Sykot listif mne pou&IJ ze jsme 272

Page  273 vlastne' v lese. Vskutku drali jsme se husto'u bukovinou, jf2 vrchol Veternlka je porostl'. Vrchol tento (vysok' skoro 1300 in.), zdA se, m-l kdysi ne'tovice. Jet~ samd jamka. Ovs'em po-rdnA jamka. St~Ae sputfme se doilt, stAle nahoru. JA ne, ale pan Rovinsk' napo Ve ml~nei dital. Ae je to celkem. dvaadvacetkrit nahoru a dvaadvacetkrAt dolu'. Zde teprve jsem poznal v'born6 vlastnosti sv6ho kone-. R~,d bych byl totiz' sestoupil s kon6, kdykoliv mi bylo spougt~ti. se do hiubin po primitivnilch achodis-tich, jich2 stupn6 dobr~.,stfevifc byly hiuboky, ale pfedn6 by mi -bylo zmoklo sedlo, a.,za druh6 se ukA 273 29

Page  274 zalo, 2e by' to ssed~v~nif a vsed~va'nf nebylo me'lo konce. A tak jsem se, odhodlane- spous-te' na hi'bet6 uboh~ho tvora. DobrA ta du-se by se mne b35vala mohia, kr~sne' zbaviti,7 kdyby jejif oposi~nf povaha nebyla, se spokojila s pouhou dekiaracf, se, kterou, si jeho kopnutf, jimz- mne vsedajici'ho v~dycky vitala, dovoluju bez ves'kere'ho zl6ho fimysli~ _pfir-ov nati.- 'Podkov eo vkl a 'skri'paly,- smekaji'ce se a bijicee do kamenfi,. ale' nohy byly vzepleny a nepovolovaly. Mne' jen zbyla s~tarost uhybati se v~tvi'm, s nichM na, mne potoky vody st6 -kaly, a:varovati se skal, jim2 bylo t&2ko na, fizk6 te' ceste- se uhy'bati. Ve spouste' t6 jsme konefn6 do~li k lidsk~mu obydlif. Jaka' radost!, Chci, abychom sestoupili a se osu~ili, ale musim 6ekati, nebof m&lo v,~e je han. PM~ byli tam d-rive nez'li my a obyvateliim dusne' prostory, v nIz' isme m~1i odpo~inouti, ozn~mili n~a' p'rohod. 'Mokr~ a vystydly vstoupil jsem za Pantem dovnitif. Zde jiz- rozde'l~val se oheni. 'Adkoli sem sve-tlo vnikati mohlo dveimi i skulinami, ano i ohefl rozz'at, bylo v~ud6 temno. Ihned mi prhnesli malou tffno~ku; ostatni. usedli - nohy krizi'mo- kol ohne- na zem. JA neme~kal zouti boty a zebouci nohy u, praskajiciho ohne- oh-rvati. Ony obrovsk6 triemeny se totiz' Spatn6 osv~dujif. Zachycuje se tam mnoho vody a chiadi velice. Boty a pundochy poloz'ila hostinskd na, pfihodn6 mfsto7, aby se osu~ily. Ohen' se rozhokel a rozle'val Z'douci sv~tlo po Waouzen6 prostoke. Nedaleko mne batolilo se nah6 difte, obledene' pouze huiiat~m bertnin1m ko~ffkem. V kout6 ozvaly se jak~si hracif hodiny 6i1 cosi podobn'6ho - udiven ohl~dnu se po zvuku, - ale z temn6 kondiny nevyn~seli ani hudebnf stroj ani ariston, n'brg - kol~bku s malym kriklounem. ",Zima" zvalo se ono p~ro, jehoz' stisknuti'm strojek spustil. Prostr~ili tedy nemluv~ti nohy skrze vyiezcavanou. peles1t kol~bky, pkistavili noz-idkami k ohni,,,p6ro' pozbylo silly, prestalo pilsobiti a muzika umikia. ProtivnA, zima a chladn' vitr vnikaly do chatrde. Ale kdyz' jsme -zavreli, valil se kouif v hustych chumMIch. do odf, Z-e mi toho nebylo Ize sn6sti. Musil, jsem proto co chvili otvfrati a zavifrati. 274

Page  275 Dali jame si uva-rti ml~ka, vajec a dern6 k~vy.- A mezitim zkous-el dospe-lejs-l de-vde pfrime-ti k tomu, aby mi zazplvalo. Nepom~hala mi pokiadnice mych,,skvosti"', ani S-estice" (desetnik) nebyla s to otevkiti d~ve-eti iUista - styde'lo se. Konedne-, kdyi ji navrhli, aby se za ohradu prkennou schovala, po~aa zpfvati: WMte.. I -, - j' 1-1 ip 1 K. AI - i - L -! An-dje-li -ja ru - 2u bra-ia, An-dje - ii -ja ru-2u bra - la. Andjelija ru~u brala, dje') ju brala, tu zaspala. Odusta2) se miado mom6e8), u ruke mu struk4 ) bosiija5), bijah6) Maru po d~erdanu7): Ustaj8), Maro, ustaj, du~o, da bri~emog) ziatne dvore, ziatne dvore i obore, da turamolo) po njim stole, da mi sjedel1) sve gospode'. Neo~ekdvan6 p-rekrte-nf And~1ije za Maru nutno phfi~sti na vrub deftsk~ho v~ku div~ina, jez' jinak pffsen' dobire zpivaia i dekiamovala, tak 2e na phrkiad neni pochybnosti o tom, Z'e je to piseni obifadnf, jak pfisn', takfka anticky ndpe'v dokazuje, a spoiu 2e je to piseii svatebnI, jak zase z tekstu plyne. Vavhiny mai6 divky nedaly sp~ti adjutantu Labovicdi, jen2 si 'Al moji tdku rovn62 n'6im phi t6 phiez'itosti obohatiti. Jak z uvedendho pfrkiadu vidno, nevybral ze sv6 z~soby pro mne 2Adnou 4patnou ve'c: VoIntg. Co se b6 id za Svi -t;I - n.........................a n e b................... ta-mo do-ie vile-si - ku vile- si - ku? 1) kde, 2) zastavi, -3) obiapeC, 4) stonek, 5) vasiiku, 18) bil, 7) ozdoby na krku, 81) vstaii, 91) at' 6istime, 10) at' rozestavilme, "1) aby sed~li. 27h

Page  276 Zdali slunce, zdali mesic. nebo jasne hvezdice? Neni slunce, neni mesic, nejsou jasn6 hvezdice, ale jsou to bile dvory Davidovy v lesiku. U nich kr/ai mlada divka a kvetiny zal6va. Rychle vzal jsem bystrou stfelu, zamifil na divcinu. Ale divka za6ne prosit: nechtEj mladou strileti! Jestli ze chces rosn6 kviti, prijdi sobe za jitra. Za jitra se vsecko kviti v rosnych perlach veseli. Jestli ze chces chladn6 vody, pfijdi sobe v poledne. V poledne je kazda voda bystra, chladna, studena. Jestli ze chce milovani, pfijdi, mill, u vecer. Na vecer je kazda mild svemu hochu libezna. Marn6 jsme svfj poledni odpocinek prodluzovali. Lijavec neustaval. Nezbylo, nez udelat tri kHriky a zase hup do sloty! Prijemne hhrly osusen6 pundochy, spatne se obouvaly prosdkle boty. Zapsal jsem si tu novy paragaf do sve teky pro pristi vypravu: do krabi6ky rybiho tuku. Vule mi podrMeldle sveho zvyku sedlo, abych je pri vsedAni stranou neposunul, kfu die sv6ho zvyku podal mi osveddeni sveho odpvru na doklad, ze stav tento poird jeste neuzndvd za zdkonny a prAvni, a ja zase podle sveho zvyku - jsem pysny na to, ze se mohu za tak kratkou dobu pochlubiti jiz tak6,,zvykem" - na jeho deklaraci proste nakaslal. V2dyf to, Boze muj, delaji jinde take! Poznal jsem jiz, - jako poznalo se jinde - ze ten mezek to tak prilis zle nemysli, ze ve skutednosti je to vlastn6 zcela dobre hov~dko, jez nejen neublizi, ale ktere jeste pres louze a kaluze, hory a propasti, skaly a kameny rAdo mne prenese, kdyby ho to zivot stAti melo. At si tedy jednou za cas kopne! Piejme mu tu radost! A tak jsme za hrozneho lknni rozslzene oblohy hnuli dale. Nebe sice plakalo - ale my byli ubredeni. N6kolik staveni, jez jsem ve slote dovedl spozorovati, jsou koliby*) Bratonozidu, jiz zde pres 16to pasou stada. Bylo poledne, kdyz stanuli jsme nejvyse, abychom se jali *) Obydli pastevcl. 276

Page  277 sestupovati doliui. S~m Vule mi nyni'd~l:,,Musf~ se, pane, skynouti s kon-! " Ud~1al jsem to red, pone'vad pe'si chiuize mi slibovala promrz16 jiz' zase iiidy zah-rti. Ale radost moje byla nevelikA. SpouStUM jsme se dolut pr1uirvou 450/0 pfrikrou a ne-kolik set metrti dlouhou. Kamen! zde bylo nasyp~no tolik a tak ~nespof~danV" ze m6 mokr6 tvrd6 podes-ve mne uv~d~ly v neustA1M nebezpe~f ziomiti nohul, ruku, vaz nebo vs-echno dobromady - jak by to ,, " _F " ';;;;;,. I -1 - "-" _- - - 'I — I r7? DMrundarsk~ hin< u Andrejevice. bylo prdv6 asi okolnostem vyhovovalo. Uboh' Vule pin iUizkosti namahave-"sv~dde1 mokr~ho - a sice dvojndsob mokre'ho, od degt6 i POtW vrani ka, mezi tim co jA byl nucen. pfriji'mati poddvanych mi rukou od Milide, i Labovi~e. Bez nich bych se byl musil dold plaziti. Jedin~ Panto krMel doliui voMn a bezstarostne- a s takovou eleganci, ba skoro majestdtem, jako kdyby po mramnorovdm schodikti do osv~t~en6ho salti sestuipcval, kde jej zAstuipov6 o6ekAvajfi, aby ho vitali. 277

Page  278 Nicmn6n' -dole i 0on Si rad oddychnul jako my v~ichni ostatnif, z nichz- v takov6m ohledu jd ovs-em prvni mi'sto zaujimal. Ostatnekraj sam zasluhoval mal~ho porozhl6dnuti. Svrhli jsme se s hor do Adolf na stranu jiz'ni, t. j. do Adolf Mal6 Rijeky. V torn prAv6 ml'ste- vznikA MalA Rijeka soutokem dvou potokfl B rs k uta a L e v Rij e ky. Ne-kolik domnkft, jez- se tu nal6zaJI (asi 1.0), tvohi osadu Jablan. Obraz kraje, do ne'hoz' jsme vstoupili, byl podstatne- rozdf'lny' od fizemi! Bratoz'iduf Tam pouhd namodrala Aed ~ zd tdanzen'ho, trdvnlku s hn~dou prstf a temn'rm ko-ichem hust~ho lesa. Staveni rovn62 blAsala, I e jsme v nov6 konfin& Kde~to na zApad6 (v Katunske' nahiji a v okoli) jsou st-rechy nfzk6 dle vzorft italsk~ch, nal~zdme je zde neoby~ejn6 vysok'mi; kdez-to tam byly dorny hotovd skdla, zde budova'ny jsou nejen z kamene, ale i z dhfvf a slamy. Domy jablansk6 vlastne' ani jako domny nevypadaji. Je to bromada kameni na n~m2 n~kolikrAte v'~e kupf se do S-pikky z~erna16 prkno a shnila sl~ma. Otvor 6erny zname-nA dvi'fe, slu~bu oken zastavajl C-etn6 skuliny. Pantovi zavdalo toto ml sto pfile~itost, aby se zas drobet rozhovoril. Byly to paprsky historie, pod nimiz' ml6elivost jeho roztdla a jimi2 toto misto osv6tlil. Jablany jest pr~ n~kdej~i sidlo a (Ito~ite- b o g o m~i 1 c ft (jm2 ndrod prost6 bohumirov6 i'kA). Bogomileft bylo na po6Atku tohoto tisicileti na Cerne' Hrole mnoho, a byli (podobne- jako, na~i NeWt Brathi, jiMz' ye mnoh6m se podobali) pronasledovani. Ddle vfklddal Panto: "Zde poc-inajif Vasojevic'i. A sice Vasojevidi Horni. Praotcem Vasojevidft jmenuje ndrod V a sa. Vaso se 6tyrmi jes'te bratry: Krasem, Otem, Pipemn a Ozrem pfi~li pr' z Rakouska (t. j. z krajin Rakousku nyni poddan~ch) a stanuli na prot~js'i vysin6, jez' odd~luje jako kiln Levou Rijeku a Brzkut. Selo Pod brdem tim zove se Noz'ica. Vaso zde se sv'mi ji2 zftstal a rozprostranil se s plernenem svy'm na jihovychod a2 do nyne-j'siho Star6ho Srbska. Kraso se poturdil. Plemeno jeho je ye St. Srbsku a sluje Krastenidi. I bratr Oto, se poturdil a zaloz'il pl6me' Hot ft 278

Page  279 ye, Skadersk6 Albanii. tPipo stat se zakiadatelem nedalek~ho piemene, Cernohorske'ho P i p eri, a Ozro Oz rin id6i~, jiz' jsou takt~z na 6ern6 Hoife, a sice u Cevu. " Snad toto podani' je ptivodem j'mena Bratono~idiui, jichz- iUzemi sem zasahuje. Na kaz-dy zputsob pak je pro pome'r albdno-6ernohorMazlavoui cestou ubirali jsme se d~le, mljf'ce 6astd mlynky, fiperne' hlu~ici. Kovdrna, jez- se mezi nimi tak6 naskytla, byla zajimava jako pokus, neize-li prkna na stfe~e ucp~vati - mezerami. ZdA se, I e se to osv~d~ilo. Patrne mezery ty jsou, nepromokavy, ye kter~m~to pflpade- bylo by Z'doucno zn~~ti prostrvedek, jf'mz se toho dos~hne. Rf~ku Levou Rijeku jsme nechali stranou a dali se proti jeji' male'mu pfftoku, jen~ zove D es n A (Pravd) 6i'li potok Kova~ick'y (KovAfsky), jenz" dovedi nds do stfedu Hornich Vasojevidiui, 6ili jak se j inak 'rfkA, L e v 6 R i j e k y (slus'f tu rozezndvati potok a iizemi). Dos'li jsme m~lkym fidolfm, je2 mi velice, pfipominalo Vrchlici u, Kutn6 Hory, na misto, kde fidolf se drobet roz~ihr'io a poskytlo tak mista ku n~kolika staveni'm: kostelu, I kole, hdnu a n~kolika hospoddistvim. Bylo jiz" Po poledni, rozhodli jsme se tu noclehovati. Obr~zky na~e l6pe naznac-i rozdit zdej~fch jednopatrov'ch chat, ye spod kamenn'ch (chle'vy) na hoife dieve'nych, s vysok'mi stiechami, ne2 psane' slovo. Hostinsk' zdej~li, jsa spolu ofic~rem, prozrazoval velikou radost a v~domf cti,7 kterou jsme mu pffchodem prokcizali. Weci moje, hned dal uloz~iti do difeven6 komnory se dve'ma velik'mi l1i2ky, co zatim jal dal valiti vodu, abych si upravil. 6aje, nebot jsem byl tak prokitehl', 2e by flldz'an 6ern6 ka'vy na mne nebyl stac-il. A pak jsem se jiz- te'il na sv"i obliben' ndpoj. Nevi'm, jestli mtim 61itati na vrub 6~ern ohorsk6 zdvohilosti, z-e ispolefnikuim m'm i hostinsk6mu kuchaifsky mfij vyrobek chutnal, na kaMd v~ak zpiuisob mne hoste-ni a obsluhov~ni' zaujalo slus'nou dobu a jd pHi Sukdni' torn sve' zmrzlosti se pe'kn6 zbavil. Ve zdejs'fm halnu -velice se mi libilo. Lidd hezcif a hodni, 279

Page  280 izailzenf pom'rn' p~kn'. Na balkon6' prostfeli n* m k ve~ef i, je' zah~jena byla kyselou dobrou pol6vkou. Pak pifedloz'en pe~en' bera'nek, jehoz' hiava postavena pfede mne. Byl to Akt ficty. Ze vsakr bych nebyl dovedi se 6estn6 sv6 filohy C-estn6 tak6 zbaviti, postoupil jsem hodnost hilavojeda Pantovi, Irka, z'e on znA l6pe s ufezan~rni hlavami zachazeti. "Nevfm, nevim, jestli jsem uz- nezapomne-l! Pokusim, se!" usmAl se Panto. Ope't slanina, syr, chl6b a 6ernA kAva nAsledovaly, na6e2 jsrne se odebrali do,, ku~iny " a zasedli kolern ohn6. Bylot jii cliladno a krom6 toho pozoroval jsemn, Z'e mnoho zdej~fch zve'davcu' senm pfisi'o - a od te-ch mminil jsem ne-co zapsati. Nedopustil jsem tedy, aby hostinsk~ koho odhAn~l; nechaf mtA kaz-dy viuili pi'ijiti a poslouchati, nebo odeji'ti. Byl nds hezky' ve-nec. Mne- ustiali houni na nizkou tkinohou Z'idli s, p~kn6 i'ezan'm kulat'm lenochemn, ostatni mu~sti' sede-li nohy kfizem kolem ohn&. ZenskM sed~ly skr~eny u zdi. Jen Z'ena Divna nebo jeji dcerka Marica musili C-asto odchazeti. "Daj vatre, Marico! (dej ohne-!)" zavolal divku kufdk - a Marica jiz' vstala, vzala oharek a po~oila jej kuirAkovi do ploche' hlavi~ky Miuku. Pak usedla zase na tak dlouho,7 dokud komu druh6mu nebylo t62e sluz'by trfeba. Vs'ichni, kdo tam sed~li, patfili zve-dave- na me-. SpInomnocniovati n~koho z rn'ch spolupoutniku' k tomu, aby zAstuopu o mn6 vyk]Aidali, nebylo tifeba. Nesta~ili tazatelu'm odpovidati. ZprAvy, je2 o mne se tu sly~ely, zne'1y poslucha6-Uim dosti divne'. Vide'lif mne, a2 do ve~era kresliti a malovati, a nyni se jim de'1o, 2e zapisuju a sbiram pi1s ne-.,,A odkud pak je ten 61ov~k?" p-rerus-il jeden ze zv~davcdl Lukidovo vypravovAni. "Iz 6eske (z C'ech).",, To je mi divna zemn6, kdyz' tam pisni nemaji", namitnul velice logicky tazatel.,,Pisnf nemaji!"l zastal se nas-I vlasti z-ive- Labovi6.,,Jak pak by v CechAch pisnf nemne1i!I Tam je vseho hojnost, zemn6, lesiut, luk, 280

Page  281 J _ i i I I I (I - - l I\ ' \ V /~ /,\ L1! f!~ II e: I. I W,, 11r 'Il u a) '11~ CI icU z 30

Page  282

Page  283 poll, zahrad, vesnic a meost, tam je bohatstvif ye vs'em - jak pak by tam mohly pfsne- schdzetl Nalrod, kter6mu se dob-fe vede, ten teprv rad a vesele zpi'vA! Cechov6 v'ak jsou n~rod, e. v~ o~ poznati, o v~em se pou~iti. A tak poslali sem dlov~ka, aby jim povWl1 co a jak se u nas zpIvA. To se pak napi~e a vytiskne vknihdch, a ty p1 sne- kter6 dosud jen na planinAch na-ich se znaji, budou hiaholiti v dalek6' zemi 6esk6",, Zgodan nArod! Vyborn~ nArod!" pochvalovali nAs posluchadi, priitakujice hiavami.,Protoz-e je vzd~lan'!" 'OvS-em, a koli~bkou vzde'lAni je ~kola. Co v~ak my ubozi Cernohorci mfrZ'eme d~lati, kdy2 jsme nikdy S-kol neme-li, a2 teprve v poslednfch desitiletich!",Nebojte se,' pot~il jsem st'skajici.,Vs-ak nenf v~ecko dobre, co nn~j vzd-lanost pi'ivedla, a vy, kteHf jste se opozdi~li, mate dobrou pflezitost vybrati si ze vs'eho prAve- jen to dobre'. Av~ak ted' bych rid, kdyby mi ne'kdo zazpfval. Snad bys mohia, ty, Divno, n~co zapRi. Nebo poru6'svojf Marici. Ta viz" - otevi'el jsem skflnku sv~ch skvostiui -,,to mt~m pro vAs, pro z-ensk6 uschovano. Ale-jen pro ty, je2 mi budou zpi'vati.",Jak mo~n'o zpi'vati, kdy2 je korota?",MoZ'no, moz'no!" d~l Labovi6. A vzav ode mne list gospodina Boz-a, pireddftal jej nahlas a slavnostne'.,,Ljepo," liboval si nt~rod.,, Bravo,' bzu~eli jinf. A jests jinif po~ali laditi svA hrdla. ",Nu~e, Marico, zazpfvej ty. Jsem uz- stara, me' pfsne- by,nevaijaly' (nestAly by za mnoho)," namftala ope't Divna.,Zrovna stare' pisne' main nejrad'j'i. Ale dobte, at Marica u~ini po~atek. " Marica, sede'la ml~ky ph ste-ne 'mezi svjmi druz-kami. ~Nu, Marice, zap-H'" dorda'el na ni zastup. Marice se zdvihla a - utekla. "Nyni, Divno, musifs ukazati" - di' tu staff - Z'es leps'i nez" tvA dcerka!" 289:

Page  284 ,Boga mi, stydim se jako ona, ze bych take hned utekla.",Zad pak bys se stydela?" namitAm ji.,,To zajist6 neni vec hanlivd, kterou od tebe pozaduji. Tva piseni bude zapsana a v knize vytistdna. K ni pripojeno bude i tv6 jm6no. Kniha pujde do sir6ho svsta, tisice o0i bude 5isti tvoji pisefi a jm6no Divny Radisovy a ostatnich pevcu a pevkyi. A rekne potom svet: Ej, jundci Cernohorci! I bojovati umeji, i zplvati znaji! Vidis tedy, ze se stydis za v6c 6estnou. To prec neni spravne." Divna se usmivala rozpacite a rukou fista drzela, aby ji nevypovedela poslusnost. Bylat jiz valne zvykl.na ve sve zdrhavosti. Take pobrudovAni druhych ji podnecovalo, nebof bylo znAti, ze i ostatni by rddi za tak levnou cenu pracovali ku cti Cerne Hory. Mel jsem jiz omoden6 pero a uchystanou teku, na niz loviti jsem musil odpadky svetla, jez s ohniste jako nepotrebn6 o mne sem tam zavadily. Patril jsem do teky, abych Divnu pohledem v rozpaky neuvAdel, nebof jsem videl, ze uz,,daleko do toho nem.'." Zvlste povzbuzeni pilisne v takych chvilich neprospiva. Proto nerad jsem slyAel, kdyz na ni dorazeno se vsech stran:,Nuze zpivej, Divno!",Zpivej, povezou te i s pisni do sveta!",,Budes v knihach a budou te lidi kupovat!",MonA,, ze ted omlAdnes!",,Niko (Mikulds) si te teprv nyni podne vaziti!" A vskutku zertovne tyto sipy, ze nebyly vymrsteny tetivou zlomyslnosti, mely za nAsledek, ze Divna rozhodla!,,Necht zapeje dfiv nektery 61ovek (muzsky), pak zapeju jA.",,Nuze," volAm,,,kdo nechce byti pfirovnan k babam, musi zpivati!" A sbor se zarechtal smichem junackym.,,Nesmejte se! Budu vyprAveti doma, ze jste zpivati nechteli, ale baby vase ano. Docela sprdvn6 Divna zdA: at zacne muzsky. Muzsky je hlavou, nAlezi mu tedy prednost. Vase tedy bude to hanba, nic-li u vas nezapisu. Ty pak, kapitAne, mAs povinnost, abys mi pomohl. Slysel jsi v dopise gospodina BoZi, ze mi nvsechny statni iuady maji byti ku pomoci" - nuze, musil bych 284

Page  285 si na te na Cetyni stdtovati. AM by se mne gospodin Boto tAzal: Nu~e, jak se vAm na ceste darilo? Musil bych o vAs nechvaln6 zprAvy vyprAvdti!" Kapitan mi ani nemuknul, ale poposel k mladiku, jen2 koneone po rozpacich, projeventch kaslAnim a ruznymi posuniky, zdvihl stavidlo vladnuvsi dosud zdrzelivosti. Po nem pak i Divna dostAla slovu a zapela svoji piseni. A nyni abych byl mBl deset ufi, deset per, deset rukou a deset setitf! Ostatnich se totiz podala t6e zmociiovati touha ziskati si kousek nesmrtelnosti, a nevim ur6ite z jak6 pHiiny, podali pomalu bzudeti ale stale smeleji a hlasiteji - to, co jim prAve na mysl a jazyk padlo. Snad chteli na sebe upozorniti a zAdali tak urditeho vyzvani, snad jen se rozpominali na pisefi, aby mi ji mohli nabidnouti, snad sejich zmocnila vfibec touha po vfce nedelnim zachovAvAni smutku hrdlo sv6 trochu provetrati. Ljubomir Androv Buratovic, 121etjy bisnik. At bylo jak bylo, ja musil nyni horlivce prositi, aby po6kali, az jednu pisei zapisu, pak ze dojde rada na ostatni. Ale to pomohlo jen mAlo a na okamzik. VyklAdAm tedy,,e nemohu 285

Page  286 eRi~olik pisn! zapisovati na jednou, ale 'Ie ani jedn6 pisn6 nemohu zapsati, kdyz' mi do toho budou v'ichni hu~eti. Nebof to mate. Rozpakoval jsem se se uz'iti osti'ej~ich slov, ale i pomocf kapit~na jen ste'i a jen na okam~ik dosahoval jsem Madoucfho klidu. Necht~l. jsem je pihkfe zakfiknouti, abych odhalen~r ten pramen op~t nezarazil, a tak jsem se mu~il se 6tyrmi pisne'mi, jez' doleji pfedkl~ddm. MuMi, dim, nebot o~i nevide-ly ne tak pro tmu, jako pro de'sn~ kou'r, u~i nesly~ely, ale ne tak pro slab~ zvuk, jako pro ~patn~ pof~dek. D~m v o~ich Wtpal, jako bych byl foukal proti v~tru do papriky. A A~loha md byla tim je~t6 obti~ne-jsi, z-e i zde se mnoho tremolovalo, jak na n~pe-vech nazna~eno. Ale jen nedostatec-ne nazna~eno. Nebof dffle~itA je hlavni linie melodickd, jeji rythmus, a nikoli ten ndve-sek, jenz' je u kaMd6 pisn6 jin~ a jehoz' jakost z~visi! na osobnim vkusu a talentu hudebnim a p~veck~m. A prc~ve vyS'f~rati ty linie nejen z chaosu riuiznych fioritur, tr.Vlku', piredrAZek a ozdob, je2 pHi kaz'd6 slo~e namnoze jinak zn~ly, ale tak6 ze sme'sice bru~liciho roje drive upejpav'ch, a nyni nedofkav~rch zp6vdkiui. bylo velice pra~cn6. Musil jsem diouho pi'sne' poslouchati, abych pochopil takt a hlavni' tok melodie. Ale tu se mi dostalo od p~vce vytky. Vida, 2e hned nepis'u, a6 on zpivd, t~z'e se nevrle: "Tak prod- nepi~es-? V~dyt zpiv~m!,,Musim nejprv6 sluchem piseifi pochopiti. Jak to jsem dokdzal, pak je vyhr~no, pak ji zapi'~u, ani2 bys vice zpi'val. Nestarej se tedy brachu o mne, a zpivej jak se patHf a slus-i". Vykladdm mrzut, nebof wi tim pfetr~eno a na zmar uvedeno bylo pdsmo not~ jez' jsem v mysli me'l uz' spoirdd~ny. JTak main tedv zafiti!",,Nu ov~em? ",,Mdm zpivati d~le 6i od kraje!",,,,V~e jedno, jen u~ zpivej 2" "Tedy od kraje?" Jedy od kraje!" odsekcival jsem netrp~live', patife do t6ky, obdas plamenemn ozdfovan6, abych hovor zkrtdtil a k v~ci se pfiblifil, 286

Page  287 Vesele. __ _ - fl Za ti - sic1 za ti - sic jsemt ko - n6 kou - pil1 za ti - sic, C.) za ti - sic jsem ko - n kou -pil. Za tislic jsem kon6 koupil, pfivdzal ho ku jabloni. V~em dalm divklm. po jablku, me mile' se nedostalo. Pomstila se moje mili: st6blem dv6f'e uzav!'ela a oke'nko - otevfela. NApe-v t~to pisn6 nenif nez' nepatrn~ variant pisn- ~Oj djevojko, dus-a moja" zapsan6 na BMoM. Mirn6. Zmaj pre-le-de,1) zmaj pre - le d e, Zmaj pre-le - de z mo - ra na Du no - vo. Zmaj prelede z mora na Dunovo, i prenese pod krilom djevojku, ]juto pi~ti lijepa djevojka. Jaoh njojzi2) do Boga jednoga! Ostade joj jagluk nedovezen,s) ne main nikog, tko mi ga doveze,4) majke5) ne main a sestrice ne main, ne main brata, da mi ga donese, niti6;) snahe, da mi ga opere, brata mi je zaboIjela glava, groznica7) mi majku uhvatila. Ma'm za to, ze starobylA tato piseii jeoidi sc vtbi Volnd. MP#Ii& (n -__ ___rf Po%___ ___ __ _ 0.-i Kdo to v da' - li Ii - b e p e- je za le-sein 1) Drak pfitet~1, 2) B~da jil, -3) Ostala ji podu~ka ned'ov a~ 4) nemalm nikoho, kdo mi jej dovy~ije, 5) matky, 6) ani, 7) ziinnice. 287

Page  288 -- - uuzz Ir~~j t -— 6-5 * - -... --. za ze - le - nfm, za le-sem za ze- le-nym. Kdo tu v dali libe peje?,,Popusti mi bile ruce, Divka tenklm hliskem peje. chci ja tobe snachou byti!" Uslysel zpev mladce jars, Mam ja snachu tak6 doma. i polapil lepou divku,,,Popusti mi bile ruce, svazal jeji bile ruce. chci ja tobe mila bytil",Popusti mi bile ruce, Popustil ji bile ruce chci ja tobe sestrou byti!" za horou za zelenou, Maim ja sestru take doma. za horou za zalenou. Po nApevu i slovech je toto jedna z nejryzejsich pisni, jake jsem na Cern6 Hore vubec zapsal. Mirne. ~ -1 a 1. G. ' ' --- ' — —. 4L) -— Nmmw — Ej, co se na v4 - ~i - n le -sy chve-ji, le - sy chve-ji? Co se na vsine lesy chveji? Bfih te ubij! stara moje matko, Zdali vetrem nebo zarem slunce 2e's me dala za osam1elho! nebo kletbou mlade divky? Ka2da snacha po boku ma svaka, Klne ona stare svoji matce: a ja bedna, v kolo hledim sama. Tato pisefi, jiz libym hlskem Divna pela, pri sve jednoduchosti melodick6 prozrazuje snahu po gradaci. Prva vlnka (1. takt) ma rozsah 2 tonu, druha (2. takt) jiz tri tony. Ta opakuje se v 3. takte, nadez dalsi vlna rozsiruje se na 4 tony a na 2 takty (4. a 5.). Zde stoupAni skondeno. Posledni vlna prodlou~ena sice na 2 takty, avsak zmensuje rozsah svij na 2 tony. - Tato stavba melodicka vyborne illustruje tekst, pejici na poSatku o vetru. Vlny melodick6 zdaji se napodobiti vAni vetru, Ikani Melusino. Za tech okolnosti neni divu, ze se objevily u mne brzo nasledky dnesni namahav6 cesty pri nevaln6m pommrne odpo6inku. 288

Page  289 .;... - '- -- .. i. I -. C ' ~' ~~ .4;_ w: 1 Mirwlt.-PF. W 0 1 *0 0d o V) w, 31

Page  290

Page  291 Ad mi Ifto bylo, 2e nemohi jsem kr~sn6 p-rile~itosti 16pe pou~iti a n~dobu svoji u otev-ren6ho pramene M~e podrz'eti, bylo mi nutno p0 Mtrt6 pisni ustati. Odi svifraly se mi nejen mdlobou a ospalosti, ale i kou'rem a gerem; dus'evni pak napjetf, jez' cesta vyz'adovala a v neWi nyni bylo nezbytno pokradovati, mne nadobro shrotily. Rozpustil jsem tedy nevalzan~ svtij sbor, a zpola spokojen, zpola nevr1y odebral jsem se na kute-. 5. Pod Komem. Jiz' o Utvrt6 hodind rannf bylo v h~nu na Lev6 Rijece Nivo. Noclehdfi naklddali na muly sv6 tovary, aby pokradovali ye sv6 pouti. I my se nezdr~ovali. Co jsem psal z~pisky, chystal Yule, kone-. A kdy2 jsme popili dernd k~vy a iOet zaplatili; podrz'el mi Yule sedlo, a jd, rozehnav se diuikladne' pravou nohou, vhoupnul jsem se t62ce do sedla. Asi jako velitel me'stskU kava-lerie ph par~d.6 o Boz'Im M~e. Mne' ovs-em pFh tom nepfek~e1 tuk, a oddechnul jsem si, vkl~daje chodidla do tfremeni,u tak zhluboka proto, Z'e jsem musil pi ekroditi v okam~iku torn ves'ker6 sve' "reality" a "svrs'ky"1, jez' mne cestou prov~zely a je2 na boci oh uboh~ho ko'ne nave'seny byly. A to nebyla malifkost. Jitro bylo po vderejS'im des-ti velice studend. Panto pfrepustil brzo sv6ho kone' Labovidi, tento zase Milidovi. J.a pak jej nabizel Vuli, uz- tak6 proto, ze ubo2Ak velice kulhal. BoleltO ho nesmirnemozol na chodidle, - zn~menf S'ptnl6ho podas! - tak Z'e Si musil uhznouti do ruky hil. Ale zima byla tak krutA, Z'e Yule radeji sn~sel svoje (itrapy dosavadni, ne2 aby se vydal v ganc novym, kter6 by nan- ranni'm pronikav'5m chladem jiste- byly nalehly. 0 fe~i a humor byla vs-eobecnA nouze. JA ovs'em si dovedil nal~zti ledajakou hloupost, phi nI2 jsem se vnutil do jak~hos tak~hos veself. Tak na, prf. mne rozesmMt cestou Turdfn, jen2 si ovazoval kolem t~la vlne'nY derveny nekonefnt' p~s. Nebol jej vlastne6 291 31*

Page  292 neovijel na sebe, nybrz pohodlnejsim se mu uzdalo, kdyz s eb e bude zavijeti do neho. Hodil jej totiz na zem a konec jeden pridrzel u tela; potom pAs obkracoval kolem do kola, nez se vlnenA zmije ponenahla vsecka se zeme zdvihla a horoucne privinula na iadra - chci Hici na brich Turninuiv. Ostatnim to na smich nevysta5ovalo. Nezbylo, nez pomahati nAlade umelym zpusobem - bocou. Prestupujeme kopec, jenz deli vodstvo. Ricka, k niz se za nedlouho sneseme a je2 slove Verusa, menic sve jmeno za nedlouho za Taru, jakozto pritok Driny a tudiz take Dunaje speje k mori Cernemu. Tesne udoli ricky V e r u e, stisknut6 vysok^mi, sraznymi stenami skalnimi, hojne hustym lesem zarostlymi, je bohato na romanticke krAsy v beznem, turistickem toho slova smyslu. Tok jeji pan Rovinsky ve sve geografii popisuje zcela klidne. Ja bych toho nedovedl. Mne rozSiloval tekavy jeji beh, jejz nerozpakuju se naznaditi slovy,,ode zdi ke zdi." NAsledek jeji vrtochu je ten, ze v pratesnem udoli neklidnA voda honi i cestu se strany na stranu, a tak obe linie, sucha i mokrA, se neustAle krizuji jako tkanice na sn6rovadce. A my, ubozi poutnici, to musime odnest. Co chvili nutno prochAzeti reeistem, plnym velikych, oblych kamenu, pres nez drave vlny bystre plynou a ubohemu koni prechod strasne stezuji. Zvire s nAmahou jen mezi nimi mezeru a oporu hledA. Misty je hluboko, ti'emeny se mi potApeji, vranikovi se nohy tresou. Dereme se vlnami jen praprazvolna. Nejistota, prejdeme-li stastne, ci svalime-li se oba do vody, se tim trapne prodluzuje, a ja si vypomahAm v takovych chvilich vybornou iutechou: ze by snad nebylo tak zle, nebof mam - nepromokavy plAs. Pesim zeneme pak s druhe strany kone zpet, aby i oni mohli prejeti. Ty brody mi byly tim mene po chuti, ze vlastne jsme je nebyli povinni konati. Ubiralit jsme se die rakouske stabni mapy, a tam jde cesta stale po pravem brehu Veruse. Ovsem jsem se vu6i videiiskemu vyrobku nau6il byti shovivavym, nebof jiz drive 292

Page  293 isem byl shiedlal, 2e od t~ch dob, co mapa ona byla sestavovdna, se stalo na Oern6 Hoke mnoho,,geognosticI'ch" a j inych,,pirevratiVi, tak T2e na pfK cel6 osady a hory na jednom miste- zmizely a zpiusobem nevysv~tlitelnym zjevily se ndim na miste' od onoho v mape' udan6ho velice vzd~len~m. Udolidko je skoro neobydlene' Misty prost' ml'nek na svrchni vodu, nebo v alIj a 6i ca - na tlu6eni'setkan~ho sukna - tfmt6,z zpitisobem zatfzen& a hnanA, pak k a t uny, ovdince a kozince. Spoiivs'i se Verus'a s Opas a n i c 17P, pjIMA jm6no T a r a, pokra~uje starym zputsobem d~le, az' nc~s dovede k h~nu na Jabuce, kdejsme nuzn6 poobe'dvali, a pos1~ze k~ Matys'evu pod horu Ostrvici (1767 in.), kde spojuje se s iekou Dr ik ou. Zde rozloudili jsme' se s Pantem, a po~tem chudk1 ubir~me se proti proudu nov6ho phtoku cestou, jej1z' smi~enA jakost libovala si ve skocich a2 protivn'ch. Start kroj vasojevic'sky': matka Baki~ui v Z~brdf. 293

Page  294 U Carevidova hc~nu, v B a re skon~ila se pro ten den svizelnA nase pout, jej!2 konce i moji otu~ilf druzi ji2 tou~ebne' o~ekAvali. V hanu na n~s byli plipraveni. Kdosi n~s pi~edes'el a o vkprave- jim zpr~vu dal. M61 jsem tedy jiz pripraven po pravt6 strane' verandy k lj e t, t. j. malou j izbu s prostou postell a stolem. Hc~n je skoro nov', v~ecek direv6nk, s vysokou st-rechoui jak MAl budova samna. PNkn6 je v~e zahzeno, i kamnovec jsem zde nasel. Za to ale neme'li - ani vfna ani chieba! ZakiAli nam sioe ber~nka, ale p1 ti jsme musili jen vodu. Na 9te-sti je dobrA. Spal. jsem dost dobie, adkoliv mne zima znepokojovala. PHfina chladna nebyla jen degtiv& pifedchozi' nepohoda, n'br2 - a to hlavn6 - vygsi teren a blizkost vysokkeh hor. Vz'dyt celk den jsme vlastne' obchdzeli jen Aipati mohutn6 skupiny, jej!2 dv6 nejvys'i a sobs blfzk6 hiavice sluji K o mn V a s o j e v i 6 s k ' ~266O in.) a Kom Ku~skk (2648 in.). VWera rdno byli jsme mu stejn6 blizci jako dnes. Obegli jsme jen hory, je2 n~rod zcela n~leNit zve,, nohy Koma', a jez' tvo fadu obrovitkch pillrfui, di 2eber, de'leny'ch od sebe rozmanitymi kidkami horskkmi. Celk den v~erej~f tedy zna6il pouh6 plazeni kolemn,,oh" Kotide a Vrela. Dnes zb'vA, n~m jeWt zavaditi o nehty Rogama a Stab na, a budeme posle'ze ye m~stedku Andrejevici. Kom se mi, jak videhi, pfredstavil skute~ne' jako vysokA, velmi vysokA hiava. Cht~l jsemn ho nav~tIviti hned. z Podgorice, jak u2 bylo Weeno, - nebylo mi toho dopfAno. A Mfastnkm jsemn se m~l poklitdati, 2e mi bylo dovoleno aspoil - polibiti pantofel. Ale i v jasnou jeho tvA'r mi v patek rAno Mfastnou, nAhodou milostiv& osud dopl'A1 pohlede'ti. Bylot pfredn' dist6 jitro, a za druh6 iter~n stal se tak pirizniv'm, 2e jsem phi prv~m sv~m kroku z hanu. mohi. vid~ti vy soko do blankytu zabodnutou S-piku Vasojevidsk~ho Komu. Na pohied nAle~ity z doliny nemohi jsem poditati. 294

Page  295 Kom vu6i rozgtepenym, sterbinovitfm, bezvodjm a ostfe 1Amanym hornim iutvarum na jinfch stranlch 6. Hory jevi povahu nadobro jinou. Neni tu vysokych planin rovnych a klamnych, zdAnlivM nekonednych a nAhle prufrvami pretatych, nybri jsme tu jako kdesi na predhori Alp, ne neustAl6m svahu, jen2 dole hojn6 zalesn6n, vyse ffavnatou travou zarostl., teprv nahore vykazuje pouhou skAlu lysou. Je to jiz charakter Star6ho Srbska, t. j. jeho hornatjs-ich Msti. Proto je Kom plny katunflv (salasf), jichZ majetnici jsou s vychodu Vasojevi.i, se zApadu Kudov6, s jihu turedtf poddanf, 6ehoz nAsledkem se tu 6asto krev prol6vA. Misto nudn6ho popisu Komu, na n~mZ jsem nebyl a jejZ bych musil opsati z knihy, polozim tu radeji andrejevickou pisef, kde nalezneme rovnez potrebnA udAni. A piseni tu sAm jsem zapsal, mohu si toho tedy tim spise dopriti. Mlrng, jemnO. 2 ---4 Vi- la vi - lu pfesKom za-vo - la - - la, vi - la l —N f I. I 'I I I -- vi - lu pfes Kom za-vo - - la - - la: - lo mo-je, dru-zi-ce ty mo-je! vi - lo mo- je, dru - zi-ce ty mo - - - je! Vila vilu pfes Kom zavolala: Zdali's na planin6 Komu byla? Zdali's vody z Margarity pila? Zdali's jablan z Ljubana jit brala? Zdali's brala byli na Todilu a zda shlddla hradu Kolagina? 295

Page  296 JA jsem na planin6 Komu byla, Nezast'inily jej kavky kfiidly svymi, jA jsem vodu z Margarity pila, ale mrtve' tti juna'cke hiasy: j6. jsem jablan na Ljubanu brala Mar Tutina, i Djelo~ Nikina, a abilrala vodu na, Todilu tlet'i lepa' Jovanova glava. i zdi shle'dla hradu Kola~'ina: Jako v 6asopisech nas'ich smutne- pov~stne' not~rIsk' ~opravy" podlinajf kaz'ou ve-tu slovy,,Neni pravdou...", tak jtA pH t6to pi'sni pri-kladu toho opafnou formou mohu ndsledovati a die toho, co jsem 0 Komu zve'de- a seznal, feknu: Jest p rayvdou, Z'e die pov~sti ndroda bydlI na Kornu vfly, a sice ye vf1ine- jeskyni, a na zelen6 tr~ve- kolo plesaji. Jest pravdou, 2e na Komut jepramen Margarita. Jest prayvdou, 2e na Komu je 1uina, Ljuban a Z'e tam bujf Z'Iut~ vonn' kvitek j a bla n. A j e k on e 6n e p rav-rd ou, Z'e je na Komu tak zvan6 T odi lo, t. j. jizva, niz' se dohli ssuje ve-trajici, na p1'sek rozdrobenA skAla. Snad mA ndzev tu pfrintu, 2e obraz,,vyve-rajicf'ho" ve skAle p1fsku skuteWn je podoben obrazu 6epovane'ho napoje, do nAdoby,st~deneho'. Mohu p-r torn podotknouti, Z-e die sd~1eni Rovinske'ho oba vrchole Komu velice trpf, ve'trajf, rozrus'uji' se a s n i ~u j. A sice ye znadn6 mii'e. Co rok tu padaji skAly, nebo jich laviny uryrvajif. Pies Kom vede tak6 cesta ste'hovav'ch ptAku', ji2 zde odpodi'vajif. Postifzenif nepohodou, zde hynou. Ne'kdy naleznou se hejna vlas-ovek v kolibK kam se prfed chumelenici nebo vichrem ukryly, pomifeld. _ _ _ _ 6. Andrejevice. Opous-te' jsem B are. v sladke' mysMlence, 2e se tfm kon~i prozatim - asponi na krAtko - lada svi'zeln'rch dnfi a Z'e ji2 dnes obe-dvati budu v m ~st e ~ku Andrejevici, na ne' se die hojn~ch akrAsn~ch slov Vulov'ch t~sily jiz- i moje zAda i mbj Z'aludek. A snad tedy prAve- proto, ~e jsem me'l u~iti ope-t n~kolik pohodlne-j's-ch a lepskch dnfi, han Dr nda r sk S pod horou S'tebnou, v nem2 jsme cht~1i trochu posnidati, byl tak podafen. 296

Page  297 T32 ten mI'n vedle o dobrfch 1OO/. skione'ny, sv~d&I o toni, 2e by byl nerozunii zde n~co kloudn6ho hledati. Hin sAm pak vypadal jen jako hranice forte31ne srovnan6ho dMOf, ale ses'l6ho, z~ernal~ho, brouchniv~jfcf ho. Vstupujfce na S-ed6 - jako cele' stavenf - schody, byli jsmevarov~ni dobromyslii6 hiasem z hiuiry: ~Pozor, at nespadnete! At~ neziomi'to nohu!" vasojevki~sk~ stroj na tIL16en' sukna (zvalchovin'Q, hnan' svrchni vodou. A dftry mezi Hfdk~mi prkny na podlaze v prv6m patfe nalezly n~s uz' obeziretny a f~patrny. Nebylo tu ani vina, ani chieba, ani ml~ka. Nideho t~me6r. Ba, kdy2 jsme se vytasili se svojf rakijf, po~dala nAs miadA krdm~fka - teprv nynfijsem si v~imnul, jak~' slidn~' kienot rozbitA bouda kryje - zeela opravdove' o kalfs-ek. Odm~nila n~s pak za to s'rem, bramborami a kAvou, kterou semlel adjuta-nt Labovi6. SpanilA brunetka pak zdu~astnila se i parcelovini jehnddfho steh~'nka; iez- jsme z Bare vzali s sebou. 297 32

Page  298 Brzo po tom opustil nAs Labovid, aby se po 2 mesicich opet na 2 mesice venoval domovu a rodine, jiz za svou 6mesi/ni celkem sluzbu prinA.si ro6ni plat 400 zl. Sel do Obla brda. KrAsngm lesem stoupajice, vznesli jsme se do takove vyse, ze videli jsme snih hluboko pod sebou. Odtud rozevrel se na zapad divukrAsny obraz na majestat Komu, odeneho dosud jest6 bilym rouchem krAlovskeho sv6ho hermelinu, na jihovychod pak pohled na Stare Srbsko, Pe6, Prizrem, Kosovo, na kol6bku vseho Srbstva, dosud v drApech neprAtelskych vezici. A zanechavse pri dalsi ceste dole, v doline i6ky Kraljstice, soudruha Miliee, ob/ana ze vsi Seocu, zahnuli jsme phi usti Kraljstice k rece Limu do iudoli a ubirali se proti proudu reky, jeZ jen z mal6 6Asti Cerne Hore nAlezi. Po nekolika krocich byli jsme v Andrejevici. jez se neodkryje, dokud pred jeji,,branami" nestojime. Jiz pred mestedkem Cernohorec, jenz nAs potkal,' vrhnul se nejprv na meho sluhu a pak na mne s vroucim polibkem a s radou otazek: Kako si? Kako ti kuda? atd. A kdyz jsme vstoupili na slusne upravenou. rovnou piacu, obemknutou vencem drevenych jednopatrovych budov a vyplasili skupinu pred hospodou pokurujicich Cernohorcu z jich tiche zabavy, tu polibkum, otazkam a odpovedim nebylo konce. Po tieti a po /tvrte jiz jsem nedekal na otAzky a fikal zdejsi,,vseobecnou zpoved" bez pomahani asi na ten zpusob:,,Ja bidny hisfnik, zpovidAm a vyznavAm se, ze se mam dobre, i vsichni moji doma, ze nejsem zenat, ze mAm otce, matku, x bratru a y sester atd." A osved6ilo se mi to, nebot i druh6ho i tretiho dne mi 6inil tento vynAlez dobrych sluzeb. Andrejevice je krAsne popsAna od Holefka v prvem seslte III. dilu,"ern6 Hory v miru", po nemz bohuzel nic dale nevyslo. Tam t6z je vyli6en i hodnr muj hostinsky Marko a Zena jeho Symona. I ja byl u nich spokojen, zvls.te' se stravou. Po obede ode~li jsme pres nAmesti do domku, v nemz se usidlim. Dolejsek jeho je skladistem Markovym, nebof Marko je pre 298

Page  299 devgim kupec. Kfiv6 schody n~s vedly na k-rivou podlahu, na niU staniuv~e mohli jsme si vybrati die libosti jedny ze dtyi' stejn6 kfiv~ch dveHl. Jedn~mi z nich vstoupili jsme do prost~ho, slu~n~ho pokojifka. jehoz' podlaha koberci byla potaz'ena. Postel byla 6ist6 upravena. Nebot n~s Marko 6ekal, zv~de'v o mne pr~ed n~kolika dny na Cetyni, kde sou~asne- se mnou mes'kal. Pouze okna mne tu mrzela. Nezapad~vala a nedala se Co se s nimi tak mohm, v~imnu si, 2e ani jedin6 z nich nema vs-ecky tabulky a Z-e je to tedy vlastnd prAce zbytednA. Z toho jsem. me-I radost nevelikou: ye dvou st~nAch celkem tr6 oken rozbit~ch, a k tomu jeste- dv6r'e, je2 tak6 zavirati neize! A poc-asi chladne6! S Markem a celou skupinou druh~ch nav~tivili jsme k ye6eru novy kostel, na n~j2 jsou Andrejevi~ti velice pysnf. Obra'zek nAA ziejm6 ukazuje, Z'e nic obzvI1Str.Iho na ne'm neni. ZajImavo je pouze to, Z-e v cel'ch rozsAhlych a pome'rne' majetnych Vasojevi~ich je to teprv d r uh kostel (prvy v Lev6 Rijece). Bylaf nahije tato nejvice vyd~na v 'Sane nApadiim a fi~tokkim tureckym, nebylo tedy svatyni stave'no, aby jich nemohli Turci zneuctivati. Je tu pos-ta a telegrafnf stanice. V zime' vgak, kdy cesty -i v 16te' t~fko schuidn6 - sne'hem zapadnou, z Andrejevice neize na C. Horu, a tudiz' tak6 ne pos'ta. Ne'kdy pak pireru~en b'vd i telegraf. U2 tedy teren ukazuje, Z'e Vasojevidi maji maly sp~d ku &HIole. A stejn6 tak6 krojem, typem. a dialektem jevif odehylky. Obehodnil styk je p~ste'n vice s Tureckem ne2 s C. Horou. Vino, je2 tu pijeme, je prizrensk6, obchodni ci, jez' kupcfim phicht~zI zboz'I dohazovati, jsou ze Stare'ho Srbska. (Take s te'mi jsem se musil chte' necht6 hubidkovati). Ve skutednosti tak6 jenomn dAst Vasojevidui je na Fern6 Hole, vWti 6Ast jich je dosud pod carem tureck'm 299 32* 299 32*

Page  300 Tam j'sou rdouseni z'ivlem osmansky'm v politick6 svobod6, arnautsk~m v n~rodni volnosti. Kupec And~1kovid z Pe~e mi vyprdve'l, z'e tam Srbi sami nejvice arnautsky mluvi'. jakoz' arnauts'tina viuibec hlavne- se tam slys'l. A bezpe~no je tam tak, 2e prodava6 s ve6era nejen jiz' neprod~vA, ale kupee do krdmu viuibec ani nepustif. On s~mAnd.6lkovid - a2 ziftra pojede domui, pirevl~kne se do ode'vu arnautske'ho. Ze zvl~istnosti zdej~lch upozorfiuju na, ph na riuiznost posuhkfi. Pt~m se Symony, bude-li uz' ob~d. Zavrtf s' fisme'vem hlavou. Jdu tedy pryd. "Ni~ie pojd' jisti!" vola' Za mnou. Jdu jako vrtohlavy' zpe't a piemylim, zdali smyslov6 moji me'li pravdu, 6i se mi to jen zdtdo, 2e Symona z~porn6 odve-tila. A druh~ho, tiretiho dne pozn~vdm teprve, Z'e jsem se sice nemflil, ale Z'e je tu jinyr zvyk. Pi'isve-d6uje se toenim hiavy, tak z'e se zdA, jako to byl n~As posune'k z~poru. A v tomto poslednim smyslu se tu na opak hlavou k y v n e. V Andrejevici se pozoruje pone-kud odpor proti dernohorsk~mu "erarnimu" kroji, s 6!mz' paralelni' je i z~dez'itost p oh tick ~ho pom~ru Vasojevi6iut k &- Ho-re. 0 tom vs-ak diuikladne- psal Hole~ek, pro6e2 upou~ti'm od rozpravy v te' pffdin6. 7. Mlady' poeta. Mezi statnymi Vasojevidi, ktehr mne v Andrejevici zve'dav6 obklopovali a dychtive- naslouchali, kdyz- jsem jim vykl~dal, z'e jsem phs'el sbirat a zapisovat pi'snif, prodrala se ke mne' male, zavalitA postava statn~ho chlapce v rud6m dz'amadanu a modrych S-irok~ch ga~ich. Nevs'fmal jsem si ho priIis' a nepohres-il jsem ho tedy, kdy2, vyslechnuv v'klady m6, zmizel. Za 'nedlouho byl vs'ak zp~tky a postaviv se stranou, Z'molIj v race na~lout1~ segit. Pf~i torn bedlive' sledoval moje fr~i jimiznab~dal isem spolefnifky svoje ke zpe'vu. 300

Page  301 Guslar.

Page  302

Page  303 Podnu psati piseni,,Ljubio se bjeli golub", kterou mi Miljutin Marko po dlouhem pobizeni jme se zpfvati, ale chlapec zastavi mi p6ro slovy:,,T6, gospodine, nepis, ta je uz v,Lyre"!"*) PodivAm se s udivem na chlapce, jenz vy6etl ze zrakui mfch otAzku, na niz podal nsledujici odpoved'.,,Ty zajist6 nezapisujes pisni, kter6 jsou jiz tisknuty. A tato jest uz ve sbirce Lyre". Prisviddil jsem chlapci, jenze jsem ho hned upozornil, ze v,Lyre" neni nApevuv, a ja ze zapisuji tez noty. Ale pri tom pozastavoval jsem se nad vnimavosti maleho pozorovatele, jej. prace ma tak zajimala. Stal se mi hned velice milam, coz jsem mu bezde6ne na jevo dal nekolika otazkami, jez tykaly se zapisovanfch pisni. To chlapce posl6ze na tolik osmelilo, ze pristoupil k m6mu stolu a predloziv mi svuj sesit, del mi s autorskgm, velikomyslnym klidem:,,Zde mAs, pane, moje pisne. Kdyz pisne sbirAs, dAm ti je, muzes si jo vziti a tisknouti je!",A odkud jsi je opsal?" tai se decka, bera do rukou primitivni sesitek, plny rukopisn~ch ver~suv.,Odnikud. Vse je z me hlavy". Opru do jeho modrfch o6i svoje zraky.,,Ty tedy sAm sklAdAs pisne?",Ano," znela bAsnikova odpoved'. Ze srbsky nArod oplyvA bAsnickym nadAnim, bylo mi znAmo. Ze vsak tu najdu lidi, ba dokonce deti, jez vytvory sv6 papiru sveruji, toho jsem se opravdu nenadAl. Muj maly bAsnik slul Ljubo Androv Buratovid. Jakuz videti, byl to duch otevren$; tomu nasvedduje tak6 okolnost, ze pochopil ihned nAsledujici mij vSklad:,Zapisuji toliko pisnd star6, kterfm naudil jsi se od sv6ho otce, jenz se jim nauiil opet od svych dedu; pisne zkratka, kterym se lid6 jiz po mnoho let, treba po stoleti, jedni od druhhch *) v srbskem to spoledensk6m zp~vniku. 303

Page  304 udif. Takovi pi'seni mA velikou cenu, pon~vadz' ukazuje n~m, jak druhdy p-redkov6 vas-i zpivali, -ili jiinak eieeno, jak mnyslili a co citili. TakovA pi'sefi je pr~ve- tak cennA, starobylA pam~tka, jako vas'e staroddvn6 zbrane', jez' v rodine' jeden po druh~m de-difte, jako vyklAdan6 vas-e gusle, je2 ve vas'ich ku~fch s pckolenif na pokoleni' prech~zejf. A tvoje pfsne-, a~koli jsou tak6 dosti p~kne', takovymi nejsou." Ljubo, pozorne' mne vyslechnuv,. ses'it pone-kud smutne' vzal zpt, ale nebyl ani ura'en, ani proti mn6 popuzen. Naopak z'~stal mezi n~mi a zp~v~kfim m'm jsa du'kladn'm znalcem zpe-vut n~rodnfch - vzpomfnal, kde v textu vAzli, opravoval. jim chyby, jichz- se dopustili, a zhusta utk~val se s nimi ye sporu, jako maly Jez'f's se Miy ye chr~im6 Jerusalemsk~m. Ba, stal se posle'ze m'm phtelem, nejve-rne'j'fm druhem po, das m6ho, pobytu v Andrejevici. St~Ae chodil se mnou, vs'ude mi byl po boku, 6asne- rAno, ji~ dostavoval. so ke mn6 a teprve vec-er mne opou~te-1. A nejen phi zapisov~nf byl mi pravou rukou, ale i ph proch~zkAch. Se vzAcnyrm di'vtipem vz'dy se domyslil, co by mne zajimati mohlo, a vs-e v okolfiI v mfste- mi ukazoval, vysv~tloval a klidny? j inak onen kraj o2ivoval If6enf'm bouifnych udAlosti, je2 se na te-ch mi'stech odehr~valy a dosud mezi Cernorhorci a Turky odehr~vajf. Aph tom byl vzorne' skromn'. Nez'Adal a neprhjal ode mne nideho. Jen vypt~val se hodne-. Ale vz'dy dfrhve vypr~v~1 sAm, aby si mne jaksi zava'zal. Zve-davosf jeho byla v~ak ve- dyo h t i v o s t. Vypt~val se na nas-i Ceskou zemi, na nasi re6, pochlubiv se phi tom ledakterymi zem~pisnymi ve'domostmi. Jo phrozeno, 2e jsem se nan- nemohi ziobiti, kdy2 mi ka~d'y papfr, vy6uhujIcI z m'ch bezpoc-etny'ch kapes, vytahoval, MAdaje, aby si prohl~dnouti sm~l tu mojo ses-ity, v nichz' sledoval dosud zapsan6 pfsn6, tu mapy, jich2 byl hbitym 6ten~em, nobo kresby a z~pisky m6, v nich2 dovedi &-Isti i moji zadrhovanou latinku. Cernohorci jeho viAeiI sice rozvAz-nymi v'strahami krotili, jA vsak se chlapce rMzn6 zasta'val a touze jeho, tim ochotn~ji jsem hov~l. Bylof mu to za vgechny jeho slu~by jedinou se strany m6 304

Page  305 ,41 \<i '... /flh ~l'tJ4P i ],"c,-/,-. '//I - L 111\ - He ra~fo Z &ernohorsk~ dom~cnosti. $tolice z. ruznych kraju. Kannovec v Bare u Andrejcvice. ~,Britva~ nuz $ ret~.kem. Mlisa. Dyple s pist'alou. Preslice. Uprostred hlava p~'eslice, zvetseml. i,4 n 4Ilrl A o 44 ' I~# uaji 14i~ Z &ernohorskC domacnosti. Stolice z riiznyrch kraji~. Kamnovec v Bare u Andrejevice. kBritvrac, n~i s i~etizkern. Misa. Dyple s pi~Valou. Pi~eslice. Uprosti~ed hiava pi~eslice, zv~t~enii 56J

Page  306

Page  307 odmenou, krom6 pozornosti a duivry, kterou jsem ho pred ostatnfmi vyznamenaval a na ni2 nemAlo si zakladal. Ke konci odehral se mezi nAmi dvrma akt, abych tak fekl, autorsk6 vzijemnosti. Veder pfed odjezdem pogAdal jsem ho, aby mi dal jednu ze svych bAsnf na pamAtku. SkutednB po vederi piinesl dilr chlapec na pil archu neoby6ejn6 vysp6lou rakou napsanou svoji,nejnovejsi", jak d6l, basein. Stuj zde vsecka jeho baseni v latinsk6m pismu: MAJ. Zeleni se sval) priroda mila, Nego sada12) u Ijetnome chladu i zelena riri svoja krila,2) u ~umici,13) dje tidice sladu14) sad3) je do2lo nam milo prolede,4) nama Nivot sa lijepom pjesmom'l) i maj mili, to proljetno cvede.5) na tom polju Mirokom i tjesnom, Radujmo se mi, djecico6) mala, Veselmo se mi u maju milom, jer7) se nama8) velja9) radost dala, pod njegovim'6) zelenim smo krilom, maj nam dodje, vedlo) se ]jeto krede,1) uzivjamo, kada mile tice"7) kletu zimu ne gledamo vede.10) poju one na zelen grancice.'8) Molimo19) se mi blagome Bogu, da nam dade slobodu i slogu,~0) jer bez sloge ne ima21) ni slave, niti22) slave bez slobode prave. Andrejevica, 5. maj 1890. Spevao (zpival) Ljubomir Androv Buratovid, malo djete od 12 godina (roki).,,A ty mi k tomu napis nApev!" del mi bAsnik, kdyz ukladal jsem rukopis jeho do svych lejster.,,Co2 se bdseni tvoje tak6 zpiva?",Ovsem a sice takto!" A v odpoved' ver~e svoje hned podal 1) vgecka, 2) kfidla, 3) nyni, 4) jaro, 6) kvet, 6) d6cka, 7) nebot, 8) nam, 9) velka, 10) nevidime jiz, 11) hybe, 12) Avsak nyni, 18) lesik, 14) kde ptackove sladi, 16) s lepou pisni, 16) jeho, 17) kdyz mili ptAci, 18) p6ji oni na zelench vetvich, 19) modleme se, 30) aby nam dal svobodu a svornost', 21) neni, 2) ani. 307 33

Page  308 zpivati. Byl te to nApev skolni jejich pfsn8 - jak mi vysvetlil - a hosik, uziv tehoz rozmeru, mohl zcela prirozene melodie jeji upotrebiti jako hudebniho roucha. Ucinil jsem die jeho prAni a napsal napev na druhou stranu prvopisu, jejz s sebou byl jiz za tim ufelem prinesl. Not vsak sAm neznal. Proto nedivil jsem se, kdyz, prohl6dnuv napsany nApev, rekl klidne:,A ted' mi to sAm zazpfvej, abych videl, je-li to dobre zapscno". Zazplval jsem -- prikyvnuti jeho bylo mi dukazem, ze jsem se ukolu sveho zdarne a k jeho spokojenosti zhostil. - 8.,,Telegraf." VrAtiv se z okruznf toulky po dtyrech nedelich opdt na Cetyn, ukazoval jsem Pavlu Apolonovidi Rovinskemu vysledky sve cesty, zapsan6 pisne a kresby. Probiraje se nWrty zastavil se u obrazku, predstavujfciho statn6ho kloubnateho Vasojevide v bilem vlnenem obleku s rukou sebevedome polozenou na handzAr. Pan Rovinsky zn, vytedne celou Cernou Horu a snad vsecky 6ernohorce a Cernohorky. Proto skoro kazdou kresbou dal se upoutati. Kdyz tedy zoWil zmineny' obrAzek, zvolal prekvapen:,Aj - tof telegraf!",,Jaky telegraf?" tAzu se s podivenim, nebot vymalovan$ junak nemel se jmenovanym predmetem pranic spole/n6ho.,Chtel jsem rici," opravoval se Pavel Apolonovid,,,Miljutin Marko Mijuskovid z Andrejevice - pravda-li?",Ovsem," prisvedduju.,Ale v jak6 souvislosti s nfm je telegraf?" ptAm se opetne.,CoZ jste neslysel, ze ndrod jej nazyvA proste telegrafem? Kam jinp jde tri dni, tam je on za den. Odtud jeho pfrjmi. Zajimavy, vytednY to Slovek." RAd jsem slysel tu drobnost o nem, nebof mi jeho jedntni a 308

Page  309 vifibec MA1 jeho bytost v Andrej'evi'ci byla nApadnA a sympatlick4. Prv' charakteristick rys u, ne'ho jsem poznal pHi malbe'. Kdez'to jini 6ernohorci, je2 jsem m~1 kresliti, nejprv se vyfintili diuikladne6 revolvery, jatagany a Ir~dy, on vybral se ke mn6 do Dz'amije v Kolasifne'. jizby tak, jak sede'l v hospod6, beze vsk zbroje a bez jak6koliv dekorace. Teprv k m6 Z'Adosti si dos'el pro jatagan. Kdy2 jsem mu,natifral" bll~ d~amadan, vsimnul jsem si, 2e nemd nijak'ch fAdu'i na prsou. "Co pak nemAs' Mdnfch ordenifi?" tAft se ho. 309

Page  310 ,M~m. T11 dernohorsk6 a jeden rusk',' df zoela Ihostejne'. I.Abilo se: mi na n~m, ze je prost jes'itnosti, a neve-da co ji. n6ho mu na to fici, prohodil jsem ledabylo:,Vidfi', Miljutine, jame skoro ye stejn6m v~ku a ty ma' jiz' dtyry Mrdy - a jA. dosud ~Vsak si jes-te neuriezal tolik hlav tureek'ch, jako odsekl a mldky stMl mi M~e modelem jako mramorovA socha. "To ne," d~1 jsem stydlive'. Ijinak meI -sve' zvl~stnosti vfidi sv'm krajaniuim. Zn~mo, Z-e 6ernohorci lAskou 6asto az' nez'rlzenou lnou k rakiji (pAlence). Andrejevickyr pop, jemuz- jsem nabidi skienici derven~ho vina, rfeki mi otev-rene', choi-li jej hostiti, Z'e mu bude milejs'f dfs'ka rakije. Vs'ak kdyz- jsem ji p-odal Miljutinovi, chte-je si s nim pfifuknouti, odmitnul mi rozpadile': ",S odpus-tenim, gospodine! nepiju rakije." A vs'ichni ostatnif dotvrzovali, 2e korfalky nepije.,A prod?" pt~m se. "Kdyz' gospodar mi ude-loval slys'eni, Mek mi: Nepij rakije, radej'i sklenici vina. Pro6 to Hfkal, nevi'm. Ale zaj'ist6 to myslil se mnou dobrfe. Od t6 doby radou. tou se rfidim." Popil tedy skienici 6erven6ho vina prizrensk6ho. Nazejtff po sve'm hovoru s p. Rovinsk5'm sly~fm na Cetynisk~m hlavnim prospektu pfres cestu volAnt: "Gospodine! Gospodine!" Obr~tfm se a spatfi'm — Miljutina!,,Kde jsi se tu vzal?" pt~m, se pfrekvapen, nebof z Andrejevice na Cetyn- jsou 6ty-ri dny cesty. Nevzpomenulf jsem v tom okamz'iku, 2e stojif pirede mnou. -,, telegraf!" "Vs'ak vifs dob're, co tu dOl~m," usmival se na mne Mi~jutin. "Ty bezpochyby se divils, vida me' na svobode-, pon~vad u 'n~s v Andrejevici myslif, Z'e jsem v 2al~fr. Nenf-li2 pravda?",Nevim nic, Pranic o Wob. Phs-elt jsem, teprve v~era z cesty pres Nik~i6, Ostrog a Podgorici na Cetyii. Vypravuj, co se ti stalo? ",Mn6 nic a tak6 se mi nestane.",,A prod jde o toM hWas, Ie's v 2alA'ri?" 310

Page  311 ,,Protoz-e jsem zabil Turdina," usmAI~ se Miljutin. R~ekl jsem ji2, 2e v okoif Andrejevice - je to na hraniofch stdle navzAjem pronAsleduji se Turci a 6ernohorci Jedna vraz'da' mA za nAsledek i'adu odvet, afSkoliv vIddy to zakazuji a stihaji. V krAtke' dob6 n~kolikadenniho pobytu v Andrejevici stalob se v kraji okolnfm ne'kolik takov~ch pfrpadil: pr'buznf odemstili smrt pffbuzn~ho. Bylo zbytedno ptAti se Miljutina, prod pomohi Turdinovi pTfeddasne' do rAje, ale tAzal jsem se ho piece: ~A prod jsi ho zabil?" ~Ze mst~y," zn~la odpov&f.,Zabil mi-ned~vno bratrance." Miljutin riebyl na Cetyni pro tuto pfHMinu poprv6. Aby no naposlody, o to se postaraji Turdi, kteHf neustAle kradou Nernohorctim nejen zboff a ovee, ale i Z'eny. Lid 6 inu, jako je Miljutin, jsqou tudiz' kraji vasojevidsk6mu potfebou. Neslys'el jsem sloe, jak soud cetynisky' s nim naloz'i1, ale jest-li n~deho Miljutin vfibec zaslou~il, byl to spi'se nov~ orden,. net-li vezeni. 9. Na balkone6. Bylo, p0 ms'i. PravoslavnA ci'rkev, krom6 sv.Atkd~ slou~li sice "ob~dfiu" jen jednou t~dne-, v ned~li totiz', ale proto neni. ani v tento den v kostele MAdn.6 tla~enice. V Andrejevici, kde mi bylo strAviti n~jak~ den odpodinku, byli jsme v kostele hlavn6 jen. my, honorace": toti kapitAn Jevrem Baki6, pos'tmistr, uditel a n~kteri bohat~f lid6. Snad sethi Andrejevi~an.6 svoji novou slidnou budovu kostelnf a nechtif si ji sev~edne-ti. Po m~i zmocnil se -mne jmenovan' kapitAn., 61ov~k vzdflan~, jedncAnf roztomil6ho a uhlazen6ho, a po mal6 prochAzee pozval mne do krdmy na dernou kavu. Vstoupili jsme do prvnf ho patra na dfrev~n~ balkon, abychomn se vyhrI'ivali na A~sm~vn6m mcAjov~rn slunku. Proti nAm pfres r'eku Lim, je2 pod m~stedkem v dolin6 v koryt6 sv6m spokojen6 hudela, modraly se p-dvabn6 mohutn6 all1

Page  312 stran6. S nimi b:vali Andrejevi/ane jeste pEed patnActi lety v zajimav6 korrespondenci, vym6fiujice si pres vodu, kterA tehdy hranici tvofila, oloven6 pozdravy s prot~jsfmi sousedy tureckymi. Nyni strAn6 ty at do modrav6 ddli zamlzenych a na sebe se kupicich ~titt nAlezi (ern6 Hore, a kraji tomu nastal kone6ne relativni klid, jen2 vgak nikterak2 nebrAni tomu, aby se rozmanit6,resty", jez se soukromym osobAm z onech dob vzdy jeste tahnou, pomoci tenkych hlavni nevyrovnAvaly, jako nezaplacen6 ufty. Takov6mu vyrovnAnf nebyvA konce, rubrika je stAle otevnenA; dluznik z pravidla v6riteli se preplati, a z veitele stane se z dista jasna dluznik. Jedna pohledAvka /asto stafi, aby se ji v zApeti behem let vyhubyly cel6 rody. Velmi prijemne se o tom posloucha, kdyz o/ity svedek vypravuje, praxici svoji jednotlivA mista hned ukazuje, a nasinec pri tom srkA z fildzanu vybornou dernou kAvu. K nAm na balkon vsak tladi se lid a pozitek mfij tim prerusuje. Vedle krojiu dernohorskych videti tu i domAci vlastni kroj vasojevi6sky, jenz bilou barvou a fzkymi kalhotami s 6ernym lemovAnim ponekud pripominA obleky slovAck6, jakoz i strasi ve skupine t6 nekolik MohamedAnu, k Turecku prislusnych. Uzk6 gade maji s Vasojevi6i spolecny. Protivn6ho strihu je vsak maly 6erny kabAtec s krAtkymi rukAvy; hlava pak je nejodporn6eji 6dsti cele postavy. Jsouc vyholena az na nekolik dlouhych pramenu, ovAzAna je kolem dokola, leb, krk, bradu i 6elo vditaje, bilym, spinave nazloutlym satem tak, ze vynechAn na obli6eji pouze 6tverhran, z nbhoz spekove hnedA plef ne zrovna prijemne vyzirA. Pro zvysenf dojmu vlaje kolkolem nekolik zpod zAvitu se vykradsfch dlouhych vlasu, licni kosti vydnivaji jako jehly, o(i se pohodlne prekulujf ve hlubokych dulcich jako v leno~kAch. Ostrg nos a ohyzdnA bezvousA fista jsou povinnou sou Asti libezn6ho akordu, jim2 veskerA tvArnost techto Turki na nezvykl6ho divAka pusobi. Kazdy z on6ch podanych tureck6ho cara opatren byl dukladnou rudnici a obepjat dfikladnym pasem, dojemne ozdobenym mohutnymi patronami, plnymi i vystrilenymi, vsouvanymi do ok. Byti zde kapitAnem (okresni to instanci soudni, vojenskou, 312

Page  313 ~ ", V 'se, b*w Lk Cernohorka s kolbkou. 34

Page  314

Page  315 st~tni i samospr~vnou) jest daleko vice z~sluhou nez- prfljemnostl. StAle jest co souditi, urovnAvati a smir~ovati. Zodpovednost pak je tim, ve-tsi, dim ve'ts'i autority kapitan vskutku po~ivA. NejspletileJSi -a nejchoulostiv'j'Si zAlez'itosti stAle se mu ku roziregenl pr-edkIAdaji. KapitAn 6ernohorsk' nemA chvilky prAzdn6. KolikrAte jsem, se v jeho spole~nosti nal6zal, tolikrAte jsme byli vyrus-ov~ni ne-li spory, aspoii prosbami uboz'Akiuo. Lide', namadkani' v chodbe' pired balkonem, byly vesme's ~paxtaJe", a pfis1i, aby je kapitAn rozsoudil.,,C~ekejte trochu!" zvolal na jednoho netrp~livee.,V~dyf vidi te, ze tu je cizinec!" I.ChvAla (di'k) ti, kapitane! ZdrAvo bylo!" de-koval se napornenut~ a ustoupil. Nesnadno by bylo rozhodnouti, kolik bylo v tomto dlku upffmnosti a kolik jedu. Pone-vac- jsem v~ak zv~de'l od kapitAna, z-e mu moje pfrtomnost ph soudcovske' jeho fuinkci nebude pfekAeti, piijznal jsem. se jA zase, Z'e budu velice povde'cen, dovoli-li mi byti pthtomnii sporiuim a jich rozsuzovdnf. Pfredstoupil. tedy nejprv6 Cernohorec s vy'se popsan~mi t'remi Turky. Zaloval. je pro nairknutif. Jeden z Turkfi me'l kdesi pohledAvku 30 Ai a jestO ne-jak~ pakatel. Od dluz'nlka pak pfijal za to 8 ovci a 3 jehniata. OdvAdeje splacenou sumu" domfi, noclehoval u phrtomniho 6ernohorce. Kdyz' pak rAno hnaai dobytek dAle k domovu, v~imli si cestou, 2e jim jedna ovce schAzi. VrAtili se a cht~ji ji nyni od hospodAfe, u ne-ho2 noclehovali. PAtrali, sli'dili, ale marne-. Po ovci nikde ani stopy. Turek tedy stoji na sv6m, Z'e se ztratila u Cernohorce. Nes'fastnou ndhodou hospodArf ovce mu sverene' nepifepo6i'tAval ani kdyz' je phijal, ani kdyz' je pous't~l. KapitAn tedy rozhodl tak: musif se naldzti j es'te sve'dkov6 a dfikazy, Z-e Turek prfivedl s sebou ovcif tolik, kolik udAvA. ~DokA2e-li to, bude~ platiti globu (pokutu)" pravil k 6ernohorci, a dokAe-Ji se opak, pfijde Tur~ifn v tamnici (veftenif). Jde-te!" 315 34*

Page  316 Pak nsledovaly druhe jeste partaje. Mnoh6,,parnice" (pre) odbyty rychle, protoze spadaly v pravomoc nektereho ze sousednich kapitanu, jin6 ovsem daly kapitAnu Bakidi dost starosti a byly priinou hlu6nych hadek a vasnivych frei. Na kazdy vsak zpusob byla pri tom vsem zajimava duvera, s jakou se kazdy ke kapitanu obracel, a tichA oddanost, s jakou se odsouzeny rozsudku a rozhodnuti jeho beze slova podroboval. ltrad Bakiduv je nebezpecny. Jak jsme videli, byvA mu souditi i Turky. Vydan je tu tedy v sanc mstivosti odsouzenych Moslimu, nebot obchodni a hospodarsk6 styky kraje vasojevicskeho jsou daleko vetsi s Tureckem, k nemu2 kraj se nizi, nez s ostatni Cernou Horou, kam ter6n neustale stoupa a spojeni se zemi st6euje. Mesf1ne se prihaziva aspoi jeden pipad,,osvetyu (pomsty) z te neb on6 strany. Je tudiz posice Bakidova velice riskantni. Ale to je prAve vlastnost cernohorske krve na rozdil od nasi sosacke, ze miluje riziko. ''... ` ).J:J. CailSElue? -~I`~ -5 —. ~crr — —~S~ ~~R:- `P *C I~rl ~1 ~ v.~\X "` `~'..,t -e ~~ ~~~.. L,,(:8 ~ ^*:, 4^^. * - - - ' * ' * ""'*'* * 9,~~~- - -~'1~?iL~ **'< - )b ^"'' ''i'- --- ' 44i Y 25 L ai. >Butyga< (kramek) v Kolasfnk.

Page  317 KAPITOLA VI. KOLASIN, MORACA, DROBNJACI. 1. Den v sedle. - 2. V Kolasine. - 3. V desti olova. - 4. Moradsky monastyr. - 5. Na horni Moradi. - 6. Skolak Michaljo Todorovi6. - 7. Improvisator. - 8. Do Savnfkui. - 9. Kradce. - 10. Po patnActi letech.

Page  318

Page  319 1. Den v sedile. ___ponde'li za rozkos-n6ho m~jov~ho jitra byla andrejejevickA piaca jji' asn~ z r~na o'ivena. Pfi'lit se zn6~mi rozlou~iti. Krfmcif Marko nalil mi na rozlou~enou vina, zndmif moji hostili mne na odchodnou rakiji a k~vou, a jA se odpl~ce1 rovn~z die ri'znych chuti svych pr'tel. Y Symon6 jsem nabfdl za zpfvan6 pif bilou k~vu, ale nepi'ijala ji. Je to pry,,paH'k6 kzft zuby! Ejhle, UZ' 1 tady v~di o sti'edisku i vychodisku vs'eho toho, co zoveme - ad by bylo dosti jinych p'r1padn~j~ich slov - kulturou, a jiz' i tady znaji' jeden jeji rys: Z'e sv~mi pochybn'mi dary ni6if dary pifrody. V davu loudfcfch se prfAtel andrejevickych kmitla se i zavalitA~ postava dobr~ho poetick~ho Ljuba. A ted' s Bohem! ty milA, tichA, ifitulnA Andrejevice. Nas'el jsem tu dobr6 vino, vytefny chle'b - a je~t6 leps'1ch lidif. Vfna a ehleba vzali jsme s sebou na cestu, ale brzo bylo po vs'em. Na pfr~tele odn~sel jsem pouze upomfnIKu, ta mi vs'ak zfistala stejn6 sv~zf po dnes. Nuk, jes'te jednou s Bohem! 319

Page  320 A Oh vyzah~Aen~r, POliboval si na rovn~m nlm-stf vmirn6m, poklusu. Marko mel cestu do prvnf vesnice, do Z~brdi. Jel tedy s inmi. Pfrebrodili jsme Kraljgtici blfi'e jej! iastf v Lim, nae2 musili isme vzheiru. Mohli jsme stttie patiiti na kr~sn6 ifirodne' doliny', je2 Ms pou6ujif, Z-e jsme v kraji na Cernou Horu bohat6m. Vesnifku Z~brdi vide'li. jsme vysoko st~de p1fed. sebou, a nikdy bych nebyl ilek], Z'e se tam pojede pfres hodinu. V Z~brdi nav~tf vili jsme kapit~na Bakide, u n~lioz na balkone- rychie jsem musil posnidati kus dobr6 klob~sy (kobasica), vejce, rakiji, 6ern6 k~vy. Direv~n6 stavenif Bakidovo vyhll'M' jako chaty vasojevi~ske', jichz' obr~zky ji2 jsme phivedli. V pflzemi je chl~v, v patrfe pak mi'stnosti takto jsou rozde"leny: soba (jizba) kuhinja kijet balkon kijet (p okoqjik) (pokojifk) V lev6m kljetu byla kapitanova iAiradovna, v nf2 visely mimo podobiznu kni'Zete i jeho manifesty o vydan6m zt~konniku i o prohlA~eni' nejstars-iho syna za M~slednika. Stark mati~ka kapit~nova inne velice zaujala svy'm vasojev16sk~m kroj em, u n~ho~ zvlA~t6 npadn' a krAsn' byl z ug un, dlouh~ svrchni' kaftan, bil', pest-re vysiva~nyr (c'ervene a modrfe) a!Asn~mi strakat'mi ozdoben'. VWe si pracujif doma: ovci ostffhaji, vlnu vytrdli, sepledou, utkaji, utlukou v sukno a uS-ijil v Aat. Vlasy byly spleteny v dlouh6 vrko~e, sli~n'mi skotepinami moirskych drobn~ch m~kkysfi hojne' vygperkovane'. Mlads'i Vasojevi6ky se tak u2 m~lo nosi. Ukapitana Bakide me'li jsme b'ti vlastne- jiz' 0 palte hodin6 ranni. Tak jsme byli toti~ umluveni s jeho bratrem, kter6ho vedla 320

Page  321 cesta daleko na Katu ny, t. j. zoela sme'rem nas'i trati, kteroia Vule neznal jist6 a ku kter6 by. nAm vu'idee n~jak~V zajist6. nepffekWMe. Ale omes'kali jsme se, a tak mlad~ Baki6 odes'el napiredslibiv, 2e n~%s n~co v~~e bude C'ekati. Abychom ho pak na~1i, dostali jsme od roztomil~ho hostitele Cernohorce s pus'kou za pri'ivodif ho. Pod vysokou skcdou vrchu Zolj ev ice jsme na.~li pas~ka, s nimz' jsem uz'itefte- str~vil kr~tkou chvilku. MCI mosaznou pi'~falu ~sviralu". je2 byla prost~ kovovd roura s nkolika dirkami. Zvuk v n' tvohil pas~k na ten zpi~sob, 2o ji Most na fece Taife u Kolasffna. phdr~oval proti (istiunm v takove' poloze, aby se o ostr~ jeji okraj zvuk rozdvojoval. Koupil ji v. Gusini, v osade' tureck6& Zapsal jsem od ne'ho ne'kolik 6ipernych melodilf, o nich~ jsem WI~~l 2e zdejs'! pastevci, podobne- jako polkti, afzhtfsa pro rfizn6 druhy sv'ch 6tvernoh'ch sv~enci-i. Pol~ti pastevci maji pro ony melodie i zlA.-tni n~zvy: gasiarek,7 owczarek, wolarek, koziarek atd. 6ernohorstif past6vci ku pojmenov~nf sice nedospe'li, ale program sv6,,zvffecif" hudby pfisne- rozezn~vaji. Zapsal. jsem tu troji melodii:,pro kozy", ~pro ovce" a,,pro hov~zinu.' Na konec za 321 35

Page  322 hrAl n6co,pro lidi". Poznal jsem tu, ze jako vsude na svete, tak i zde maji hovAdka nejvetsi ~t6stf. Hra pro n6 ur6en& stoji za uvedeni pro svfj vskutku,nezaslouzene" jemnr, uslechtily rAz. Pohyb polky. TWill- i Ze skvostny tento kousek sotva asi dojde u sv6ho obecenstva oceneni, to Ize prvem o6ekavati. Ale to se stavA jindy a jinde jinym autorufm tak6. Bakide jsme sfastne nalezli. Cekal tu ve sve salasi. Zastavil jsem se zde, abychom poobedvali v mire a zpusobe, je2 nase zasoby dovolovaly. NApojem nam byla voda, kterou ochotni pastyri phinesli ve svych usmolenych 6ilafech, t. j. v kozenych pouzdrech, jez nosi za pasem na Zivote a do nichz vetkAvaji revolvery. Bakid vedl nAs dAle sAm. Vedl nas hustym krasntm lesemr na jehoz konci videli jsme se nad uidolim noveho pritoku reky Limu, nad Gradisnici. Dole na brehu nepatrneho potoka byla spousta klad, jez jsou mi napadny. Nad jsou tam uchystAny? ptAm se Bakice.,Ony dekaji na velkou vodu. Az ta prijde, odplavi je do nizin, odkud je voli rozvezou dale." TakovA je nesnAz se zdejsimi lesy, jez z nedostatku spojovacich prostredku nemaji cen. Neprekvapi nas potom obrazy horicich lesui, zapalenych bud' nahodou nebo zumysln6, aby se nabylo lu6in nebo roll, ani spousty lavinami rozdrcenych a polAmanych stromu, zanechanych hnilobe a zkaze dokonale. Pak ubirAme se po lys6m hrbetu, slouficim za pouha pastviska. 322

Page  323 Jsme1f velice vysoko. SprovazI nas proto stale dvojhlav-' vojvoda Ku~IZA a 'Vasoj eviau, star' Kom, jenz' musif dnes klidne- trp~ti, aby mu jasn6 slunko do vraskovit~ch a zamra~en~ch tvaH bezohledne' plalo. Nemame tu, daleko jiz' do dvou tisic metruoi, a proto panorama, -jez' se tu rozevIra, je velkolep6, iichvatn6..A vedle tohoto iUichvatn6ho pobledu naskytuje se nam. zde druh',y velice zajfmav~. Hirbet, po ne-mz se ubiframe, se tahne od v'chodu k zapadu, a tak s kter6hokoliv mf sta m.ain na jiz-nlm jeho svahu obraz jara, pln' syte6 sve-zi zelene' a bohat' pestr~mi kvitky, a na sever smutn~ obraz zimy, jejz' tvo-rf spousty sne'hov6, hiuboko dolh. se talinouci, nebo mrtva, Z'luta trava, ktera se musf spokojiti s nevlfdnou zdobou hojne'ho ociuinu, jenz- vs'ak na rozdfl od na.geho je syt6 fialov', skoro, modr&. Minuli jsme Katuny, cele' to m~sto salas-f, kde rozioudil se s nadmi Baki6, a kradeli jsme sami dale. Yule se ji2 v ceste' vyznal. Vedlt6 tudy pired lety jist~ho Itala. Jenz'e byly dnes drobet jin6 okolnosti. Zrovna nad hlubok~m, zasn~zieny'm Kr iv m. d oIe m, jenz- se nam. pozd-j'i s prava, tedy na sever, rozevirel, kde tenkrate Vule s Italem, obe-dvali, bylo nasledkem, hiavic, jez- s leva vy~nlvaly, tolik mfsty navato sn~hu, ze se cesta pod ni'm ztracela. Stran6 skalnf, vrhajfcf velik6 stfny, dovedly spousty sne'hov6 tak diouho zachovati. Musil jsem. nejen s kon6 sestoupiti, ale i pomahati, aby jej mohi Yule S'tastnO sne-hem pireve'sti. A to nebylo snadn6,. nebof vs'ichni jsme se drali p0 pas v protivn6m. tom. de-dictv1 zimy. V pravo dale bylo sice sne-hu me6n, ale by] prudvi svah, jen' t~m. spf'e inohi negt-stf prfivoditi, pondva6 byl snlh vespod podmokvan a na tech mistech sjMMdI, sesouval se. ZkusIl jsem to, a brzo rad jsem, se vracel na pl'edeglou,cestu", do nl2 jsem. se vrhl jako do prachov'ch peffn. Jen 2e ne tak chute-. Zde by se doporuduvalo zf~diti filiaku svatobernardsk'ch psfr. Kaz-dyC turista by se s povde'kem nechal chopiti za limec a pfetahnouti se pires opozde-ny ten pilvab dtvrt6ho ro~nf ho podas1. 323 36*

Page  324 A jeste zajimavejsiho rAzu nabyla nase cesta, kdyz jsme podali s vysok6 planiny sestupovati, sklAnejice se ku rece Tare, dosud jest6 ovsem nevidene. Byl to svah severni a tudiW vsecek zasnezeng. Castou chuzi koinu, zvyklych tlapati v2dy do techze slepeji, vzniklo zde pflhodiny dlouhe skute5n6 schodiste snehov6, misty omrzl6, misty tajici, vzdy vsak okluzke a tudiz nebezpecne. Zejm6na v mistech, kde nebylo vice schodu, nybrz vlastne jen rebrik der. Jak dostal Vule dolu kon6, nevim. M6el jsem se co starat o sebe. Radi jsme doleji u vdbne dezmy (pramene upraveneho) si pohoveli a kouskem syra a douskem vody se ob6erstvili. A kdyz jsme konecne uzreli pred sebou malinkg Kolasinek, jako detsky obrazek na zelen6 plose postavena, k n6muZ potfiek Svinjaca jako provAzek se vine a nad nimz skvi se na jasne nebes bani hrotite koruny prevysokych planin horskych, Sinjaviny, Sominy, Javorje - tu nAm vsem radosti srdce poskocilo a my vesele sestupovali do hlubok6 propasti, kde nAs vital teplejsi vzduch a utesenejsi kraj. - 2. V Kolasine. Do Kolasina jsme pribyli, prAve kdyz se kon6il pazar, tydenni trh. V butygach (kramcich) se jest6 hojn6 prodavalo - a krAmku tu je tolik, kolik domku na prostrannem, pravidelne dtyrhrannem namesti. Kramky jsou, dle tureckeho zpusobu, otevren6. Svrchni polovina drev6n6 steny se vyvlekne a polozi pred nebo za staveni, nadez se prodAvd. V kavArnAch bylo hlu6no, zivo - a kavaren tu je tolik, kolik jednopatrovych domku. Jsout6 kavArny umisteny v prvem poschodi, a 6tvercova spojitA okna jsou pina hlavi6ek. Zejm6na kdyz jsme stanuli na namesti. Stanuli jsme, abychom se tAzali, kde tu hospoda Jefta Boskovide, na nehoz jsem byl odkAzAn. Kramky zanechany sv6mu osudu, usmlouvane predm6ty od 324

Page  325 i.. ~. ~r: fit "1'Z r *:: ~r,~ ~. `I ~, '"~ ~..~ 6j:rCr.J7' .~.~:~ ~~~ ~~ s,~; E' Bakicova salas nad Zabrdfm.

Page  326 I

Page  327 1oz'eny, a kupci jako prodava~i hrnou se k nAm. Jako kdyz' rybk~m v irece hodime 6erva. Zvlda-tni n~hodou narazili jsmne hned na kapitAna, jemu2 jsom neekal s kone- podati glejt od ministerstva obdr'en~r. Kapitan pirijal v~zn6 list, a mezitim, co Iltaly' zraky jeho po papiire, nastalo ticho, zaviAdi nerus'eny klid, jen2 dostoupil vrchole, kdyz' kapitAn jal se 6isti listinu nalilas. Pak ochotne' dovedi nAs k Boskovidi sdm. Kola~in piripadl Cern6 Hoire teprv po vtdce. Dolina, v ni'Z se rozprostirA- smim-li tohio slova o t~ch ne-kolika domeich upotirebiti - sevirena je vysokymil horami; di'ive pak byla opevne'na iradou tureck'ch tvrzi., Pouze ireka Tara otevi'rA dolinu na jihu a na severu. Zapadni braze horska ye svych svrchnich dAstech n~de~ela Nern6 Hoi'e, pouze pata jeji byla turecka, tvrzemi opevndnd. Zde neust~tle mivaly posAdky tureck6 pino prAce. V Kola~in6 vuibec musili byti Turd velice bde'Iymi, a zbytky pevnosti dokazuji, Z'e takd byli. Tin z tvrzi vidi se hned z m6sta: na zdpade' nad mostem U C u n d i'i; tkv~la rovne' pired nA mi vy soko nad Kolas'lnem na skale Babija (babi) Greda (skcda). Pied m~stem v pravo (na sever) na Ba~anim Brdu B ir i n d i, a v levo pak (na jih) na pahorku Re~imu byla tvrz 6i n d ~i, z nI2 utvoriena nyni barutana, t. j. prach~rna a zbrojovna. Ale na sever celM Uioli i'eky Tary az' po m~sto B61opolje, je2 dosud je pod tureckou vladou, byla pevnfrstka za pevnuistkou tak blizko, ze v das nebezpedf prostou polnici mohla dati posAdka posAdce znamenl; tedy v prakrAtk6 dob6 mohlo byti signalisovano B61o polje, kam je z Kola~fna dobr'ch 8-10 hodin. Dnes je po tureck6 slAve' veta. Ni jedin~ho vyznavade Moharnedova zde neni, a hezoudkd, ye tvaru sv6rn velice originelni d&Amije je tu zcela zbyte~i~ou. Po tureckych kasArnach neni vice ani stopy, turecka soudnice se vtrosky rozpadAvA, Jedin riz st~aveb to je, co nAs na pu'lme-slc phipomina, ona dtverhrannA okna, dasto spolu spl~vajicf, majici' n~kdy svoje praz'ce zjedin6ho kusu tesAny, on 'sm16 domy mimo m~stedko, jich2 spodni, uMi 6ast, dobytku 327

Page  328 venovanA, jest kamenna, a svrchni, za obydli lidske urcena, pak z hliny a dreven6 kostry vybudovAna. Hospoddrstvi, jez majetn~jsim Turkum nAlezela, obehnAna jsou mohutnymi zdmi jako v6zeni, obklopena uslechtilymi a kosatymi stromy jako zahradni besidky. Ale architektonika, proporce, uhly. tvary jsou vsem budovAm spolefny, chudfm jako bohatym; zejmena ve stendch vidime z tramu utvoiena ruznA,,pismena" N, M nebo H, je pak vyplneny,stecne hlinou a Mstefnt - okny. Vlastne tady nalezAme jeste dalsi stopy muhamedanismu, totiz v z ivot e kolasinskych. Jet Kolasin, jak uz vyse receno, z velike,sti osidlen ute6enci ze sousednich krajin Tureckych, t. j. ze St. Srbska, najme z Belopolje. A mravy techto kresfanu maji tudiz na cel6 C. Horevyjimaje turecko-albansky Ucin - nejpusobivejsi raz orientalni. Vidime to na zenach, kouricich, chodicich v sirokSch,tur. dimijich" (kalhotech) a prochazejicich se na vysokych dfevenych spali6ktch, v pribytcich zdejsich kupcu, u nichz jsem byl hosten na podlaze, ovsem koberci postlane. Mne vyminefne nabidnut byl -- kutr. Zde tak6 nejostieji bije do odi pomer zen k muzum. Vdane zeny zcela mladym hochum libaji ruce. Zdejsi pani uditelovA -- mimochodem reWeno, mladA, sli6na a pomerne vzdelanA dama -- za zadnou cenu nechtela s nami popiti kAvy, a sefkavsi, az vyprazdnime sve salky na tus, jimz fildzany s kavou jsou podobny, odstoupila do dveri ra6im zpusobem, obrAtivsi se teprv ve veiejich. Hovi-li si n6kde zeny, sedice pied domem nebo kdesi v poli, rychle vstanou, nezli piejdeme. Dozeneme-li je cestou, nejdou pred nAmi, nybrz ustoupivse stranou, daji prednost muzum. Podobne v Andrejevici bych si byl rAd povsimnul mlade, velmi krAsn eeny, kterou jsem postrehnul v kostele. A zodivji odpoledne po protejsi strane name'sti kraceti, sel jsem jakoby ledabylo napH6, aby musila prede mnou defilovati. Ale neudinila mi po vuli. Zustala dasne stati - die 6ernohorske etikety - a vymohla si, ze jsem musil pEed ni defilovati ji. Mnohy z nasich hrdopysku se usklibne:,Ejhle, jak tam stoji zena nizko!" 328

Page  329 ;c4;~:: rrgE:~ b.,.,i W*.,~ PPr j) C~~ ii r ~;.!F.~; '5 ~~s r`.3) ir ea ~ tiS4`7''19 r ~::re ~i. tPz; ~o.~'L \it;'sj. ;,?' rinzc t Fi I \LI Moracsky monastfr s vodopadem. (Pohled s byvale barutainy).

Page  330 I I

Page  331 A ja main za to, Z'e nikoliv. PHi nejmen~im jsou tamni z'eny nas'im na rovni. Jim jako nas'im se za svobodna dini v pisnich a v ifedfch nejhlub'i' poklony a ve'nuji nejslad-i' vy'razy citu a oddanosti, ony stejne- jako nas-e po vdavkach jsou nuceny obstarAvati doma'cnost, majice phideleny prace, za ndz mu2 tam jako zde by se styde'l. A rozdi'l je toliko ten, tam 2e pfretva-rka po vdavkach pada', a' u nas se- zachovava v podob6 prAzdn'ch dvornostif dAle. Main za -to, e uprins torn smyslu u nas by byla ideii 2ensk6 rovnoprAvnosti toliko na prosp~ch, a 2e o to jsou pom~ry na jihu vlastne- leps'f. Nemam ovgem na zifeteli ony zjevy Z'ensk6 emancipace, jim2 v obU pada klid krbu domAciho a matersk6 vychovani ditek, a jez' tvoi'i vy'st'ednf opak one-ch tich~rch v~el, jim2 kuchyn6 musi bft cel'm sv~tem. Na prav~ stfrednif zpftsob nekApli jsine my,, v5lupkov6 v~eho pokroku, nez'Adejme toho ani na enmohorcfich. Ale jegt.'e o ne'co - main za to - jsou na torn l6pe 2eny dernohorsk6. U na's mA divka cenu, teprv 1%dyz m.a penize. Tam nikoliv. Na Cern6 Horne naopak - zejme'na ye vfchodni dAsti, ye Vasojevidich a v Kolagfnsku, kam ma v~ts'f vliv 'V'chod nez'li ZApad, dA otci neve'stine- 2enich vfkupn6! U nAs zpivame jim chvalozp~vy, ale bez ve-na o ne nestojime. Tam naopak sice i'eknou: ~S odpugte' ni'm - moje zena", ale st'rbrem a ziatem si ji vykupujI. Pr'estcAva tento zpiuosob ovs-em Mim dale tim vice, ale b~valo, 2e dcery pro otee znadily kapital. U nAs bfvaji ne~Jastn~mu otci zdrojem nev'Yslovn6 hoikosti a velik'ch starostif. A sve-ddi to zajist6 jen 0 vysok6m idealisinu, kdyz' tamnfho otce narozeni dilvdino rinoutif, a naopak chlapcovo rozveseli. Jak prostd a zdrav6 nAhledy u te-ch zdanliv6 tak prost'ch lidi panuji, to vide-ti ze slov jist6ho kupce ze St. Srbska. Po obligatnif hubi6ce se mnie hned tkzal, ma-in-li de'ti a kolik.,,Nejsem 2enat," odpovi'dAmn.,,A kdy se budes- Zenit? I,,Pochybuju, Z'e na to dojde.",, A k demu bys byl na torn sv~t6?" osopil se na mne s jisty'm 331 136*

Page  332 bezde6nym a uprfmnym rozhorlenim. Kdoz by tu nevzpomnel antick6 kultury staroreck6, die jejiz nazoru star6mu ml~denci nikdo nebyl povinen udiniti mista, aby se posadil, poneva6 nezplodil nikoho, kdoz by sc zain odplatiti mohl. - Kolasin patri tedy k 6. Hore, ale jen politicky a telegraficky. Od tech dob, co jsem tam nebyl, i postovne. Ale neni odtud cesty na G. Horu, mimo krkolomnou pout pres Moradi. Dostal jsem letos (1892) zpravu, ze tam zalozena 6italnice, ale to prece nezpufsobi nijake valn6 zmeny a vzdy u vetsim dusevnim a obchodnim styku bude Kolasin se St. Srbskem, dili s,Tureckem." Teren jej k tomu svAdi, ba nuti, a neni to nhhoda, nybrz zjev i ostatnimi okolnostmi souvisly, ze i vodstvo zdejsi nAlezi jiz vychodu, Dunaji, C. Moi. - Zapsal jsem tu radu prekrAsnych pisni. Z nich uvedu jen jedn - ukolebavku - nejen pro 6arovna slova, ale pro typicky napev. Nikde dosud, ani v umelych ukolebavkAch, neuzrel jsem,,methodu uspavaci" tak prirozene a jednoduse hudbou vyjAdrenu jako v pisni teto. Je-li uloha pisne uspati, mA se stAle jednodusiti a jednodusiti. A to nApev nasledujici zcela nalezitM soustavne 6inf. Mlrna. Ko-16 - ba, ko -1 - ba ma - ti syna - na. Nynej, synku, v naruO sen te pojal, dfive tebe, nezli otce tv6ho. Jede ti~e snu stafenka kolem, ona veze vozicek snd tvojich. Po cem, babo, vozi6ek snu tvojich? Stoji Ctyfi zlat6 dukaty jen. Hned je koupi Jovanova matka, klade pak je Jovu do kol6bky: usnul Jovo jak jehnatko male. Sestrojeni nApevu je zrejm6. Je to jednoaktovy motivek, jenz 6tyrikrate se opakuje vzdy v jednodusi a jednodusi formS. Zjednodusovani deje se a) co do rozsahu tonf a b) co do rytmu. V 1. takte mA motivek rozsah 4 tonu, a v rytmick6m ohledu 332

Page  333 4 osminy a 1 pii'lovou; v 2. takte- je ji2 rozsah 3 tonb~, ostatnif zfistalo; ye 3. -taktO z'~stal rozsah t~2, a naopak se zase zjednodu~il rytmus, vykazujf'cf toliko dv6 osminov~ch not, pon~va6i dv6 druh6 splynuly v notu dtvrfovou; a ye Utvrt6m taktO 7mens-en roz Kathedrala v Morac'skim monast~rfe. sah na 2 tony phi t6mz' rytmu. KdYby se pokradovalo, dd~sledn6 by se dos'lo v S-est~m taktu na th stejn6 tony, 6imz- by se proces zapodat~ dovr~il. Je tedy zde s neobydejnou piresnostf provedena my16nka pozvoln~ho zjednodu-ovAnf ye dvojfm sm~ru, a sice sti'fdave' tak, ze jednou ye sme'ru a, a nikoliv ye smeru 6, pak zaso ye smeru b a nikoliv ye sm6ru a. 333

Page  334 PHi fipln~m provedenf by vypadala melodie takto: TXX7 __ — _ _ ___ -_ _ ____ -- - A sebral jsem je~te' mnoho jin6 1~tky, je2 ku pfemys'enf vybizi, kterou vgak neodva~uju se 6tenM'e obt~zovati.V Kola~i'n6, v n~m2 pobyl jsem, celkem tfi dny, nas'el jsem n'kolik pozoruhodn5'ch osobnosti, z nichz- Panta Cemovi'e i'sme ji2 poznali. Jemu prot~jgek - pon~vad v ne-kter6ni ohledu je opakem jeho - tvoff pop a serdar Pero Matanovi6. Vladyka Danilo jej ~zapopil" ve 14 letech, on ale j'iz v 16. roku sve'ho v~ku prohlt~sil, 2e popem nebude. VWech t~m~f hlavnich bojiut dernohorskS~ch, do v~ku jeho spadajicfch, se C-inn6 zficastnil jako druh neboz-tfka Mirka, otee kniz'ete, pom.Ahal rozn~covati povst~nf v Bosn6, pro~il pov~stn'Y,,zd.tvor" v Ostrogu, o ne'mz n~m bude jeWt hovofiti. Pouze je mu na ~kodu velika hovornost,7 kterd je pfrvadl do rozpaku': mA-li drive hovorfiti o sv~ch junAckych 6inech, C-i o svych ~poezijich", z nich2 jedna pry ma 800, druha 1000 ver~ft atd. Je v~dycky choulostivo,7 kdy2 um~lec chce diflo svoje m~fiti na metry; a t'rebas dinnost jeho obnAgela ne'kolik kilometrui - abych miuvil iUipln6 v duchu poetove- - bude to m~Ao komu. imponovati. Pk~jemne-j'~ je rozhodne- serdar Matanovi6 jako dobra a nad~enA du~e slovanskA, jenz' ma znac-nyr rozhled a hojnd zkus-enosti. Ukazoval mi svoji ziatem kovanou slavnostnf jedermu (2ivot bez rukav Ui), na ne-m2 skv~la se spousta f~ddu'. Nedal mi pokoje, -dokud jsem si ji neoslu~el. Libil jsem. se mu v nif. -Nejsem. ziata ani obdivovatel ani piitel, nikdy mne kov ten nerozeh'rdl; tenkrAte isem v~ak poznal, 2e ziato na prsou dokonce - studf. DruhA figura byl zeela skromny, tichy 6love'k, bez grb iO a bez fadfi. Pfisedl ke mne prost6 v hospode- s ostatnimi Nernohorci, a 394

Page  335 jakmile jsem byi jen trochu,,prAzden," t. j. prost otAzek, nelenoval se tAzati sAm. N a se t&zal, to vskutku stoji za povidAni. Co pry d6laji u nds Staro a Mlado? Zdali piece obdrifme v OechAch pfvodni svoji moc a vldu nad Nmci? Jak si stoji Luzicti Srbov6 v Nemcich? Pak hovo'il o Libusi, o Husovi, co, stoje na hranici, k lidu mluvil, o deske korune a jejim prAvu atd. M61 jsem pHriinu, abych nad vsim tim zasnul. TAzete se, kdo to byl? Rekl bych, kdybych to vedel! Rikali jsme mu Rade. NauOil se 6fsti, a toho pouzil, aby o Slovanech hodn6 eetl, a z nich nejvice o tesich.,Rusu si vziime, vAs vsak milujeme!" byla joho slova. Zajimavo je, Ze teprv ke konci polozil otAzku:,,Co delA Goledek?",,Jak ho znds?",,Vedl jsem ho na Sinjavinu." Videti v tom jeho skromnost. Velice jsem se mu zavdedil, rozumi se, 2zdanou zprAvou. Avsak nalezl se tu i l1ovek, jenz se prisel tAzati, zije-li jeste nAs malir,ermAk, kter6ho pry osobne poznal, nepamatuju se jiz kde a kdy. Byl to obchodnik zdejsi. Jak videti, rozhovor nis zde nejvice platil (echfam, nasim pomerftm, o nichz zvesti moje s nejziv6jsim zdjmem byly sledovAny,,S kym pak sousedi Cesi?" tAzal se starec, ses1l t6lem, vekem i satem.,Vstrd pest do vody," dim,,a ona voda jsou N6mci. Pesf jsme my Nesi, paze, to jsou Polaci, pomoci kterych souvisime s hlavnfm trupem slovansk6ho tela, s Ruskem.",Vsak je mnoho Oechu i ve Vidni. Je jich tam na dve ste tisic," spadnul mi do re6i kupec Marid, dlovek, jenz mi ve sklade sv6m ukazoval desk6 zbozf, primo od nAs odebiran6, a jenz Videni navstivil. Kolik prg poznal 6echu, kazd' byl vzd5lan., roztomil a privetivy. Zasnul jsem nad svoji spole6nosti tenkrAte, a zasnu nad ni dnes tim vice, uvazim-li, kolik toho vi nase obecenstvo o druhych 335

Page  336 Slovanech a kolik naopak toho v'd'li prosti lid6, knm ot teprv rok dochazif a kterf1 jsou ode vs-eho sve-ta kolem do kola odriznuti fysicky a na pohied i du~evne-. Ale dusevn6, jak jsme poznali, jenom n a p ohie d. 3. V desti olova. AMkoliv nemifni'm potifrati vlastnif svoje v'roky o bezpe~l' na 6'ern6 Ho-re, nemohu piece sml6eti, Z-e dobrfe udinif, kdo si sem, vezme s sebou zbraii, tieba jen sebe men~i revolver. PR v'i ryzosti 6ernohorske'ho charakteru nadejdou chvfle, kdy ho tfeba tasiti.Pfisnd vzato, neni to nic zv1dstnIho, 2e u ndroda, jenz- od malifka s pu~kou a jataganem si hraje, pfrhodil se mi phr nejp'rtel1't~j~fm sm6 strany jedndn! 6astokrAte takov~ kritick' okamz-ik, ve kter~m zbraii v race by mi byla b'vala velice vftAna. Naopak divno je phi tom pouze to, 7 e -- ad nejsem, Achilles- prece jsem se nestal obe-ti kuli' dernohorsk'ch, jez- nerady se diflem minou. A bylo pi~ece jisto, Z'e platily mne' a nikomu jin~mu! Poprve' jsem se octnul pod des't~m kulf na rfece Tat~e blif~e IKolaginfa, hned za charakteristick~rm mostem z dob tureck'ch, pires n~jz' ubirali jsme se dale do Mora~lske'ho monasty'ra. Zajimavo je na most, jeho zvldA~tni' konstrukci, se divati, a jes-te zajfmavej'~f po ne-m jiti. Casto se rozvodniuji'cl Tara vyz'aduje, aby most byl vysoko. ZdA se, ze tu chte'l tureck' architekt roz'res'iti zdhadu, zdali. moz'no dvI~m kienouti. Jak na obrazku nas'em se vidi, jsou kladeny kIddy na sebe, 6-Im vyse, ti'm krats'f. KiAdy v~dy o ne-co pfredni'vajif, jakoby se poslfze me'ly dotykati druh~ho birehu. Tak daleko to nedojde. Mi'sto toho polo~ena je na ne- krAtkd lAvka.Z klad dole poloz en'ch vzniklo tak velike' d'reven6 ~pdro," vzpruha, a vskutku jde se pires most, jako po houpadce. Bylo by tohz6 kdyby m'sto praz-cfi nebyly nahAzeny jen ledabylo r'izn6.336

Page  337 " '''t '', ' - -./'"-f.'., 1., -g A, -f. Moracanin prohlfzf urodu na kukuricndm poli. 38

Page  338 I

Page  339 klacky a t$de, pies n62 na pr. kone prev6sti, aby nohu nezlAmal, je vysi umeni. Sfastne jsme prepravili sve kon6 pies Taru - zprovAzelt mne konimo mfj krdmAr Tefto Boskovi6 a p. uditel, jenz nechal za sebe zAka uditi - a hned za mostem vsedali jsme opet na kone. Nekolik pe6ich, jez take nedovedli si odepriti pozitku, aby mne vyprovodili, capalo pied nami. Stezka po sypke prikr6 strAni vedouci byla velice tenk,. Rozvodn6na Tara ji vzdy vice a vice rozrusuje, tak ze misty sotva stopa po ni zustvA. Byli bychom vse pfejeli. nebot kuni dernohorsky, nAkladem oblozeny, horsi cesty sfastne piejede. Ale Jefto mel kon6 nemocneho, a proto na chvili sestoupil, aby pies nejspatnejsi misto kone prevedl. A my tedy nasledovali prikladu jeho; jelte prvy. A to bylo nase stesti. Nebof co tak opatrn6 krok za krokem vedeme kone po srAzn6 stene, pod nohama se rozsypAvajicl, houkne nAhle zcela na blizku rAna. Kone sebou trhli. Vudci je stastn6 zadrzeli a pre d padem do vody zachrAni]i. Nemyslime v tom okamziku, co by se bylo stalo, kdybychom byli sed6li na konich, nybrz se ohledAme, odkud rAna byla vysla. Modravy oblA6ek, vznAsejici se nad vrbinami na opafnem brehu Tary, nAm misto prozradil, i odvazneho pachatele. StAlte tam stfelec smele, vztycuje v pravici revolver a levici mavaje svoji s t r ukou (pledem domAcim). A hlasem turim na nAs pFekvapen6 volA:,S Bogom, gospodin Kaba! Sretan put!" Byl to opozdeny serdar Pero Matanovid. Prisel se rozlouditi, kdyz jsme u2 byli pryd. Sp6chal tedy za nAmi, aby se se mnou pozdravil aspof zdaleka. Co jsem mu vsak mel jA, bezbranny, na to,,rci?" Na stesti druhov6 moji dvornou povinnost vykonali za mne. Vyniavse revolvery svoje, pfidrzeli pevn6 korne, nadez rozetrasla hludnA salva rannim jasnym vzduchem jakozto hromovy dik a odvetny muij pozdrav. JA jej ovEril toliko mAvanim pl6du. 339 37*

Page  340 Kdo by se tedy ubfral na Cernou Horu a chte-I se uhnouti takov'mto "spole~enskyrm rozpakfim," v jakf5ch jsem. se jA octnul poprv6 na frece Tare, musi neodvratne' zbrani s sebou vziti. Komnu pak na n~jak6m etiketnim paragrafu nezAlee-1, mu'ze ji ovsem, nechati klidne' doma. 4. Morac'sky' monlastyr. Putovati z Kolagina do Mora~sk~ho monasty'ru zna~i za prv6 vystoupiti na ony kopee, kter6 jsme nad ni'm vid~li se vypi'nati, bliz'ice se iUidolfm Svinjade, a za druh6 sejiti s nich do mnohem v~ts-! hloubi, nez' ve ktere' po uplynuv~lich bouhMych dob~ch klidn6 odpo~fvA Kola~lin. Nebot ac-koli.v jsmne sestupovali k tomuto me'stefku zdAnlive- az- do podsv~ti', pi~ece jeho nadmoilskA vye fini pol~de jes-te plnych 900 in.! A WNW~t Mora6i u monastyra naopak sotva vykazuje 365 in. Dolina Tary a Morac-i na trati t6bo zna6f tedy rozdtil vfce ne2 500 in. UvAZ1me-li k toinu, 2e ona dolina pokra6uji'c do Bosny, rozevirA se k severu, kde~to tato, spe'j'ic k jezerul Skadersk~inu, otevird kin svfij ve-tru'im ji~niin, pak snadno pochopiine, Me rozdil ye kraji'ch t~ch - v kola~insk~m a mora~sk~m- je veliky. Tam v zim6 zavanuti jsou ne'kdy sn~hem do te' miry, 2e neinohou ze stavenf, zde naopak snih, sotva padne, jiz' taje. Tam chudA a prostA vegetace rovna nas'! severnil, zde vsady hojnost lesib, kukufrice, smokvi', jez- buji a kypi' v iUirodn6 pftd6 pod vyhi'evni'mi paprsky slunefnimi. Tam brodili jsme se sne'hem jests nedaleko piped Kolas-Inem, zde Ap~li jsme horkem, a prahli Z'izni', nernohouce se upokojiti prameny, jez- se nam pri ceste- pomern6 dosti 6asto naskytaly. MAlo sousedicich kraju'i vyzna~uje se tak na'padnou protivou atak znadn'm rozdilem. Cesta nMm upl'vttla p'rekra'sne-. Slovans ky' vs-ete~ka Rade udinil poznAmku, ze vypadAme jako komise. 6asem zkous-eli jsme revolvery. Jsou mohutny, t62ky. Kaz-dy ma' dislo. ErAru zaf-i zaplati 15 zA Soustava je vlastnictvim 340

Page  341 Cern6 Hory. Pracovt~ny jsou ve Vidni. Jsou veliky, a Hkalo se mi, ze dobr~r st'relec mA na 400 m. r~nu. jistou. Vide'li jsme pomnik, postaven' namSt-, kde r. 1878 byli otec a 4 synov6, pfijmim Medcnicov6, od Turk"~ v MoMb plepadeni a ubiti. Pdty' syn. r. 1888 zde tento pomnik postavil. Je to velmi pkn pr den' kamenny MU~ nmohutn6m hranolov6m podstavci. Stromovf je bohat6 a bujn.6, ale mA prapodivn6 formy. To proto, 2e kaz'dy die libovi'le a bez rozvahy je klesti a osekAvA. Kdy2 rozev'rel se pohied do Moradi, u~inili jsme zastAvku nejen k viujli obe-du, ale hlavn.6 k vi'li velkolepe'mu pohledu, jejz' tu. hiubina Stezka na hornE Moraci. (Misto, kde ialm kHAi kiesi). vice nez- 1000 m. poskytuje s ti'm hriuizyplnyrm a pfrec nekone~nekrAsn'm tAborem gigantiui, je2 tu sv6 stany kolem pfred nAmi v rysech rnonumentalnfch rozbili. Stany majil ribzre barvy. Nekte-r6 jsou. modrozelen6, jemnosti hedv~bhi, jin6 hrubs-f, pouze rez'n6, scm tam r'hovan6, a jine' opeft sn~hobIl6. To jsou. ty nqjvyS~f. A v hioubi, jako k-rdou nazna~ienA tefka uprostired kru~nice, leskne se sve-t1y monastyr Mora~sk', cii na~i pouti, ye vzdu~nd vzdallenosti jedn6 hodiny, ve skute&n6 vs'ak dali trHf hodin. Jak i dnes je~te- dmou. se mi prsa ph vzpomifnce na to divukrasn.6 dulo prost6, neru~en6 phfrody! P~ro se mi rozpakitO stavi,. nitra m6ho zmocn-uj'e se nepokoj. CftIfm povinnost dlkfit vfii te' 341

Page  342 chvfli neobs~h16ho kr~sna a povzn~sejici velebnosti, a cfti'm naprostou neschopnost byt jen z 6Asti zdvazku sv6mu dostttti! Sem by musel poeta, a jes-te by nesme-I neopatrn6 s brkem svYm zachtAzeti. Lehko by jej ziomnil. Na svahu, po ne'mnz jsme se spustili, zme'nila se n~hle stezka nase, na 6ernohorskd pom6ry sice dobrA, alle celkemn prece jenom nuznd, v 6'irokou a ~irokyrmi dlaz-icemi opatfrenou cestu, je2 tvohila ohyb, nadez' se ihned zase v romantick' ter6n rozplynula. ~irokA byla jako silnice. Desky byly namnnoze vydrobeny. Je pr' to ostatek frmske' cesty. Ne'kolikrAte jsem se domnival, 2e jiz' sestupujeme do vlastniho dna moradsk6ho ifidoli, a n6kolikrAte musil jisem po seznAni sv6ho klamnu za sv~rmi druhy opeft nlf-e a stAle nfz'e firodnym ('zemim se spoust ti Kone6ne' za zna~ne'ho (ipalu pf~ili jsme na most, fizky, kamenn', onoho charakteru, jej2 6tendh z nasich obrAzkiui ji2 seznali. Vystav6l jej archimandrit Dimnitrij v tomnto ve-ku. Pod nim ye hioubi letf zelen6 proudy chladnd Moradi, rozbijejIce se a tr'fstifce v bMM1 pe-ny o obrovskd balvany slepence. Na prot6j~Imr b'rehu, drobet proti proudu, u sam6ho brfehu, rovn6 doliuo se ifitfciho M~A se jak labut monast~rr. U zdi jeho Wkeb! se otvor, z n6hoz- dva stkibrne' jazyky, 20 —30 m. dlouh6 spojuji, horsky' pramen s pramneny Mora~e. P-redstavme si k tomu mohutn6 stiny bujnych smokvf a listnatych k-rovin, polo~me si v duchu za malebn~. pohled velkolep6, jako pilka zubat6 a ocelove' fialove' pozadi S t o 1 a 'a jeho skupiny, za n~f2 se Kola-sin kryje, a vytus'Ime aspofn z 4sti ono pohnuti, s jak~m n6m' divdk na tomto miste- stane, pocitime a pochopi'me onen zApal nad~en6ho Srba Nemanjide, jen2 uchva-cen kralsou pHrody, die zpftsobu sv6ho dopAI prfichodu Citu'Mr svYM, vystaviv zde budovu, jak6' nejen na Oern6 Hoife neni rovno, ale kterA i v~ade jinde, v zemich nejbohats'Ich a nejpokrodilejs'fch, by byla povaz-ovdna za neocenitelnyr skvost, jak co do absolutni ho krAsna a skutefn6 ceny ume-leckd, tak i- a to hlavne' - ze stanoviska historick6ho. 342

Page  343 Pravi se, ze bohati Nemanjidov6 - bylo to v dobe ve 13. veku, kdy Cerne Hory jako takov6 jests nebylo a kdy byla pouhou Zupou Zetou - majice na zreteli budoucnost pravosiavn6 cirkve, na tomto miste ji chteli podepriti. A nasv6dduje tomu nejen fada nemanji6skfch cirkvf, po zdejsim okoli roztrougen., ale hlavn6 nAdhernA kathedrAla zdejsi. Jak vyobrazeni nase ukazuje, sloh je ryzi, neporu~en', vnitfek pak ozdoben malbou, ze 14. a 13. veku pochAzejfci; starobylA FIba lavic, krizu, dveri je vesmes nejjemn6jsf a nejpodrobn6j~f pace, jiz vynikaji predmety ebenovou kosti drobounce vykl&dan6 a zdoben6. Mozno zde studovati charakteristick6 ornamenty, pfl tisice let stare obrazy na dreve - a prece dosud nenaslo se nikoho, kdo by tento klenot Cerne Hory dokonale obkreslil a popsal! StArf jeho je patrn6, nebof to vse, co zde nal6zAme, je plodem blahobytu - a o tom CernA Hora jiU po 500 let nevi! Prfmo zAzradnA je ta okolnost, ze se svatyne dovedla v takov6m stavu zachovati, a6 Turci byli, tak rici, za plotem, a5 vpadli sem nekolikrAte. Toto radostn6 poznani rusi zal, se kterym patrime na prach, pliseni a vsecky ty formy tak zvan6ho,zubu dasu," v nichz prisera po drahocennych pamatkach rAdila a rAdi. Uvazme, ze Moradsky monastfr, jenz krom kostela, dn6jfcfho na dvore jako v nejakem hrade, je vlastn6 pevnost, a sice pevnost, jez byla do nedAvna hranicni tvrzi Cern6 Hory - jak o tom svedMi nedalekA barutana, nyni ovsem prAzdnA, protoze ulohu jeji Kolasin prevzal -, uvazme, ze zdejsi archimadrit musil - a tak6 byval - vdy vice vojAkem ne2 kn6zem a ze tato podivuhodnA perla nejen Cern6 Hory, ale celeho Srbstva, mivala Turky vzdy z prv6 ruky: a pak rAdi o2elime nekolik skrAbnuti, jez tureckfmi savlemi na fresky zpusobena, pak bude se nam zdAti svatyn6 moracskA jakymsi kouzlem obdarena, jeZ neptrAtele odzbrojovalo a nedopustilo, aby nepritel svatyni do zAkladfi rozmetal. Brankou vstupuje se na nAdvori jako do skutedn6ho hradu; vidime tu opravdu zdi se strilnami. Dvufr todi se kolem chrAmu, trdiciho nad samou t6mr MIo 343

Page  344 ra~f, v podobe- podkovy. T~Z tvar mA k1S-ter, jenz- jest dosti prostrann'Y. Vedle velk6ho chrdmu je tu mala', ve'kemn mnohem jes-te stars'i kaple. Za m6ho pobytu hostil klS-ter jedin6ho tolika kaludjera, igumana Michajia Doz'i6e. Je zde gkola, venovanA dolin6 mora6sk', jeji' obyvatel6 jsou p0 rozs~hl6m okr~Iku u'plne- rozsthrknuti, a pfed monast'remn hAn, v -m nideho nedostaneme. Je to velik6 neMtest, I e cizinci je zde del1lf pobyt nemo'ny'. Pr'tel6 moji spali pod boz'i oblohou, ja na posteli igumanove-, iguman na sv6 pohovce. Jisti a piti v ha'nu nedostanete. Zdali v k1dte'e, o tom nemdm pov-domost. Nads'en touto monumenta'lnf pamnatkou, v niz' odpoliva' ye starobylim sarkofagu t~lo sv. ShpAna, rMd bych zde byl pobyl, abych mohi v'e dobife prohlidnouti a obkresliti, ale kde s nouzi koupimne drobet rakije, kde s noclehem odkAzdni jsme na vzne~enou sice, ale ye zdravotnim ohledu pfrece jenomn nespolehlivou pf irodu, tam prfestdvaji v~ecky staro~itnickU vrtochy a nutno vybrati se dMte Icim dfive ti'm l6pe. To jsmc tak6 udinili hned dne zitifej~iho za C-asn~ho jitra, ja' i moji pfdtele'. Tito, aby M1i zp~t do Kola~ina, a jA vzhfiuru proti Morafi. 5. Na Horni MoraMi. NeopouUt61 jsem Morac-sk& monast~r v n,-Ilade' vesele', a kdybych byl tu~iI, co tentokrate nAm bude pfetrpeti a pirekonati, nevim vcibec, odtud bycri byl vzal odvahy vydati se vst'rc nebezpe6enstvi'm, je2 onoho dne n~kolikralte po n~s 2Adostivou svoji zAhubnou ndru6 rozevirala. To je vs-ak prAve' s'v6tlA strdnka takovychto temn~ch chvil 2ivota, 2 e pojmu o nich nabudemne teprv, kdyz - jsou ji2 pryd, kdy2 je uz- vyhrAno. Ostatne' byl p~tek, a podstoupivge uchystan6 nAm iUirapy,.344

Page  345 I:; c? I cI. - *a o C: - 0a) 't; 0 0 v, C) u o^ o D = o n I: 5 Ct o K, Q _. _ _ V Co (=^, Iz;. a, t,, ':"A, "r V, '

Page  346 '..

Page  347 u6inili jsme tak zadost smutne povesti toho,nestastn6ho" dne s pysnm sebevedomim hrdSch vitzili. Na nebi jasno, a v dusi me temno; vse bujelo, veselilo se, sbory kosu a slavikd - bylo 23. kvetna - zpivaly a jAsaly v hojnych lesich zdejsich, ale v mysli moji zanechal pobyt v monastyru mora6skem chmuru, kterou ovsem poznamka Vulova, ze cesty na Horni Mora6i dobre nezna, nemohla nez jeste zvetsiti.,,Budeme se ptati," tesfm ho. Ale dobre vim, ze je t6Zko se ptAti, neni-li koho. Z podatku slo se nAm dlouho dobre die mapy. Stoupali jsme stale. Stezka koniskA vedla z vetsi 6Asti vysoko po zaiesnen6 strani. Ka2zdm okamrikem se nAm houstinami rozevlraly gigantick6 drty zubat6 skupiny Stolu a prehlubokeho udoli Moradi, v nemz reku ani postrehnouti nebylo mozno. Sli jsme proti rece, tedy v zisad6 stale vy~e, ale ve skuteWnosti nahoru a dold. Casto strAin protata byla desnou skalni prirvou, vyzirajici jako kamenna rozevrenA vrata do podsvtti, a tou vesele si hopkoval pres desitimetrove balvany hranat6 i obl6, lys6 i omse]6 smely ru6ej jako akrobat. A tu musila cesta oby6ejn6 nlfe, aby za potokem op6t se vznesla. Divoromanticky tento kraj povahou svojf - pokud jsem poznal - jediny je na Cern6 Hore. Take jsme to brzo pocitili. Cesta valne sespatnela. Byl to balvan na balvanu, by]o tedy nutno s kone sestoupit. Vule vedl kone, a jA v myl16nkAch kraSel za nimi. Stezka po pikre, skoro svisle doluf spadajici strAni smykala se casto v malych ostrych zAkrutech sem tam. Svah je tak prudky, ze stezka musila byti umele upravena a misty terasovite zbudovrna; to vzdy ovsem jednoduse, prost6, s malym zretelem na Fohodli. Vr~ky stromu, z hloubi vy6nivajicich, dotykaly se okraje cesty. Nepozoroval jsem vice ani luzny kraj, ani prudky zar slunce, ani potu6ky kanouciho potu. Nekolikere klouznuti kopyta a vykrik sluhy mne vsak ulekl a z dum vyrusil. 347

Page  348 Pohl6dnu pred sebe a vidim: stojfme prAv6 na mfste, kde stezka, vznasejici se nad hlubokou propasti, ostry ahel tvorf. V osudn6m tomto bode je velikansky, oblS a hladkS kAmen, jejz kunf prekroditi najednou nemlAe, a na nemz naopak jeste musi se zataMeti. A pri zatacenf sklouzla se koni kopyta.,Pomozi, Boze! pomozi, Boze!" volA Vule, timaje v ruce uzdu kone, stale na kamene se vzpinajfciho a vzdy zase zpet padajiciho, nebot kopyta nejsou s to nikde na hladk6 plose se zachytiti. Rychle padnul Vule na znak, predne proto, by kone strhnul docela a u zeme jej pridrzel, a podruh6 z t6 priiny, aby po pifpade s konem nebyl strzen do propasti. Nebot kiun, smekaje se a padaje nazpet, ulehl vzdy na sam6m okraji prohlubne a nebylo treba, nez aoy o neco prudceji klesl nazad - a musil by sleteti do hlubiny. Nebyl jsem s to v okamzit6m leknuti pochopiti ihned nA~ stav, ale lkav$ nArek dobr6ho Vule:,Pomozi, Boze! pomozi, Boze!u mne na tolik vzpamatoval, ze jsem rychle, na kolik mi mozno bylo, prisko6il ze zadu ke koni, srazil jej a pridrzel u zeme. Zakrut byl tak ostry a uzky, ze teprv ted' jsem uzrel leziciho Vule; a byl tak ostry a uzky, ze jsem musil kone ze zadu zadrzovati. Nebot zvire, lezic trupem na hladk6m balvanu, sesouvalo se vzdy nize a nize a do hlubiny neschAzel ani plny strevic. Ke vsemu pri poslednim pAdu prasknul na koni,,kolan" t. j. pAs, jenz se vine zvireti kolem hrbetu pres brich a jimz je upevneno sedlo. A ndsledkem toho svalil se s uboheho zivo6icha nejen jeho postroj, ale i v~ecky moje vaky a v6ky a torby, jez na sedle z predu i ze zadu upevneny byly. Steblo pouhe schAzelo, aby se v6ci moje svalily do propasti - a my bychom byli den ztratili pouhym hleddnim, nehlede na rozpaky, jez by v samnte teto, pust6 a liduprAzdn6, nastaly nAm s potravou a noclehem. Stadil jsem vsak veci zadrzeti. Oddechli jsme si drobet, lezice vsichni na kamenech. Kiun oddychoval nejvice, prfmo supel. Pak Vule vstal a umluvili jsme se: on na kone vzkrikne a 348

Page  349 mohutn6 jej do prfedu zat~hne, jakmile so vzt~df, a jA~ jej zase do vtse ze zadu postrMm. Stalo se - a dvojf' "Bogu chvala' s hlubok~m vzdechem, vmfsila se do cvakotu kopyt koi'ovfch, jent r~zn' odfrkoval, snad radosti, 2e "zachov~n' byl dals'fm 'fitrapAm, nebo Z'alem, 2e se mu zde na, dobro neskondily. RovnA-li se rozum jeho uboh~mu lidsk6mu, pak to prve-j'sf. Byli jsme pfrinuceni ku. prfeddasn6mu odpodinku. Ye stfnu uv~zali jsme kone-, drobet jsme pojedli, na~ez' Yule spravoval kolan. Za hodinu ubirali jsme se d~1e. Kostelfk v Tusine6. Cesta po~fnala byti n~padne- zpustlou. Na n6kolika mistech byla - snad zimnimi lavinami di desti - zcela urv~na, a my musili bud' daleko obohAzeti, stromft se zachycujfce, nebo zartvati nohy do sypk6 prifirvy. A brzo se dovid~me od gernohorce, jeho2. jsme potkali, I e jsme chybili. Jdeme Po stare' cest zanedban6, my vsak me-li u Jablan pustiti se v pravo dolhi, zde Po most6 prejfti Morafu, a pokradovati po nov6, ned~vno vybudovan6 cest6, kterou - ku ve'tsM jests na~lf mrzutosti - nc~m Moradanin prstem uk~zal a je2 so na nMs opravdu s druh6 strany b~lala, jakoby se chte-la vysmi'vati. Aby nMs pak dokonale pot~sil, d~l Cernohorec d~le: "Jak tam vt~e pifejdete, nevi'm. Musfte je~te- pires Ratnju a pfres Morabu pode 349

Page  350 vsI. PoIjem.. Prfes Ratnju to kiutfi pfebrodf, ale co se stane s Mora~i, na to jsem zve'dav.' Vr~titi se bylo mi hanba, ale tak6 bylo pozde'. M~m toho dne na programu T u Ain nu, kam, za dobr6 shody okolnostf pfred sedmou hodinou ve~ern! se nedostanerne. Ve'novati n~vratu k osudn~mu rozcesti 2-3 hodiny, by zna~ilo nejen pro dnes-ek s Tus-inou. se rozlouditi, ale i nocleh u~initi si neiist'YM. JeStW n~kolikr~te n~m, bylo kon6 ume'le pires, balvany pfepravovati, zvl~gte tam, kde 6etn6 bysthrny se stralnif skoro svisle s vy~in se valily a dole ti'm zpiisobem. massy kamenn6 nastr'daly. Konedne- dos'li jsme k Ratni. L~vka zde byla tak mizernA, Z'e - jak Cernohorec prorokoval - musil kuinh brodem. Na StOstf neni potok blubok'. Dik pak dobr n~hode', ubifrali se pr~v6 po druhe' strane- tfi Cernohorci. Zavolali jsme na ne', aby kone6, jehoz' do vody v~eneme, vzali a zadrz'eli. Koni se do vody nechte'1o. Diouho jsme ho musili do chladn6 koupele nutiti. Nohy mu na kamenech, velikyrch, oblych a kluzk'ch, sji'zd~ly, prudkA voda mu je podrAZiela. Vule chve-I se o sv6 Z-ivobytil jez' mu kfUiA pfedstavoval, jA o sv6 svr~ky, jiehz' mi nyni' lito bylo, Z'e jsem je na koni nechal a v nebezpedf vydal. KUMh Mastne- pres'eJ, Cernohorci nejen kone- pfev~zali, ale vedli dAle, co zatim. my oklikou pres lAvku pfech~zeli, na6e~ n~m. nastalo ut~sene' sk~k~nif s kamenui na kameny. MetrovA byla jejich velikost, metrovA jejich vzd~lenost. Pod~vali jsme si vz~jem ruce a vyd~vali se tak vz'dy dva v S'anc k vuili ti'eti'mu - nebof kameny byly jako sklo a ku zlomeni' nohy byla tu pfilez'itost ta nejkr~sn~j~!. Hned "za rohem" ses'li jsme se s druz-inou, je2 n~m vedla vranika. Cekali tu na b-rehu hludn6 Moradi u l~vky na nAs. Nad vlnami, prudee a dosti hiuboce se p-ni'cimi, projiz'dely ost're vzduchem dva S'pejly - chci frii late-, opfren6 na obou btezflch o vysok6 balvany. Na zc~bradli tu bylo pouze mi'sto. K dlouh~m 4~vaham nedop'rli mi Oernohorci 6asa. Pod~kovav 35Q

Page  351 jim za isluhu, slozil jsem u nich svoji,vseobecnou zpovd'u, pov6 -d6v kdo jsem, odkud jsem atd., nadez jsem musil strpeti, kdy2 se na mne zpola vitezne, zpola dobrAcky, vtdy ale prostomysln6, usmAli:,,Ale jak ted'? Jak dostaneme nyni na druhou stranu kon6? A jak se tam dostanes ty?",,Prejdu," odpovidAm, ad tomu sAm neveHm. LAvka je pratenka, voda je hluboko, a jA pohled do hloubky pod sebe nesnesu. Ze slusnosti mi neodporovali bodi Moranan6, a proto deli:,,Co vsak udinime s kon6m? Pies lAvku nemfze, a pfes vodu tak6 ne!" Je zde hluboko?",Hluboko neni, ale voda je divA, silnA. Kdyby to byl nAs kini, prejde, ale tvfj je slaby, nezmufze to." Opravdu vlny se zenou s desnou prudkosti a hlukem. Musili jsme phi hovoru tomto na sebe kriheti. Ostatn6 uvazme, ze feka tato, vyverajic 131/2 km. odtud ve vysine 1652 m., mA zde vjsky pouhych 370 m., iili ze spAd jejf na nepatrnou tu vzdAlenost dvou hodin dini skoro 1300 m.! Dlouho si vsak Mora6ane hlavy nelAmali. Sundali vsichni se sebe se zivota pAsy, ony pAsy, jichg nekonednA d6lka mi az dosud tak smesna byla a navAzali je k sobS. Pak se s kon.vse snialo, mimo sedlo, knii za hlavu privazAn na 6ervene lano, s jeho2 druhym koncem desetAr - bylt mezi Moracany jeden desAtnik - prebehl na druhy breh. Dobry Vule, ad sAm svojim pAsem tak6 prispel k t6to zajfmave pfiprave sveho hovAdka, pirece nejak smutne za nfm pohliZel, kdyz je Moradan6 hnali do vln, divokych a vzteklych, jichz hukot zvire nemAlo lekal. Frkalo a hykalo, hlavou skubalo a vrtelo sebou. ale nic naplat. Na dane znamenf s jedne strany podalo se hulAkati a zvire do proudu vstr6eno, s druh6 pak strarny improvisovanym lanem mocne v pred tazeno. Zvire octnulo se ve vlnAch, jez se rozrsi o tresouci se 6tyry jeho hnAty. Tiemeny v proude mlAteji a tlukou kone do,ivota. K6I odfrkuje, zastavuje se, ale piece krok za krokem se bere dAle. Nebof tahoun na prot6ejsm blehu nechce mu povoliti. 35 1

Page  352 Je uprostired, a kaz'd~m okam2ikem je mo-no, Z-e je viny pfrevail a -,ptikryjf. Krok. - je vyhr~no. Hloubka se mens'f, trup se z vody vice a vice vynoftije, koneWn je kuini u kraje, a mezitim co' mu prot~j'i Mora~anin pomdhA vzhu'ru na neschfidnyg br-eh, ples~me nad zdairenou prepravou. ~Ated' ty, gospodine!" df ke mne' z 6ista jasna huben' jeden hovorka, s u'sme'vem, tak pevn~m, Z-e mi z toho bylo nevolno. "Tady vezmi hiui1", Mek, pod~vaje mi dlouh~ sochor, "a podej ho naproti Vukovi." I ubiral jsem. se k "1Ivce', abych dko, rady t6 se zachoval. Pfed ldvkou mne vs'ak zarazili a vr~tili. Jak to nejde. Zuj dhive boty!" A Tiez jsem se nadAl, zi mne posadili a z obuvi zouvali. Dv6 holinek zasvis'telo hned potom, jasn'm horsk'm vzduchem. asphitlumen'm rachotem. t~zce dopadlo na druh~ breh. Ukazovaly mi cestu. "A nynf pojd' se mnou, se sochorem. nic nenf,.je kr~tk~", del starostliv' Morafanin, strkaje mne pfredem. na tenke' late'.,A ty, Vuko', volal mohutn6 na prot~js-f b-reh,,,pojd' naproti a vezmi uprostifed s~m. gospodina za ruku!" Tiapal jsem, bosou nohou opatrne- tak, abych vz-dy stall -na obou d-revech. Zd~do se mi, 7e by se musila hned ziomiti, kdybych ~se postavil jen na jedno. "Nehled' do vody, nfbrz' piped sebe", k~rd mne opatrny' vuidce,,sice te' tam voda stahne." A pevn' stisk jeho ruky, kterou moji pravici v zdpe-stf trfmal, mi sv~ddi1, Z-e je na takov~ pfripad phi. praven. Viny pode mnou hWI, vdbi moje zraky, ale pokus'enif odoI~v~m.: patim. st~Ae jenl pfred sebe, kde mne jiz- o6ek~vd s napfrazenou pravici Vuko. Chce mi naproti. "St"~i!' vo1Im. ~V~dy1 se to zlomifa vsichni utoneme.' Nebot ji2 pod ndmi dve-ma se tenka'. dr'eva fi'asne prohybovala, Z'e jsem byl zoela pkipraven na katastrofu. 0, -

Page  353 Cavmnky. Reka Tusina, pies ni rimsky most, u neho domek, v nemi Dr. B. r. 1875 bydlil.

Page  354

Page  355 Ale Vuko toho nedbal. Vida, ze jsem v prostredku, udinil proti mn6 dva kroky. LAvka se prohnula tak silne, 2e jsem nevIril ve vyvAznuti z t6to choulostiv6 situace. Avsak Vuko se klidn6 pfedkloni, podAvAm mu levici, kterou on op6t stiskne jako ocelov6 pouto. V tom okamtiku dosavadni mfij pruvodce pustil, couvnul zpet a pfenechal mne Vukovi. Nekolik krokfi - a byl jsem spasen. Ruka moje se viak z pouta nedostala, a2 zcela na b]ehu. Pak prebalansovali Moradani a Vule s mymi vaky pres reku. Podekoval jsem jim co nejvieleji, a kdyz jsme se do~plhali nahoru do Polje, popili jsme na vzdjem za vesel6 nAlady spoleWne kavy a rakije. Dobi lid6 pak odesli na blizkou zahradu, kde kapitan zapisoval dan6. Na jare musi kaZdg oznAmiti svoje zvfrata i osevy, aby die toho mu byla vym6rena dan, ji2 na podzim splati. Privedla je sem tedy pridina nikoliv prijemnA. Ci je sem vedl ~tastn$ muj osud? Pri nejmen~im nebyl jsem s to odpovediti na otAzku, co bychom si byli s Vulem podali bez nich v t6 liduprAzdnot6. A phi pomyglenf na tu trapnou mo2nost dekoval jsem jim tim vreleji. Phi skrovn6m obWd~, skladajfcim se z ml6ka a vajec, byl jsem vesel. Predn6 nad sfastnym premo~enim nenadalch pfekMek. Za druh6 nad zpravou, Le do TuSiny ji2 je vsade cesta bezpedna. A za tfeti -? Tomu tretimu zdroji sve radosti musim v6novati zvlatni odstavec: Za treti tedy dozv6del jsem se tu, 2e Julka Pekinova je ji2 blizko a sice ze je nedaleko Savnfkfi. Kde - to prk se dovim v Tusin6 u sestry jeji Ljuby! Nuze tedy vzhdru chute do Tusiny! 355 39:'

Page  356 6. Sko1a'k Michajlo Toclorovi6'. Voln, pon~vaO pracne-, dral se mi-ij vranfk klikatou cestou po strm6 strd-ni do v~se, kaz'de th minuty v pravo, kaUd th minuty v levo se zat~leje. Opatrn6 nasazoval kopyto na vyssi' vz'dy -stupen-, oddechoval ph~ torn stejne' te-zce jako mflj sluha, za konern p6~ky krA~ejfcf. Bylo 'na obou nade vS-I pochybnos-l. zn~ti, 2e je netAs'f ani p~kne- krfoviskarni zarostIA strdni, po niz' jsme se vzhidru na sever proti prarnenfimr Mora~e ubifrali, ani velkolep6 iUidol! tohoto drav6ho potoku. Rozdil mezi ob~ma byl pouze ten, 2e dobr~r mftj Yule Miljanov Wbas ruk~vem stiral s 6ela ffinoucifto se pot. dehozuboh6 zvffre dopfrti si nernohlo. Ale ani mne' nebyla v on~ch okolnostech divukr~sna' podivana' na zasn~zien6 vy'siny okolni dost velik5'm l~kadlem, je2 by bylo dovedlo zraky moje trvale na sebe upoutati. Spouh~m geografick'm z~djrem pohlede'l jsem v pravo na bly~tici se prameny freky Mora~i, a pak jsem pomhurfoval o~li. Z poWtku proto, abych nevide'l pod sebou strminu, na jejiz' okraji te-sn6 kutni krft~el, poz~d~ji dfimotou, po dopolednich fittrapach omluvitelnou. Kone~n6 - bohudi'ky! - staneme po hodine- na ve-ts' plos-e, oz'ivene' ne'koliker~m obydli'm. Je to milsto M ilIo s- e v i n a. Odtud bude ji2 bohdA cesta rovn~j~i, pohodlne'j'gl a bezstarostne'j'sil KUMi' je 2fzniv. Sestupuju tedy dolil, aby se pohodlne- napojil. Zivnuv si ze Miroka a oddechnuv si ~na pevn6 zemi", skiepal jsem pone'kud se sebe neodbytnou ospalost, diky dve-ma clilapefim poblliz pramenu stojiclm. "Kam pak, hos-i?" vysypu se na ne-, abych se dlfrmoty sve' rychleji zbavil. "Domii, a odpovid-A mlads'f a ukazuje rukou, vzhfiru, do hor, smerem, kter~m i na~e cesta do Tus'iny vede. "A kde jste byli?",,V Poiji." Klu~ina, jenz' ml odpovidal, byl mens'! a S-tihlej~f z dvojice. I356

Page  357 Pri hovoru lp6l jeho velikk dernS zrak na mne s lahodnou neomalenostf, s jakou patffvajf na nAs dobff naivni lid6. Chlapec se mi libil. Kde2to druhy hoch, o ndco stargf, hranatjgfi, nehybnj~fi a mlCelivjsif, zamlkle na nMs hled61, sliboval jsem si od jeho mladsiho druha dobr6 zAbavy. Nklonnosti m6 ihned si ziskal jednak Pramen potoka Savnika. zivosti, se kterou mi - treba strudnd - odpovfdal, zejm6na v~ak zvlg2tnim uslechtilym, takorka dfvdfm vfrazem jemneho sv6ho lifka, z nehoz nosik svym rozkosnym a jemnym tvarem mohl btti pfedmetem zAvisti nejslidn6j~i dAmy.,A kam se 2enete vy?" vzalo pflvabn6 pachole nynf, phistoupivsi bliMe, odvAzne oprat: hovoru do ruky.,Do Tusiny." 357

Page  358 ,Boga mi, daleko je~t6 mAte," del hoch soucitn6.,A odkud jsi ty?" tAzal se hned dAle.,Z Turecka, z P6de," dim nepravdiv-, zamy~leje si s chlapcem trochu zahrAti. Drazdil moje vyzahAlen6 Zerty, k nimZ po dobrych 24 hodin nem6l jsem ani pHiiny ani pHflezitosti. Prohl6dl si mne mldky od hlavy k pate. Nev6del jsem, zda udivene di nedfiveriv. Bavilo mne vsak pozirati do jeho umern6 t.vAre a studovati ji v rufzntch vyrazech. Proto i pri dalsi otazce:,A kdo jsi?" setrval jsem v hHriSch svtch a s dHrfvjsi opravdovosti lhal dale:,Turek," jsa Zidostiv, jak se chlapec dAle zachovA. Hosik zmefil si mne op6tne 2ivtm svym okem, ale pak se zasmal na plne kolo a dl6 vesele:,S takovou si, brate, na mne neprijdes! Ty z Turecka ani neprichAzis, ani nejsi Turek! To ti vidim jiz na odfch!',,Maji snad Turci odi nad sebou misto vedle sebe?" udrzuju vzdy na dAle rAzn6 sv6 vzezreni v hovoru s roztomilym chlapcem.,,Ljepo znas saljiti - pekn6 umis zertovati!" A mAvnuv rukou, dodal:,Vidim uZ, ze s tebou mluviti nedovedu." "6ertiv kluk!" zamumlal pro sebe Vule, zArliv na chlapce, ze se s nim tak bavim. Nyni, kdyl mij mazlik tak rAzn6 a neuprosne strhl se mne skrabosku klamu, odm~nil jsem ho vAzntm a opravdovym rozhovorem. Vyniav mapu Cern6 Hory, vydanou rak. gen. stAbem, abych se po kraji orientoval, ochotne jsem vyhovel,vedavosti jeho a ukAzal mu ji i vysvetlil. Chlapec dychtive se do ni zadival. Maji ve skole tak6 mapu Cern6 Hory, vypravoval, ale ta je jina, cyrilskym pismem psanA.,A jake je toto pismo?",Latinsk6.",A predtes je?",,Uil jsem se. Snad dovedu." A vskutku detl volne, ale sprAvne jm6na znAmych mu mist Morade, Tusina, Savniky atd. 358

Page  359 Kfifi se napojilf, vydali jsme se tudfz- na cestu. d~le. Chlapci rAzn6 vedle kond si vykra~ovaIi. M1?aj milAdek t~sn6 phr vranfku, patrn6, aby mohi pohodln6 hovofiti se mnou dAle.,,Nu~e, rci nAm. koneWn, odkud jedes!" odvAZil se ho~lk znovu.,,Jeme z Cetyn6," ddl jsem s rezervou, nebot bystrovtip chlapfi~v vzbudil ye mne nevinnou choutku, abych se pokusil sokolika zmAsti. Neme-I jsem. k tomu urdite'ho pk~nu, jon to jsem, si prozatim uminil, 2e mu pravdu o sobd na ten dias zatajim, aby mi po pfrpadM nepfrekAela. Za tim plemt~lel jsem, jak bych c hlapco uvedi ve zmatek. Nebot duch jeho, pruz'ny jak -mid, lined vpravoval -se do situace a dohadoval so rychie a bysti'e ye vsem. pravdy. "A kdo jsi do opravdy? Nernohorec nejsi, to vim - kdo tedy?" "Brachu, ty chces' ode mno zv~ddti vs'ecko. Ale dhive mi pov~zte, kdo jste vy dva 2",,Vs'ak to vis- dobr'el'.Jak bych v~d~l? SAm, dig, 2e jsom -cizinec. Moz'no, 2e jsto Turci, nebo Arnauti, nebo Hcrcegovci, Biih vi, a jA nevim.",Vis, gopdine, kdyby to r'ekl ne'kdo jiny, odpov~d~l bych mu. Ale ty bys so mi jon vysmAl. Vim dobric, z'e zase jenom 2ertuj eg.",,JA myslim, Z'e jste TureiHoch so ode zdola n~a mne podfvA, zajiskhri odima, a di potom, s dfirazem: "Srbov6 jsme, my oba!" Podafilo se mi ho konedne- jako cvr~ka vylAkati slAmkou sv'ch pochybnostf z jamky, v nf2 se obezlfetre- diouho skr~val. Ale to mne nebavilo. Mne t~ilo, jak~ deiraz kiadi bezde'n6 na kmenovou jednotu nArodez balkAnskych. Kdelto jinde u Slovanf~i p~stf so federalism, v mite nejkrain~j~f ku zMhube' celku, na 6ern6 HoTro ad by ona m,61a pffdiny mazliti -se sv'm j a - ves'keren nArod vede so u v~domf, vs'ichni jsou pffedev~lm. Sr bi!. Tim jsem. nepova~oval nikterak Alohu svoji za dosa~enou, a mezitim, co so vIeki hovor nAs' dosti ledabyle od pfedm~tu k pired 359

Page  360 metu, pfemgfleljsem v2dy o novfch ukladech, je2 jsem minil libeznemu chlapci nastrojiti. Konedn6 mi vlezl bezde6n do strojen6 pasti.,Co jsi dMlal v Polji?" tAWu se ho.,Byl jsem ve Akole.',Jsi snad uditel?" A mali mfj spolednik dovedl se ji2 vpraviti v polo.ertovn9 ton nagich besed a s vAknou pravdivosti mi odvetil:,Jsem".,A kolik mAs z^iku?",PadesAt.",Certfiv kluk!" muml. pro sebe muj sluha, jehoz disputace nasc velice bavila.,,JA bych t6 smelosti neme1, tak s tebou hovoriti" -- del mi stranou, aby chlapec toho neslysel. JunAe nmelo radost, ze mi odpovidi svoji tak,trefilo do noty," netugic, ze tim ocitnulo se v oku, je2 jsem mu nastrazil, kter6 vak zadrhnouti jsem minil al teprve pozdeji. Potkali jsme d6vde, jez neslo velikou kytici narcisi. Rostou tu v horAch.,... f. .t.1.,fT r;Lla...: ~ "r ~ ' ` -. ~ 1. li. ternohorec v,kabanici<. 3O6

Page  361 misty jako kopretina. Nedovedl, jsem se premoci, abych nepoeadal o dva bile ty kvety. Hovorn~ chlapec mi je od div6iny podal a odevzdal za to ddv6eti ode mne veliky med'k.,Dobar si ti 6ovjek - dobry si l1ov6k, na mou vdru! Za n6 -kolik kvetui, ktere si sam muze natrhati, plati on pen~zyl",,Slys, momde, jak pak mfies fici, ze jsem dobry dlov6k. VZdyt mne nezna!",Vidim to na tob.",,Ale shledas, ze jsi se ve mne sklamal!" A ponevad jsme mezitim dojeli na Javorf, nejvyssf to hrbet mezi rekou Moradou a Tusinou, odkud jsme m6li sestupovati dolfh Zbytky dzamije a bfval kupeck~ dim v tureckd Niksici. a kde jsme se spolu m6li rozlouditi s chlapci, sestoupil jsem s kon6 a vyndav p6ro, kalamir a poznamky, tzu' se chlapce s vAinou tvarf:,Jak se zoves?",Michajlo Todorovi6.",,A jak tvUj soudruh?",,Petr Sekulid." Dobre. " Zrak jeho bAdave pri tom sledoval moji ruku, jako by se chtel presvedMiti, zdali opravdu jm6na jejich pfiu, di jen opet zert si tropim. Spolefnik jeho nedovedl utajiti svoji -nevim co: zda obavu di smelost. 361 40

Page  362 ,A nad potrebujes nasich jmen?" tAzal se, - jak myslim spise bAzlive nez vsetedne.,Potrebuju jich na Cetyni." Ted' take Michajlo s nekli.dem na me popatril.,A na5 ti budou jm6na nase na Cetyni?" vyhrklo z nSho.,Tv6 jm6no potrebuju, abych je mohl udati, ze's mne podvedl, vydivaje se mi za uditele, ze 12i tou jsi urazil uditele, za neho. se vydAvas. A to se nesmi u dMti trpeti. Jmena Petrova pak je treba pro pripad svedectvi -- Uzkostlivy vyraz dobr6ho Michajla mne poudil, ze oko zadrhnuto docela spolehliv... Tedy prece se mi podarilo bystreho pt&dka lapiti do klece! Vidim konedne Michajla zmateneho, ba polekan6ho! A jak mu ta bazefi slusf! Ted' ma teprve nAlezite divdi vzezreni! StAvw se ze mne maly Nero, nebof dim je Michajlo polekanejsi, tim vice se mi libi! Oba ho~i byli jako mAslo. Sotva jsem se tAzal na onen zluty kvitek, jimz byl protkAn zeleny koberec pod nAmi, rekl Petr:,,To je jablan," *) a Michajlo jii spechal, aby mi kvitek utrhl a piinesl. Za chvili mi snesli celou kve.tenu kolem: jagulj einu, rod pet.rklike, libevonny v r a t i, nhradu naseho bezu s m r d 1 ug u, m ora6, vuni pripominajici nasi mrkev atd. - A jA zapisoval jmena kvitku, jel jsou tec stAlou, ad jen suchou ozdobou meho zApisniku. Sdelili mi te6, ze toto misto slove Jakovova Glavi ca. Rozhled odtud je velkolepy: na jiZni stran6 obrovsky udol reky Morale, spechajfci k jiznimu hrani6nimu strAzci (Oern6 Hory, ke Komu (2448 m.), na severni pak priern6 iustrbi feky Tusiny, pfes niz vidime op6t severniho pomezniho obrndnce, Durmitor (2606 m.). Oba hali se jeste v belostnou koZesinu sveho zimniho uboru. Stojime tu na rozvodi. Pohodln6 muieme videti na jih tekouci vodstvo do Adrie a na sever dva prisluiniky cernomofske. Petr nAhle vyru~il mne ze sniveho pohledu, jim2 jsem obziral nekonene6 panorama, jakych vidim tu sice denne, kterA ale vzdy maji pro mne totez sve~M kouzlo, tyZ 6arovny puvab.,Neini *; Rod trollius. 362

Page  363 gospodine", pravil prosebnu,,,2dn6ho podtnu na Michajla..Vdyt jen zertoval - jako ty. Kdyby byl trestAn on, musili 'by trestati i tebe!" Podivil jsem se odvln6. redi malomluvn6ho Petra, jenz na pohled nezdAl se miti nijake energie. BezpeSen pak svdho vit6z-. stvi, chtel jsem zkusiti, kolik vydrz2 jeste strach neohroZeh6ho do te doby Michajla, i dim vzinB primluv6fmu:,Brachu, tomu ty nerozumis, nebot jsi mlAd. PodAnf na Michajla udiniti musim, poneva6 to byla salba, a on bude trestAn v zenim..."r A poloZil jsem na posledni slovo dfraz. Az sem dosahovala pevnost tkaniva, do nehoZ jsem Michajla na krAtkou chvfli lapi]. Nebof pri slove,vzenf" dal se Michajlo do sv6ho puvodniho hrdli6iho smichu, volaje:,Ted' jsi se, gospodine, jiz docela vyzradil! Ty Ze bys mne cht~l do vezeni pfipravit?. Kdybych vsemu veril, tomu nebudu! Ted' uz vidimr, e jsi zase jen zertoval!",,Bravo, Michajlo, bravo!" zahu6el do toho opet mfj Vule, dodAvaje s usmevem:,,Certiv kluk! A mluvf s gospodinem, jak by s mnm byl odjakziva!" A opet se mi libil Michajlo, usmivajici se, laskujicf. Ponevac byl (as na cestu dalsi, bylo nutno s malymi nasemi spoledniky se rozejit. Nebof odtud nase cesty se dolily. Dtval jsem kazdemu z nich na rozloudenou sestici (desetnik) na. seity skolni. Petr ji vzal, Michajlo vsak nikoliv.,,Ty nechces nic?",,Chci.",,Nu2e co? Rci mi!",Rekl bych, ale bojim se, ze nebude~ moci v~c onu mi dAti.":,,Uvidime, mluv jen bez strarosti! Nebudu-li ti moci vyhovkti, jaka pomoc, a bude-li to mozno, rAd tv6 prAni splnim." A zvedave pohlizim na rty rozmil6ho chlapce.,,Mis jestW jedno - drLAtko?" tAzal se dobrt Michajlo ostychave, ukazuje na p6ro moje v zApisniku. Skromng hochu! Kdybych byl mel to jedin6, rAd bych ti je 363 40*

Page  364 byl dal, uz proto, abych krAsn6 tvoje oko videl v zAblesku t6 nejvetsi radosti, jakou ti mohu udiniti! RAd jsem byl sfastn6 okolnosti, ze jsem ve sv6 kozene torb6 opravdu m61 jedno zAsobnf drSatko. Jak tu byl kludina slifnt, bera ode mne drahocenn~ dar s nekolika p6ry! Jak mu odi plalyl,Vidi~ to, ze jsem se neklamal a ze's do opravdy dobry Mlovek! Mne tak snadno nepodvede!" volal vitezn6 a radostne. A dodaval chlubive:,To ukAZu v Polji uditeli a spoluzakum." Vstali jsme, abychom se rozesli. Ale Michajlo del: "To vas musime, dobri lid6, pfece jeste kus vyprcvoditi." A loudili jsme se teprv asi o 5tvrt hodiny dAle. PPijdes-li, gospodine, jegte jednou na Cernou Horu, uhlidAis, ze tv6 drzAtko budu miti jest6!" pravil na konec Michajlo. Prijdu-li, zajdu si jest6 na Javofik Michajlovi na inspekci!Je to opet pfiklad idealismu, jenz tvofi zAkladni rys dernohorsk6 povahy, rys, jejz pouze cizi zivlov6 dovedou uniditi. A je to doklad, s jakym uspechem skola na C. Hore pracuje, jak rAda je vsude videna. 0 6ernohorskych ~kolAch psal Hole6ek ve Slov. Sborniku 1883 a ve sv6,C. Hore v miru"; proto neni treba, abych o skolstvi dernohorskem sestavoval zvlAstni statistickou staf. Misto toho privedl jsem dva chlapce Ljuba z Andrejevice a Michajla z Javori - a to, myslim, stadi. 7. Improvisator. Sedim v Tusine ve slusne domAcnosti, jez netrpi sice prepychem ve smyslu nasem, ale die nAzoru 6ernohorskeho je opatrena jist6 mnohfm zbyte6nym pohodlim. Jizby jsou skutedne svetnice s prkennymi podlahami, opatren6 vysokymi stoly jako u nAs, a rovn6, i stolicemi, jako jsou nase. Bavim se s pArkem, jehoz kazdemu dlenu je 24 let, jenz vsak sladk6 brime stavu man2elsk6ho stastne snAM jiZ - deset rokfi. Jemu - Mitrovi - to vdrim; ale slidnA jeho dernookA 364

Page  365 - ----Z -— — 1`-— , Obrizky Niksicki.,I(ola. - Partie z tureckeho mesta. - Kovaiska dilna proutena. - Dum turecky. - Severni cast pevnosti.

Page  366 I. I

Page  367 Ljuba puvabem sv6 svezesti by snadno vzbuzovala ve mne pochybnosti, kdyby nebyla ozdobena 6etnymi a nevyvratnymi doklady zivymi. Zabloudil jsem k nim, chit6je navtiviti jejich d6da, slavneho reka Noku Cerovide, viteze nad Smail-agou Cengidem a od dra. B. jej pozdravovati. Jak videti, zmylil jsem se. Vsak m6ste6ko Tusina je na stesti skute6nym hnizdem Cerovidd, jeZ mdzete hiedati zde bezstarostn6. Nebof zbloudite-li - prijdete k Cerovidi zase. Dukazem toho je pripad tento. Osatn6 krd6mr muj zval se tak6 CerQvi6! Omylu sv6ho jsem nelitoval, poneva6 jsem se setkal s lidmi, kter6 jsem m6l v umyslu navstiviti. Jet Ljuba sestrou Juldinou. SliinI Ljuba mi vafila kavu, jiz, tusim, jsem vypil tri porce. Mezi tim vyptAval jsem se na rodinu Pekidovu a na Julku, o niz mi sdeleno, ze ji naleznu v Mokr6, dve hodiny od Savniku. Pak vyklAdal jsem Mitrovi, proc cestuji po Cern6 Hore. ICkol muj - sbirAni pisni - vzbudil v Mitrovi uprimn z&jem, ba velik6 nadseni, zejm6na kdyz uslysel, ze pisne sebran6 doma ve sv6m dile vytisknu.,Aj, tof musinie vAm i zde bSti na pomoc," pravil.,Zde octnul jste se v pravem mfst6 v rodisti Cerovidu6, slavenych orlu cernohorskych. Toz i ja vAm napisu nejakou pisei..." - Umite4li ji z pameti; bude '-nejlepe, -kdy ---mi-ji- -zazpivtte a ja ji zapisu s~m. Zapisujif nejen slova, ale i ndpev. A toho byste vy moznd nedovedl.",,Ja vdm chci sloziti pisefi n6jakou sAm.",Dekuju; tak by mi nebylo pomokeno. Shdnim jen zp6vy star6, jiz znm6e..." Ustal jsem ve vykladu sv6m, nebof prAve vstoupila Ljuba s kAvou, 6eho2 Mitar uzil a rychle mi uklouzl, nez jsem mohl dokon6iti svoji lekci. Ostatne byl jsem rdd. Tesil jsem se, ze od manzelky jeho snad spise n6eeho pro svoji th6ku zisk&rt, a proto jsem nedokondenou prednAku svoji zapodal pfed ni znova. Jet Ljuba v okolf 367

Page  368 svem pomerne velice vzde'lanA, a neahledalval jsem za nutno, ubirati se oklikami k cifli sv6mu. Ljuba ovs'em pochopila moje posldnif, ale rozhodne- poprela, 2e znd jakou piseti. Po dlouh6m zdr~h~n! na~1a cetyiisk~ 6asopis,,Novou Zetu", v nfz' Wbas se otiskuji sebran6 pisn.6 n~rodnif (ovs-em bez not), a ne'kter6 z nich mi zap~la, tak Z'e jsem mohi k nim napsati ndpe'v. Ostrog. Spodii il horni monast'r. (Pohled s jihau.) Shled~vaje, Z'e hych zde dals'fmi pokusy jen. mafil C-as, zdvihl jsem se asi p0 hodine' k odchodu. Pt~m se, kde je Mitar, abych se s nim rozloudil. Ljuba vedla mne do vedlej~i jizby, kde uz-rel jsem zajfmav~ obrdzek. Mitar, nohy kfrizem, sede'l na podlaze, na nii be'lal se peil archu papfru a 6ernal uboh~ kalamA-r. V ruce tkve'lo mu p6ro, a odi zabodnuty byly do podlahy. NAs nepozoroval. Teprv, kdy2 jsem mu pokiepal na rameno a podAval ruku na rozloudenou, zdvihl 368

Page  369 ke mn.6 zalit6 oko a vzplanulou tvAvr. Bylo, na n~m znAti dugevnf napjeti.,,Prosfm, po~kejte jestW jen malo!" zvolal.,Hned budu hotov. Ostatne- pfre~tete si hotovou Msf, abych vid~l, budete-li s mojif pisni spokojen!" A zdvihnuv papir s n~kolika napsan'mi vers'i, ~e Akutefty'm rozechve'nim podAval mi skladbu svoji ku posouzenf. Ostrog. Spodni monast'r. (Pohied se severu.) 5KaWd bAsnik ma tvoiriti die sv~ho vlastniho popudu a no dle cizi ho p-rni," del jsem vyhybav6.,,Budu vam vd~den za skladbu' v asi,ale dekati na ni nemohu. Ostatne- mi ji milgete dati odpoledne, nebot po obe'de - asi o druh6 hodine' - pojedu tudy kolem dale do Savni'kfr" 5DobrAI del si spokojene-. "Tedy po obed6 na shledanou. Pfiidu k yAm sAm a pfinesu pisefi." Ke druhe' hodine- vyjeli jsme na daIl'f pout a v brzku jsme se bli'zili ke ku~i Mitrov6, je2 stoji na, konci Tau'iny blif~e kostelfka. 369 41

Page  370 Pfed chatou kruitne se 6erven& d~arnadan Mitruiv a v ruce jeho viaje pdlarch, ubohd ob~t b~snick jeho v.sn- Rychie kvapi' ke mn6. Zastavi'm kone', avs'ak nesestupuji. Dr~i'm se pevne v sedle, nebo1f m~m pfred versovci, zvlA~t6 zneuznan'mi, ode ddvna skutedn' a oprtvne-ny respekt. Mitar se usmfili s moji posicif a svolil, abych sedd na koni naslouchal jeho vers'im, k nimt pfridin'oval rtizn6 vyklady. ~B~seni" v doslovn6m pfrekladu po~inala takto: "Pozdrav Novici Cerovidi! - Kde tus-insk6 bi6 dvory, tu sidlI mnoz! orli, Cerovide tu jsou synov6. Zpe'v jun~ckyr o nich p~je: jun~ci jsou v~ude -prvi, o plemenu torn se pravi, duch svobodny jich sprovAzej, 6ernohorskA ochranh m~ti, mnohem lep~! nez'Ii druzi sluhy v~rn~mi jsou viasti 1" atd. Celek nestoji za pfeklad. Poeticka tvorba novov~kA lidu dernohorsk6ho nesnese phirov~nif s, perlami, je2 ye st-irod~vn~ch skWt~ d~nich onoho n~roda nal~z~me. Pfekvapujfcf byl1 pro mne z~v~r Mitrovy komposice a pfrpojen6 pf~nf, je2 vi-uM plodu sv~mu choval. Zcela skromne- Mtdal, abych pod verge jeho jakoz'to b~snik se podepsal a za sv6 je u n~s vydal. Die tohio zne'l i z~ve-r b~sn6:,,Novica mi r~d vyprAvi, ja pak jes't6 rad~j slychAm o vA]6en1 u Ostrogu i na mnohych druhych mistech, kde se svedly krut6 bitvy. Necha1t lid nait s divem patfh jako na siv~ho orla, jen2 oboe jako, slunce plAti, ve'nou si pame't ziskati!" Trprv nyni jsem pochopil fikol one-ch fAdek: Ony m~ly tlumoditi moje dojmy ph setkani se se starym rekem. Novicou, jehozjsem nav~tIvil pied polednem, jda od Mitra! Musim vyznati, 2e pocity m6, je2 mnnou oviadaly ph nAvgt~v6 slavn~ho reka, starce v~kovit6hol vgak dosud statne'ho, velik~ho, krAsn~ho, byly nApadne' Mitrem uhddnuty! Nicm6n6 jsem bAsnikovi rozhodn6 odeptel ptipojiti si jeho, plod a pfime-I ho, 2e pod verge podepsal se sAm. R-eklt j'sem mu, 2e si dojmy ony 'napi~u die sv6 libosti. Aby vs'ak bolest jeho nebyla tak stra~na, slibil jsem verge jeho, u nAs vytisknouti. 370

Page  371 Tlmto slib sv'ij aspofi Mste&n6 vyplniuji a toz' tim rad~ji, 2e ochota Mitrova i hostinnost, Ljubina zasluhuji s m6 strany aspoifi t6to skrovn6 vzpumfnky. Je mi Ifto, 2e nemohu s urditostf fici. zda-li Mitrifiv talent bAsnick~ je vdts'f ne~1i jeho vers'ovacf hore~ka. 8. gavniky. Sotva jsme se rozlou~ili s poetick~*m Mitrem, narazili jsme na jeho mlads'fho bratra, na jeho2 jm~no se vfce nepamatuju. Nekal tu na info, aby nAs mohi do Savnifkd v~sti. On sAm uznAval sice, ze nam toho valne neni tr'eba, nebot cesta jde rovnob62n6 s potdidkem Tuginou, ovsem nikoli v t~sn6 dolin6 kolmfth skoro st~n, nybrz- naho-re, na severnim jejif,,bfehu", jak mo~no die dojmu optick~ho strfn6 fizk6ho (idolf tus'insk~ho sme'le nazvati -ale SWl s nAmi, aby nAm,,jubav" prokAzal. Kraj nemA s Mora6!f nejmen~lf podobnosti. Sychrav6 podnebi, kamenitA1 rudA pfida,, chudA na kousek polfdka stejne' jako na les nebo k'ovi, tvor'f pfrechod. k pust6 Hercegovin6 a k onomu rAzu kraje, jak' jsme v zApadni 6ern6 Hofre poznali. Cesta vinula se tak blfzko (idol!, Z-e do hloubi snadno bylo vid~ti. Ale z toho vs'eho mAlo sem pozoroval. Ukazoval mi sice.) vfizdce blifzko potoka Bukovice, jenz' do Tus'iny ze severu vpadA, dole,, klA~ter' Malinskou - jednoduch6 p-rzemnf staveni jako ne'kterA, nase jednotr'!dnf S'kola, urden6 pro jedin6ho kaludjera a sluhu - zavedi inne v Zukv6 k Poleksidi, pr'ibuzn6mu sv6mu, ale to v~e nem6lo vlivu na hlavnif sme'r m'ch mys'16nek; ty byly shrnuty vesm~s na dru. B., jen2 v t6to krajin6 pfred 15 lety pill roku v slu.b'Whumanity a mys'16nky slovansk6 obltav6 a udatn6 pro~il. Byl. jsem v kraji, kde rozdAval jsem jiz' pozdravy adresAt-am. Graibana Cerovide, druhdy komandanta, nyni IkapitAna, sidlem v TuAW najdu pr~ v ~avnicfch, kde, konA prAvd slu~bu. Popa Miloslava,. 371 41*

Page  372 jenz bfval ve Slatin6, mohl bych zrovna ted' navstiviti, nebot vidime v pravo vesnici Metlidk, kde nyni je sidlem. Ale oloven6 nebe chystA se k dekti, das rychle postupuje - kdeZto kiun muj se jen loudA - a tak Metlidk musim nechati Metlidkem a shledAni sv6 s popem Miloslavem zanechati Bohu. Op~t se mne snazi dobr$ vudce nAs' baviti.,Viz tam onen pahrbek", ukazuje k rece Tusine, od nfz jsme se byli drobet oddAlili, "tam r. 1840 udAla se slavnA bitva". A vyklAdA, kde kter6 vojsko stAlo.,A vidis-li onen bily kAmen pod lesi6kem?",Vidim".,Tam padl vudce tureck6ho vojska. Muj ded ho skolil".,Stary Novica?",Ano".,,Tedy vudce tureck6ho vojska byl znAmy Smail-aga Cengid?",,Ano. Ctendri zajist6 znaji tuto slavnou episodu z boju jihoslovanskych, nebof vyslo jeji bAsnick6 spracovani Mazuranidovo v 6eskem piekladu. Nemusim se zde tedy zdrzovati. Bohuzel jiz krApalo, a tak odeprel jsem si zachAzku k zajimavemu pomniku. Kvapili jsme zpola kamenitou a zpola mazlavou cestou radeji dAle. Konedne jsme u cile! Jaky to prekvapujici obraz! Ve6nA skoda, ze nam jej dest kazil Jako kdyby dobry duch byl chtel pozehnati tento kraj krizem a jako kdyby pod zehnajicim jeho prstem byly zustaly hlubok6 ve skalnate pude jizvy - tak nAm pripadaji 6tyri doliny, jez u Savnika v pravych temer uihlech se spojuji. Mysleme si, ze del6me kriz, ze nejprv tAhneme od vychodu k zApadu - to je udoli reky Tusiny. Leve rameno krize tvoHi hika Bjela od jihu spejici, a prave potok Savnik, jenZ se severu na tomt6t miste jako Bjela se do Tusiny vl6vi. Tekoutedy obapfritoky proti sobd ave stejn6m bode se stekaji. Zvlastni to pripad. Savnik potok vyvert p~t minut pred svym vtokem - a riti se hned na,piace" savnicke v sebevraZedn6m umyslu do Tusiny; 372

Page  373 anad ze 2oufalosti, kdy2 vidf, Ae si' vz~cn~ho jeho am~na dovolilo zneuz-iti ne-kolik tech chatrn'ch domnkfi, honosifich se hrdjm n~zvem Savniky! Nevim, kolik je "di'sel" v Savnf'cich, ale tucet jich myslfm neni. S Tus'inou drobet rivalisujf - dffve mi'vala S'kolu Tus'ina, ted' ji majf S-avnfky - ale- majf se obe- mista dfm py~niti. Rozdil Klfzen'i kuku'ic'ni v Be'lopavlidfch. mezi obe'ma co do velikosti je asi ten, 2e kolik Mfel by jedno do tuctu pot'rebovalo, tolik jich druh~mu sch~zf. Jinak ale phrzn~rn bez obalu, 2e Tu~ina rAzem staveb je velmi hezkd, kdez'to Savniky maji domnky stfihu nejmizern~js'fho, nej'protivn'j'sf ho. Ale do toho vs'eho mi bylo v dobe' m~ho pffjezdu pram~lo. V~ecek jsem byl y e vzpomink~ch, o, patnActe let 'zpc~tky! Hned v hospode', kde jsem -se usfdlil, poznal jsem se -jAko~tb se- spolunocleh-ern s Grutbane m Ce rovij em. Jak zajiskfilo oko 373

Page  374 toho ohromn6ho tWlnat6ho mute, kdyz jscm mu sddloval pozdrav od desk6ho prftele! Jak vrele mi vzdy znova a znova tisknul ruku, kaZd6 slovo lapaje a otAzkami mno zahrnuje: Co dMl doktor? Jak se mA? Je-li 2enat? Kolik mA d6ti? A za nedlouho celA svetnice je pina posluchaft.,Pamatuje-li se kdo jests z vas na doktora B.?" tazu se posl6ze vsechnech..Jak pak ne!".VZdyt mi 16il oko!" "A u nAs bydlil", hlAsi se Pekidov6. "Ja s nim pival faj!",Mn6 vyhojil nohu!" Tak a podobn6 se ze vsech ist a hrdel v jednom hluku ozpvA.,Nuze, sly~te!" prehlu~fm je hlasem svSm.,On je mtlj soused. Jsme spolu dobff prAtel6, a prosil mne, abych tady pozdravoval srdedn6 kazd6ho, kdo se nan pamatuje!",Zivio doktor!" volajf jednim hrdlem. A jiz se mne zmocfuje krasn$ vysok, muz - uditel Peki6. U nich se doktor stravoval. Vede mne hned do sv6 kude. Na miste chalupy stoji zde jednopatrovy, zdeny, dtikladny dum. Vsichni v dom6 se na dr. B. pamatovali a plesaji nad mnm nenadAl8m prichodem. Zensk6 mi hned pripravuji kAvu, snad proto, aby mi tim vice otAzek zatim mohly klAsti. Vypravuju, pokud dech stafi. Chvflemi se nAhodou hovor uhne stranou, ale hned jsme zase zpet u doktora. Na prfklad.,PrAl byste si snad brambr?",Ano," dim opetne, nebof lahldky t6 mi jiA dlouho nebylo doprAno.,MAm jej oloupati?",Nikoliv, nechte jej tak I",Vida - mAte chut zrovna jako gospodin doktor!" volaji radostn6.,On take nikdy nechtdl loupanfch brambori, ty prS nejsou tak dobr6," t6il se ze stejndho naseho vkusu mlad~ Peki6. 374

Page  375 A jA se ph torn v duchu srn~1. Piped patnActi lety zde vyfkl dr. B. velike' slovo -- e brambora neoloupanA leps'! chutnA ne2 oloupanA, a dnes po patnActi letech jeWt neprohl6dli, 2e tak nes'lo o 1upku, jako - o prsty, je2 na 6ern6 Hole din! 'Atky kapesni holou zbytednosti! Vide'ti z t6to doktorovy ~trvanliv&' prAce, kterak si ho va~ili, 2o kaz'd6 jeho slovo bylo jim. ziato. A pak jsme MIi do domku, v jehoz' prav6 polovici dr. B. bydli, v lev6 varfil a topil, a v zadu MU~i ranWn, dokud nebyl uprayen spitAl ve Rkole. Jaky to tu opak po dlouhych letech! Jizby jsou upraveny p~kne-, a kupec Pavi6 ma zde nyn! misto rane-nych detn6 necidky s m1~kem (,,karlice"). Co tu episodek vyrojilo 8e ze zapomenuti! Ka~d~ ved-1 n~co o doktorovi vyprAve'ti. Z vypravovAnf by se bylo dalo souditi, 2e zde byl krajan. nA~ nckionedne- Masten. Avs'ak jeho dopisy, otiskovan6 svym dasern v Ceskd KorunO, o tom. zcela nesveddi. Tak6 korespondence soukromA z t~ch dob dokazuje, Z'e zde zagil mnohou krutou chvfili a neprhjemnost. Dobrym, jeho duchem, jenz' mu udinil pobyt na Nernd Hole v dase vAlky a v mists tak zastrden~m aspon- snesitelnym, byl kapelnik SUIc, jenz- byl doktord~v komisioncif. VWe mu na Cetyni zaopat'rl, a co nemohl na Cetyni, z Kotoru nebo z Dubrovnlka objednal. Jako pamAtku na zmizel6ho toho mu~e a spolu jako ukazku pom rt a slastf, v jak'5ch tu doktor byl, uvedu zde n~kterd zAbavn6j~ M ryvky z dopisui Sulcov5'ch: T62 jsem z Vas'eho posledniho psani vyrozume'l, z'e pijete jen v'odu? vino*) a korfalka Z'e nestoji za nic! a No t ta Bene PIVA ZE NEMATEH!! Boga mi, to je yamn tam mnogo zle! Bog s Vcami!. 'I) bylo nadich16 m~chem (puzai. spis.). 37b

Page  376 Ostafite tam s Bogom i dal) Bog dA, abi Vt~m tam a2 bude prs-et, na mfsto, vody - Pivo pr~elo, nebo jA mislfm 2e byste se na' ten pivni deMV ni na moje V~m pr'ni nermoutil! Prijmete Srdefn~ muj pozdrav i ostAv~m VMA oddan35 A. Schulz, kapelnik." A jindy pil~e: Boty nejsou hotovy! Ty usmolenf S-evci pos-li pros'lu nedjelu2) u Kotor, proto Z'e tam bila ve~kA n~rodnf festa svetoga Trifuna, ale nez' dojde opet drugi posel, budou boty hotovi." -~.StAle pfrch~zeli jes't6 i druh6ho dne,,novif staHfi zn~mf ", a mimo jin6 prisi-el - do Savnfkifi ov~em pouhou nAhodou - pop Miloslav, muz' kr~sn6ho typu. Byl to jeden z nejsympati~t~js-fch lidi, jez' osud kolem krajana na'e~ho tehdy skupil. JsAW jako d'cko slyse moje vypravovAn' a naslouchaje dobryim zprvAvm o Dru. B.. a jeho rodin6. Kdy2. jsem domluvil,,Nuz'e, pov~zte doktorovi i o mn6, jak se mi* daffilo a daff. Jsem v 'Metliddku. Fara moje mA 24 hod.. obvodu a obsahuje 140 ku~f. D~tf m~l jsem 9, a z nich jedna dcera zem'rela mi pfred 4 m~sicei. A sice byla to pr~v6 ona, kterd doktor byl, na Prevy~i kmotrem. )." Byl jsem v S-avnf'cich jako doma. St~Ae samA spole~nost, samA vzpomfnka, vypravov~ni, 7 erty a zAbava. Ale ani na pou~en'f S'avnidtlf nezapomne'li. Dovedli mne toti2 k zajimav6mu zi'fdlu potoka Savnlka, p~t set krokiui od me'stefka vzd~den6mu. Tede z otvoru skalniho a hned zene' mly~n, o sk~lu opi'eny. ZajfimavA je vlastnost jeho,, Z-,n' ktery den tf.eba 40kr~te se tok jeho, zarazi a zase spustf. Vyt6kA patrne' prilmo z podzemniho jezera, po n~rmz plove snad nezndmA 1) ke62, 2) ode~li minulou ned~li, 8) kftiny ty popsal Dr. B. v Male'm Ctenalfi r. 1881. 376

Page  377 >>Hornf 'monast)5r( v Ostrogu. Pofiled od prvj3ch schodi'i 42

Page  378 II

Page  379 jakasi prirozenA zAtka. Take je mozno, ze ubvAInim vody v jezere klesne hladina pod otvor a voda prestane odt6kati na tak dlouho, dokud ji opet nepribude. Pak jsem si prohl6dl jeste skolu, nekdejsf nemocnici. Tim byly veskery znamenitosti savnick6 vy6erpAny a jiz pri nAvratu opet se nemluvilo o nikom jinem - led zase o doktorovi. NevHeim na zidn6 pranostiky a pov6ry, ale tuto ned6li a tento pond6lek - byly v CechAch prave svatodusni svAtky - se mily Dr. B. asi poraldne naskytal! Snad jsme mu dokonce obed zkazili. 9. Kradce. Kuni jiz stal na dvore pripraven k dalsi ceste a hostinskg nAs Teofil odsko6il jen jeste pro zAsobu rakije na pout, jeZ nas 6ekala z,m~stedka" Savniku pres reku Tusinu vzhtlru do vsi Mokr6. Rakije donesena a jA platim udet. Dodavaje mi, Teofil tAze se mne:,,Nemuzete se zdrzeti jeste' pul hodinky?" A se zvlistnim akcentem, jakym ncoby6ejnA sdeleni se provAzeji, dodal ddlezite:,Bude se tu pod okny na nAm6stf bit zlodej... Teprv nyni jsem si vsimnul, zc lid pred hospodou podfnA se kupiti. Jak by ne! Tak vzacnA podivanA hned se mu nenaskytne, aby totiz videl trestati - zlodeje! Odlozil jsem ovsem svfij odjezd a vmisil se v zAstup. Za krAtko vskutku pfinesl dlovek kapitanu Grubanu Cerovidi, jehoz mohutnA postava okoli svemu pysne vlAdla, trebas uismevnA tvAr tlumo6ila dobrou a bodrou mys], osm dlouhfch a ridnych prutu. Nyni vyvedli z obecniho domu krAdce. KrAdel mezi dvema Cernohorci na rukou a nohou sice volnY, ale na dusi vsecek skliden. Nade brehem potoku Savnika, jenz nAmestim protekA, zastavil 379 42*

Page  380 se pled kapitdnem. Gruban Cerovi6 je bystrd hiava a v'born~ redni'k. VWak ted' nenadela1 dluyc,,Lehni!" k~ze trestanci. Uboh' zlod-j' se kiade na pii'du tvM'rl k zemi, s nohama jako, pruty nataz'enfma. Pod ni'm tis'e S'umf dlouhou svoji poh~dku potok Savnik, nad nim mocny'm hlasem zahirmf Gruban v tato krAtkA slova:,,Cernohorci! Clove'k tento dostane dvacet pet ran holli. A 8lyy-te prod? Proto~e - kradl. Pamatujte si to: protoz'e - kradl!" A s optn~m du'irazem opakoval zlo~in nes-tastnikfiv. Pak vybral,nejleps'i"' z prutui, podal jej jednomu muz'i v zAstupu, jenz- kolem lez'lci'ho nes-astnifka tvokili neproniknutelny' ve-nec a irekl:,,Bij!" RAny po~aly padati a ga6e pokaWd Z-uehly. Gruban s~m poMial a ph tom dohli~e1 na pr~ci.,Vice!" zvolal oWas. A nespokojen, Po desWt rtdne odevzdal prut jine'mu Cernohorci, jenz- exekuci -rdne- dovr~il. Trestanec po celou tu dobu ani sebou nehnul, ani neceknul. Pak vstal a se skiopenou hlavou, boje se ohle'dnouti, probral se lidem, jen2 nani z v~t~i 6Msti Ihostej'ne, a pokud se tge Z'ensk6ho pohiavi', dokonce s vy'sme-chem pohliz'el. Litost nevzbudil nikde. Ubiral se pry6, dom'i, s myMnkou hroznou, ) e sv6mu rodu zpiuiso~ bil hanbu do ne-kolika kolen, hanbu, o nf2 vs'ecek kraj si bude vypf~v~ti. Vsedl j'sem na kdn'. Nevybrali jsme se na fimsk' most, p-res Tus'inu krdsne prfeklenut', n'br2z jsme se hned rovnou z,n~m~sti"' pustili do rfeky a se prfebrodili, jA na koni, Yule ov~em ve vode-. Na drah6m b-rehu do~li jsme dva bratry Karadz-ide, ji2 ubifrajic sesrz avnfky do Nik~i6e, trapnym oni'm vyjevem jako, ja zdrz'eni byli a prAve- pled ndmi se pfrebrodili. Cesty nas-e byly stejny, 6inili jsme si tedy navzcAjem spolednost. lkeku Be'lu jsme jizprechcAzeli za jedno. ZAbava nas'e po~ala, jak phrozeno, i7vahami o smutne' udAlosti.,,Je-li Pak stras'ny' tento trest tak6 u vAs v Austrii?" ~Neni," odpovfdcAm na otdzku. 380

Page  381 -APiacat ye Spuii.

Page  382 II

Page  383 ;,Vidis," di starsi bratr k mladsimu.,Povfdal jsem ti, ze jej ma jen Nerna Hora! To je hrozn6!",,Boga mi, rdzava kazen - ohyzdny to trest! Nejhorsi ze vsech! Lepe by bylo zastreliti," di mladsi.,,Stokrat 16pe," prikyvuje prvy.,,Ale zasluhuje toho kazdy zloddj," pravim jA.,,A tento zvlAste! Rod jeho mel dosud povest za po6estn6ho. On sam je majetny, ze by mohl hned 200 zlatych sloziti. A okrAd - sveho vlastniho bratra!" Bral mu totiz obdas obili. Oba Karadzidove si odplivli a zadali se mne radeji vyptavati, kdo jsem, co tu chci atd., aby obrAtili ire ku jin6mu predm6tu. Ostatne necesta, strma jako st6na, bloudici desaterymi prameny mezi kmeny lesa, jez se tu stridaly s bezpodetnymi balvany a kameny, brzo hovoru nasemu u6inila konec. 10. Po patnaeti letech. Jakmile jsme se z rokle, kterou Bjela tede, vydrasali nahoru, vedla cesta po rovn6 planine, jiz na zapad uzavirala mohutna skupina Vojnika, skalisteho a lesnateho brda, kde ma knizc Nikola sv6 loviste; proto zde zakazano zastreliti nebo ubiti jakoukoliv zv6r. Poznal jsem dedinu Mokro ve zpusobe, ktery jm6nu Cinil skute6nou dest; ovsem zasluhou po6asi. Zda se mi vsak, ze rovina ta ma nepronikavy spodek a ze take jindy je jm6nu sv6mu v6rna. Pod Vojnikem zreli jsme v dAlce staveni. Jeden z Karadzi6u nam jiz ukazuje, ktere z nich jest Dukidovo, jenoz jm6no nyni Julka nase nosi. Nezli je vsak die udAni Karad2idova jsem s to nalezti, vystoupi z blizke koliby proti nam muz, prost6 od6ny v kosili a gatich platenych, a za nim skromnA, bleda div6f postava, jejiz lice jest vice prijemne nez lep6.,Dobro dosli!' vola na mne Mokian, zadrzuje mi kon6, jako by cht6l, abych tu sestoupil. 383

Page  384 ,Chvala", d'k-uji se.,,Kako si?" pt~m se jaksi v odm~nu za uvft~ni'. "Dobro, chv'ala, kako ti?". "Dobro. Ale r'ekni mi, znA.-li Dukide, sedlaka z Mokr6?" J,AJ jsem, to, Duki6 - a zde ti moje snacha Julka. Syn m-j — mnu~ jeji -- neni doma, odjel rAno do Niks-ide na trh. Vs'ak dodkdA- se ho. Zitra phiiede.",, Ale *ak jste o mne zve'de-ii 2 dim pfekvapen6, sl~zaje s kone6. "Vzkdzali nAm ze Savnfkiui.' Polfbili jsme se nyni se star'm Dukidem, na~ez' krttdim k Juice, k on6 konefn6 Juice, po ni2 pdtrAm skoro po dobu cel6ho mesfce! Pochopite, Z'e nebyl jsem zcela klidny. Stoji tu die mravu v~ech dernohorsk'ch divek a Zen, skromn6 stranou a podaivanou ji ruku chce mi polibiti. "Zda-Ii pak se jeWt pamatujes- na sv6,todora', jenz- te' nyni, po patndcti letech, vzkazuje pozdravovati 2" Julka zavrte'la mIC-ky hlavou. S bledou jeji tvafi' a derny'm velk'mr vd~n~m okem bylo to v dokonal~m souiadu. Ba s ohiedemn na diuostojn5Y 6ernohorsky kroj, irekl bych, Z'e to bylo sestylisovAno. Jeji n~m& odpove-d' dotkla se mne - ad vlastn6 nemnam v cele'm pfib~hu nejmens'fho osobniho zdjmu -- bolestne'. Vzpomenulf jsem si na ne'hu a vroucnost, s jakou dr. B. v~dy o sv6 Juice po letech mIuvil a vyprdve'l, a ona o n~m vi ce - nevi. Bylo mi dr. B. skoro Ifito. Byla sice jeho nAkionnost k Juice nezisftnd, ale pirece se mu budu rozpakovati pov~d~ti po nAvratu celou pravdu: ~Mil' pane! Vas-e zbo'thovanA, Julka se vice na vAs ani nepamatuje!" PravA laska nekiade ovs'em po~adavkiz, ale piece bude muset takovA zv~st m~ho plitele citeMn se dotknouti. A v nadefji, 2e snad p-rece nebude nutno s tak 6ern'mi zprAvami se ml vraceti, t~zu se Julky dAle:,Snad se drobet pamatuje~ na jeho postavu? tvA'r? hias? Na jeho Z-erty? Na chvfle, kter6 jste spoiu zaz'ili?" OPe't Julka zavrt6,ia hlavou. 384

Page  385 ,,Tedy snad aspon ti zufstalo v pam~ti jm6no ntodor", jfm2 jsi nani volAvala?u Konedne phisveddila. To jedin6 ji uvAzlo. A uvAzlo jen v hlav6, v srdci nic, pranic. Nedivme se ji. Bylaf ji tenkrAte - t i 1 ta, kdytS uzavrela svoji znAmost" s Drem. B. Byla dcerkou rodiny, u ni2 se doktor stravoval. Nemaje jedin6ho 6loveka, jenz by s nim byl t6ho2 obzorti dusevniho, nasytil se brzo spolednosti junAck6,. nabalil strelby do terde, ve kter6 udinil pry obdivuhodn6 pokroky, uZil do omrzeni sv6ho roz6ilujiciho povolfni. A v takovych pomerech, kdy pocit osam~losti si nAs pofinA ovlAdati, snadno se du~e upne jak svladec na bytost treba nepatrnou, jenom kdy2 milou. I,zamiloval" se tedy Dr. B. do robAtka sotva zvatlajiciho. Julka s nim musila jisti a piti, pPijfmala od n6ho darky, na jich skutednou cenu ohledu neberouc, tak {e na priklad odlo2ent kravata zpfisobila ji tolik radosti, ze pobourila celou osadu, aby svedkem byla jeji veseli. Ale nejen doktor na ni, ale i ona na doktora tolik si navykia, ze smele a bez obavy, kdyz se ji zastesklo, dosla si k jeho bytu, vyhrabala se na schudky jeho domku a tloukla svou obrovskou pesti na dv6ee volajic,,hromovym" hlasem,Todore! todore*)!" A,,todor" otevrel, naWez byli oba.sastni. To vse Dr. B v mysli sv6 choval dosud jako jednu znejcennejsich vzpominek na svuj 6ernohorsky pobyt, a to vse nalezlo nyni v Juice jiz jen vyprahlou zemi, vyhasle ohnist6. Pristoupil jsem ke svrm zavazadlum abych vyfial d~rky, je2 jsem Juice nesl. Buh mi svedkem, ze jsem se s nimi loudil nerad. Jako talismany vodily mne (ernou Horou, srdce dobrych lidi mi otevirajice. Tusim predem v sob6 pocit jiste opustenosti, jenz na mne sedne, az jich vice nositi nebudu. Poslani Dr. B. tim bude svrseno, a jA zemi t6 nebudu ni6im vice ne2 pouhym zvedavym podivinskkm cizincem, jakych se svetem toula na tisice, jen aby sv6 penize rozkutaleli a lAtky ke chloube nasbirali. Nebudu vice nikomu nidim *) doktore. 385 43

Page  386 jin~m, ne2 potkesften~m,,Inglesem". Phigi 6asto jsem pocitil pok'ehnd.ni, j ez mi moj e poselstv! pkineslo, ne2 abych byl mohi bez pohnutf rozlouditi se s, podouiznou doktorovou, a jeho k'r'zkem. "Hvala vam lijepa!" de'kovala Julka, pkhjflmaji'c ode mne, d~rky a popat-rila na podobiznu. Snad p-rece vyhrabu v popeli jednu. asponi jiskerku, snad ted' klidnA, skoro smutnA Jul~ina tvat se rozjasnf, usm~je, a radostneZVOh%: "Ach aho, tot~ on! Ji ho pozndv~m! JiU mi v du~i svitA,"1 jak to 6ft~me v staromodnich noveldch a slych~me na divadlech. Ale marnA nade'je - popel jiz' je vs-ecek studenyr a oko Jul6ino pathf na obraz klidne-! Nemej'me to mild Juice, za zld, ie, n~m tuto kapitolu,7 j e Z mohla velice romanticky skonditi, tak zkazila. MUA ona jine starosti, ne2 hove-ti na~im vkusiuim a choutk~im. Loni se provdala, ned~vno porodila kludika, mA mlad~ho, velmi sli6n~ho muz'e, jak jsem, druh~ho dne osobn6 poznal cestou, kdy2 se vracel z Niks-ice. Je tudi2 nevinna. Ilvedli mne do svd hezk6 kude. Pne se odtud asi deset, mil nut daleko. Zde na's vfele uvitala,,pan-mtt~ma" Jule-ina, starA DukidovA, je2 ihned jala se chystati vec-efi: kuchat i vatiti, pe~ci. PH ve~ernim hodu neschcAzel ani stolety stary de'd.,,Koho to tu, mAte 2" tAzal se pfisedaje k ohni, jehoz- dymu, gtiplave'mu vz'dy je~te- jsem si navyknouti nedovedi. Star& mu vyprcAvi o mne- vs-ecko. Slepec obrati ke mn6 svoji bezezrakou, a pfrec vymluvnou tvAf, a podavaje ruku, di tfaslav'm hiasem:,Dobro do~ao! Milo mi je, 2e budes' u nAs konaditi (nocovati), milejgi, neg jedno hovado!" A pot'rdsi mi rukou.,,Kako ti je, ime? jak se j'menuje~ 2" Utae se, aby mohi se' baviti se mnou, dAle. Reki jsern.,,Budi posteno!" kvitoval mi je die b~n6 6ernohorskd tormule. 386

Page  387 Bylo dosti vypravov~ni. Rozpovidal se sta-roch mnoho, pamatuju vs'ak ze vs'eho jell na radost, se kteiuou lfiil strach Turkiui pied Nokem Cerovidem. "Slibovali mi kopu duh~tb, abych ho zastfrelil! B]dzni!" A zachechtal se tomu z hluboka.. Sli jsme na fi~ko dosti pozd6. Julka se starou spaly v kolibe' u nemluvne'te, u ne-ho~ za dne se stri'dajf. R~no 6asn6 priichvatala ze salas'e Julka,,up~ci' n~m k~vu. Pak vyhrabala z truhly p~r bilych pundoch, jif samou upleten'ch a poprosila mne o kus paplru, p6ro, a inkoust. I napsala nai'i tdzkou rukou a trhan~m pismem: Gospodin Doktor! Zachva~jujem na vagemu daru preko (p~es) svg'eta. Julka Pekida. Pun~ochy mi odevzda'vajfc, prosila mne, abych je Dru. B. jako malou odplatu a projev dikiui odevzdal. A tak ope-t jsem nejel s pr~zdnou. Misto ziata - dvojici pieten'ch pono~ek a n~kolik trhan~ch f~dek. Ale nesi jsem obojif s n~Aez-it~m ocene-nfm a v prfesv~ddenf, 2e Dru. B. ti'm velik'ou radosf zpiltsobfm. Odn~seje spokojen6 sve-dom', je2 b'rvA odmeno zaPOCtiv vykonanou cilohu, d~kova1 jsem gfastny'm okolnostem, je, mi dopfally fikolu sv~ho destn6 se zhostiti. Dopis pak, jako2 i d~rek, odeslal jsem pak hned pl'edem domil z Kotoru pos'tou. Pro jistotu* Clov~k nikdy nevf, co ho cestou potkA. Mne pak nechat vezme rarAs'ek, jen kdyz' se d a ra py S-tastne- do Pode'brad dostanou! Vz'dyt - kzM to dobr-e vi, 2e i ten nejmen~l' d~redek z lAsky je nejmilejs-f!u

Page  388

Page  389 KAPITOLA VII. NIKSIC, OSTROG, DANILOVGR\AD, SPUZ. 1. Cernohorec pod pantofiem. - 2. Jak se mi dostalo v Nik~i6i zlatem v)-ivan~ho ~Ate?,u? - 3. NikgickA ukoI6bavka. - 4. V Ostrogu. - 5. NMm z povahopisu. - 6. Nahijf be-lopavli~skou.

Page  390 I I

Page  391 I. Cernohoreo pod pantoflem. ima bylo a lilo se neustdle - ji2 od. noci- a my nemolili d~1e vA1~j- hati s odiezdem. 'jlJ Uboh~mu Vuli se ovgemn necht~lo. Co den b rti bezm~1a 10,' 12 hodin na nohou pH kr~sn~n terdnu neni malifkosti. Mnolidy z rAna naffkal si na churavost'. Tak zejm~na v TuS'in6 po onom. strastipln6m dnu na Moradi zaz'ite'm, Si velice st'6oval.' Avgak tenkrAte i jA rozdilenim. kter6 mne skoro cel' den bylo proncisledovalo, i utrmAcenfmn oka jsemn celou floe nezambouril a domni'val jsem se, Z'e budu stonat. Ostatne- mnIj' 6asomrner- kapsa totiz' - byla tu rozhodujfclm 2iv~ern. A ta kdzala mi cestu co nejvfce cestu urychliti.. Nic tedy naplat, 2e vi ska Mokro tak Wde ba slavnostn6 nAs hostf nadbytkemn svd prosluI6 etnosti, a o devAte' jsme vyrazili dAle do Nik~ide. Po hrozn~m drAsdnf do znac-ne vy~e dostoupili jsme na vysokou planinu, kde k des'ti -a zime' phrpojil se jests i ostr~ vitr. Voda zat~kaia na sedlo a chiadila od spodkuI nep'rfjemne-. Nohy ye tfemnenech, v nichz' dr~ela se voda jako v. kas'n6, zAbly. Sestupoval jsem, dasto, abych seo zahlrAl. Ale v bl.At6 vs'ecek jsemn se umAchal a ucAkal, a kdyt jsemn se vracel do -sedla, bylo mokr6 a- studilo jak led. 391

Page  392 Posl6ze stanuli jsme k polednirnu v Gvozde u dvou hAnu, pustych jinak a osirelych. Vstoupili jsme do onoho na pohled,,lepsiho". Je budovAn die onoho vzoru dernohorskych chat, ze kterych nelze v nitAdnem ohledu ok n e m uteci. Bfuh s nmi! Ani ohne tu neni!,,Vatru! Rychle! vatru!" k/ae Vule. A co se rozddlAval oheni, ttazu se nuznych hospodafiu:,,Nuze, co mate pro nas?",A Buh mi svedek: nic!" Prave jsem si polozil zut6, nahe, vykfehle nohy na teplou pfidu ohniste jiz oziven6ho, a pijemny pocit zmirnil dojem Jobovy te zvesti.,,Tedy vina neni?",Neni?",,Rakije?',,Neni.",, Chleba?",,Neni.",,Mleka?",Neni." Tak to slo dale. Vzdychnul jsem si. Nu2e: uvar nam tedy pouze dernou kavu.",,Take te neni, gospodine!" del mi skoro bazliv6 krdmar.,CekAm ji kazdy okamZik z Nikside, nebof nAm dosla." To byl tedy nejhorsf han, jaky jsem na C. Hore poznal. Kdyz nileho jinrho, 6erne kAvy piece vsude bylo! Na stesti meli jsme s sebou dva pstruhy, jez nam hostinsky Teofil v Savnic ch daroval a kter6 nAm v Mokr6 uvahili. Podali jsme si na nich pochutnAvati. Do boci, kde bylo na dne rakije, dolili jsme vody a statne zapijeli. Ba hostina nase platne byla obohacena - dvema brambory, jez dobra hospodyne kdesi v temnych koutech vystArala. Nebyli jsme hotovi se svym ob~dem, kdyz po mistnosti jiz same sebou temne, rozlila se tma skoro iplnA. Pohl6dneme vsichni do dv6ri na prichoziho, a nastojte, koho 392

Page  393 tu hned po hlase pozn~vAm! Nikoho jin6ho ne2 - Miroslava!I Onoho Miroslava Cerovide, od n~ho2 v Rijece Crnojevide se mi dostalo prvfth zpr~v o. JulCe!I,,Kam jdes'?" tA~eme se druh druha po srdedn6m polibku. A potvrzuje se, co jsemn hned WSWi a o 6em jen jako~to 0 vzdAlen6 mo~nosti jsme na Cetyni hovofrili: potkali jsme se na cestO, Kovirna ve Spufi: D61nici 6ernohorgti odpoei'vajif po obWd a naslouchajil hife soudruhov6 na;odyplecz. p0 nfz' on po odbyt6 dvoumdsidni' slu~bd vracf se op~t domei na osm ned~l. JakA to pfljemnA ndhoda! Zbylo jestM kousek ryby, kterou Mirko r~d phrjal. Mezi jidlem, jsme si navzAjemn svoje vypr~v~li. Kdyi jsem mu podal zprAvu o Tu~ind, jeho domovu, zarazil mne ot~.zkou: ~A by] jsi v m6 kudi?" 393 44

Page  394 *,Nikoliv." Zamrzel se,,,Vzk~zal jsem Z'n6 Ze k ndm pi'ijde~, aby tedoble phijala. Bude n~s to nyni oba mrzet, mne i z-enu, 2e's jinde byl a u nds nikoliv." Bylo mi vskutku. ifto, Z'e pro spe-ch v Tugine' vynechal jsem ndv~te'vu chaty, kde by mne take r~Ai vid~li. A bylo mi li1to tak6 Miroslava. Phipadriul jsem v~ak na myt6rik-u, jak si ho udobi'iti. Moje skvosty totiz', perle, drahokamy, naus'nice atd., je2 jsem pro Cernohorky,,u me'sta Pafrl&' nakoupil jako d~rky za pisne, lez'ely mi dosud. v zavazadlech ve mnoz'stvi skoro nezkracendm. Bohuz'el! Nebot byly smutnym dokiadem, 2e jsem u dam dernohorskych mal~ho me'l s-testi. Rozevr'el jsem tedy bras-nu, a vyinial odtud 4 kusy a pravii mu:,,Aby Z'ena tvoje se na mne nehne-vala, dej jif ne'co z te'chto ddrku'i na -pam~tku." A dodal jsem:.,,Pfi tO pfrfe~itosti pak rozdej ostatni 3 kusy takto: jeden dories Ljube', 2en6 Mitra Cerevide a rci, I e je to za dobrou jeji kdvu; dva kusy pak; dej Poleksidovi v Zukve' pro zenu a dcerku, za pr'telskd, pfijeti, kter6 mi tam nenadale ptipravili!" Miroslavovi jiskhrly se o~i, pohlIz'ejicimu na ametysty, topasy, granalty-, zlatQa, stffbro - a -6ervene' kordly, coz~ vs-e v n~dhern6 smesici se mu tfpytalo a b1ltW1o v hrsti. V~ecek zara~en de'koval a sliboval v~e na patf ic-nd m-ista dodati. VWdI sice, Z-e to vs'e nenf ani pravyr kov ani prav~r drahokam, ale piece byl imitacemi te-mi jako pialtelskymi da'rky nads'en. "A co maim z toho ddti sve' 2ene?",,Af si vybere, co se ji nejle'pe libiti bude." Neprodluz'ovali jsme pfflis svoji besedu, nebot~ oba jsme je~te' m~1i mnoho cesty pfred sebou. Objali isme se, polhbili a vypravili se ddle: on, odkud jA pfisel, - do Tus-iny, jA odkud on sem zavital, - do MUMi&e o tom, jak Miroslav sv~r'enou sobe' u'lohu vyplni, jsem nepr-e 394 -

Page  395 my1e1 Ze se v-ak co nejdrfive o tomr dovm mnd ani yve snu nenapadlo. Po tirech dnech totiz' pffed 'samym odjezdem z Nik~ide zjevil se vpokoj iku m6m jako kdy2 ze zeme- vyroste — M it a r C er ovi di manzel dernookM Ljuby, jiz' m~l. rovn62 Miroslav odevzdati jeden,klenot". ~Dobro ~'do~li!" vitAm ho 'vesele. ~Co mi nesete? -Co no ve'ho?" Avs'ak uboh' Mitar nemA pro moji veselou n'Aladu -sryslu a setiraje pot, hiasem prosgebny'm se mne take: ~Pro Boha vAs prosim, gospodine, rcete mi, co jste poslal Ljub6 po Mirkovi? Onu jehli nebo n~ramek?" SprAsknul jsem ruce. Ustra~6n patiril jsem nia chvvj'ioi ret uhnane'ho a uficen~ho Mitra. Nekal jsem ne-co stras'ndho', hreizyp~n~ho a 'zatim -,,A proto jste pfigel?' dim v~ccek pi'ekvapen, v~dy je~td nechgipaje dobir'e situaci.,,Ano," di Mitar tak v~z'ne' a opravdove-, ze jsem se smichy,,Nuz'e brachu, v~zte: pi'edne' nevfm uz', kter6 kusy jsem viuibee Miroslavovi dal. Ale ifekI jsem mu, at si Dejprv6 vybere jeho 2ena. ostatni pak at rozdA die libost~i t6mn, ktere' jsom udal.",,Moje 2ena v~ak MdAa onu. vykltidanou jehlici.",,N'u~e at si ji vezme!",,U2 ji ma v~ak Z-ena Miroslavova!-',,Pak je konec.",,Kdybyste napsal 1l'stek, 2e to patff Ljube-...,, To nemohu. -Co si Z-ena Mirkova vybrala, to -ji patHl. Lj~uba af si vybere z ostatniho. Ostatn6 v~ecky ty ve'ci maji cenu stejnou, jenz-e ridzn6 vyhlf~ejf'." Ubohy Mitar si opet setfel pot, jejz' mu vsak ted' nikoliv cesta, nybr2 - pomys-lenf na 2enu vyvolalo. Vyhli'zel zb~dovan6, utrdpene- Bylo mni ho ifto, ale rady jsem mu nev-d'l.,Opravdu tedy nemdi-ete jf onu jehlici phf'knoyuti-?" ~Nemohti.". 395 43*

Page  396 Jedy, prosfm v.As, aby se Ljuba upokojila, napi~te sAm, co j f path. i',,Nepamatuju se ji,*, co vs'e jsem poslal.',,NapiS"te t'reba onen n~ramek.' A Mitar s~m ji2 bral z m~ch papfrda dtvrtku a pod~val mi p6ro. Pfisedl jsem a napsal die pr'nl Mitrova v~nov~nt jeho Ljub6 -aby m~l doma pokoj. Ubokak vdddnostf phi loudenf div nesIzel. A pak pr~ jsou dernohorsk6 d~my,v orientAlsk6 porob6 a hnusn6m otroctvf"!I Hezounk~ Ljubin pantoflik, jej2 jsem v duchu vid~l nad neMastntm Mitrem- se vzn~ASeti, je dokonaltm difikazem, Z'e 6ernA Hora nikterak v torn ohledu - nestoji za nc~mi. Vidy1f uboh~ Mitar - jak mi se stezkem vypr~v~l - jiz' o 2. hodin6 nounf musil na cestu se vydati a pffmo p~diti, aby mne je~t6 v Nikgidi zastihnul! Jinak by byl musil snad do Ostrogu nebo jeft6 dAl.1 J& nevim. To by spf~e mohli v~d6ti - zkus'enif mange16. 2. Jak se mi dostalo ziatem vys'ivane'ho s'ate6ku? NAhije (t. j. kraj v politicks smyslu) Nik-ickcA zaujImA mezi ostatnfmi nAhijemi 6ernohorsktmi zvlcti'tni misto. Je to pfrrfistek, za ne'JI vd~df 6TernA Hora posledni v~Ace. Kde~to na jihu pfrbyla jfi p-rekrAsnA okolice podgorickA, zvanA Z eta, na severu dostala neobydejn6 rozsAhlou nAhiji Nik~ickou s dAstf Hercegoviny, na den cesty zd~ll, z d~sti rovinu jak steill, z Uasti smutn6, hol6, skalnat6 blavice zaujimaji'ci. A kde~to ostatni nAhij'e spravuje ka pe t An, v Neo nAhije Nik~ick6 postaven pro jeji rozsAhiost blfzkt' pffbuzn~ knf~ete, vojvoda 8 A k o P e t r o v i 6, v hodnosti asi guvern~ra. Jemu stoji k ruce o k r u k n ~ kapitan. To vOecko ted' ug vim. Ale kdyt j sme se z Krnova pfes skalistj9 Krstac sestupovali na Pole Nik~ick a znaveni a zmofeni ph 396

Page  397 If~dce Gradanici ubfrali do se do Nikkide, o torn pov~dornosti jsern nem~l. JeWt t6hok vedera hiedal jsern kapit~na, jeho2 js ern na~el s gradona~alnikem (starostou m~sta) a rnnohlmi jinymi v kavArn6. Mifij list p'redetl se nejprv obecn6 nahias a pak zvIAM po jednotlivu, naWe jsem okru~nf mu kapit~nu Bogdanu Drobnjakovi. vyhrdil pozdrav V beilopavlic'ski nihiji: Cigaini st~huji' se ze Spuie do Podgorice. od Dra. B., a konefn6 jsme se rozes'li v bla~en6 n~lad6. JA dostal od nich na dobrou noc ujiftfni, 2e v Niki6id lep~ch p1 sni mnoho zapf~u, oni pak tWili se ph tom na zAbavu, Nazejtfh spal jsem diouho. M61 jsem za sebou. trhnfed~lnf trmAcent pr-es hory a doly, sn~hem a bl~temn, a spal jsem zas koneWn v dobr6 posteli. Vstal jsem tedy sice pozd6, ale s veselou a jasnou mysif. 397

Page  398 Avsak hned po rAnu presel pres jeji obzor maly mrrAek. Hostinsky mi totiz pri snfdani vyprAv6l, ze o 6. h. ranni byli u mne kap. Drobnjak a s gradonaaalnfkem, aby mi jednak sdelili, ze nAsledkem n^hl6ho rozkazu odjizdeji do Jezer ke komisi, je2 hranice vymezuje, jednak aby se rozlouiili, pondvad vrAti se odtamtud teprv za ndkolik dni, kdy mne ji2 v Niksidi nebude. Vzal jsem zprAvu tu sice dosti nerad na vedomost, ale konec konci nepriklAdal jsem ji zAdne vetsi dulezitosti. Posleze jsem si klidne pro onen den ud6lal nMsledujfci plan: Dopoledne a odpolcdne prohl6dnes si mesto, na veer pozves si zp~vAka, od nehoz zapises si n6kolik pfsni, a zitra, pokud mozno 6asne, vyberes se dale. Prvou 'Ast tohoto planu snadno bylo mi vyplniti. Prohl6dnuv linealnf ulioe nov6ho mrsta, je2 vzniklo teprv po posledni vAlce a je2 sablonovitosti svou pripominA nudnou a neprijemnou vAro~ Mirkovu v Podgorici, zasel jsem si v' brzku do rozvalin star6 turecke Nikside, jet ku skAle pulhodiriy dlouh6 a zriceninami star6 pevnosti zdobene,.4tuln se priviji. Neodolatelnym pivabem pussobf tu na nasince zajfmav6 ony musulmansk6 trosky. Nizk6, prejzami kryt6 strechy haremu, mesit kramA a kavAren, dfevdn6 vyhnil6 balkony, drobne a zdobne minzkovanA dtvercova okna, vyklonen6 a n~kdy freskami zdobene zdi, omsel6 kamenn6 ploty, pusta vrata bez vrAtnf - to vse predstavme si polo zboren6 a polo zachoval6, zpola puste a zpola obydlene, zpola travou a zpola mechem zarostle:.. to je asi starA varos niksick! Marne bych se pachtil, spisobiti ve dten&i onen zvlastni, neodolateln6 libezny dojem, jaky ovane zbloudil6ho poccstn6ho ze ZApadu, kdyz stane nad troskami n6kdejsi slAvy osmanske, kdyz vidi zhroceny ty ladn6 tvary roztomil6 muhamedansk6 architektoniky, kdy2 vidi nad spoustou onou soucitn6 se sklan6ti vetve star6ho agAtu, jenZ dasto jediny zastal zpustl6mu zboreni~ti v pAdu jeho v6rnlm druhem! Omamny dech Orientu okouzluje nris, prochazejici se mrtvym m6stem. Zel jenom, ze neruseny klid otravuje puvab onen ponurfm dechem krypty. Nebof vse nam vrstf, ze jsme se 396

Page  399 vlastnO octli ye velikkm hrob6, v n~m2 nav~dy pochov~na 8lAva a moc zdejs'ich Osmanlij&' Misty piece shiedAvame zndmky Z'ivota. Asi 20 rodin tureck'ch v Niks'idi dosud d~l a ye z'rcen6m m~st6 bydlf. Maji tu i sve'ho hodz-u (uditele) a jednu zachovalou mes'itu. Casto zahl~dneme ye dr'eve'n6m zasklenn6m balkon6 n6 -kolik Z'cnsk~ch, bul, jez' sp~chaji skr~ti se, sotva Z'e nAs zahl~dly. Obdas objevi se n~kterA z nich mezi z'rceninami. Jejif girokd sve'tI6 kalboty pe'kne- vypadaji mezi ged~mi rozvalen'mi zdmi a ploty. Sotva nas zhl~dne, zahalf se jako v Podgorici velikou billou ronS'kou, ji2 za tim ddelem stAle s sebou nosf, a mo~no-li, uskod! zpe-t do staveni. Je-li ji2 od sv~ho domnova daleko, odvrati' se, pirikrdf ke zdi a dekd, az' pirejdeme. A stejn6 jako o bulAch podgorickfch plati tak6 o niks-icky'ch, ze rychiost, se kterou se skr~vajf, stoji v pfrm~rn pom~ru s jejich - v~kem a gerednostf. Ze za takov'ch okolnosti rychie a pfrjernnd uplynul mi den v rozvalinach stare vAros'e, jez- ph rozIehiosti a nepravidelnosti svd je ufinfn~m labyrintem, rozumi se samo sebou. Kdy2 tedy k yederu stiny podaly se prodluz'ovati, jenom nerad opous't~l jsem tajemmi bludiWt, abych si nas'el zp~vAka a tak vypinil se stejnou zevrubnostf i druhou dAst sv~ho dennifho programu: zapisoZpe'vAka brzo jsem nas'el v niks'icke' 6italnici. Bylo vide'ti, z'e mu lichoti moje vyzvcAnf, aby mi zplval. Dal jsem mu pfe~fsti list od ministerstva. R~d mi slibil zape-ti n~kolik pisnf. Ale lined se mne tAzal:,,A u vojvody 8aka jsi byl?" Ne.",To2 musif tedy nejprv on tento list vide-ti, a ne ja. Dojdi k ne'mu dhive.",,Ukazoval jsem.- ho vdera okrua'ndmu kapitAnu a gradonadalnfku, a to zajistO stadif. 0statn6 nenif tu vojvoda proto, aby se o takove'to malichernosti staral.",,Kdyby byli oni 6inovnfci zie, pak by to ovs'em stadilo. Ale jsou pry~. Musfi- tedy neodvratn6 je~t6 k vojvod6 Sakovi 399

Page  400 K n~mu se obraf; jdou tam vgichni cizinci, r~d kaz'd6ho phrjfmA. I tebe uvf't6~."',,O torn jsem p'resve'dden, ale nepfijdu tam, pone-vad zbytedn6 nerad koho obt~zuju. Povinnost svou jsem vykonal, a ty pojd' a zpivej! ZnA~ v'nos ministra Boz'a Petrovide!",,Budu zpfvati, ale jdi to dr-ive ohl~siti vojvod6 Saku. Jinak se neodVAZ'fm! Zndmte- jeho pffsnost I" ~Ted! je u2 na to pozd6. Vojvoda bude prAve' asi ve~efeti. OstatnO snad mu kapit~n a gradona~alnik o mn' Mekl," chytal jsem se, tonoucf, WtM&a,Ne-rekli, brachu, jiste- neirekli. To by byla o Wob tedf uv~d~1a celcA MikUi - a vidis', nevime nikdo nic.", Dal jsem mu v duchu za pravdu, *,e vojvodovi nemohlo b'ti o mn6 nic, Weeno. Rozegelte' jsem se se zmine-nymi hodnostafi pozd6 veder, a 6asne- odjeli. Nezbylo jim tedy dasu. Okolnost, kter6 jsem rAno nedbal, objevila se mi ted' choulostivou a v.42nou. Odes'li mi sve-dci, e jsem povinnosti svd nAlefito dostAl. Co ted' diniti? Na nAvs-tevu je ut pozd6, a zitra rAno o~djiz-dime! Konedne' rozhodl jsem se: nechaf praskne - etiketa. Neuva~oval jsem diouho a rozb~hl se do, palcAce vojvodova, stojiciho na prostrann6m nAme-stif. Ze dvora vstoupil jsem na yerandu. Perjanfk mi sice del, ze vojvoda prcAve- zasedcA k vedeffi; prece jsem ho po~Adal, aby mne ohiAsil a vyprosil pro mne minutku rozhovoru. Sotva se zjevil na' chodb6 a cht~l promluviti, bylo slys-eti hias vojvody, jenz' dobife vytus'il, 2e se tu jednA o n~jakou zpozde-nou audienci: "A tu ten dJov&k nechA svd papfry a p-rjde zitra!" Aniz' by na ta slova co del, ihned se perjanik vrcitil, cht~je mi opakovati, co jsem byl jiz- sAm z vnitra domu slys-el. Pfidal jsem mu tedy k svoji' navs-ti'vence, kterou jiz' m~l, i list od ministerstva, se MAdostf, aby mi byl dasn6 zitra vrAcen, pon~vad rAno odjf~dfme, a smuten vracel jsem se do hospody. Vid~l jsem u2, 2e 400

Page  401 vMUi'h& nP~eho nezapf-u. List jsem byl odevzdal pouze proto, aby se vojvoda o mne informovati mohi. V hospodM jsem si prfisedl ku sv6mu zp~v~kovi, jen2 tu, na mne 6ekal v nade-ji, 2e si pfinesu. svoleni vojvodovo. St~oval jsem si mu na nezdar. I. Nejho'ej'f svatyn6 v Hornirin monast~ie v Ostrogu. Tu do jizby vstoupf vousat' Cernohorec. Byl to pop a tajemni'k vojvody SAka. Prfn~sel mi list zp't, a pravil: "Vojvoda 8Ako pros!f vAs za odpus't~nf Nev~de-1, 2e jste to vy; vzkazuje vAni tedy, Z'e ho miotkete, nav~tiviti, kdy yAm libo, dnes nebo ziftra, a spolu. 2e nejen dovoluje lid, aby vamn zpfval a guslil, ale 2e poslal ilined pro nejlepgf zp~vaky a guslary, kteHf vas jests dnes neprodlen6 navs'ti'vf.' 401 40'

Page  402 Pod~koval jsem s jasnou tvA'r hovorn~mu popu, a vzk~zal vojvodovi, Z'e se ho osme-lim navsti'viti teprve zitra. Spolu isem neopomenul uv6sti, Z-e jsem se povinn~m in~tancim ji2 v~era byl hl~sil. ZAle~itost moje byla tedy nenad~Ae rozlugtdna a sice v muoj' neodekAvany prosp~ch. Za nedlouho naplinl se pokoj miuoj nahofe vprv~m patfre fadou statn'ch postav v pestr'ch krojfch s rud'mi dz'amadany, 6ern~mi jelky a bfly'mi gune-mi. Nesed~1i jsme kolem ohn6, jako z pravidla jindy, nybrz' na slus'nych 2idlich..St~ny vyzdobeny byly p~kn'mi barvotisky, zpodobfiujicimi rusk'ho cara a knf~ete Nikolu. Mala nage hostinskA pfinesla nAm nahoru n~dobu vina,,nesmernou", k tomu dobr& chl~b a lahodny sy'r. JA ovs'em nezapomifnal hosty sv6 vedle ji'dla a pit! t62 ku zp~vu pobfzeti, a ochote' jejich vd~dim za mnohou pirekrAsnou pisen~. Tak na phrklad zapsal jsem zde hiuboce pathetickou a v melodick'ch liniich sv'ch velkolepou pisen', jeji'2 sentimentalnf tekst jsem nas'el sice v DalmAcii i ye Slavonii, ale se zcela jinymi n~pe'vy. Voind a ddrazng. Aj, kte -rak md - 2e, h~d — nl Jo -vo, chvilku by - ti be — ze mne? Aj, kte-rak -e, b~d -ny Jo — vo, chvil-ku by ti be ze mne? 402

Page  403 Aj, kterak mufzeg, bcdny Jovo, chvilku bJti beze mne? Kdyz ni jedna mysl(nka ma nemfue byt bez tebe? Gim si dlouhou chvili kritiS, kdyz mne smutnou nevidi~? Jsi-li v spanku snad pohiizen, 2e vic na mne nemysli? Draha moje, duch mdj touLi opet tebe spatfiti, dila necham, tebe hIedam, nelze tebe najiti! Nepladte ji2, odi moje, ja jsem milou uhlidal! Nevadnete, usta sladka, v noci jsem ji zulibal! NApevem neodolatelnlm, a pri sv6 jednoduchosti neobydejn6 kontrastujicim honosi se pisei,,Odekdy jA les tu lesem stojim!" V prve polovici nApevu bolest, lkani, nArek, v druh6 balsAm, jimz se nezne roztrousen6 city tisi a konejsi. I slova jsou pozoruhodnA a poctek neobydejne efektni. Pevec, aby nazna6il ticho opust6n6ho pralesa, nechA jej sama vyprav6ti: Zcela volne. 0 - de kdy ja, o - - de kdy jS les tu le - sem sto- jim, les tu le - sem sto-jim. Odekdy ja les tu lesem stojim, ani ptak mne dosud nepreletel, a dnes rano krAdela mnou 6eta. Hajdukd sem tficet pfirazilo, ranne6ho mlidce s sebou neslo. Na junku ran je sedumnIcte: sedum ran od sedmi bfitkgch 2avli, osum ran je od hand2iard osmi, a dv6 rAny od dvou dzeferdard.*) *) PuBka perleti a stHibrem hojn6 zdobena. 403 45*

Page  404 Slozili jej pod zelenou jcdli, pokryli ho peknou kabanici.') Junak vzdychne, plan mu v odvet vzlykne, vyje vlce, havran cerny kr6ae, Promlouva k nim junak poranenf:,Nevyj vle, nekrakej havrane! Tfeba vsecek ranami jsem zmucen - vezmu-li ja dzeferdar svuj tihly jiste obe zlomim tobe kridla!" A jednu pisei jeste - do tretice vseho dobreho - budiz mi tu dovoleno uv6sti. Je to pisein stejne pro hudebniky zajimava (mimo jine i svou toninou) jako poetum pozoruhodnai svoji klasickou stavbou. Hluboky vAsnivy bol pak, jimz je nApev v kazde note sve naskrze proniknut, chmurnou nMladou svoji vytedne prileh, ku tragickemu obsahu pisne. Volnd. Oj, Mo - ra - - va - - -, by - stra vo- -A- - - __ -- _da, a-man, a-man2). Oj, 1Ao - ra - - - va - r II — -= --- C = --- by - stra vo - - - da, a-man, a-man. Oj, Morava, bystra voda, v noci mladce uchvatila, z rana na bieh vyplavila. Kdyby hoch mBl vlastni matef, 1) zimni kabat, 2) pardon, prosim (turecke slovo). Vklada se bezvyznamne za kazdy ver~ dvakrate. 404

Page  405 Obydlenr tureckl z/fcenina na silnici od Dokly ke Spuzi.

Page  406 I i I I

Page  407 za den by jiz zpravu mela, MA vsak jinoch cizi matku. za druhl by srozumela, Za rok zprivu uslygela, a za treti k hrobu spela. za druhl ji srozum.la, a za tfeti na hrob spela. - Zajimav, beseda nase trvala do dvou hodin s pilnoci a ukondena byla, jak jinak ani byti nemfie, 6ernou kAvou. Na vychode jiz byla malA zAplava, kdyz jsem svfm zp~vAkfim svitil na schody, po nichz sestupovalo se na dvir. RAno o devAte m6li jsme odjfzdet. Nesm6l jsem si tedy dlouho v posteli hoveti. Ostatn6, sotva jsem byl po snidanf, byl tu jiz perjanik od vojvody SAka s oznAmenim, ze vojvoda je mne ochoten jiz ted' s ohledem na fasnS mij odjezd plijati. Vybrali jsme se tedy do palAce. Nebylo jestW 8 hodin. PalAc jeho je moderni, patrovy dufm, jednoduchy, ale velice prostorny, vzdusny, a potiodlne zarizenn. Vojvoda sAm je mut nevysoky, zavality, skoro tlusty, vesele, jasn6 Ifce, bystrkch, urditkch, hladkych pohybu a jednAni elegantnfho. Nenechal mne pronest slova drive, dokud nebyl je~t6 jednou zevrubne vysvetlil a omluvil vderejsi nedorozumeni, kter6 bylo jedin6 nahodou zavineno. Phi ern6 kAv6, jez hned prine~ena byla, jsem vyprAv6l vojvodovi o dnesni noci, tak prosp6sne strAven6, a velice jsem mu dekoval za energick6 vyrizeni sv6 zAleZitosti, za odeslAni zpevAkuf a vubec za vzAcnou vskutku kofist, kterou - dik jeho laskavosti - jsem v tak krAtk6 dobM odnAsel. Ponvva/ vojvoda pri rozchodu d6l, 2e mi nAvst6vu oplati, zrychlil jsem na zpAtefni cest6 svuj krok, abych v hospode mohl tuto zvest v /as oznAmiti. Pro6, lehko kazdy uhodne. Moji vinou totiz slo se dnes pozde spat, a tudiz se i pozd6 vstavalo. Pokoj mfj byl nasledkem toho jest8 nadobro neuklizen a poskytoval v tu chvili obraz kazdemu znAmy, avsak ku prijetf vojvody SAka naprosto nezpusobil. Nezli jsme vsak mohli, hostinskA a jA, priloziti ruce k zamrslen6mu dilu, jiz slysim ze dvora zvu6nk vojvoduv hlas:,Takhle ty dr2if svoji hospodu? Tohle ty zoves 6istotou? Po6kej, budu t6 pokutovati!" 407

Page  408 Vyb~h! jsem p-rekvapen rychie na pav~a6 a uzr"et jsem hostinsk~ho, kterak vs'ecek shrocen smutn6 stoji pfed vojvodou, jeng hn~viv6 ukazoval po dvo-re, Ieckterou nebistotou zhyzde'ndm. ~el patrn6 vojvoda v pat~ch za mnou! Nedistota v jist6m ohledu- na jihu a zvl1ste' v Orientu jsou tak vs'ednfmi zjevy, Z'e pone-kud zkus-en~js'fho poutnifka vice nezarA~ejf. Je to vfed, na ne-j'z si vs'ak oko noustAI'm pat-renfm phivykA. NernA Hora tu v'minky netvoHl. Ostatne- je i ye mnohy'ch jinfth strAnk~ch takt& v primitivnfm stavu. To v'e. nutno pova~ovati jako celek, nadeO jif toto zazlfvati nebudeme, pon~va6 pokrok jejf zastaven byl vAz'nymi ud~lostmi, de'jepisn~mi A~koly, o jichz- vyplne-ni peu tisfce let pracovala. Niks'ickA moje hospoda tedy nebyla vzorem distoty. Ale nebyla take z nejhors'Ich. Sh16dnuv mne vojvoda, hbit~m krokem stoupal po schodech. Vftal jsema ho co nejvkeleji s omluvou, 'e pokoj metj nenalezI dosud v pof~dku, a s prosbou o shov~n]'. ~Nikoliv j. VAm, n'brt vy n~m prominouti musite, prevza'l mi fed, ze neumime cizince f~dne- prhjati, ba Z-e jim nedovedeme ani koaisek 6ist6ho mista poskytnouti!" Shiedal jsem svoji povinnostif, zastati se kmrlmde a krmtfky. PoukAzal jsem na probde'lou dne~nf noc, difm~ v~e se v hospod6 opozdilo, na ochotu dobr3Thh jinak tech lidi, na sve-domitou a dobrou kuchyni a na skute~nou h~ci. Ale marny byl1y moje MU Vojvoda kAral pi'fsnk'mi slovy nedbalost zdejs'f, a jA ope'tne' nazbyt ukazoval, 2e ie to hiuboce vko-ren~nA nefest, kterou jednotlivec nezavinil, a jejft se stAvA naopak obe'tf. "Ale p-rece ji nutno i u. jednotlivcet ph'isne stihati, aby se vyplenila I" Vojvoda na tolik p-remohlI nevrlost svoji, 2e si dal vs'elicos zm'ch cest vyprAv-ti a z kreseb ukazovati. Ale kdyz' phi odchodu opktn6 s krdnmiem se setkal, zase zdvihal hroziv6 prst a opakoval mu hrozbu: "Pokutu dostane~!" 408

Page  409 Doprovodil i'sem vojvodu na ulici, zde jsme se srdeWn rozlou0ili. Ze hrozf'ci vojvoduiv prst se hospody m6 dotkne, nedalo se pochybovati; &e by v~ak tak pffsne' na uboh6ho kr~m~iire dopadi, jako se to stalo, jsem ani z daleka netus'il. Pried odjezdem dab jsem si p'redloz'iti ddet, jejz' jsem die sv6ho zvyku polo~ku za polo~kou pfrehlf~el. Cestou z Podgorice do Spuie: >Je(lte da'le, 7de vice nleni hdn.oz Vidouc m6 po-inAnf, hostinskA%, jindy v~ldnA, mnilA a ochotn~i osoba, di' ke mne- popuzene:,,Je-bi v~m to drah6 nemusite platit nic. Uz'itku z v~s nem~me nijak6ho!' A dala se do pbA~e. S podiveni'm t~zu se, co se ji stabo, a s ustrnutfrn naslouch~~m jeji slovfim:,,Vojvoda zakAzal n~m prijijmati hosty do sv6 hospody pod pokutou 50 zI. Tam vizte v pokoji m~ho mute; roznemohl se z toho!" To mne vzrus-ilo. Nerozm~lel jsemn se a odkvapil jsEim k voqjvodovi. Ihned jsem byl pitedpus-t~n. 409 46

Page  410 Vojvoda phija1 mne v1Idn6 jako poprv6, ale jakmile uslys'el prHdinu m6 navs't~vy, zasmugil se. Ad jsem. se vytasil s celou radou dd~vodd~, jimiU jsem Z'dost o odvol~nf v~nosu onoho podpfral, na dobro odmital byti mi po vi'li.,,Nes'var ten musf se rdzne- stihati," opakoval na vs-ecky moje nMmitky. KoneWn vyflal jsem poslednif ndboj..,Nuz'e", dim' poslfze,,radte tentokr~te v'xminedn6 k vfili mne- od trestu onoho upustiti. Bylo by mi velice Ifto, kdybych m~l miti krAsnou svoji upomfnku na Nik~id zkalenu v~domfm, 7 e moji vinou lid6 do neste'stif phs'li. Stras-n6 by to bylo pro mne, kdybych se rozpomne'l, jak hrozny sled md nAvs'tdva u dobr'ch tech lidi! zanechala To konefn6 pomohlo.,,Ndi'e k vhli yAm vy'nos onen odvolAvim. Abyste si na NikUM vz'dy jenom rMd a s jasnou myslI vzpomfnal!-' - Zpr.Ava moje zpiuosobila v hospode- pirevrat. HostinskA zaplakala sice opeft, ale sIzami radosti. I hostinsky nAhie uzdrave'l a pfisel se mi pod~kovati, prAv6 kdy2 vstoupil perjanik, jenz' moji zvest fifedne" potvrdil a zAkaz slavnostn6 odvolal. Krdmd'rka se ph tom ztratila ye vedlejs'f sve-tnici. Odtud zA nedlouho vynesla 2enskou maramu s jagluky, t. j. SMte~k se zlatymi vy'Thvkami v rozfch. PodAvajic ml ho, de'la v~dy jestO pohnutny'm hlasem;,,Prhjme'te ho od ncis na pAmAtku!" Tak nad krajinou, jit boufre navstivila, rozepjala se duha pokoje a miru - v podobd spanil6ho S-Atedku. Kupodivu, co v'ecko dlov~ku eps~ s sebou neprnesou! 3. Niks'icka ukole'bavka. Jes'te malou episodku z m6ho hudebni'ho Niks-ick~ho vec'era. Nevyzpytatelny jsou cesty, jimiz' nutno dodifrati se k pokladu pisne' nArodnf, n~kdy jako zaklet~mu. Sebe zkus-en'j'si' sb~ratel 6asto byvA beze zbrane-, pon~vad u~in~nd dhive zkus-enosti v nov'ch, nenadAlych okolnostech mu vypovidaji slu~by sve'. Ale naopak 410

Page  411 zase pomahajif mu dasto nahodil6 ve-ci, jirn2 by nephik Mial vAhy, ba jich2 trfeba by so strachoval jako nov6 pfekAfky. Poslednif p-rpad stal so mi v Niks'idi. Sedim ye sv6m po1kojfku, obk~lden skupinou asi dvanActi muKfi je2 vojvoda oboslal, aby mi zp~fvali. A zpivali. Nebo1t zn6l tak vys'sf rozkaz, jen2 tladil, a p6riilo se tu vyrtefn6 crmnick6 vi no, je2 t A h 1 o. M61 jsem tedy stroj dob~e zarizeny a je phrozeno, 2e konal slu~by k m6 spokojenosti. Ale pfrece no k ('pln6. Touz'il jsom. obohatiti fadu rozmanitych a nad mifru zajfmavych pfsni n6jakou uko16 b a vk ou zdej~f. Vybizim WMd1 vousat6 dva popy, MadAm i ostatnl p6vce, aby si phpomn6li n6jakou ukol6bavku. Ale marn6. Zapisuju sico ochotn6, co jim. napadd, co jim. samo na mysi pirichdzf, ale neustAvAm po ka~d6 ukon6en6 pisni znova volati po konejs'iv6m pop6vku dernohorsk6m. NedbAm ani, ze neodbytnostif svou 'se ji2 dinfm sv6 spole6nosti sm6s'nym, jak to dokazovaly poznAmky shrom.A~dnfth sokolfkfi?.,,A nad ti ukol6bavky, kdy2 jsi riekI, 2e isi ne~enat a nemA~ ddtf? " "VWak on so tak6 o~enf, a pak t6 pfsn6 budo potfebovati!"1 zastal se mne se smichem jin' z nich.,,Ani potom, nobudo mu potr'ebna," mmnil vtipn6 tfetf, "nebot 2ena joho jiste' n e' m A nebude." ~Jako non! tvojo!" dodal dtvrtk, a byl by veselou tu sc6nu.. mAlem zvrAtil jifzliv~m. sv~rm slovom v povA2livou pd~tku, kdyby ostatni nobyli so vynasnaz'ili uchiAcholiti podezfivan6ho vtipkAr'e. Aby se hiuk sti~i1, di' vousaty pop Novakovi6 ke sv6mu zamlkl6mu sousodu:,,Nuz-e, Rado, zap6j ty n6jakou ukol6bavku. V~dyt jich znA.~ dost z domu... jen 2e so nechce~ k tomu Pr'iznati!",,Ano, zpfvej, Rade! Uka2, jak doma mfsto 2eny konej6!A dMt I"C A vs'ichni dali so do hlaholu, co2 tich6ho Rade uvedlo do velk'ch rozpakifi. Ale ani m6 tyto obraty net6~ily, nebo1t bylo v nich nebezpedf, 2e spolednost bozv~sledn6 so mi rozbije. 411 46*

Page  412 A je~t6 vfce zachmuhrla se mnoje tvd'r, kdyz' ye smfeh a kfik mycoh spolednikiut vmisil se nAhie ze sousednfho pokojika pronikavy hias- probuzen~ho nemnluvn~te, o jeho~to dernohorsk6 otuz'ilosti ve zpe-vu nabyl jsem nezvratnych, ale spolu trpkych diikaziui posledni noci. Vnucovalot mi tim urputn~ji vffskavou svoji melodii, dim zatvrzeleji jsem si zacp~tval u~i a sna~il se usnouti. Patrn6 munkdo na'eptal, 2e zapisuju zp~vy,,,kter6 piede, mnou nikdo nezapisoval." LekI jsem se. Myslil jsemn: ted' mi bude jiste' zase po n~kolik hodin mal' ten cti~dostivec vnucovati z nedorozumn~ni svoje hrozn6 perpetuum mobile - a ji imdm po pr~%ci, nebof sbor jiste' se mi rozejde! A nejbli~gf ze zp~vakiui z obavy, aby d~cko se nerozkfidelo, rychle vsko6il do temn6 jizby a jal se je konej.$iti.,,DobrY Vuko!"~ pochvalovali ho ne-kteH soudruzi. Ale jini dostali vyborny na'pad:,,o u2 k tomu zapej! Nastojte! Ceho jsem nernohl dosfci slovem, rakiji a kAvou, k tomnu pomnohia mi nepatrnA ndhoda, okolnost, o jejfz cene' nejen jsem nemnel tu~enf, ale jf2 naopak jsem se lekal! Opravdu! K *pladtiv~mu hIAsku ddcka nable pfrivinula se novA melodie basovA, a n~2n~ Vuko jal se pacholAtko tis'iti nasledujici' poetickou pisni kole'bkovou: Klidne. Spi, sy- nA - ku, Bdh ti ku porno — c B i~h ti ku PoMO c -, ku po -MO- ci ye dne 1 viln —ci' 412

Page  413 Sen v kolebku, irok od kolebky! Uroky ti pod nohama budou jako koni hfeby pod nohama, v lese budou s listu vodu piti, synu memu nesmi ubliziti! - Mekka, cituplna melodie ponenahlu zufstala sfastne osamocena, a rovnez i v jizbe nasi zavldlo dokonal6 ticho, rusen6 jen zpevem vousate chuvy - dobreho Vuka. Jen sem tam si septem poliboval nektery z Cernohorcu:,,Boga mi, Ijepa pjesma!" A sotva ze carovna piseni vykonala svoje poslani, pohltila ji chtive la6na moje t6ka do svych itrob. - Byla to jedina ukol6 -bavka, kterou jsem tam ulovil, ale stala za to. A pomohl mi k ni - maly krikloun! 4. V Ostrogu. Do Ostrogu! Ke hrobu svateho Vasilije! Do slovanskeho Jerusalema, jenO nekolikrate do roka shromazd'uje kolem sebe 20-30 tisic zboinych poutniku z Cern6 Hory, z Dalmacie, Hercegoviny, Bosny i St. Srbska, a to nejen pravoslavnyeh, ale i Tur6iku a cikanu! Do mfsta, nejen poutnicky, ale i historicky, nArodne a politicky tak proslaveneho, ze vlada bosensko-hercegovska uznava za dobre zakazovati svym poddanym navstevu vehlasneho mista beze zvlastniho dovoleni! Vzhuru do Ostrogu - v2dyf stastnou shodou okolnosti prave ted' pocnou svatodusni svaitky,,,Duchovi", 6ili prave se bude konati jedna zjvelkolepych tich rocnich pouti, jichz zfidastiuji se krome nejsirsich vrstev naroda i nejvyssi osobnosti v zemi, ba sam knize. A tesil jsem se pri odchodu z Nikside na slavne dny, jeZ jsem v Ostrogu zaziti minil. Byl jsem vesel, a sice tim veselejsi, Ze ubirali jsme se pohodlne cestou vzacne rovnou po Poli Niksick6m na jih skoro rovnobezne s rekou Zetou. 413

Page  414 Ale po dvou hodinch radost nase zmizela. Pred nAmi - prede mnou i rekou Zetou - trdela do vzduchu kamennk, vysoka hradba, na pravo i na levo do nekonedna se tAhnouci, kterou se poSnnA horsk, labyrint vlastni Oern6 Hory. Dosud svorni ve sv6m postupu - jA i rieka Zeta - zde jsme dosli stran dalsf cesty k nAhledfim navzAjem velice odchylnm. Zeta vrhla se totiz bez rozmyslu do dern6ho otvoru skalniho, aby pod zemi nasla dalsi cestu svym sporym vodAm. A pondvad mn6 se podlfzavr tento zpfisob nelibil, pustil jsem se s Vulem rad/ji vzhlru pres skalist6 sedlo, zvan6 Planinica.,Cesty mohou b~ti rozlidn6', del stary KollAr. A ponevac jsme,,vuli m/li vsichni rovnou", za nedlouho jsme se se zmizevsf Zetou op6t se~li. Vlastn5 nesesli. Ona prodravsi se opet na svetlo boi - dfikaz, Ze Niksicke Pole je znadne vysoko - tekla v udoli hluboko pod nAmi, nMs pak vedla cesta vysoko po strAni. Bod tento je zajimav tim, ze fudoli Zety, rozetinajici t6lo 6ern6 Hory na polovinu zApadni a vychodni, dopirAvA zde divAku spatriti nejkrAsnejsi body Cern6 Hory, t. j. na hranicich hercegovskych horu Volnjak a na jihu,,Krajinu", 6ernohorske uzemi pri ji2nich brezich skadersk6ho moie, za nim. ihned sc prostirA kraj ulci ni s k y, kondina to Cerne Hory nejjizn6jsi. Stmivalo se jiZ, kdyz jsme se blizili k Ostrogu. SkAly sAlaly zp6t teplo, za dne pohlcen6, v domnenf, 2e nAm tim zpusobi zvlAstni poteseni. V tom byl ovsem omyl. Bylit jsme sami dost uhrAti. Ostrog je neco podobneho, jako Moradsky monastyr. Neni to nic vice, nez klAster. Ci prisne vzato, klAstery dva. Do jednoho z nich,,,spodnfho monastyru", posveceneho sv. Duchu, dojdem sm6rem linie, po kter6 jsme se dosud po strAni ubirali. Do svrchniho,,,horniho," posv/cen6ho Nanebevzeti Bohorodice, musime vAziti prikrou pulhodinnou cestu vzhiru. Zde ve skAle, ve dlouh6 jizv6, podobn6 on6, kterou Zoldn6r Kristu kopim do boku veklAl, umisten konglomerAt jak-chsi budov, zdola na pohled mikroskopickfch, jich2 EAst nutno povazovati za pfivod Ostrogu. 414

Page  415 0 minulosti prazvldstniho mista m~lo se vI. Tradice ve'df osv. Savovi, jakoz'to prv6m obyvateli skalnfho monast'ru. Pozd~ji uhostil se zde sv. Vasilij, dernohorsk' n~rodni svat&. Sv. Vasilij, rozen~ Hercegovec, bfval~ mnich klA~tera Tvrdos'e u Trebinje a pozd'j'i biskup hercegovsk~*, zde tit v pedine' (skale), jez' pne se v kolm6 strmine- nad ndmi ye vksi asi 1100 m. (Hora sama 1161 in.). Bezpe~n6 mi'zeme M1ati tedy, 2e dolil k frece je hloubka 1000 m. ZAvratn' to pohied! 2il zde 2ivotem svatkm, lidu okolnfmu prospe'AnSm, a kdyz' po svd smrti r. 1671., byv balsamovdn a v kamennou hrobku ulo~en, neme~kal se krajan Uim sv'm zjeviti, neme~kali jej zase tito za svat~ho prohiasiti. To je docela pfirozen6. Me'ne phrrozen6 ale je, 2e lid putujici' k jeho hrobu, nal6zajf clmu se nahorfe v prvnl hrsti zemd, je2 pod skalou se naskytla, b'val prk sv. Vasilijem uzdravov~n. V on6 jfzve' skalnf totiU, v nfl' svdtec sokoiu skalnfmu podoben bydlil, je vytednA voda., a m~m za to, 2e ona je to kouzlo, kter'm churavy nemoci sv6 bkval zbaven. DAle plynulo u2 zase vs'ecko pfirozenkrni pochodemn. Hoj n6 nAv~t6vy v6Hcfch me'ly v zAp~ti pfredn6, Z'e vystaven o n~co. nlz'e, kde svah je m6n6 prudkk a dosti zeme' vykazuje,,,spodnl" monastkr, jehoz' hiava - archimandrit - b'val dosazovAn z po~tu nejlep~ich dernohorskkch vojeveadcfit. Mi'sto pak rozvljelo se vz'dy vice. Ncojve'tsi pokrok udinilo vs'ak za poslednlcll 4 desftileti. Asi prfed 40 lety svatk Vasilij - snad u pfrle~itosti n~jakd v de1IM dovolen6 - nav~tivil v monastkru Luce v 'up- Nik'ickd kaludjera Christofora Lepavu, rodem z Hercegoviny bMite Mostaru. Rozumi se jenom ve. snu. Ale nav~ti'vil ho skutefn6, co~t mohu dolo~iti sve-dectvim sam6ho Christofora, tedy sv~dectvlm nezvratny'lL Amil' Christofor nelenoval, usadil se v byval6m,,bytV" sv. Vasilije, v on6 vysok6 skdle ye spole~nosti divok'ch vdel a ~veholicich v~a~Vovek, a jje tu phlkladem sv~ho zboz'fiovan6ho sve'tce a pifedchiuidce, jako~to v~rnk strA~ce a opatrovnfk hrobu jeho. Je to roztomily' de'dous'ek devadesAtiletk, ale tvAfe tak mla. 415

Page  416 dick6, hladk6, rumenn6, beze vrAskd, vAbiv6ho dobreho oka, vdne' priv6tiv6ho usmdvu, ze bel, s nif zAvoditi nic nemize a kter, jej na temeni i brade, na skrAnich a licich kryje, propfij/uje mu vzezreni muze, toliko preddasn6 sestrrl6ho, Je zvlAstni kouzlo v tom dobrem muzi. Patri se sv6ho sokoliho hnizda dolu na svet jiz pul veku ivota sv6ho, blizek nebeskim vysinam, a - Buh mi svedkem - nasAknul zde opravdu trochu nebesfanstvim. Dilo, ktere zde vykonal, je vskutku velik6. Je pravda, ze se zde odbfvAvaly velike soudy, ze se zde panovnik stfk.i s glavary a dodAvA tak poutim rAzu politickeho, pri tom vsem ale kazdyS uznava, 2e [fm je Ostrog nyni Jihoslovanum, tim u/inil jej z vetsiho dilu Lepava. Nejprv vykopal svetce ze zem6 a umistil ve skalni svatyni nahore. Z dArkfl poutnickych staral se usnadniti co nejvice poutnikum pristup ku darovnemu hrobu, jakoz i vse zaiditi zde trvale, pevne, pro budoucnost. A dnes se nam zisluhou jeho,,horni" monastyr ostrozsky predstavuje jako fantasie z pohAdky. Jet asi na svete mAlo podobnych podivnosti. Kdyz od dolniho monastyru patHime vzhuru na skalni defile, jehoz bily odlesk nAm v parn6m dnu o6i ochromuje a ktere ve spusobe dlouhe a obrovske hradby, jakehosi bAjneho, nadphirozeneho terasu od severu k jihu se tAhne, vidime pouze dlouhou svislou skalni sterbinu, jako stopu hromove rAny, a ve tmave jeji stops nekolik bilych skvrn. To jsou zdi. Sikme 6ary, skvrny ony spojujicf, z dola nelze rozeznati, a teprv nahore shledAme, ze to jsou schodiste, kryt, sindelovymi strechami. Nic jinak, nez jako bychom pohlizeli na puklou bastu star6ho hradu, v nfz se uhostili vrabci. Ovsem asi v tom pomeru, v jak6m se nal6zi vrabec ke 6ioveku. LAkd nAs ta divnd stavba a spechAme vzhuru.,SpechAme"! Ale jen nekolik kroku. Pak setreme si rozmysln6 pot, oddechneme si z hluboka, a kr8dfme po prudk6m svahu 416

Page  417 jii voWn hust,~mi vys~k'mi kfovinami a listnat'mi stromy. Casto staneme v rozpacfch, kudy dale 2 Nebof stare, WMk a Pkr sr pontinky nahra~eny jsou zAkruty nov~rmi, hust~fmi a za to pohodln~j~imi, a tyto op~t nahra~eny cestou je'qt6 nov~j~iA a pozvolne'j'f. Za piu'1 hodiny vynohime se ze stinu. Onu zdAnliv6 d'tskou hrac'ku, jakoby z papfru a ze ~pejliui na ste'ne spichanou, mdine t~sn6 pf'd sebou. Stojirne u schodiWt, je2 vzhiutru b~f skalni trhlirnou scm a tam, a q posl6ze naholre v tcmne'm velikAnsk6m otvoru mizi. Mistem dotfkajf se schody jak~chsi polostaveb, stfech, terasi'l a zdf, co2 v~e fi~hrnom v torn perspektivne- zkrAcene'm obrazu 6-ini v obrovit6 vy'Si asi dojern, jako kdybychorn se byli vygplhali Pohled na Spuz' od jihu. na stfrechu kostelni veze a nymn stali pied zebH Ikem, vedoucim ku sarn6 bAni. Pfed nAmi, nad ndmi i pocd nAmivs'ady jenjasny~, kr6asn'vzduch, a pouze na Pravo se pne st~na nebety~nA s podivuhodnou touto stavbou, nAle~ejfci opravdu fi~i bAjek. Bylo mai fe~cno a tvrzeno s mnoha stran, Z'e skoro v~e to je dflem otee Christofora a sice namnoze dilemn jeho vlastnoru~nf'm. Z kraje v pravo je budova slifna, ur~enA ku prijeti vzAcn'j'Mich hostf. Pak vedou schody v'~e, m~nice sme'r z leva na pravo a naopak. Ocitneme se ye bludis'ti schodiui skutefn'ch i ye sk~le dlaban'ch, ye sm~sici riuiznych zabradif, phste-nku"a, terasti, st~n 41 4 417 47

Page  418 a chodeb, a jist6 bychom si vse popletli, kdyby uZ nebylo postarAno o ruzn6 mnemotechnicke pomucky, jimz pamet nase bude velice vdc-na: tu klopytneme na primitivnich stupnich, vyse drcneme opet o neco loktem, a nahoPe u studAnky, stoupnuvse na mramorove hladky stupeh, uslapany a vypulerovany statisicemi, ba miliony 1sApot, klouzneme a padneme na dlazbu po cele sv6 nesfalsovan6 delce. A na ten zpusob naudili jsme se tu zcela urcite rozeznavati ve zdanlivem tor stavitelskem zmatku tre poschodi, a kdykoliv by nas pamef opoustela, staci sAhnouti si na koleno, na loket neb na kHi, a hned bude slaboduchosti nasi spomozeno. Druhe poschodi je nejprostornejsi a nejzajimavejsi. Zaujima vlastni prostor skalni, ku podivu veliky. ZdA se nam tu, ze jsme na pude jak6hosi kostela. Na levo jsme hned uvedeni do mladeneckeho pokojiku Christoforova, v nemr postel ctvrtinu celeho prostoru zaujima. Jedna stna -- skAla, druhA - prkenn6 bedneni s divukrAsnym pohledem na jih. V -pravo je malickA svatyne. V pruieli rakev se svatym Vasilijem, o poutich otevrenA, tak ze ve zlat6m rouchu mozno postrici pozustatky tela. Na 2ivote mA misku na penezite darky. Ty za neho ovsem vybira pop vedle stojici. U rakve sedela prave zena s deckem pomatenym. ZvlAste pry dusevne chorym sv. Vasilij pomaha. Dite chce pryc, podina si divoce a blouzniv6, ale zena je trimA pevn6, jako pevne veri ve vsemohoucnost svateho mista... T2eko rozeznati, zda zapach, kterym tesnA kobka je naplnena, dekuje za svuj puvod vice otevrene rakvi 6i zAplave navstev ne~fastniku, kteri ag zde jsou nuceni v zoufalosti hledati ulevy a pomoci Spechame ze strasn6ho mista bolu a nArku, modliteb a t2ekych vzdechf kvapne pryd. Krome techto dvou mistnosti je ve druh6m poschodi jeste mnoho prostoru, rozdelen6ho na jizby, urdeneho pro poutniky, po prHpad6 - pro vojsko. Nebot Ostrog byl vzdy vojensky velmi dfilezit. V roce 1853. udAl se tu povestny,zitvor" t. j. bylo zde obklideno asi dvacet 6ernohorca, mezi nimi i otce knizete Mirko, znAmy nAm jiz 418

Page  419 serdar Pero Mfatanovi6 a j. Dosud se zde vidi zed' se st'rlnami a dosud n~m. zde vypravuji o jun~ck~m kousku. Krca Petrovide, kter~ bombu scm. vhozenou nerozpakoval, se rychie bez rukavidek popad nouti a zp~t, v nep'rdele uvrci, im. sebe a sv6 pf~tele zachoval, a nepf~telfim. je.~te Akody zpiuhobil. Dole liemZilo se 30.000 Turku', ji2 nebyli s, to udolati ne'kolik. muz'i, hiadem a u'navou zmoren~ch. Zabiti z oblez'enych bili dva, Antonfn Odovi6 a vojvoda Jovan Rodovi6. Nechati je mezi sebou. nebylo moz'no, a hoditi je dold' na pospas Turkuim nechte'li. Spustili tedy v noel mrtvoly po lanech dolfi a s nimi dva druhy, aby je zakopali. Hned pod sktdou. byl, puivodnf rov po sv. Vasiliji s deskou. Mezi praci Turci hrobafe uslys'eli. I vsko~il jeden z nich do hrobu. kmrtvoldm. a ph'kryl. se deskou, druih' pak, vm~fsiv se obratn6 mezi Turky, pros'el. jejich iadami a, podal knfz'eti na Bogetidi o torn vsem zprdvu, na~e2 knf~e se dv~ma tisifci muz'i pfrit~hnul. a ve'rn6 svo~je vysvobodil i s ostatky svat~ho. Ud~lost ta je pfredmt.&em. mnoha pisnif, kaz'dy' ji vypr~vf s jist~mi zme-nami, vz'dy ale podobn6 rornanticky. Take' r. 1862 a v poslednif v~lce r. 1877 dokAzal Ostrog svoji dfile~itost. Hned na pod~tku. t6to, knihy jsem. ukdzal, 2e plAn Turkui byval. vz'dy: do piirozene' pri'liny, kterou. Zeta v t~lesu, 6. Hory tvoHr, vniknouti, Nik~i6 s Podgorici spojiti a ti'm Brda (v~ch. 6dst Cern6 Hory) odfiznouti, To byl. tak6 cfl Nik~ick6ho pasi Sulejmana. Ale a~koliv je z Ostrogu. do Spu~e pouze 6 hodin, trvalo ta cesta Sulejmanovrm. plukfim, pln~ch 8 dnf. 0drAt~elaf se sekora jeho od tvrde'ho suku.- od Ostroga. Byly pfipady v historii C. Hory, 2e bylo Ostrogu dobyto, ale paRihodno zi'stane, 2e bylo v'dy horniho monast~ru get'reno. Z Masti proto, z-e tam byla stud~nka - a Turdi majf stud~nky ye zvldsAtnf u'cte' - ale i p roto, 2e Si SV. Vasilija v~zIf a v jeho divotvornou. moc v6'r i sami Mahomeda'ni. Dosud sem. pr'ichAzejl skadergtf a bosens'tif begov6 se mu klaneti. Ye tf'etirn pati'e monast'ra je pouze studAnka a malidkA druhA svatyn6, jejf'2 st~na zde'nd ku. skAle brfevnem je pridr~ovAna. Je to vlastn6 mnohio,svatyn~k. Ste~ny pomalovdny jsou. podobiznami 419 47*

Page  420 svat'ch, a u vfklenku', jen me'lce do sk~ly vtesan~ch, vy~nivaji kusy kameniui - olt~fe. Vracime so dolu'i. Monast'r spodni je celd skupina nov ch kr~sn~ch budov s chrAmem. Bylote' v~e v posledni v~lce vyp~deno. Pifed nirn I za nim jsou znivelisovanA krAsntA dvof'ist, kde o pouti je, cel6 mofe staniti. Pihiel jsem ke slavnosti dasn6, ji2 ve dtvrtek, ale uz' tu bylo Z'ivo. Veder pl~ly ohn6, v~ude se ~pekla" k~va, trakt~kh opikali na ro~nich nabodnut6 cel6 skopee, vs'ady pino kr~mi', staniui a lidi. Ainohlo b'ti i mnoho zpe-vu a veseli - kdyby nebylo osudn6 ~koroty! Pfijel jsem do Ostrogu v nad~.ji, 2e, tu zaz'iju i-adu slavnostnich dojmiui - ale ye skute~nosti dojat jsem byl opa~ne-. V~ude vidime chor6, jez' vira, v moc sv~tcovu z Air'ch a dctln'ch krajin a2 sem pfivedla. A vrchol v~eho bylo, kdyz' se v nede'li ubiralo do chrt~mu procesi, je~ vedi metropolita. Drz'eli v houfu bk~zniv~ho, jenz' ry~el a kUAL. M61 b'ti bliz'e prtivodu posv~tn6ho, aby pokehnt~ni metropolitovo so ho dotklo. Zastup kolem nemocn~ho ka~d~m jeho rykem se zv~t~uje - mAin strach, 2e blagoslov vladikiuiv nebude s to k chor~mu vniknouti. Preivod zmizel v kostele, azAstupy cht~ly so vrhnouti do svatyne- Hrozi velka' tla~enice. "Std~jte!" zahfmi tu Blaz'o Petrovid, bratr ministra Boz'i, a stoupne pirede dv~fe.,,Nejdhfve nechaf vstoupi Hercegovci a v~ichni, kteff jsou z daleka! Povinnost ka~d6ho C-ernohorce je, aby jim dal prednost!" A v poirddku vstupovali nejprve' Hercegovci a vzdAleni' cizinci, a pak teprve lid domAcf. Ostrog je velikA pamAtnost 6. Hory. Znamenitost, kterA hodna je nAvst~vy a odm~fiuje cizince, dojmy nezapomenuteln~mi. Mn6 pak je vzpominka nani tim drazsf, ) e isem zde poznal dva velk6 a znamenit6 pi'Atele nAroda C-esk6ho, metropolitu cetyn'sk~ho Mitrofana Banovide a by'vale'ho bosensk6ho arcipa st'fe SAvu Kosanovide. Kdyby ona turvala,~ neustAlA pozornost a vzAcna la 420

Page  421 skavost, s jakou mne p-rjali a po vs'ecky dny bedlivA vyzname,ndvali, patrila mn6, jA neodvdzil bych se o torn u6initi zmfnky. Ale oni j~sali, 2e v n~rodnif ten sva'tek 6ernohorsk' zastoupen tu 6esk~ n~rod, a u~inili rnne pfredme'tem sympatilf, jimniz hohr k nArodu 6eskdmu. Jsem tedy tak6 povinen jme'nem. 6esk6ho n~roda za l~sku severnim jejich pobratimiuim projevenou co nejv'releji pode'kovati. Jsem pkesv~den, ~e dinu toho nikdo ml neodepfre ov~riti. 5. Ne"oo o povahopisu. KrA~ei jsme od spodniho monastyru ostroz'sk6ho k monasty'ru hornf'mu, jen2 nad ndmi na strm6 skalnf st~ne- jako hnf'zdo orlif v parn~rn slunci se be'lal. Byla sobota pfred bo~fm hodem svatodus'nfm. Po cely tyden sern zastupy ze vs'ech okolnich zemif putuji. a zdc, kolem klAs'tera ve stanech bytuji'ce, sv6 nemocne, vzhu'iru ku sv~tci na koni'ch neb raikAch vlekou, dary v~eho drahu. svat6mu prhnAsvejfce v nad6ji, 2e npet'Castni'k uzdraven bude. Po kamenit6' stezce, vinouci se jako NWd stinnymi kikovinami, trmAceli isme se phi potu a Z'Izni zeela voln6, pop'r'vaji'ce poutnikiuim a poutnicfm hojnd p-rlez'itosti, aby nAs pfredes'li. Ost~atne' francouzsky vyslanec p. Gerard, jen2 z Cetyn6 z fimysla sem na prosliulou. pout~ pfijel a jemuz' stoupAnii nevalne' Mo k duhu, mohi nam b'rti vitanou zaminkou, abyclhom ze ~etrnosti k vzcAcn6mu hosti sami si mohli oddechnouti. Ve skupin6 nask kra'Ie1 i Blaz'o Petrovi6, bratr ministra-presidenta BoMi Petrovide. Prh'jel sem konimo z NMUMi& k vdI~i francouzsk~mu hosti. B~cAzo je vyborn-r a pfrjemny spolednfk. Prudk6 stoupAni mu neplekaelo, aby nas nebavil zajirmavymi hovory a U'vahami. UzkY steznik dovoloval jiti nejvy'se po dvou. Stoupaje vedle rnne, ptA se, kolik je hodin? R~ekl jsem mu. Bylo tu'frn1 as pi~d tietf. 421

Page  422 ,Vizte." dodal pak,,co stalo se mi vdera pri jfzde z Ostrogu do Nikside. Ztratil jsem hodinky!" A ukAzal pri tom na zbytek pretrzen6ho retizku. Politovali jsme sice poskozeneho, ale poutnici, nesouci svetci obeti nejrozmanitejsiho spusobu, ba i jehnata a kulzlata, je2 pres krk prehozena nosidi svemu do ucha zalostne me6ela. brzy obrAtili mysl nasi k zajimavSm zjevum. Opojeni dojmy, presyceni obrazy a scenami, jez nemocni u hrobu svetcova vyvolhvali, a obderstveni hostinnym strZcem sv6tcovym, touz cestou jsme se vraceli do dolniho monastyru. Nevsimali jsme si jiz pestreho proudu, v nemz mohli jsme studovati nejrozmanitejsi kroje, jako hercegovskg, dalmatsky, drobnjacky, vasojevi6sky, grachovsky, ba i tureckr a cikansky (nebof i moslImov6 vri v 16Iebni moc ostatku sv. Vasilije). Jen mimochodem jsme zahledli bolestn6ho obrazu, jejz poskytovaia slihnd, bledA divka, v bil6m kroji nevesty, jedouc na koni s hlavou sklopenou a iddy bezvlAdne svislymi, jiz rodide ve sv6 vire v zAzra6ne pdsobeni nArodniho svetce 6ernohorsk6ho az scm do zavratn6 vyse dopravili. Bylif jsme dojmy jiz premozeni. Z nenadAni kroky nase se zastavily. Ze skupiny Zen, jez kradela proti nAm, vystoupila mlada zena a oslovila ngs takto:,,Vizte, lid6 bozi! Nasla jsem tyto hodinky a dosud jsem nenalezla toho, komu patri. Nejsou-li n6koho z vis? Podivej se ty na ne, gospodinel" pravila k Blazovi, jenz byl v predu a podavala mu hodinky s utrzenym kouskem retizku. Blazo udiven zvolal:,,Aj, tof jsou moje!" A vskutku utrzene tMsti retfzku potvrdily pravdu jeho slov.,ChvAla bohu!" zena di s radosti neli6enou, a oddechnuvsi si, jako by se ji byl kAmen se srdce svalil. Pan Gerard narovnal si skripec na sv6m nose, zavrtel hlavou a del pro sebe:,,Ku podivu!" DodAvdm, ze hodinky jsou zde velice rozsirenym a oblibenym predmetem ozdobnym a nejsou tudiz nijakou vzacnosti, 6ili, ze nebyly to okolnosti zevni, jez zenu donutily, nalezeny predmet vrAtiti. 422

Page  423 To mA pHrfinu svou jinde, plidiny zjevu tohoto v~zf hluboko v povaze lidu. Jet prv~ rys, jeden z nejn~pad~n~j'fch, je' ph jihoslovankdlove-ku do o~f n~m bije, z~liba, ba v~sen' ob dar o v v at i a touha, b dtiaobdarvtCAn u. Je to spolu osa, kolem nfz' se vgecek spoledensk'r jeho ~ivot WoI. Rfci, ze by 6inil prv6 k viuili druh6mnu, bylo by podez'iv~ni'm, bezdttvodny'm a nespravedlivym. Odplatou udinfte Nernohorci, jako k~azd6mu jin~mu dlov~ku, ovs'em pot~enf, ale nedekA na ni, ne2AdtA jf, nepomluvf v~s - jako by se v~m to doma stalo - kdyz' se mu neodplatfte, nebude se hors'iti, a pfrjdete-li po druhM a po trfetf, pohosti vAs stejn6 horlive zase. Za to s~m a2 O'zkostliv6 odpl~cf ka~dou laskavost, i'sluhu nebo pohoste-nif. Za S-petku tab~ku dA v~m v nejbliz'sfm,,hAnu" (kr~me') uvarfiti 6ernou k~vu nebo naltIfti rakije. Podal jsem' cestou unavend 2ene- z pfrirudni sv6 ~boce" (lAhve) kall~ek p~ilenkya ona vyjfmc- odkudsi z tajnych fikrytid fasnat6 sv6 roby brambor s prosbou, abych pfijati ho neodep-rel. Na vysok6 'hofe Lovdenu Mne N~gu~anka v parne'm slunci nuznou travku, pracn6 mezi kameny se prodirajici', a tou~ebne- vys~'lA zraky sv6 na mne a m~ho sluhu, kdyz' svb~j apoktolsky prost~ ob~d zapfjfme'rozkognou vodou z dolejs'fbo pove'stn6ho koryta Ivanova. Konedn6 se osrn~1uje a phstupuje ke mnd s ot~zkou, m~me-li vody jes-tV Neprosi, t~te se, a6 skromne-, ostfchave'. Ihned se ji vody dostAvA4. UnavenA pak 2nedka, di-ikladne6 se napiv~i, ze z~fiadHrl vynA~f a v odplatu mi pod~vAi kus 6ern~ho chieba a ne'co sfra. Zejm~na po syru'r~-d sah~m, nebof jsme byli toho dne zapomn~li s sebou vziti sifl a emli jsme tWdM krom tO jehne-6f pe~inky - ob~d. nejen "nemastnST", ale i v doslovn6m smyslu ~neslany'. Cernohorskyr M~r pak, chuti svou homolk~m podobny, sfil pr~ve' vYteWn nahraz'uje. A pod Sutormanem zapfijdil jsem u pramene 2e6 kterA chystala se vodu klefmo chlemstati, svoji skienici. Nejen mi cht~1a ruku za to polibiti, ale ze dvou hroznit vina, je2 m~la, musil jsem jeden od. nf phijati. 423

Page  424 A povaze ttakovfto phrozene' se phfM k r A s t i. Je to zde pojem skoro neznAm~. Ale ani p r osi ti, Z'e b ra ti nemi'2e se s chara'-fterem onirn shodovati. Rozumff se u Oernohorce samo sebou, ze se za venovanou vec odplati ph nejbliz'i pffle~itosti v te' mife a zpu~sobe-, v jak6 mii'e, a proto nez'ebronf, nybrz' se prost6 tA~e: M\I' to, neb ono? MUMSe- mi to da'ti? A nemu'ze-li se za darovan6 vaji~ko nebo 2dibec masa stejn6 odplatiti, bude asponi nad vAmi celou cestu bdifti jako nad vlastnfm okem, bude vAm kameny s cesty odklizeti, v houstinalch pruty olamovati, so sk~aly na sktula vas pfrenAs'eti a na nebezpe~n'ch mistech do nAru~e chytat~i. Ba, jako jsme na Morac-i vid~li, snadno pro vas bezma'la i 2ivot nasadf. Je ovs-em pravda, 2e hned ph prvem vstupu na pi'du 6ernohorskou zarAz'i n~is zjev, ktery te'mto r'dkiuim zdAnliv6 odporuje. D~ti toti. na nichz' dasto pouze zbytky gatiui viaji, be'haji' ku ko6Aru volajice: ~Daj sold (krejcar)! Daj gesticu (~estAk)!" Ale je to novov~kA nAkaza a nedAvn~ho piuivodu, ji2 zavinilo dobrdictvi' Rusui. C'ernohorec dovedi sice nejve-gi' nouzi snA.~eti, ale zebrati neume'l, pone-va6 o 2ebrote' neve'd~l. Byla mu neznAmouNa t~ch pak zakiadech, na niche- spo6ivA jeho povaha, vzniknouti sama o sobe' nemohla. Rusov6' vs-ak, pf'ivAz'ejice do Cerne' Hory pen62itou pomoc, dobrotou. srdce jati, hazi'vali ji2 s vozu nArodu penize. Divine se nyni d~tem, 2e v ka~d6m lacmanu *) vidi Rusa, jen2 jim penize nese! TY2 zjev nal~zAme uDalmatinc'u, jiz jsou sCernohorci jedni'm narodem. V pustych.. uboh'ch vsich ye vniti'ni DalMACH, kam cizinec nephrjd(e, nikdo neza~ebi'e, ad tu bi'da U'ZasnA. A v me'stech naopak, kde cizinci hoj'ne navs'tevuji starobyl6 pamatky, nejsme s to se zbaviti mladistv'~ch i star5ych Z'ebrakiu' ne zrovna,potfebn'ch". MA tedy i dobro, nerozva'zn6 konane, vedle lice sv'j' rub a zal, 2e prAve- po v a h a to je, ktera tfm ujmy a fihony bere. C) lov&k po zalpadnlim zpidsobu od~ny. 424

Page  425 6. V nahiji bef1opavlidske. Do roku 1878 byl kraj, kter5m. nynf projdeme, ten nejbohats'i z cel6 tehdej~i Cern6 Hory, vyjimaje Crmnici. Hlnbok6 koryto bystre' Zety mA. rovn6 bfehy, misty (losti pro. strann6, kter~m. dastou vlahou svojf dopf~vA so moz'nesti, aby hojn6 plodily. Cernohorka s 6ekrkem (mota'kem). V zadu nilat a suU'rna na kukulici. Je to Z-upa be'lopav~i6skal, iJeji vtino s ermnick~'m jsou prave' pochoutky. Pe-stuje se zde hojne' kukurfice. Obill se zde vice dafi ne~1i vskutku p~stuLje. Smokve a tifesnO tu nejsou vzt-icnosti'. Podobn6- i (ipati vysok~ch st~rdni hlubok~ho iUidoll zetsk~ho jsou plodna1 a ifirodnd. Do posledni v~Aky bylo st'rediskem. kraje inristefko Danilov Grad, nuznd to osada protivn6ho vzezirenif. StLI'm hostem, rozumi se neviltanym, jest zde zimnice. 225,8

Page  426 U Danilova Gradu se iUidollf velice rozs'i-uj'e. Bohu~e1 proev~1ali jsme vs-ecken kraj z Danilova Gradu (odkud2 j'sme se vybrali v 8 hod. ve6er) pfres Spu2 kolem Dukly az' do Podgorice, kam piribyli jsme o p~d noci, za naproste' tmy) dern6 jako uhel. JA proto roku n~sledujf'cfho pires ves-keren nedostatek 6asu nelerioval z Podgorice aspoifi do Spu~e si u~initi v'let. A nelituji toho. Jet Spuz' milsto velice zajimav6. Kdekto Dukiou po6fnaje sev'reno je Aldolf Zety te-sn6 skalami, podne se u Spuz'e rozs'iirovati a tvorh odtud az' po Danilov Grad roztomilou zaokrouhlenou rovinu. Spuz- sama je stvoirena za pffirozen' klfc' k t6to ni'zine-, plodn6 a firodn6. Uprostired, rovn6 nad frekou Zetou na lev~m j'ejilm birehu, strmi do vzduchu pirfkra, ostrd, vrWsRit skAla, jako n~jakAi pirirozend a ovs'em ohromnA bagta; jeji zubatyr okraj nahoire je vgak teprv vla'stnf pevnosti.,B~valou ovgem pevnosti, nynli zve't~i Usti rozrusenou. Pod skalou pak vine se d~ide-nA dlouhA ulice, jeji2 jedna strana je prost~ bireh freky, drubtA - pod samou skalou - dre,ven6 krAmky. Pired irekou, pireklenutou mostem tak rc po yr~,sees n~co, tureck~ch kdysi hospodtfstvi s jednoduchou dz'amiji. I toto, ~piedhradi"' obemknuto bylo zdf, je2 dosud, z velkU Msti stoji. Jako je zajfmavy' a romanticky pi'vabny pohled na Spuz' nejen z d~li, ale i z blfzka, i uvnit'r, tak stejn6 je v n~m po n~kolika vter'intch nesnesitelno. VS'ude jen zhcfenina, pora~en'mi Turky opugtdnAi a - nuznymi h~adov'mi, zb~dovan'mi vitkzi obydlena. Nec'istotou a hrozny'm vzez-renim rozvalen'ch zdf a trouchniv~jfcich krAmk'~ oauj i se smysly nas'e, pohiedem na bfdu, je2 se tu v uikryt'ch zbofreninAch uhostila, svirA se srdce. A konefn6 - budi stesk mfij (ipln~r - phr zprAv6, Z'e zd e nideho, nedo'staneme, svIrA se v nAs i Z'aludek. 426

Page  427 V Danilovd Gradu ve Spuz'i jsou bytem detnf Cig~%ni, krojem podobni Turki'm, ale, pravoslavnif. Zaifmav~i je cesta z Podgorice do Spu~e. Kolem rovn6 t6to silnice na ka~dm t6m~f kroku z'rme zbofen6 nebo zachoval6 tureck6 pevnfistky. Ne'kter6 - s malou opravou - zaffzeny za p11 -bytky. Rozumf se, skvostn6. Cestou potk~v~me dosti chorkch. Zastavuji si mne v domn~nf, A'e jsem,,doktor" (t. j. 16karf). Za takoviho jsem vs'ude na sv6 cestO z v~ts'A dcsti platil. Zimnici isem ovs-em,,Ozpoznal" ihned, a rozdal jsem brzo vs-echen chinin, jim2 jsem se byl opath'l. Ale jinak byly viecky prosby lidu marny. V n~kter~ch kondin~ch skupilo se nemocnych hne ce~ fdanRde z daleka ke mne pf MR, stav~e se tak ob'ti klamn6 jak~si zv~sti. Bylo zde take' dosti tyfu, tak Z'e musili bkti dva l~kah zvl~st6 vypraveni do krajiui nevlifdn~m hostem postiz'enMch. Nyn! jsou l~kah v te'chto me-stech: na Cetyni, v Rijece Cmnjevide, v Ulcihu, v Ko~alne, v Danilov6 Gradu a v Niks'i6i. Ostatn6 mne tak6 dr~eli Cernohorci ne'kde za ~gospodina komit~ta". Jsemt6 pr' n~padn6 podoben sekretAhi z rusk6ho vyslanectva cetynsk~ho, panu Vurceiji, jenz' byl pfredsedou v~pomocn~ho komite'tu v dob6 hladu. Chodil po Nern6 Ho-re a penize rozddloval, pro~ez- jej lid prostd zval,,gospodin komitkt." Take' tato m35ika nebyla mi milA. Jako~to,1l6kaf"' mohi jsem asponi ten chinin lidem darovati. - jako,,gospodin komit~t" byl jsem nadobro v koncf ch. Ostatn6 je zde jests jedna moz'nost. N~rod Cernohorskk dovede bkti ironickym. Snad slys-eli n~co o roztomilych pom~rech desk6ho liter~rniho cechu, k n~muz- tak trochu m~m take' pot~eni na'lezeti, a tropili si ze mne Z-erty. Pak by volAni:,,gospodin komite't!" byl sice dobr', ale nemistny vtip. 427 4 48

Page  428

Page  429 KAPITOLA VIII. PRES SKADERSKE JEZERO DO CRMNICE A PRIMORf. 1. Pfes jezero Skadersk6 do Viru. - 2. Bar a Ulcfii. - 3. Na Lovdenu.

Page  430 0

Page  431 1. Pi'es jezero Skaderske' do Vir'u. ake' do Vir, 6ilC Vir-Pazaru, a ___ - nejen do tAima, - vede mnoho cest. Ale nesnadno je se tam dostati. __ ____ ____ ___Koluje sice po Skadersk6m ____ jezeru 6ernohorskk parnfk z Ri__________jeky Crnojevlide pies Vim do Skadru, ale r. 1890 m~l "do_____volenou". Jindy zase se ne_______ shodne jeho jfznf H~d s na~fm ________ rAdem cestovnfm. Mu'e se dA1e ________ ____ eti -do Viru koc~bkou bud' z Pla___________vnice (sm~rem od Podgorice), ______nebo z Rijeky Crnojevide, ale je to zpropaden6 drah6. (4-5 AI.) a dekati na den pazarni, t. j. na lod'ku kupeckou, by nArn vy~lo jc'e't drak2e. Mi~zeme se dMe pustiti do Viru z Rijeky p~skyale te' cesty se sami Cernohorci boji jako soudn~ho dne, a vid~l jsem sam, jak se 6asto na dosti vysok6, ceny usmiouvali, jen aby se plavbou. t6 p~ti az' ~estihodinn6 lopot6 uhnuli. A kone~n6 vedo do Viru kr~snA silnice, na n12 pohodlng mo~no jeti ko~rem, ale - z BarulI Pravem mohu miuviti o Wtstf, 2e mne druhdho roku nAhoda zavedla do Podgorice v den, kdy se chystali podgorikiti kupci do 431

Page  432 Viru na zitrejsi trh; ti mne radi slibili zaiaditi ve svtj nAklad trebas vedeli, ze mne ani neprodaji, ani zpdt nepovezou. Bohuzel vybrali jsme se z Podgorice teprv o devAte hodine dopoledni, a jestli silnice, vedouci po rovine z Podgorice na zapad do Plavnice jako strela, je touto strankou sve povahy jakoz i prachem velice protivna, prudky zir slune6ni nam dlouhe ty parn6 hodiny nikterak neosladil. Je ov~em tak6 absolutn6 rovny tento teren velice zajimavy. Vidime tu nAplav obldskovity, chudy na kousek poctiv6 hliny, desny lAn zeme ploch6 jako kulefnik a prec toliko mizern6 pastviny poskytujici. Hledime v pravo na kopce ljesanske nahije, jez - Kokoty po.inajice -' kolem nAs postupne defiluji (6i vlastne naopak). Nechame si v levo ukazovati nedalekou hranici tureckou, k nli misty hodina neschazi a kde si 6asto,nasi" pastevci s arnautskymi lecos tak ostreho a tak podobneho reknou, ze z toh6 mnoheho ihned hlava plestane bolet. DAme si ukAzati blizkg prosluly Zabljak, kdysi sidlo jmenovan6ho jiz Ivan bega Crnojevi/e, a kone6ne vypravovati o t6to do nedavna tureck6 pude, jejif jedinou zdobou je n6kolik chudych vesnic s tureckymi zficeninami - ale posleze prece se nAm stane pout nase nudnou, a se vzrustem utrap i protivnou. Nikde tu neni hospody, nikde vody. Aby pocit zizne stal se nAm trapnejsim, o to postarala se reka Cijevna, kterou nutno bylo prejiti. Nejen ze bylo snadno skrze ni se probroditi, nejen ez se vfbecnikdo zamAdeti v ni nemohl, ale dokonce chlapec, jen2 s nami bos krd6el, fpenlive vzdychal, poskakuje hbite po rozpAlenych a jako snih bilych obl]zcich, jimiz naprosto suche re6iste bylo jako zasypAno. Tedy misto vody - ohei. Kone6ne isme na t6to pousti stanuli. Nikde ni stromu, ni skAly, ni domu, ni traviny, ni 61oveka. Pouze ty6 tr6i do vzduchu, malatn6 a unavou vsecka naklonenA. Citil jsem s ni soustrasf. A odm6nila se nAm za to. Jet ona znameni,.e tu je studanka. Ihned se hoch chopil nAdoby na ret6zu uvAzan6 a kyzen6ho napoje navAZil. A pak jsme se ubirali dale onou historicky tak pAvabnou 432

Page  433 NaHs obede cestou z Podgorice ke Skaderskdmu jezeru (blfze Gorican).

Page  434 I

Page  435 Zetou, jez sc vsak poutniku za jeho zijem spatn6 dovede odplatiti. Jedinym ziskem a spolu nAhradou za niA enthusiasmus je dojem, die ktereho miZeme si priblizne predstaviti putovAni tropick$mi poust6mi. Zde vzpominam na den kdysi ve spolednosti pana Rovinsk6ho v Dukle a v Podgorice straven~. Bylo mAjov6 krAsn6 jitro, ale vzduch byl jakousi mlhou provktQ. Ale zvlAstni mlhou, suchou a teplou. Hory vukolni byly tenkrm zAvojem zatazeny a prec bylo *. ': r *:i d_4. gfi _~ _ ~. -^^ fttt^^.^'.: 1 * * '/. * '..... " ' * * ^,.. -: < 'j~i' '*'*'Lf, ^H i m^^B Pffstaviste u Viru. podasi teple a such6. Dojem na t5lo, zvlAste na dychadla, byl vysousivy a nikoliv svlazujfci.,,Dnes je nejak mlhavo", dim k panu Rovinsk6mu.,,To neni mlha", di Pavel Apollonovid. V~fimn6te si jiZnfho vetru. Je to pokradovAni africk6ho vetru samum a ona mlha tedy - pisek ze Sahary." KreAeli jsme tedy krajem, jenz je s tropy jiz ve skutedn6m dotyku. Kraj podal nabyvati nov6 tvArnosti; blizili jsme se k jezeru a k ufsti Morati. Pfida podala se niziti, octli jsme se v rfdkrch ale 435 49*

Page  436 nekonedn~ch hjilch vrh, oliv a r tizny'ch kiovin, jez' vesm~s byly blatem s vy'e jezdce pokryty. Jezero skaderskU totiz- zaplavuje vs-ecky b'rehy velmi vysoko, ne'kdy n~kolik-rAte do roka, a v~dy na dosti diouho. Je to pro pifidu sice zisk, ale pro zdravi ~koda. Ve~kero pobrfeN skadersk6ho jezera st~nA a 'Uip! pod tfhou neciprosn6 zimnice, jI2 neubrAni se nikdo a kter6' leckdo i podlhhA. Pfidinou toho je freka Bojana, pod Ucine'm do mo-rejadersk~ho se vlkvajici. Jeji fisti se totiz' - jako iisti vs'ech iek - vz'dy vice a vice zan;W, takz'e parolod' s te-21 jen mi62e po ni jeti. A kdyz jarni vody 6ernohorsk'ch frek se do jezera pfrivali, nesta~f Bojana, jedin'r vytok jeho a k tomu jes-te zacpany, velike' te' spouste a jezero vystoupi ze b-rehu'. V mistech, kde jsme na konilch jeli, by nAs v takov~ch dobAch ylniy i se zvii'aty f'plne' pokryly. Dosp~li jsme zat~dkou v pravo k Mora~i. Mezi tim co si kupci nakiady svoje na lod' chystali, vyrovnaval jsem iUet se sluhou. On odecvAlal nazp~t do Podgorice, a jA, usadiv se na bednac h v zajfmav6 nosat6 lodi starodavn~ho stfihu, kol6bal se po vincach Mora~i dale na zdpad. Kol~bal, nebot Morada je zde S-irokA, mohutna. Pod vysokou dvojhlavou homoll Vraninou se soujmenny'm klAkterem vypluli jsme zdAnlive' jiU na jezero, ye skutednosti ale, abychom na m~l~ine' neuvAzli, musili jsnie se jegte' drketi sm~ru 1-eky, o ne'm~ ovkem mohou miti pov~domost jen lId6 zkus'eni, nebot b'rehy jsou pod vodou. Kolem nds jsou obrovite' plochy travin a na nich 6etn6 vodni a hahenni ptactvo druhiui nejru'izne-j'sich. Rozmanit6 volavky, Stihl! zoravov6 a rohA6i s klidem vyzr~Alch filosofd~ path fiporn6 do vody v tich~m zamy~lenif a pys'nim dumani. My jim ani nestoji me za jedin' pohied. Poslfze se zata~ime. Jiz'Di sme'r me'nime v zApadni a Meime tak hrozn6 temn6 hradb6, jej!i' mohutne'j~i' balvany v ji'nI 6asti jsou Rumia a Sutorman, v severni Razvratac, Ibjino Brdo a j. PoMna vati vi'tr, kupci skiAdaji. vesla a rozvinuji' plachtu. 436

Page  437 Proti nAm miri parnilek 6ernohorsky, a kvapime, abychom mu z cesty usli. Mohutn6 steny protejsiho btehu zdaji se nAm blfzko, a teprve die bodu, je2 domy a osady tvori, posouditi mfieme vzdal1nost. Hladiny nezds se ubyvati, a op6t body ony jsou nAm m6lHtkem. nebof u6ime se na nich ponenahlu rozezn&vati stfechy, okna, dv6fe. Take scenerie hor, jimiz jsme obklfieni se tfI stran jiko,kosatinou, se meni, todf, jako pohybliv6 kulisy. Za vysokou Yraninou vylezl malidky, nizky, ale dukladne opevnny0 ostrov Lesandra, Most pres Crmnici a pevnustky ve Viru..venovany" pro svoji krAsnou polohu vstiinou zlo/incim. Jet tu stAtni v6zeni. Zajizdime vic a vice v horsk/ kout, jeho2 stAny nAm vftr uznmuly. Plachta zam~nena opet tezkymi vesly. Po dvou hodinAch namahAni nastalo - namahAni nov6. Nepriblizili jsme se jeste k brehu, - a ji2 nemu2eme blife. Vid5li jsme pred sobou mohutnou plochu hn~dodernou - mokr6 blAto; za ni mohutnou plochu kAvove lutou - such6 blAto. Pak trochu zelen6, stromu, a za nimi teprv bylo lze pozorovati mssteko V i r. 437

Page  438 Bylo nyni nutno nalfzti p od v o d o u Aisti ff ky Viru. A kdyz' bylo nalezeno, hiedati op~t ye m~lk6m, zanesen~m jejf Weis-ti potr'ebno 'r ai lod' hlotubku. N'kolikrdte jsme uv~z~i. Teprve kdyz' si dva z trgovcid vykasali gade a S'Ii do vody, pohybovali jsme se jak2 tak2 v pffed. Hledajfce hloubku, t~h~i toti2 z~roveni za seblou Iod~. fteka' se stiskia, plujeme ulici hustfch vrbin. Konedn6 stanuli jsme 'pfed Virem. lined, nad Iekou zdvihA se mohutn~ taras se dv~ma schodtivedouci'mi pr'imo na name'sti velmi p~kn6, rovn6 a Mist6 upraven6. Je velice vyv~~eno, pon6va6 freka Vir 6asto stoupAt. NicmWn dosud je~te' ph ve-ts- povodni ndme'sti cel6 b~vA pod vodou. Pled me'stefkem spoinji se 1316ky Crmnica a Orao~tica, 61'mz vznikA jmenovand jiz- kr~tkd rfeka Vi r. Pies Crmnici vede trojobloukovk pevnk most jednak. na silnici, ku Baru sp~jicf, jednak ku dve'ma velice malebnkm byval1'm tvrzim, vysoko na strmkch skalt~ch vystaveny'm, nyni v barutany prom~n~n~rn. Potok Crmnica tvohl velkolepou dolinu, bohatou a iUirodnou na r~vu, smokve, dyn6, kukurfici, obili atd.- Bli~e Bukovice zde objeven byl petrolejovk pramen. Ze by se bylo podalo s jeho dobyv~nim, nevim. 2. Bar a Ulcinh. V~rtenA silne spojuje Vir s Barem. Vyte6n& - ale neni s dostatek ocene-na. Povozu' zde nenf, ani ye Viru ani v Baru, vyjma kn!2ecf'ch, a pe-'i chodec ra'd si dasem nadejde stezkami. To v~ak nic nede'Id. Za kratko zde bude miti dernohorsky erttr slushy *zdroj priij'mu'; budet moci silnici pronajati jako' velice plodnou louku. Na Ue-stf je stav~na tak, 2e musi z ni chodec z v~t~i dAsti korfistiti. KrAdi'me vz'dy vkse v pozvoln~ch zdkrutech, proch~tzejice majetn6 vesnice, z nichU nejznamenite'j'sfm piuivabem jsou 438

Page  439 mohutn6 stromy, ovinut6 r~vou. Sp~te sem na sklonku 16ta, vySplhejte na kmen a ulomte si bujn~, te2y, mnodry' brozen! A budete sem prHite' tou~iti zase. V~u'i ostatnim kondinAm Cern6 Hory je n~padn'm blahobyt hospod~Afsk~. Vidime zde na mohutnych teras~ch kr~sn6 okrouhl6 miaty. MonumentAlnf budovy hospoddfsk6 budf MS' -obdiv - jen 2e s, iasem, pozorujeme, 2e do svyrch pal~ciui lezou lids 6asto po ifebr'ku, ponechAvajilce pfizemek dobytku. Cesta se vine v~dy vyse a vMe k Sutormanu. Pod nAmi rozvi'rA se rozko~n6 iftdolf Crmnick6, ye spodni dAsti podobne' pokryvce z ridzn'ch kusfi sukna se~it6. A nad timto ~ne, arabsk~rm kobercern" vInf se ~e6 kamenit6 morfe, jehO~ nejmocnMji vIna mA pove'dom' tvar n~hrobku - Lov~en. BlIz'e Sutormana ani jtd nepoukfval silnice, kterA podfnA 6initi velkolep6 zAtoc'e, a ubiral jsem se rovne' vzhtiru starou kamenitou cestou. Ale poz'ehnanou. Co chvili najdeme zde luzny pram6nek, pe'kn6 upraveny', a posedime si u ne'ho. Z podctku vodu pijeme, pak ji mIsAme, nebo1t je velice dobrtA -- na6e~ klopytAme vysokym lesem dMe. Po tfech hodina'ch cesta valn6 se zhor~i, stromy z'rdnou, aprAv' kdy2 se chystdme drobet si pozloifediti, stojime nad obrovitou dolinou, na nf rlje lysA z pola Rumia (10594in) Kotlina v pravo rozpl'TvA se v zelenou ni~inu, zatopenou kadefavymi olivami, od nichz' pak prostira se nekonefn6 modr6 pole mote jadersk~ho. Stojime v dosti ~irok~m, hustd zalesn~ne'm priuismyku, jeho2 st~na za'padni (v pravo) zove V r su ta, a v levo 'Men' pak strmf jiz' Sutorman. Na hol~m temeni vypelichan6ho starce tohoto sedif jestM z tuireckych dasti fes, valne- segly a rozbity, v podobN zajimav6 tvrze. Tim si pfipomf name, Z'e vstupujeme, - vlastn6 sestupujeme -- na iUzemi je~t6 do nedavna zvan6 t u re ck6 AIb a n ie. V pravo vidime ne'kolik podobnych tvrzf. Stoji v~dy na kopci ostfe do 6pidky zabihajici. Vidime, 2e vrchy ty jsou vysoky. A po 439

Page  440 n~vad6 hiavice jejich jsou hiuboce pod n~rmi, chApeme, na jak znadn6 vk.i se nalkz~me sami. Take' po tureck6 (bMval.6) stran6 Sutormana je n~kolik prarneni, a jA, pone.vadz' jsem S'el pe-sky a sAm, neminul. jsem ni jednoho. U ka~d6ho jsem si usedi, setrfel pot, vyi'al. sklenku, pojedi hrozen vina, pokil. sk'vu dern6ho chieba a popil. rozko~n&6 vody, studen6 a sladk, ~e bych ji nebyl. cht~I zam~niti za njlp vio Ostatne' tyto prameny jsou to jedine', nad poutnik po cel6 cest6 z Viru. do Baru, 7-8 hodin chiuize, poditati mti.~e. Nikde neni hospody. A tak6 vesnic je m661o. Na celI6 cestd t~to pouze th'. Dv6 v Crmnici: B oIj e v i 6i a L i m Ija ni, a pod Sutormanem trietf, T udj emil i. To ji2 je osada mohamed~nskd. Ovs-em slovanskA. Na kroji mu~d ni~eho nepozorujeme, ale Z'eny jsou vesme's bile oble~eny. Neskry'vaj'i ani se nczakr'vajf piped ndmi, svobodn6 s nimi hovohim a ocbotn6 mne pou~uji o da1IM ceste'. Bar sam nevidi. se, dokud nestaneme blizko pied nim. Ivusime zahnouti kolem i'patf mohutn6 hory - kdy2 nAs tu. pekvapi iUasn' pohled. Aspolu stra~n ' pohied. Prdv6 jsme totiz' odpc~a~i a pokochali se obrazem pireurodn6 niz'iny, jez- se od nohou na~ich k moh spous'01a, vystlAna jsouc mokem oliv; a kdyz' napoj iii jsme se luzny5mi barvami modr~ho kirok6ho pasu, na ne'j'z prAv6 rozpAlenou svoji hlavu. zapadajici' slu-nko kiadlo, tu po, mal6 zat~dce v levo,7 na v~chod, rozepne se pi'ed nAmi mohutn~ obrys kopciu', na jich2 A1patif jakoby postaven byl. cely les uhasl'ch hromni~ek a tlustfch voskovic kostelnilch, okapanych, obteklych ztuhlym tukem. Je to velkolepA zf~cenina, jakou sotva kde je~t6 Ize spathiti, zf~cenina star~ho Baru, jenz' pfres ves-kerA rozhodnut! evrbpsk~ch velmoci necht~l se vzdAt moci dernohorsk6, ai jej posl~ze d~la rozbila, rozstHilela, zni~ila. BledA, zsinah~A je tvMr- t mrtvoly, temn6 stiny prostirajif se po jeji vpad16 If ci, a divcAk, une~en nedAvno 6arovn~m pohiedem na s~fidnoU kr~lovnu Adrie, musf cht6 necht6 se ot~sti, popatfiv nAhie do tvAfe- hrozn6ho kostlivee, jehoz' jamky odni isou hluboky a prt~zdny. 440,

Page  441 VS'ude samy' hn~t, sam' kloub, samA kost, sluncem vybflenA, a trfebas se okolo tohoto pfffern~ho zjevu vinul jako ve-nec vavrinovy nekonefn~ haj' olivov~, nic to nepomAhA. Ba naopak, spojenim opakiui - z'ive' zelene' s tou 21utf mrtvoly - dojem st~vA se ti'm hrozne'j'i. Zachv~jeme se do z~kladfr.. V Baru je katolick6 biskupstvl k vuili Arnautiuim. Do pfistavu, j en2 j eprimitivni je hodina cesty. Schodiske' na ndme'stf ye Viru. Na birehu u sam~ch yin stoji pal~c knfi'ete dernohorsk6ho i jeho zet6' Karadjordjevi6e. V nfl'in6 je zimnice, kter6 za Utrnicte dni nejotu~ilejS'f 61ove'k neodola'. PiUtda vs-ak je fitrodnA, bohata. S pobytem zde je velikA nesn~z. Teiko mfiz'ete kde nocovati, t62ko co k ji'dlu opati'ti. Postlali mne do phifstavu. Byla vs'ak ji2 tma, cesta by trvala hodinu, a ne~el jsem tedy. A d-obie jsem ud~la1, nebot ani tam neni o mnoho ldpe. Dovedli m ne do,,nejleps'i" kr~my. Nem~1i vfna, musili je 441 50

Page  442 koupiti. Zaopatr'lhi mi Po dlouh6 dobM sli'pku, a tak po celodennif slote- teprv pozde' v noci jsem ve~efel. Spali jsme vs'ichni za jedno. Ale spal jsem v'tedne-. Rdno jsem se hned u prot~j~i studanky umyl a mohi jsem je~te' p'ed. snidani — cernou kAvou - nalokati se skvostn'ch dojmit, jake' poskytuje mofe za prv~ho ifisvitu slunefniho. JA v~ak na laftn' Zaludek o podobn6 po~itky nestojilm. Velice mne pot~sila zprdva, 2e po cel6 cest6 z Baru do Ulcin6, 6-8 hodin clifize, neni ope't krdmy, mimo jedn6 pranuzn6 brzo na po~tku. A rovne- z'e se nedostAva studanek. Avs'ak zlych naisledki' to pro mne nem~lo. Ja tim zpuisobem isem byl nucen cestou obratiti se do tureckych kudl, a muslin tu vyprAve'ti, Z'e jsem byl v~ady velice pifAtelsky a hostinne- pi'ijat. Snesli, co m~li. AMl6ko, smokve, r6vu, chl6b, uvakili kAvu atd. Zeny se zv~davostf naslouchaly my'm vypravovanim, a musil jsem jim povidati nejen o sv'ch rodin'nych pome-rech, ale o pom~rech na~ich Zen vilibec. Se zalibou patfrili na podobiznu m6 sestry, kterou jsem jim ukAzal, a pfej fce mi v~eho dobra, srdefn6 mne vyprovodili dale. Nehezke' je u nich, e maji hne d- obarven6 nehty. Podobn6 ivlasy majf 6erne- jako uhel zbarveny. Cestou potkal jsem okruz'niho barsk6ho soudee, Ali bega tus'fm zvane'ho. KrAMe v prutvodu ozbrojen~ho 6ernohorsk~ho vojIna. Sel jsem nahodou v pritvodu inladika, s nfm2 jsem se u studanky setkal a jenz- podobn6 jako ja do Ulcin6 sp~chal. Ali beg jej znal. Mne ov~em nikoliv. "Kdo jsi?" tazal 8e mne zkra'tka a dobife. RekI jsem. "MA~ pas?I,, Jak pak ne!" a ukAzal jsem ho. Dival se doni dlouho a dMal, jakoby ~pi~ate6 a huben6 kurentce rozum~l. "Co to m~s v torbe-?" UkAzal jsem. "Co tady de'las-?" 442

Page  443 "Ric. Cestuju."1 "Snad popisujes' zem?" "Ano. I,,ak doble ho st-re2!" Obr~til se k chiapei. "U~ka2 mu, kde je studdnka, ved' ho po prave' ceste', at je spokojen! S Bohem!" A S'Ii jsme kad~ svou cestou d~ie. Skoda jen, Z-e t~ch studs.nek bylo mdlo! DruhA polovina cesty z Baru do Ulcfne- vede n~s fizemim vskutku ji2 arbanas'sky'm. Kde~to drffve byl ndrod vyznAnf sice mahomed~nsk~ho, ale piuivodem a jazykem d~st rodu slovansk6ho - zde jiz' nesta~ovala mi zn~most jazyka srbske'ho. V krm6 byl hospod~rem arb~nec, od ne-hoz' nebyl bych dovedi nideho objednati kdyby nebylo prd~vod~lfho chlapce.I Pr-estoupivs'e kamenn~ hfbet Maz'uru, dos-li jsme do Ulcfn6 za kr~,tko. 0 Ulci'n6 dostalo se mi p~kn6 zpr~vy od tamnfho uditele Mitra Ivelide, povstalce krivos'ijsk6ho z Risna, jen2 iUit~em na Nernou Horu se spasil. Nezminioval bych se o torn, nfbrz' bych jeho sd~lenf prost6' do vypravov~ni sve'ho zaifadil. Ale' pr.Av6 pifed n~kolika tWny dos'la smutnA zve'st o smrti snaz-iv~ho mnu~e, jen2 napsal geograflii 6ernohorskou (dosud netisknutou), a z ni~ jeho zprdva o Ulcfn6 je vlastne- vyn-ata. Abych tedy uctil pam~tku neboz'tikovu, cituju prostO prci jeho v doslovn'm p'eklade-:,,Ulcfni je dernohorske' m~sto v Pilmoirsk6 n~hiji a na jaderske'm moki: MA pipes 5000 obyv. a po velikosti je druhyrn mestem v zemi. Domd~ mA okolo tisice: 250 pravoslavnfch, 30 kimskokatolick'ch a ostatni mohamed~nsk6. Pravoslavnych domfi v 6ase tureck6m nebylo vice ne,2 7; ale byl zde kostel pravoslavny i duchovni'.,,Ulcifi se de-If na hrad a me'sto. Hrad se zdvihA% na pahrbku nad molem. V hradu je asi 80 domiui, dv6 tr~etiny pr~zdnych a jedna obydlen'ch. V tech domech 2iji nAmoi'nfci, v~t~inou kapitCdni. 443 50*

Page  444 ,Mesto se deli na Pristav, Pazar, Meteroze, Novou Machalu (ulici) a t. d. Domy jsou jako obycejn6 po tureckych mestech. V pristavu je nekolik domu evropskeho vkusu. Nejlepsi jsou: Knizeci dvorec, vojvoduv dum, mitropolity Kosanovide, skola, a jeste n6kolik domu ska4erskych obchodniku, kteri sem v l6te pfichazeji s rodinami do koupeli.,V Ulcine sedi guvern6r Primofsk6 nahije. Tu je okruzni soud, dty~rtrdni skola obecna, mestskA sprAva, posta, telegraf, sprAva pristavu a mohamedansky metep. Metep je skola pro mal6 deti, jeZ prAve poaaly do skoly choditi. Ony se tam uOi pouze modlitbAm a nidemu druhemu. V osnovne skole udi se vseckatrivyznAni, ale MohamedAnci chodi spatne. Podivno je, ze MohamedAnci ulcinsti nemaji skolu rAdi, a jsou lidi, kteri poznali svet, vedou obchod, phtuji do Terstu a do Italie, ba jsou mezi nimi kapitAni, jiz nechti se nauditi ani Misti ani psati. Maji mapy jaderskeho more a brehu, a treba jim toliko ukazati, kde levi Ulcifi, a hned prstem ukazuji Terst, Benatky, Bar atd.,Na Ulcifiskem pazaru je vice neZ sto krAmu. Je nekolik, kde mozno najiti velmi krAsne veci, zvlaste pro turecky zensky odev. Co prijde z Cafihradu, je pekne a lacin6, co z Terstu, je predrahe a posledniho druhu jakosti..Pazar se schazi dvakrAte na tyden, ale lidu je vzdy malo, poneva6 okruh nAs je maly a mimo okruh mAlo kdo prijde. Na jin6 pazary 6ernohorske, jako do Podgorice, Nikside atd. kupi se lid ze 3-4 nahiji. V ulcinskem pazaru nachAzi se mnoho kavren, jako oby6ejne v tureckych mestech. Ale ani krdmy ani kavArny nejsou lepsi nezli ony Erazima Rotterdamsk6ho. Na Pistavu je jeden hostinec trochu lepsi, ale ani toho nelze chvAliti.,,0 Ulcini se dosud mAlo vedelo. ZnAmejsi byl Bar. Dnes Ulcini lid6 16pe znaji a 16pe se jim libi. Poloha ie velice krAsnA, ale nemuze se cel6 mesto videti. Klima je vytefn6. V zim6 kvetiny kvetou a v lete vane morsky vitr jako na horAch. Vody jsou zde zdrav6, jako ve kter6mkoliv meste. ZnAma je turecka vlastnost: zvlAstni p66e o vodu. Kdykoliv staiec nebo starice zemre a zanechA neco po sobe, daruje nejvice, aby se voda nasla, aby se 444

Page  445 Obraizky z Baru. Zaitoka barska' s pohledemn ua Sutorman. -. Ttirkyn6. - Diarnije v Baru. - Zilcenina m~sta Baru.

Page  446

Page  447 desma upravila atd. Tak jiz' v tureck'eh dasech bylo zde n~kolik dobr'ch a pe-knfch 6esetn, a dnes jsou jests l6pe upraveny. Jednu 6esmu nyni obec upravila na pazaru, a to je velmi krdsnA a vkusnA stavba. Pome'rne' ku. podtu. obyvatelht je mAlo mist, kde by se naglo tolik. lidi od 80 r. do 100, jako v Ulcifni; a takt62 rfidko by se naglo tolik krAsy a zdravi u de-tif, jako, v Ulcini. ZvlA~t6 turecke' d~ti tak j-sou. slifny, 2e se dlov~k podivi. ZnAm~ srbsk~ malf'r Pavel Jovanovi6, jon2 mu'ze to le'pe posouditi ne~li oby~ejn~ dlove'k, divil se rae lc~is~c dty jakych nikde jinde nevid~1. Av~e Ulcffi se mu tak. lIbil, ze se rozhodl v n~m difim si postaviti, sem kaz'ddho roku na n~kolik me-sicu' z Paifi'e pfrjeti a sv6 prdce zde konati. Ministr rusk' Argiropulo mA zde svfij diuim, a kaz'd6ho roku na n~jakou dobu. sem pirichdzif. B~'valy bosensk' metropolit Sava Kosanovid nemohi v Oern6 Hoife najiti leps'iho m~sta pro zdravil a'fbee pro obyrvAn' ne2 je Ulcini, postavil zde diam a 2ije zde. * A mnoho 6ernohorskych panu' pfrijede scm v ldt v dob6 koupAni a velice spokojeni se navracf. I Skadrani pheihAzeji sem za tim iUelem, i Barani, a pheihAzelo by jich mnohem vice, ale neni zde hostincut upraveny'ch, jak by trfeba bylo. "Ulcfn' trochu strAdA zimnici, ale nikoliv m~sto, njbr2 lid v poli ulcii'isk6m, kde lez'! blAto. Kdyz' nArod v poli pracuje, dostAvA zimnici, ale tomu. se trocha po tros'ce odpomAbA.,,V Ulcini thkrAt tydne' stane parnik, ale pon~va6 porat' (pffstav) neni ohrazen, neize v~dy p-ristAti pro vftr a jiz'nf viny; tehdy z"-stavi u. Val di Node, mal6ho pffstavu, nedaleko od U~cfn6. Ulcifi v 6ase tureckdm, m~l 109 lodI, dries mA jen 55. A to 14 velkych, kterd plovou do Alexandrie, Tunisu, Marseillu atd. a 41 mal~ch, kter6 plovou po mohi Jaderskdm.,Ulcffi byl osvobozen od Turku'~ r. 1879." *)Ji se odst~hoval do Srbska [pozn. apis.] 447

Page  448 3. Na Loveenu. Cernohorskou svoji pout po navratu na Cetyn jsem zakon6i - nebot druhou cestu r. 1891 povazuji za pouhou vlozku do prve za pouhy vylet, podniknuty ku seznAni kraje belopavli6skeho a okoli Baru a Ulcine - dvema vysokymi nAvstevami. Vysokymi, nebof platila 6ernohorskym vladarum. Jeden z nich byl jeste ziv, druhy jiz mrtev. K jednomu z nich jsem byl pozvAn, k druhemu sel jsem sAm. Ten prvy byl knize Nikola, druhy vladyka Rade 6ili Petr II. Vladyka Rade zval se jako2to metropolit, Petr II. jakoZto vladce. A jakozto bAsnika zvali a zovou jej cetynfskym poustevnikem. ZvlAstni to byla povaha. Neh6ckAn na loktech toho, co uvykli jsme si obecn5 kulturou jmenovati, prece vysinul se na prveho poetu v nArode srbskem a zalozil prvou skolu dernohorskou; prost vseho prepychu svetskeho a zije jako jednoduchy Oernohorec v ovzdusi gusli, jimz denne naslouchAval, zvolil si za posledni sv6 sidlo hrd6, pysne misto, teme posvAtn6ho LovEena, onen nAdherny, gigantsky sarkofig, jehoz rozbrAzden6 steny zdaji se byti skute6nW tesanymi do kamene umeleckymi obrazy a jenz velkoleposti svoji nemA sobe rovna. Vybrali jsme se z Cetyne vzhuru jiz k seste hodin6. Nevedeli jsme, jak se z Pole cetyfiskeho vyjede na stezku k Lovdenu vedouci, a doufali jsme toho zvedeti od studenta, jenz si luzne jitro kazil nezazivnou snidani, pozuistavajici z ohrfvaneho jakehosi zbytku posledni hodiny skolni. Ale misto poudeni dostalo se nAm jedovat6ho ustipku: nA to se chcete dostati az na Lov6en, kdyz neumite z pouh6 Cetyn6 vyjeti?" Nezlobim se na proroka, ponevad spatne predpovidal. My sfastne dodrali se pred polednem pod ono obrovit6 skalni teleso, jez tvori jednu z hlavic Lov6enu pod nAzvem Jezersky vrch. Odpodali jsme si u roztomile 5esmy, velmi pe&live upravene, 448

Page  449 Dzamije. - Turkynll. - Obrazky z Ulcfne. Dim a ulice. - Zitoka ulcifska s pohledeni na pevnost. 51

Page  450 IC

Page  451 vedouci vodu po dlouhych zlabech, stuphovitM se snizujicich az ke dlouhemu, tusim kamenn6mu korytu. Dolina, v niz jsme se nal6zali, zove se Ivanovo koryto (od Ivanbega Crnojevi6e, jen2 pry tu blizko kostel zaloZil). Popili jsme zde sveho vina a lAhev miste n6ho naplnili vodou. Vedeli jsme, ze nam bude nahore chutnati. Mezi odpodinkem patrili jsme na pestrou stuzku, jez se s hury s Lovdena tahla. Byly skolni deti z Neguse, jez s u6itelem konaly sem v~let a nyni se vraci. Odtud jeste asi pul hodiny nutno po hlinitem, z d6sti zalesnenem svahu se ubirati strme do vyse, az konedne staneme ve stinu, jejz vrhA lysa obrovska skAla. Je uzkA a dlouha, jako kdyl modlitebni kniku polozime hrbetem vzhuru. Skoro vsady na okolo riti se svisl6 temer svahy do nesmerne t6mer hloubi, jen se severu vede k ni stezka. Dnes mozno na vrchol snadno. V rovnem tom srAzu je upravena kamenitA sice, ale bezpednA stezka, vinouci se v krati6kych ostrych zahybech z leva na pravo a naopak, tak ze mozno po ni koinmo. Jak ale drive nahoru se dostali, to je zahadou, nad kterou by kazdy rozum zustal stAt. Jenom ne 6ernohorskk. Cernohorec nejen ze se tam vydrAsal, ale jeste tam vynesl sv6ho otce, vladyku Rade! Stezka neni stara. Neni tedy ochozenA. Proto jsem se po kamenit6 jeji hrub6 plose tak namahave trmacel. Bohuzel neosmelil bych se ve 6tenAri vzbuditi nadeji, ze ji nalezne tak brzo v lepsim stavu, urovnanejsi, hladsi. Na jednom konci kamenne knihy jsme vystoupili, po uzk6m hrbete kradeli - po tak uzk6m hrbete, ze jezdec, skAcev se na kteroukoliv stranu, by musil se rititi do hlubiny - a na severnim jeho konci stanuli u male kapli/ky. Je zavrena. OtevirA se jen jednou do roka. Usedli jsme do chlAdku. Na zApad pode mnou modrala se Boka, jako kdyz trochu 451 51*

Page  452 modr6ho inkoustu po podlaze rozlijeme. -Vysoko v mIze tkv~l obrys moire, jen2 na severu pfrefat byl tlupou Krivos'ijsk~ch nahfrch hor, zakr'vajicich ndm pohied na Dalm~cii, ifikosem k severu spejicf. "Na kterou stranu ti je domov?" tA~e se Vule, jakoby WSWi, 2e pohlif'im sm~rem ku sv6 viasti. Uk~zal jsem pravicf k severu. "K~dy pak budeg zase doma?" "Nevim. Zb~vA mi JeWt 5-6 ned.6l putovati v DalmAcli." "Ale z Dalmt~cie piuijde~ rovne' jiz' domnu'?",,Rovne-.' "Toz- pozdravuj -ode mne vs-ecku svoji familii, otee. matku, babifku, bratry i sestru. Pozdravuj je, a a2 se s nimi polibi~, napi~ Mi "knjigu" (dopis), 2e jsi se zdrAv vr~til.' SlIbil jisem. Obe~li jsme kapli na stranu v5~clodni. Pod n~mi stIalo se pole N~gu~sk6. DAle na vyehod stkve-la se nf~ina zetskA s Podgorici a kluzk6 jezero Skadersk6. WM~l jsme Kom a Durmitor a ukazovali jsme si s Vulemn prstem - jako po mape - kde v~ude jsme spolu putovali. A v~ecko, co jsem v dob6 t6 zaz'il, vs'ecinko ve mne po~alo zase oz'ivovati. Pak pohl~dl j'sem. oke'nefkem do svatyne'. Vid6l jsem mAlo. Ci vlastn6 nic. Ale vid~l jsem pirece! V duchu jenom sice, ale v ur~ityrch rysech viddl jsem muz'e, je'n2 i po smrti co nej'vy'e tou~i1, jen2 i po srnrti chte'l svoji milovanou C'ernou Horu miti v~ecku pifed sebou, jen2 chtel i po smrti ji b~ti obez-rely'm str~zcem - a proto zvolil Si d~da Lov~ena za posledni svftj stanek! Vidi se odtud nejen v~ecka Cernohorska domovina, ale i fiskofni jeji soused6 V~Y&T sen tu dffmA nesm~rtelny' pe-vec,, Horsk~ho VWnce." Byl-li Lrov'en lidu dhive posv',tn~m, je mu ny ni svatym. Me'l-li dh ve lid Lov~en pfred sebou, odkudkoliv nafi pohled~l, MA jej nyni v m y sli sv6 stAle a duchem se bez pl-est~nf vi~e k posve-cen6 hlavici Jezersk6ho Vrchu. 452

Page  453 PNWa jsem se lou~iti s Cernou Horou. Vs'ude tolik kamene, - a co jisker jsem. z n~ho vykfresal! V~ude tolik chudoby -.a co svobody jsem. zde nalezi! V~ude tolik pustoty a zanedbanosti - a co poctivcid a mudrci? jsem zde poznal! Poz'ehnand zem~! St~A jsem na rozhranif dvou sv~tiui. V jednom, z nich volaji p0 svobod~e, ale zatim, st~vajfce so otroky ziata, a pohodil, boj za svobodu zvrhaji' ye hnusn~ boj o kov, pr'epych, nadvIAdu bratra, nad bratrem; zd~e pak nemajif poli, roll, ink, ani strojiui s nejniov~js'fmi zdokonalenimi, 2iji v prostot6 a chudobe', v jednoduchosti a otu~ilosti - ale jsou s v o b o d n i, jsou klidni a Mfastni. Zde vidi'me, co je pravA svoboda: nez~vislost na pohodli, na pi'epychu, na poz'itcfch, je2 nd~ sve't v~dy vice "zdokonaluje' a soufasn6 zdra~uje, aby rozdil a boj mezi trubci a pracovnifky lidsk6 spolednosti jen vic a vice se zosti'il. Jo sice obdivuhodn6, co vytvofila nas-e,kultura', ale nikdy to nen! poz-ehnan6. JeStW nikde nas-e "kultural nikoho -neobla~ila, ani v Americe, ani v Africe, ani v Austraili, kde nikdy neume'la a dosud neumif ne2 domorodce prost6 vyhubiti -- ona neobla~f ani A si, za jejiz' pr~h ve~Io v libost ne'kter~m,eovropsk~#m" p~nifim, CernonuHorn pofitati. Ona jen vsnde nasadi ~tlra, jen~ prsk~ sladk~ jed, v~bn', omamny jed - ale nic nez' jed. JakA to kultura, jon2 nejen snese, ale dokonce Z'dd aby celA jedna polovina lid stva, hynnia pod zemi a v tovArensk~-ch doupatech v ol~lacich otravn'ch d~mfi? JakA to kultnra, jeji'2 cnost, stoji jon na zAkiadech - 2andarrnerie? To neni kultura! To1 ponhA ra f ine rie dnuc ha n a'a tr atnu dneW A S'tfr nasazen je jiz' i na Cetyni. My Slovan6 obzvlA~t6 Utirn onomn se rAdi v obe-t kiademe. my rAdi se mn kokiime a jej obdivujeme, - vzpomenime jon na slovanskou minniost cel6ho nyn~j~fho severnf ho NMmecka od Ltinebnrku do Polska a na pfitomn~ osud nAs ostatnich, no Nivoucich, ale toliko ~i v o fic1c h Slovan fi! A to joe prAv6 to j edi n6, co se mi a2 na kniz'eti Nikolovi nelfbf, ze ~tfra toho pkflis' na svy'ch fiadrech h~kA. 453

Page  454 VysokA a velika to byla politika Petra I., jenz odmftnul stavbu silnice z Kotoru na Cernou Horu, ad mu ji Francouzi zdarma vystav6ti chili, a kus takov6 politiky i dnes by jeste Cerne Hore neSkodilo, trebas se jinak valne okolnosti zm6nily. Snad vladyka Rade bude bditi zde u vrat, aby dodcvky te nasi denaturovane kultury nebyly prilisne.. Nuz s Bohem! Ty slavna, rekovna Cern Horo! Ty ze slovansk6ho rodu, krom bratra Rusa, jedinA, jenz dovedla's v zapase s nepritelem sve hrde delo a svoji neodvislost zachovati! Ty, mala, velikim jsi nAm pfikladem, nam, ubohym zdeptan:m massAm slovanskym, testu, z nehoz tvrda pest cizi nasilnicky tvori, co ji napadne, nerozumnym detem, jez na cizi povel mezi sebou se rvou a bratr bratra vrazdf, ba jez na pouhS pokyn nerozpakuji opratku samy sobs uplesti! Preji Ti, aby onen duch dobry, jenz dosud nad Tebou bdel, neopustil Te i dMle. Pieji Ti toho nejen k vuli Tobe, ale k vuli nam, t6 ostatni rozharan6 rodine slovanske! Kez ji otevres jednou zraky a k rozumu pfivedes svoje spolubratry, jiZ to dohospodarili tak daleko, ze pomalu nemaji jiz vice ani - ceho ztratiti A nezlob se, kdyZ na T6 smedka chrtu novinarskych bude opet lAti! Vzdyt vis, kdy by T6 chvalila: kdybys nasledovala prikladu ostatnich vetvi slovanskych a nechala si slapnouti odvekym susedem svym na siji! Cim vice bude v Tobe sily, tim vice u nich - sliny. Stuj pevne, Ty stozare jihoslovansky! Preckal Jsi bouPe, ktere Te cht6ly zlomiti, a odolal Jsi. Nyni se blizi neprAtel6 jini - dervotodi - a ti jsou nebezpednejsi! Bud' bd619! S Bohem, Cerna Horo! S Bohem, Cernohorci! Naplnil jsem ph nAvratu v Ivanovu koryte 6tyri lAhve vytednou vodou pro svoji churavou matku, nebof mA pry l16ivou moc pri nemocich krku. Z domova neopomenul jsem poslati Vuli o sobe nknjigu", ne 454

Page  455 kolik r-dek, je2 mu vs-ak p. Wimmer odevzdati ihined nemohl, je 1iko2 se pr~v6 miiij dobrg Vule byl odebral na cesty s profesorem XWiinschem. A 6ten~fi zde klaclu v upomfnku na Lovden obr~zek kaplifky, v nfz' poh1lben vladyka Rade. '7 l Kapli~ka na Lov'ei iu. (Hrob vladykiy Rade 6i1i Petra II.)

Page  456

Page  457 Opravy. Jednak deli doba, kterou jsem letos mimo Cechy travil, jednak kvap, se kterlm deset poslednich segitif vydano, zpdsobily,.e oprava kartadovych otiskd nebyla se strany moji dostatedna. Chyby samozfejme prosim, by si ftenf laskav6 opravil sam. Tak zejm6na v~ecka srbska jmena na ic, kde omylem psano c, budctcz pismenem 6 opatfena (coz na vy slovnost' v~ak nema nijakdho fiuinku). - Dle I)udiz vytknuto, 2e mluve o potoku, spravne uzival jsem jm6na Savniku v jednoetu, mluve pak o soujmcnne osade mel jsem v~ude pravideln6 u2ivati innoho6tu, nebot' osada zovc Savniky. -- Podobn6 ves Bajice nebud'tc i ikdy zvany Bajce; osada Bioce bud' vzdy sklnena jako mnohoeet die vzornl,,pole". --- Misty sklohovano bylo pfehlednutim genitiv Bozi misto Bo2a a pod. Krom6 toho nutno vytknouti nasledujici: Na str. 29 na fadku 11. zdola misto Grubara stij: Grubana. 31,,,, 13. shora, Grubar,, Gruban., 41,,, 2. zdola, Krtno,, Krstno.,, 8, 2,,? 5.,,, Bo~kovidi,, Bojovidi.,,., 95,,., 1.,, ouhorovitych,, ouhoovitych.,,, 115.,, 9.,,,, politovani,, politovdni., 125,,,, 13.,,,, nejmeni,, nejmensi 'gme,. 130,,, 16.,,,, Krunick,, Kunicke.,,, 141,,,, 8.,,,, Krunieka,, KuniCka., 169,, podvyobrazenimopomenuto oznaditi dolni obrazek u prostied slovy: Letohrad knizeci., 176,, rdku 15. shora misto mali, holcni muslcminove stdj: mall musleminove s oholenymi vlasy.,,, 177,, 17.,,,, nemluvne stfij: nemluv6.,,,, 178,, 13.,,,, ad Ata, a data,. 178., 1. zdola,, idovou,, liovou.,,183,,, 9.,,,, Aox,, Aoch 205., 13.,,,,,,kronsnmi",,,krodnmi". 212,,, 7.,,,, Na architvarech (riznrch flomcich) stdj: Na rtznrch filomcich architrdvi.,,,, 216, 12.,, A jej nevidi stuj: A kdo jej nevili., 235, 12.,, mne,, mn.. 237,.. 7.,, nebylo,, nezbylo.,,, 238,, 16.,, je,, jej.,. 239,, 4. shora nimi,, nim., 244,, 1. zdola Mari'a,, Marica., 254, 1.,, jejich., jeho.,,, 260,, 11.,,, je.to,, je zto.,,,, 276,., 13. shora poledni,, dopoledni. 457 52

Page  458 Na str. 277 na fadku 9. zdola misto Dzundarsky sti~j: Drndarsky1. 11278,,, 12. zdola,, bohumirovd, bokumirov6. 279,. 15.,, Bylo ji2 po poledni,, Bylo ji2 pozd~ po poledrni. 298,,, 8. shora,, Prizrem,, Prizren. 113. zdola s travou,, stravou. 324 2.,, Bo8kovide Boikovide. 325,, 8. shora B08kovidi Bodkovi&i 328 15.,, tur. dimijich tur-dimijich. 334,., 21. zdola,, Danilo.. Rade. 17.,,, v Bosn6 v Hercegovin6. 339.., 4. shora Tefto Jefto. 342 12. zdola., s prameny s vodam~i. 34.3 10.,,, archimadrit.. archimandrit. 359. 3. v~ichni jsou v~ichni z'e J'sou. 364., 15. shora,.jeMt6 na Javofik jist6 na Javofi k. II11. zdola pf'ivedl,, pfedvedl. 304.,,, pfiloj iti pf isvojiti. 384 15. shora sv6 sveho. 403,, 12., roztrougen6 rozboui~ene'. 405 pod obrAzkem. Dokly Dukly. 414 na f~dku 17. zdola,.t nejkrdsn6j.i nqjkrajn~jlM. 418,,,, 1.,, otce otec. 451,, 14. shora sc severu s jihu. Opra~va v notalch: Na str. 322. v 1. taknts drilhA nota imisto e budi-, (d. Poznamka. Ph pisnich p dgoorick ych na str. 181-204 opomnenuto bylo?,'islovdini. Pon~vadU misty na jednotliv6 pisn6 odkazujeme, nutno upozorniti, 2e disla vztahuji se jenom na ifadu t~chto plisni, bez ohledu tcdy na pisn6 dtive uveden&.

Page  459 Narodni pisne a hudebni pfiklady. Str. U Ivana gospodara....... 86 Sokol leti, sokol leti ptes hrad Sarajevo..........111 V noci pfi~el jinoch sli6n. 112 U Omera vy~e Sarajeva... 113 Proc, milf mdj, sladke jm6no.. 181 Mlado pastirce unilo..... 182 Zclena je trava, moma ila njoj spava............ 183 Ty, devo, ty, dlvojko..... 185 Devojcice rizi brala..... 186 Dej hubinku, devde moje mile.186 Divvina vola z hrdla Stihl6ho..187 Krasna ti je u Al-agy divka... 188 Mladi hoi bujai........ 188 Otec muj ma devet vinohradu. 191 Usnul Rajko pod topolem....192 Oj, devojko bila...9... 192 Oj, ty divko usmevava 193 Andelije, vodu lije....... 194 Utrh' jsem, ejhle, kvitek ze zci Le 194 Po vodence Jahoda se b6ee... 195 Chovala Milka slavicka... 195 Na tom poli Drinopoli.. 196 Jano mojo, Jano, matefino zl;ao 197 Sto lijepa ova nova godina... 197 Str. Dva su cvjeta u bostanu rasla. 198 Bolan lezi Kara Mustafa.... 199 MomCe mi prodje........ 200 Gine, vene srce u mcnika.... 201 Kolka je nocca noca;nja... 201 Golubice bjela, ~to si nevesela?.202 Zagorkinja konja ja.e...... 203 Podpuhnuo vihar od mora... 203 0 jabuko, zeleniko....... 204 Pfedehra guslarova....... 254 Oj, djevojko, duma moja..... 258 Ej, junak prodje kroz gora zelenu 259 Andjelija ruzu brala..... 275 Co se bela za svitni...... 275 Za tisic jsem kone koupil.... 287 Zmaj prelece na Dunovo.... 287 Kdo to v dali lib6 peje?.... 287 Ei, co se na vY~ine lesy chv6ji.288 Vila vilu pies Kom zavolala.. 295 PastuMi hudba na sviralu.... 322 Koleba, koldba mati syna.... 332 Aj, kterak muz~e bednY Jovo!.. 402 Odekdy ja les tu lesem stojin.. 403 0J, Morava, bystr voda.... 404 Spi, synaSku, Bfih ti ku pomoci! 412 Vyobrazeni. Str. P'erast s LovCencm v pozadi.. Zatka Kotorsk........ Stara cesta Kotorska ve spodni cisti....... Stalrd cesta Koto'sk ve sv chni casti...... Krstac............ Plc ngus......... Nova klrcma v N6gurichl.. Dvorec Pctrovicd v Negu.iclh Studanka v Neguich...... 8 '10 12 15 17 20 22 25 28 Marica Djurova, krcmatka v Bukovici..... Cetyfi Monastir Cetysk....... Knizc Mikula& I. Petrovid N6gug LovCcn, pohled s Pole Cetyhskdho Knize pred palacem..,,Zetsky ddm" a nemocnice Slavni vjezd uzdravene kneny Mileny 6. zafi 1891...... Bilarda....... 31 35 38 46 49 53 55 57 59 459 62*

Page  460 Str. Naslednik Danilo........ 61 Barutana........... 62 Ufedni kroj dernohorsk... 64 U studny na cetyiskem Poll. 66 Pasacka.......... 68 Na Cetyni: po bohosluibach.. 72 Belveder a pohled ke Skaderskemu jezeru............ 75 Nabf'ei v Rijece...... 77 Ducan (kram) Masanovidiv v Rijece 79 Ulice v Rijece......... 81 (Knena Milena........ 84 Znak Nerne Hory........ 87 IHorni tok Rijeky Crnojevice... 93 Pohled na mesteko Rijeku s Obodu 95 Moje ekypaz......... 97 MikulaS Basta.......... 105 Cernohorske Mady....... 107 Stane Parad, divka z Negu~i.. 109 Tok Rijeky Crnojevide pod mesteckem..... 115 NanAdvoti. Hospodarstvi v rijccke nahiji............ 117 StavBni stohu v rijeck6 nahiji..t21 Hospodafstvi v rijeck6 nahiji.. 123 Cernohorskj tezak...... 125 Lesink, stoh chrasti...... 128,,Kola" - cernohorskf vdz... 131 Svazeni dfivi v ljeganske nahiji. 136 Hin (krdma) Kunicka Kamenica 141 Han na Kokotech....... 143 Prani a su~eni vlny na Moradi.145 Obrazky podgoricke I.: Cernohorsky chlapec s husou. - Ziicenina tvrze nad Rybnici.Pan Wimmer. - Podgorickg povoz. - Ljubovic - mahala (ulice) se dzamiji....... 148 Turecky Skolak v Podgorici... 154 Muhadzerimova kuda ve stare Podgorici........... 157 Podgoricky Turek....... 160 Hlavni damije v Podgorici... 16 Turecky kozeluh v Podgorici, susici kdze na hbehu Moraci.. 164 Stare Podgoridanky (kiest'anky). 165 Obrazky podgorick6 II.: Damije a stare kramky turecke. - Podgorice s Mirkovy varoi. - Turecky chlapec. - Letohridek kniete. - Turecka zena (bula) od studn6 s vodou...... 169 Str. Cernohorskj ddstojnik.....171 Srbskf hrbitov v Podgorici... 173 Turecky hoch v Podgorici... 176,Vezirdv most" u Podgorice..189 Rybaci na stoku Zety a Moraci s,krosnemi".........205 Spojeni Zety (s prava) a Moraci (s leva) pod mistem, kde stavala Dukla.......... 207 Most na Zete, vedouci k Dakle. 208 Pddorys vykopane Dukly..... 211 Obrazky z Dukly: OdpoCinck P. A. Rovinskeho. Hlavice, deska a ramy vykopari6...... 213 Pohled na vykopanou Duklu.. 217 UliCka v Podgorici...... 219 Podgorifti kozeluzi na ceste ze Spuze domi......... 225,lazanica", fidoli Moraci mezi Bioci a rovinou podgorickou.229 Gusle vasojevicske....... 233 Han na Biocich......... 237 Ht'bitivek na Biodich.... 241 M-rica Radisova, dcera krimierc v Ljeve Rijece...... 245 V Ljeve Rijece (v levo hbn, ve stiedu skola, v pravo kostel). 249 Marko Miljutin MijuSkovid... 253 Chaty v Jablanech pod Veternikeni 257 Vasojevicska ku(a (v Ljove Rijecc) 261 Krdmafka Divna Radisova v Ljev6 Rijece............. 265 Vasojevidsky mlgnek u hanu v Bare 269 Ve mlnne........... 273,Drndarsky han" u Andrejevice. 277 NamBsti v Andrejevici..... 280 Ljubomir Androv Buratovid... 285 Kostelik v Andrejevici..... 289 Stars kroj vasojevidsky: matka Bakid& v Zabrdi...... 293.Valjacica", stroj na tluCeni sukna 297 Guslar.............. 301 Z Cernohorsk6 domacnosti: Stolice z rfznych kraji. Kamnovec v Bare u Andrejevice.,Britva", nds se retizkcm. Misa. Dyple s pist'alou. PPeslice. Uprostfed hlava pi'eslice, zvetsena....305 Damije v KolaSin.3..... 309 Oernohorka s kolebkou..... 313,Butyga" (kramek) v Kolasin.. 3.16 Pidorys vasojevidsk6 chaty...320 460

Page  461 Str. Most na fece Tate u KolaAina.321 Bakicova salaW nad Zabrdim.. 325 KolaBin: Pohled na dolinu kolaBinskou od vlchodu. Domek na namesti. Turecky dum. Turecka soudnice........... 329 Kathedrala v Moradskem Monastfe............. 333 Moradsky Monastyr s vodopadem (Pohled s blval6 barutiny).. 337 Stezka na horni Moraci. (Misto, kde nam kAi kles)......341 Moracanin prohlizi frodu na kukufiCnem poli........ 345 Kostelik v Tu~in6....... 349 Savniky: Afeka Tusina, pfes ni fimsky most, u neho domek, v n6mz Dr. B. r. 1875 bydlil. 352 Pramen potoka Savnika...357 Cernohorec v kabanici.... 360 Zbytky d2amie a blval kupecky dim v Nikkidi....... 361 ObrAzky Nik~ick6:,Kola". - Partie z tureck6ho mBsta. - Kovafska dilna proutenA. - Dam turecky. - Severni 'cst pevnosti........ 365 Ostrog: Spodni i horni monastyr (Pohled s jihu)......... 368 Ostrog: Spodni monastir. (Pohled se severu.)...... 369 Klizef kukuricna v BBlopavlicich 373,,Horni monastyr" v Ostrogu: Pohled od prvjch schodd..... 377 Str.,,Piaca" ve Spui... 38i Kovarna ve Spuzi: DBlnici dernohorsti odpodivaji po ob de a naslouchaji hre soudruhov8 na ndyple"............ 393 V BBlopavlidsk6 nahiji: Cigini st6 -huji se ze Spu'e do Podgorice 397 Nejhofej~i svatyne v Hornim monastyfe v Ostrogu... 401 Obydlena turecka zficenina na silnici z Dukly ke SpuBi.... 405 Cestou z Podgorice do Spuze:,Jedte dale, zde vice neni han!" 409 Pohled na Spuz od jihu.... 417 Nernohorka s Eekrkem (motAkem). V zadu mlat a susirna na kuku'ici.......... 425 NaB obed" cestou z Podgorice ke Skaderskemu jezeru (blize Gorican).......... 43;3 PPistaviste u Viru...... 435 Most pfes Crmnici a pevnistky ve Viru...........437 SchodiWte na namesti ve Viru..441 ObrAzky z Baru: Zatoka barska s pohledem na Sutorman.Turkyn6. - D2amije v Baru. - Zticenina m6sta Baru... 444 Obrazky z Ulcin6: D.amije. - Turkyne. - Ddm a ulice. - Zitoka ulcifiska s pohledem na pevnost........... 449 Kaplifka na Lovcenu. (Hrob vladyky Rade dili Petra II.)... 455

Page  462 OBSAH. Str. Kapitola, I. Z Kotoru na Cetyii. 1. Kudy nahoru?.......7 2. Krstac i N~gu~e....... 23 3. Moje vedlej~i posl~ni. 27 4. Dvd historickych zastaveni~ek 32 Kapitola IL. Cety-n. 1. Prochdizka Cetyni a nenadal16 uvitdni...........4 2. Jak budi Cernohoree v miAde2i sv6 touhu po chrdmu Pan6 51:3.,Miran kao jagnje -- rnirny j ako j ehn6!"..........54 4. Djurdjev dan. Krstno ime... 60 5. Kn~e............65 6. Na Cetyni jasno.......74 Kapitola III. Nahiji Rijeckou a Ljeianskou. 1. Nenaddl!. pfekd~ka. Na dalMi Stop............91 2. Pfi prdci. P~vec M. Bastad 105 3. Cestou do Podgorice.... 114 Kapitola, IV. Podgorice. 1. Podgorice, in~sto a lid.... 135 2.,,6eskd Beseda" v Podgorici.152 3. Nernohorsk6A kapela. 155 4. Moji beneficianti. 163 5. Na srbsk6m. hfbitove... 173 6. Pisn6 podgorick'. 177 7. P. A. Rovinsky a Dukia...206. Zenaty1 vdovec 4. V Lev6 Rijece 5. Pod Komem 6. Andrejevice. 7. Mlady poeta 8. Telegraf....9. Na balkon6 Str. * 260 * 271.291 * 296 300 308.311 Kapitola VI. Ko~aift, Moraq'a, Drobnjaci. 1. Den v sedle 2. V Kola~n6. 3. V -de~ti olova,....... 4. Mora~sky monastyr 5. Na Horni Mora~i. 6. Skoldk Michajlo Todorovid 7. Improvisktor....... 8. Savnilky... 9. Kr6Ace......... 10. Po patndcti letech. * 319 324 336 * 340 344 356 364 371 379 383 Kapitola VII. Nik-Si6, Ostrog, Danilovgrad, Spui' 1. Nernohorec pod pantoflemn. 1391 2. Jak se mi dostalo v Nik~i6i zlatern vyolivan6ho Mate~ku?... 396 3. Nik~ickd ukol6bavka -...410 3. V Ostrogu..........413 5. N~co z povahopisu......421 6. NAhiijil b~1opavli~skou -..-425 Kapitola V. Do Va-sojevidd. 1. Kapitola pro turisty.. 223 2. Gusle..........2050 1. 2. 3. Kapitola VIII. Pfres Skadersk jezero do Crmnice a Pfrimofri. Pfes jezero Skad-erskd do Vimu 431 Bar a Ulcihi.........438 Na Lov~enu.........448

Page  463 , r 00 IF -3 CD CDC ~j;K1CD N tj~ o ~1 CD~~ CT C ~2~ - o AA C"')< In" 3:20.1:)o XMIN /-Y A-, / 4 A IiI1 x *\," %% 4 I% Nl U1 6x 0 0 C N CD' Cs CD' C5D

Page  464

Page  [unnumbered]

Page  [unnumbered] ::::: V N ta 4 / /f N,~-~ ) 4 li zru~~b~ ~ L~i~"~'""~~jr~~ ' ~X&~P d~e~ ~~SIP~r~~ ~\W~~Q~~VI-PC:'6Y~e~ ~ /~t~I~ ~ I~1YOi ~ 4 '47..... r< LL 1~7

Page  [unnumbered] UWNIRSJTY Of IMIA 3 9015 022371~960 11111iiiiii 'I a\ < *' V~ * ( ': ~ * * * 7 N.** -;rej0 4:;9~ 9 *0 (./

Page  [unnumbered] -~ 4 4 I;9 7 1.f. 4-. 41 I V.I 7'9 L:* — 4